|
| |
|
|
Teorie umění Josefa Čapka a Carla Einsteina
Michlová, Hana ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent) ; Winter, Tomáš (oponent)
Nezávisle na sobě začínají malíř Josef Čapek a umělecký kritik Carl Einstein psát knihu o africkém sochařství. Oba autory dovede zkušenost s africkou plastikou ke kubismu a úvahám o svébytnosti prostoru uměleckého díla. Disertační práce "Teorie umění Josefa Čapka a Carla Einsteina" proto sleduje a porovnává myšlení o umění a jeho filozofický přesah u těchto dvou autorů. Jde o autory píšící o moderním, mimoevropském či amatérském umění z modernistické pozice "člověka po ztrátě Boha". Nemohou proto platnost umění vysvětlovat na základě již neplatných konvencí a kánonů. Svou sílu, platnost i srozumitelnost nemůže již moderní dílo brát z božského, objektivního a neměnného, nýbrž jak uvidíme, budou díla čerpat svou sílu právě z osobního, pomíjívého a zaujatého.
|
|
| |
|
|
Karikatury a humoristické ilustrace Hugo Boettingera v letech 1918 až 1934
Ždychová, Dagmar ; Pech, Milan (vedoucí práce) ; Winter, Tomáš (oponent)
Karikatury a humoristické ilustrace Hugo Boettingera v letech 1918 až 1934 Abstrakt Bakalářská práce se věnuje karikaturní a humoristické kreslířské tvorbě Hugo Boettingera z let 1918 až 1934. Autorka nejprve objasní zdroje, úlohu a charakter karikatury a humoristické ilustrace v období první republiky. Představí životní osudy Hugo Boettingera, jeho výtvarné pojetí karikatur a humoristických kreseb a témata, která Boettingera zajímala. Ve stěžejní části se zaměří na rozkrytí smyslu a historického kontextu jeho kreseb. Boettinger sledoval politické dění a situaci katolické církve v nově vzniklé československé republice. Ve svých kresbách se zabýval sociálními otázkami, technickým pokrokem, snobismem vyšších společenských vrstev i maloměšťáctvím a obecně proměnami v životních postojích a hodnotách. Vnímání módních tendencí reflektoval v souvislosti s měnícím se postavením ženy ve společnosti. Jako výtvarník pozoroval dění na výtvarné scéně a parodoval zejména avantgardní umění. V poslední části autorka nabídne srovnání kresleného humoru Hugo Boettingera s dalšími dobovými kreslíři a karikaturisty. Klíčová slova Hugo Boettinger - Dr. Desiderius - karikatura - humoristická ilustrace - kresba - 1918-1934 - první československá republika
|
|
|
Kánon českého moderního umění
Ficková, Barbora ; Pech, Milan (vedoucí práce) ; Winter, Tomáš (oponent)
Tato práce se zabývá formováním kánonu českého moderního umění v průběhu 20. století na příkladu skupin Osma, Skupina výtvarných umělců a Tvrdošíjní. Každý umělec se okamžitě po vytvoření uměleckého díla stává předmětem zájmu kunsthistoriků, kteří se ho snaží zařadit do neustále vytvářeného příběhu dějin umění. Konkrétní interpretace díla daného umělce je podmíněna mnoha okolnostmi a vždy odráží dobu, ve které daná interpretace vznikla. Promítají se do ní aktuálí poiticko-společenská situace, preferované umělecko-historické přístupy, dostupnost děl pro reprodukci, používaná terminologie ale i stereotypní představy zakořeněné ve společnosti. Osma, Skupina výtvarných umělců a Tvrdošíjní jsou vybráni, protože jejich činnost je velmi úzce spjata s počátky českého moderního umění a činnost jejich členů tedy je v kunsthistorické literatuře často reflektována. Proměny politicko-společenské situace 20. století také umožňuje pojmenovat i další témata, která ovlivňují podobu českého moderního umění. Analýzou významných výstav pořádaných mezi lety 1935 - 1998 a přehledovou literaturou vydanou ve stejném období, představuje tato práce způsoby proměny kánonu věnovanému konkrétnímu období českého moderního umění v závislosti na době svého vzniku. Klíčová slova kánon moderního umění, kubismus, expresionismus,...
