|
|
Prózy Jevgenije Nikolajeviče Čirikova
Slepko, Khrystyna ; Nykl, Hanuš (vedoucí práce) ; Jančárková, Julie (oponent)
Bakalářská práce pojednává o exilové tvorbě významného ruského spisovatele, dramatika a publicisty konce 19. a počátku 20. století a migranta v meziválečném Československu Jevgenije Nikolajeviče Čirikova. V první části se zaměříme na Čirikovu literární činnost v Rusku, publikace v časopisech a důvody, kvůli kterým byl nucen opustit Rusko. Druhá část se věnuje jeho životu v Československu, kde ve svých dílech reflektuje závažná témata jako je revoluce, občanská válka a bolševismus. Jeho tvorba byla přeložena do mnoha dalších jazyků včetně češtiny. Práce si klade za cíl vytvoření uceleného přehledu života a díla spisovatele v emigraci.
|
|
| |
|
|
Eurasijství a skupina "Skify" 1930-1933
Hauser, Jakub ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Jančárková, Julie (oponent)
Eurasijství se jako jeden z nejvýraznějších duchovních proudů meziválečné emigrace z Ruska promítlo do celé řady uměleckých a vědních oborů, kromě historie, lingvistiky a literatury i do výtvarného umění. Přenesení této teorie na výtvarnou tvorbu znamenalo programový odklon od západní výtvarné tradice a snahu o vytvoření nového vizuálního kódu, který by vyjádřil představu o divokém a antievropském základu ruské kultury. V prostředí početné pražské emigrační komunity se tato myšlenková koncepce promítla nejsilněji v tvorbě skupiny Skytové (Skify), kterou založil na konci 20. let malíř a profesor pražského Ukrajinského studia výtvarných umění Sergej Mako. Program skupiny formuloval kromě jejího předsedy historik umění Jaromír Pečírka a spisovatel a publicista František Kubka, kteří se oba pohybovali v blízkosti redakce německy psaného deníku Prager Presse. Členskou základnu uměleckého sdružení, které se představilo mezi léty 1931 a 1933 na třech výstavách ve Francouzském institutu Arnošta Denise v Praze, tvořili kromě Makových studentů Nikolaje Rodionova a Alexandra Orlova především malíř Grigorij Musatov, sochaři Jevgenij Bržezinskij a Alexandr Golovin a v Paříži žijící malíři Boris Grigorjev a Mykola Hluščenko. Se Skyty vystavovala i řada českých autorů, například B. S. Urban, dlouholetý předseda Sdružení...
|
|
|
Ikonografie svatých bojovníků křesťanského východu a západu
Hořínková, Marina ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Jančárková, Julie (oponent) ; Hlaváčková, Jana Hana (oponent)
Skupina svatých vojínů je jednou z nejvíce uctívaných skupin světců ve východním křesťanství. Svatí vojíni byli, podle hagiografické literatury, vojáci římského vojska, kteří uvěřili v Krista a pro svou víru byli umučeni. Díky svému vojenskému postavení, byli tito světci v Byzantské říši uctívaní jako ochránci a spojenci ve válkách, jako patroni válečníků i panovníků a jejich rodů. Kult svatých vojínů však nebyl omezen na Byzanc samotnou, ale byl silný i ve všech zemích, které spadaly pod byzantský vliv. Vzývání svatých vojínů ve válečných konfliktech se omezovalo na poměrně malý počet světců. V modlitbách byli oslovováni především ti nejznámější a nejuctívanější z nich. Zázraky připisované svatým vojínům se týkají nejčastěji sv. Jiří, sv. Demetria, sv. +eodora Stratelata a sv. +eodora Terona. Popisy jejich intervencí v bitvách se v pramenech stávají topoi. Během bojů se vždy daný svatý vojín objevil nečekaně ve zbroji, na bílém koni, dopomohl vojsku k vítězství a poté náhle zmizel. Úcta k byzantským svatým vojínům se na Západ příliš nerozšířila. Výjimkou je však sv. Jiří, jehož kult zažil v západním středoevropském světě až překvapivý rozkvět. Během válečných konfliktů se četné země utíkaly pod jeho ochranu. Zájem o svaté vojíny, či svaté rytíře (jak bývají na Západě častěji nazýváni) souvisí v západních...
