Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 4 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Dramata jazyka. Teorie literatury a praxe tvurčního psaní
Studený, Jiří ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent) ; Fišer, Zbyněk (oponent)
Spojení literární teorie a praxe tvůrčího psaní vychází z nutnosti postavit výuku tvůrčího psaní, která z pochopitelných důvodů vždy bude mít převážně literární charakter, na pevné metodologické základy. Zároveň nám ale tato kombinace nabízí možnost obohatit současné literárněteoretické myšlení o některé aspekty autentické a živé, literárními postupy tvarované tvorby. Základní otázkou přitom zůstává, nakolik dnešní pojetí literární kultury a její institucionalizované prezentace podporuje, či naopak komplikuje možnou aplikaci řady pozoruhodných, obecně platných literárněteoretických poznatků postmoderní literární vědy v běžné školní výuce. Na tuto problematiku se snaží text reagovat prostřednictvím postupně se prohlubujících reflexí vztahu literárního kánonu a spontánního psaní nebo nepřímých, nezamýšlených důsledků centralizace a institucionalizace, případně potenciální decentralizace a deinstitucionalizace literárního procesu, jak ji reprezentuje právě praxe tvůrčího psaní. Po dvou úvodních kapitolách zabývajících se různorodými metodickými, ale též kulturními kontexty výuky tvůrčího psaní, například dramatickou výchovou, rétorikou, arteterapií a zenovou filosofií tvorby, se předložená práce zaměřuje zejména na neuropsychologické souvislosti kreativity, specifické postavení textu a textových struktur v...
Dramata jazyka. Teorie literatury a praxe tvurčního psaní
Studený, Jiří ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent) ; Fišer, Zbyněk (oponent)
Spojení literární teorie a praxe tvůrčího psaní vychází z nutnosti postavit výuku tvůrčího psaní, která z pochopitelných důvodů vždy bude mít převážně literární charakter, na pevné metodologické základy. Zároveň nám ale tato kombinace nabízí možnost obohatit současné literárněteoretické myšlení o některé aspekty autentické a živé, literárními postupy tvarované tvorby. Základní otázkou přitom zůstává, nakolik dnešní pojetí literární kultury a její institucionalizované prezentace podporuje, či naopak komplikuje možnou aplikaci řady pozoruhodných, obecně platných literárněteoretických poznatků postmoderní literární vědy v běžné školní výuce. Na tuto problematiku se snaží text reagovat prostřednictvím postupně se prohlubujících reflexí vztahu literárního kánonu a spontánního psaní nebo nepřímých, nezamýšlených důsledků centralizace a institucionalizace, případně potenciální decentralizace a deinstitucionalizace literárního procesu, jak ji reprezentuje právě praxe tvůrčího psaní. Po dvou úvodních kapitolách zabývajících se různorodými metodickými, ale též kulturními kontexty výuky tvůrčího psaní, například dramatickou výchovou, rétorikou, arteterapií a zenovou filosofií tvorby, se předložená práce zaměřuje zejména na neuropsychologické souvislosti kreativity, specifické postavení textu a textových struktur v...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.