|
|
|
Primitivismus v českém umění. Od padesátých let 20. století
Straková, Adéla ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Winter, Tomáš (oponent)
Tato práce nemůže obsáhnout všechny podoby primitivismu druhé poloviny 20. století nebo přesně definovat její kategorie, i když se o to určitým způsobem samozřejmě snaží. Můžeme ji pouze chápat jako jeden z možných pohledů. V minulém století pojem primitivismus čelil obvinění z etnocentrického pohledu a hodnocení. Ukázalo se však, že etnocentrismus nemůžeme z pozice evropské vědy zcela odstranit, protože samotná věda dějin umění je západním produktem myšlení. Primitivismus také stále bojoval s negativními konotacemi, přestože se podařilo v širokých uměleckých a intelektuálních sférách spojit pojem "primitiv" nebo "primitivní" s hodnotou ve smyslu "value in art". Je však stále možné říci, že primitivismus s negativními konotacemi neustále bojuje zvláště mezi neodbornou veřejností. Během 20. století umělci svoji touhu po univerzu nacházeli ve všelijakých vlivech, od dětské tvorby, mezi projevy duševně chorých, v tvorbě a filozofii přírodních národů, v Orientu, v lidovosti a dalších s nimi souvisejících oblastí. Obecněji je možné říci - posouvají se od konkrétnosti (forem) k filozofii. K oblasti, která je mnohem hůře exaktně popsatelnou. Tendence k primitivismu se stává v dnešní době samotnou přirozeností rozšiřující se od oblasti uměleckého projevu do běžného života. Důkazem toho je nárůst potřeby zdobení,...
|
|
|
Tři kapitoly společného dějepisu umění. Vzájemné vztahy Čechů a Jihoslovanů na poli výtvarného umění mezi lety 1861-1922
Borozan, Vjera ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent) ; Winter, Tomáš (oponent)
Ve své disertační práci se snažím poukázat na určité aspekty vzájemných vztahů, vlivů a vazeb, které spojovaly Čechy a Jihoslovany na poli výtvarného umění v období mezi lety 1861-1922. Zájem o tuto problematiku vycházel především z mých osobních zkušeností a znalostí člověka pohybujícího se v obou vybraných kulturních kontextech. Své bádání jsem zaměřila zejména na zkoumání role jednotlivců, již významně figurují v obou analyzovaných kulturních kontextech a zároveň je překračují. Práce se tak ve výsledku omezila na tři základní kapitoly, které sledují specifické vlivy a vztahy vybraných umělců, současně však reflektují charakter proměny dobového společenského diskurzu. V první kapitole této práce se zabývám několika českými umělci, kteří vytvářeli díla s jihoslovanskou tematikou v druhé polovině 19. století. Referenční rámec pro interpretaci těchto děl tvořil specifický orientalismus klíčící na úrodné půdě romantismu, podbarvený zároveň myšlenkami o slovanské vzájemnosti. Klíčovou figurou je v tomto kontextu především malíř Jaroslav Čermák. Následování jeho vzoru sehrálo významnou roli v procesu kodifikace obrazů s jihoslovanskou tematikou nejen v českém kulturním kontextu, ale i v jihoslovanském. Druhá kapitola je věnovaná chorvatskému umělci Vlahu Bukovacovi, který se na začátku své tvorby...