|
|
|
Přínos profesora N. P. Kondakova pro výzkum ikon
Smrčková, Jitka ; Jančárková, Julie (vedoucí práce) ; Hlaváčková, Jana Hana (oponent)
Diplomová práce je věnována působení významného byzantologa, kunsthistorika a archeologa Nikodima Pavloviče Kondakova (1844-1925). V předkládané práci jsme si kladli za cíl konkretizovat přínos N. P. Kondakova k výzkumu ikon, a to na základě rozboru jeho činnosti pedagogické, publikační, organizační a zároveň také popisu činnosti badatelské, a prokázat jeho vliv na další generace ruských i českých badatelů i na kulturní veřejnost v Rusku a Československu. Přínos v oblasti uměnovědné teorie a metodologie byl rozebrán především na základě jeho publikační a pedagogické činnosti, praktický zohlednil působení N. P. Kondakova v kulturních institucích obou zemí. Diplomová práce byla rozdělena do dvou částí. První část je věnována působení N. P. Kondakova v Rusku a je rozdělena na jeho pedagogické působení na ruských univerzitách, vědecké expedice a kulturně-organizační činnost. Druhá část se věnuje jeho působení a odkazu v Československu, a to zejména jeho přednáškové činnosti a vzniku Seminaria Kondakoviana. Svou pedagogickou činností navazoval N. P. Kondakov na svého učitele F. I. Buslajeva, jehož znalosti i odborné postupy dále rozpracovával a zdokonaloval spolu se svými žáky, kterým touto cestou předával výsledky svého bádání. Z metodologického hlediska byl popsán vznik tzv. ikonografické metody a její...
|
|
|
Vědecká činnost A. V. Florovského v Praze
Dopitová, Nikola ; Nykl, Hanuš (vedoucí práce) ; Jančárková, Julie (oponent)
Cílem bakalářské práce je přiblížení vědecké činnosti ruského historika-emigranta Antonije Vasiljeviče Florovského, který druhou polovinu svého života žil a tvořil v Praze. Hlavní důraz je kladen na analýzu jeho děl se zaměřením na téma česko-ruských vztahů. První kapitola je věnována jeho životu před emigrací a následnému pobytu v Československu. Druhá kapitola je zaměřena na dílo tohoto významného historika, kdy po stručném přehledu jeho prací přichází analýza tří vybraných děl týkajících se česko-ruských vztahů. Klíčová slova: Ruská emigrace, ruští historikové, dějiny vědy, A. V. Florovskij, česko-ruské vztahy
|
|
|
Tvorba Ilji Šapova v kontextu českého realismu v meziválečném období
Dercaci, Alexandra ; Pech, Milan (vedoucí práce) ; Jančárková, Julie (oponent)
Tato diplomová práce pojednává o ruském meziválečném exilovém umělci - Iljovi Dmitrijeviči Šapovovi. Do Československa emigroval ve 20. letech 20. století a žil zde po dobu 25 let. V Československu vyrostl, vystudoval na uměleckých školách a započal svou uměleckou kariéru. Práce se zaobírá životem a dílem uvedeného umělce a snaží se zařadit jeho tvorbu do kontextu českého umění první poloviny 20. století. V České republice je Šapov zastoupen přibližně 120 díly (kresby, malby, ale také plastiky), které dosud nebyly blíže prozkoumané a interpretované. Východiskem pro zpracování byly archivní materiály, především z fondů Literárního archivu Památníku národního písemnictví a Oblastního archivu České republiky.
