|
|
Sociální skupina Ho-Ho-Ko-Ko (1925-1927) v kontextu poválečných realismů v Německu, Francii a Itálii
Mazancová, Dagmar ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Bydžovská, Lenka (oponent) ; Winter, Tomáš (oponent)
Cílem práce je podrobné zmapování tvorby Sociální skupiny Ho-Ho-Ko-Ko a její zasazení do kontextu poválečných realismů v Německu, Francii a Itálii. Práce stručně vymezuje jejich stylové varianty - neoklasicismus, primitivismus, metafyzickou malbu, novou věcnost a magický realismus a charakterizuje hlavní představitele v jednotlivých evropských ohniscích. Tvorba Sociální skupiny Ho-Ho-Ko-Ko, která je stěžejním tématem, je ukázána na základě rekonstrukce katalogů výstav, průzkumu teoretického pozadí založeného na nově objevených archiváliích a dokumentech, zhodnocení známých i nově nalezených recenzí z dobových novin a časopisů. K detailnímu průzkumu specifičnosti skupiny jsou její díla rozčleněna do ikonografických kapitol, v nichž jsou porovnávána s projevy evropských realistických tendencí. Speciální pozornost je věnována programovým proklamacím a míře, v níž se je podařilo naplnit.
|
|
|
"Sans retour". Výtvarníci ruské emigrace vmeziválečné Praze
Hauser, Jakub ; Winter, Tomáš (vedoucí práce) ; Jančárková, Julie (oponent) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Praha se v meziválečném období stala jedním z předních center emigrace z bývalého ruského impéria, a to i díky vstřícnému postoji mladé republiky a její politické reprezentace. Práce, věnovaná výtvarné scéně "ruské Prahy", se neomezuje na autorky a autory, kteří se octli v emigraci v Československu, ale sleduje naopak místo Prahy v síti kontaktů ruské emigrace jako takové a mapuje vztahy místní exilové komunity s dalšími středisky emigrace, především Paříží. Perspektiva institucionálních rámců, akvizičních praxí a strategií a jejich politických motivací umožňuje zabývat se ruskou sbírkou Karáskovy galerie, státními nákupy ruského umění, Archivem a galerií slovanského umění Slovanského ústavu, skupinou Skytové a výtvarnou expozicí Ruského kulturně-historického muzea jako symptomatickými příklady, na kterých je možné ukázat proměňující se hranice pojmu ruského umění mimo Rusko a vztah výtvarné produkce k uměleckým tradicím předrevolučního Ruska. Pro všechny popisované jevy jsou charakteristické bohaté mezinárodní kontakty a překračování hranic místních kontextů. Práce proto klade důraz zejména na popis kulturních transferů a tím se snaží postihnout dynamiku vztahů s mezinárodní ruskou komunitou i místním kulturním děním.
|
|
| |
|
| |
|
|
Montáž a čas ve vizuální alegorii
Winter, Tomáš
Článek vychází z interpretace obrazu Čas a věčnost od Johna Haberleho. S využitím textů Waltera Benjamina, Craiga Owense, Susan Sontagové, Petera Bürgera and Benjamina Buchloha poukazuje ke specifické povaze vztahu mezi časem a alegorií a ke způsobům vyjádření této skutečnosti.
|
|
|
Zrcadlo reality v obrazech snů 19. a 20.století. Tvůrčí individualita versus chaos doby
Šmejkalová, Adriana ; Wittlich, Petr (vedoucí práce) ; Prahl, Roman (oponent) ; Winter, Tomáš (oponent)
Práce Zrcadlo reality v obrazech snů 19. a 20. století - Tvůrčí individualita versus chaos doby, se opírá o předpoklad, že sen je v lidském životě neoddělitelně spojený s pojmem existence (Michel Foucault). Studie se dotýká způsobů zobrazování snů ve vizuální kultuře, jenž se nekryje s chronologicky řazenými dějinnými událostmi, ale je výrazem svobodného spojenectví mezi umělci, ocitajícími se v evropském prostoru, a po staletí shodnou zkušeností. Tato díla jsou zpravidla společensky kritická, vystavena nepředstavitelnému tlaku veřejné cenzury. Umělec musí předstírat, že se jedná o nezávaznou hru, bláznivý nápad, rozmar. Přitom tyto obrazy nejsou výrazem bezbřehé imaginace, ale podřizují se pevným zákonitostem prostorové výstavby obrazu, dané tradičním vymezením temných hlubin, podsvětím Vergiliova saturnského mýtu předřímské kultury, jenž se střídá s vertikálně cítěnými otevřenými nebesy, jako variantami původního Platonova mýtu o Érovi, který v obrazech 20. století nahrazuje představa otevřené krajiny, s osvětlením na nízkém horizontu. Práce pojednává o díle Albrechta Dürera, jeho mědirytině Melancholie I (1514) a jeho tzv. Velkém snu. Uvádí tzv. boloňskou malířskou školu zprostředkovanou v díle Giuseppe Maria Mitelliho s jeho knihou předloh Alfabeto in sogno (1683). K bezbřehosti lidské...