|
|
|
Proměny teorie afrického umění ve 20. století
Bidlasová, Petra ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Winter, Tomáš (oponent)
Nejenom Afrika samotná, ale také její umění se vyznačuje nekonečným bohatstvím a rozmanitostí kulturních tradic a výtvarných forem. Tisíce kmenů, každý se svojí vlastní historií a tradicí, byly v průběhu 19. století na pokyn zvenčí vměstnány do uměle vytvořených hranic několika desítek států. Za podobné situace je nejenom nemožné mluvit o jednotné kulturní tradici celého afrického kontinentu, často je dokonce velmi obtížné najít jednotnou kulturní tradici i v rámci jedné poměrně malé africké země. Africké umění si můžeme nejlépe představit jako pestrou mozaiku jednotlivých stylů a kultur, z nichž je možné při troše trpělivosti složit obraz moderní historie afrického kontinentu. V průběhu 20. století bylo vydáno nespočetně publikací o africkém umění - do 60. let především o tradičním kmenovém umění, později se objevují i snahy o zmapování situace moderního a současného afrického umění. Autoři těchto děl se obvykle předem vzdávají nároku napsat komplexní historii umění na africkém kontinentu s poukazem, že na to je ještě brzy. Podobný cíl si neklade ani moje práce, ve které bych chtěla především ukázat, s jakými přístupy ke skládání této mozaiky se v průběhu 20. století můžeme setkat a jak se tyto přístupy během uvedené doby proměňovaly. Základem mé práce jsou dva příběhy, které začínají ve stejném okamžiku,...
|
|
|
Role dvou profesorů drážďanské Akademie, Richarda Müllera a Emanuela Hegenbartha, ve vztazích mezi Prahou a Drážďany
Krülle Kotoučová, Veronika ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Winter, Tomáš (oponent) ; Habánová, Anna (oponent)
(česky): Předkládaná disertační práce se zabývá dvěma umělci: Emanuelem Hegenbarthem (1868-1923) a Richardem Müllerem (1874-1954). Oba byli čeští Němci, tedy německé národnosti, používající německý jazyk jakožto obcovací řeč, narození ve druhé polovině 19. století v Čechách na území tehdejšího Rakouska-Uherska, dnešní České republiky a později dlouhodobě působící v Drážďanech. Tato počáteční skutečnost pro každého z nich představovala jiné východisko a zaujala odlišnou roli v jejich pozdější životní a umělecké dráze. Richard Müller za svého života kontakt s českým územím neztratil, ale nepojily ho k němu výrazné vazby a za svůj domov a zázemí považoval Drážďany. Vlivnou úlohu sehrál zejména z pozice profesora drážďanské Akademie, kterou zastával po dobu více než třiceti let. Jeho umělecké zásady a tvůrčí činnost formovaly nastupující pokolení umělců, k němuž patřili i zástupci německy hovořících umělců z Čech, Moravy a Slezska, kteří prošli jeho ateliérem. Součástí práce je exkurz věnovaný Herbertu Seemannovi (1900-1945), v jehož díle je Müllerův vliv nejvíce zřetelný. Jiný přístup lze nalézt u Emanuela Hegenbartha, který přes své profesorské působení na Akademii v Drážďanech udržoval s oblastí Čech intenzivní a aktivní vazby. Významnou částí výzkumu se stalo zmapování dějin a ideového pozadí...
|
|
|
Emil Filla, primitivismus a mimoevropské umění
Winter, Tomáš ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce)
Uplynulo právě sto let, kdy - jak praví legenda - malíř Maurice de Vlaminck "slídil po uměleckých kuriozitách, obcházel vesnice na březích Seiny a kupoval u vetešníků sošky, masky a fetiše, které vyřezali ze dřeva negerští umělci Francouzské Afriky H. Krátce nato je údajně ukázal André Derainovi, přes nějž se s těmito předměty seznámili Henri Matisse a Pablo Picasso. 1 Ať již prvenství objevu negerské plastiky pro moderní umění po roce 1905 náleží Vlaminckovi a odehrálo se tak, jak ho líčí Guillaume Apollinaire, nebo šlo ve skutečnosti o jiný příběh,2 faktem zůstává, že se etnické obj ekty staly významným zdroj em moderního umění od fauvismu, expresionismu a kubismu, přes dadaismus a surrealismus, až k postavantgardní tvorbě 2. poloviny 20. století. Především díky práci Roberta Goldwatera Primitivism in Modern Pažnting se pro tento j ev vžil v uměleckohistorické literatuře poj em primitivismus. Goldwater tuto tendenci vůbec poprvé rozdělil do několika kategorií, přičemž si uvědomoval, že problém neleží pouze ve formálních asociacích, ale v hlubším chápání primitivnosti jako jednoho z programových směrů moderního umění.
|
host ::
RSS.