|
|
|
Kříž zv. královny Dagmar
Trojanová, Martina ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Jančárková, Julie (oponent) ; Černý, Pavol (oponent)
Na konci 17. století byl v jednom z královských hrobů v kostele sv. Benedikta v dánském Ringsted objeven drobný emailový křížek. Dle tehdejšího záznamu, pocházejícího z pera správce dánské královské klenotnice, byl kříž nalezen v hrobě dánské královny Dagmar - dcery českého krále Přemysla Otakara I., která byla roku 1205 provdána za dánského krále Valdemara II. Vítězného. Kříž, dnes vystavený v Národním museu v Kodani, je bezpochyby prací byzantskou. Jeho vznik spadá s největší pravděpodobností do 1. poloviny 12. století. Jde o tzv. enkolpion, tj. závěsný kříž (řec. έγϰόλπιου, na prsou). Obě jeho strany jsou figurálně pojednány. Na straně jedné je zobrazen ukřižovaný Kristus a na druhé Velká Deēsis se sv. Basilem Velikým a sv. Janem Zlatoústým. V těle kříže se nachází dutina, v níž byla uložena relikvie - s největší pravděpodobností částečka dřeva Pravého kříže. Přestože je Dagmařin kříž v Dánsku považován za národní poklad, byla mu doposud věnována jen malá pozornost. V českém prostředí je téměř neznámým (v krátkosti se o něm zmiňují J. E. Wocel, A. B. Černý, J. Květ, K. Chytil a naposledy P. Balcárek). Většina autorů se omezila na pouhé konstatování jeho byzantského původu a na poněkud vágní dataci (9. až 13. století). Okolnosti jeho vzniku a cesta jakou se do Dánska dostal, nejsou tak doposud...
|
|
|
Professor Nikolai Lvovich Okunev (1885-1949) - his life and work
Jančárková, Julie ; Homolka, Jaromír (vedoucí práce) ; Dostálová, Růžena (oponent) ; Vavřínek, Vladimír (oponent)
Disertace je věnována životu a dílu profesora Karlovy univerzity v Praze Nikolaje Lvoviče Okuněva (1885-1949), významného historika umění, představitele světové medievistiky. Jeho vědecká činnost, započatá již době studií na Petrohradské univerzitě, hrála důležitou roli v oblasti studia staroruského, byzantského a středověkého arménského umění a architektury. Poté, co N. L. Okuněv z politických důvodů opustil svou vlast, žil v letech 1920-1923 v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, od r. 1923 do r. 1949 pak v Československu. Více než 20 let přednášel na pražské Karlově univerzitě, kde vychoval řadu žáků. Byl členem Slovanského ústavu, redaktorem vědeckého časopisu Byzantinoslavica, zakladatelem Archivu a galerie slovanského umění při Slovanském ústavu. Jeho práce, napsané v období emIgrace, se týkaly převážně středověkých památek nacházejících se na území Srbska a Makedonie. Okuněvova vědecká díla a kulturní počiny jsou v disertaci nahlíženy v širokém kontextu činnosti různých vědeckých institucí (Ruský archeologický ústav v Konstantinopoli, Petrohradská univerzita, Karlova univerzita, Slovanský ústav, Slovanská knihovna v Praze), historie významných vědeckých akcí (výpravy do staroruských měst, Zakavkazska, na Balkán, archeologické výzkumy v Ani v Arménii, restaurátorské práce v kostele sv. Pantelejmona v...
|
|
|
"Sans retour". Výtvarníci ruské emigrace vmeziválečné Praze
Hauser, Jakub ; Winter, Tomáš (vedoucí práce) ; Jančárková, Julie (oponent) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Praha se v meziválečném období stala jedním z předních center emigrace z bývalého ruského impéria, a to i díky vstřícnému postoji mladé republiky a její politické reprezentace. Práce, věnovaná výtvarné scéně "ruské Prahy", se neomezuje na autorky a autory, kteří se octli v emigraci v Československu, ale sleduje naopak místo Prahy v síti kontaktů ruské emigrace jako takové a mapuje vztahy místní exilové komunity s dalšími středisky emigrace, především Paříží. Perspektiva institucionálních rámců, akvizičních praxí a strategií a jejich politických motivací umožňuje zabývat se ruskou sbírkou Karáskovy galerie, státními nákupy ruského umění, Archivem a galerií slovanského umění Slovanského ústavu, skupinou Skytové a výtvarnou expozicí Ruského kulturně-historického muzea jako symptomatickými příklady, na kterých je možné ukázat proměňující se hranice pojmu ruského umění mimo Rusko a vztah výtvarné produkce k uměleckým tradicím předrevolučního Ruska. Pro všechny popisované jevy jsou charakteristické bohaté mezinárodní kontakty a překračování hranic místních kontextů. Práce proto klade důraz zejména na popis kulturních transferů a tím se snaží postihnout dynamiku vztahů s mezinárodní ruskou komunitou i místním kulturním děním.
|
host ::
RSS.