|
|
|
Poslední obrazy
Šiklová, Lucie ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Winter, Tomáš (oponent) ; Pomajzlová, Alena (oponent)
Disertační práce s titulem Poslední obrazy se zabývá otázkou posledních děl autorů na konci tvorby. Tato otázka představuje na poli českých dějin výtvarného umění komplexně dosud nezpracované téma. Poslední obrazy bývají mnohdy oproti předchozí tvorbě tak jiné, že v konkrétních případech mohou vyvolávat diskuzi: Máme je do tvorby plnoprávně započítávat, nebo raději v umělcově díle "vyzávorkovat" jako exces a příliš se jimi nezaobírat? Dosud se děje spíše ta druhá alternativa. V širokém spektru možného fokusu se práce zaměřuje na poslední díla moderní a současné historie umění. Vzhledem ke skutečnosti, že takováto skupina či kategorie děl v rámci českých dějin umění dosud nebyla uvažována, cílí na české autory. Vybraná ikonická světová poslední díla představuje pro srovnání na konci v rychlém přehledu. Vzhledem k tématu, souvisejícímu s odchodem člověka z tohoto světa, práce nastiňuje kulturně antropologická východiska a jejich symboliku, zamýšlí se nad ikonografií posledních obrazů. Nabízí možnosti kategorií, které se jeví jako diverzní, prostupující se a tedy spíše jako pomocné. Hlavní váha práce spočívá na vybraných případových studiích jednotlivých autorů. Na základě případových studií s naznačenou oporou analytické psychologie se poslední obrazy vyjevují jako průvodci odchodem člověka na konci...
|
|
|
Podoby malířské exprese v současném českém umění v kontextu českého a zahraničního umění
Ropková, Barbora ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Winter, Tomáš (oponent) ; Pospiszyl, Tomáš (oponent)
Disertační práce se zabývá tvorbou tří současných českých umělců - Josefa Bolfa, Jakuba Špaňhela a Lubomíra Typlta. Důvodem výběru byla skutečnost, že všichni tři umělci jsou zástupci téže generace, která na uměleckou scénu nastupuje na přelomu devadesátých let 20. století a počátku nového tisíciletí a jejich plátna lze shodně označit jako expresivní, ačkoliv jsou již při prvním pohledu patrné rozdíly v intervenci pocitové a rozumové složky, které se podílejí na procesu vzniku díla, ale i jeho obsahu. Současná expresivní malba je ovlivněna vývojem umění druhé poloviny 20. století, jež je založeno na neustálém poměřování expresivní subjektivity a její negace nebo vědomé aplikace a ironizace. Důležitou pomocí o uvažování odlišností v rámci exprese se mi stala klasifikace německého filozofa Martina Seela, který pracuje se třemi stupni expresivního výrazu - "elementárním", "zpracovaným" a "kalkulovaným", jež se v rámci každého jednotlivého díla mísí v odlišném poměru. Jeho dělení se mi stalo podkladem pro uvažování nad tím, že odlišnosti uměleckých stylů jako je expresionismus, abstraktní expresionismus či neoexpresionismus pramení v tom, že v každé etapě se proměňuje vzájemný podíl těchto tří výrazových stupňů, potažmo poměr subjektivní a racionální složky. Současnost, jež je charakterizovaná jako...
|
|
| |
|
|
Výtvarná kritika na stránkách časopisu Dílo (1903-1949)
Bytelová, Adéla ; Pech, Milan (vedoucí práce) ; Winter, Tomáš (oponent)
Výtvarná kritika na stránkách časopisu Dílo (1903-1949) Abstrakt Bakalářská práce se zabývá texty výtvarné kritiky publikovanými v uměleckém měsíčníku Dílo, časopise vydávaném Jednotou umělců výtvarných mezi lety 1903-1949. V jednotlivých chronologicky řazených kapitolách jsou vybrané kritické texty analyzovány, porovnávány s texty konkurenčních uměleckých časopisů, zasazeny do kontextu dobových uměleckých sporů a doplněny o základní informace o redakci, recenzentech a programu časopisu. V závěru je nastíněn celkový obraz výtvarné kritiky v časopise Dílo, její orientace, proměny, vývoj, význam a vliv na umělecké dění první poloviny dvacátého století.
|
host ::
RSS.