|
|
Vliv adaptačních mutací na vznik perzisterů u Staphylococcus aureus
Hloucalová, Nikola ; Lichá, Irena (vedoucí práce) ; Buriánková, Karolina (oponent)
Perzistence představuje přechodný stav, ve kterém jsou bakteriální buňky schopny přežívat antibiotickou léčbu. Nastává stochasticky u malé části populace a umožňuje přeživším buňkám opakovaně vyvolat infekci. Velikost subpopulace perzisterů může být ovlivněna adaptačními mutacemi vzniklými v době chronické infekce v genech souvisejících s regulací přechodu mezi virulentní formou a tvorbou biofilmu. Pro regulaci vstupu a výstupu z perzistence má významnou roli též mezibuněčná komunikace a molekuly produkované buňkami do prostředí. Předpokládá se, že perzistence u S aureus je ovlivňována především PSM moduliny a molekulami AIP, jež se účastní mechanizmu Quorum sensing. Hlavním cílem práce bylo objasnit, jak adaptační mutace vzniklé u klinických izolátů získaných od dvou pacientek s diagnostikovanou cystickou fibrózou ovlivňují schopnost perzistovat. Dále bylo cílem stanovit, jak se v souvislosti s perzistencí mění membránový potenciál a metabolická aktivita a určit, jaký vliv mají extracelulární molekuly produkované do kultivačního média na růstové parametry studovaných izolátů. Metodou TD testu a určením míry perzistence stanovením CFU bylo zjištěno, že u izolátů pacientky 2 nedošlo v průběhu chronické infekce ke vzniku adaptačních mutací ovlivňujících perzistenci, zatímco u třech později odebraných...
|
|
|
Metody charakterizace perzistentního stavu po působení vybraných antibiotik u Staphylococcus aureus
Valtová, Aneta ; Lichá, Irena (vedoucí práce) ; Tkadlec, Jan (oponent)
Staphylococcus aureus je oportunní patogen, který může způsobit těžké a chronické infekce. Důvodem recidivy bakteriálních infekcí je často tzv. perzistence. Jde o přizpůsobení se stresovým podmínkám navozením dormantního stavu, který bakteriím umožní přežít vystavení antibiotikům a po jejich eliminici opět vyrůst. Bakterie, které v pacientovi perzistují, získávají různé adaptační mutace, které si předávají a vznikají tu tak subpopulace, které mají lepší schopnost perzistovat. Cílem této diplomové práce bylo porovnat jednotlivé metody studia perzistorů, které by se mohly v budoucnu používat v klinické praxi, a zároveň se pokusit o bližší molekulární charakterizaci perzistentního stavu pomocí metod stanovení genové exprese. K dispozici mi byly chronologické izoláty Staphylococcus aureus, kdy počáteční byl tzv. primoizolát, izolát odebraný při odhalení cystické fibrózy ještě před zahájením antibiotické léčby. Další pak odebraný s odstupem třičtvrtě roku a poslední s půlročním odstupem od předchozího. Po následné celogenomové sekvenaci byly zjištěny geny, ve kterých vznikly adaptační mutace. První metoda určuje míru schopnosti perzistovat podle stanovení CFU (Colony Forming Units) po působení antibiotika. Zjistila jsem, že tato schopnost závisí převážně na adaptaci izolátu a získaných adaptačních...
|
|
|
The Persistence of Human Polyomaviruses
Blažková, Kristýna ; Drda Morávková, Alena (vedoucí práce) ; Kuthan, Martin (oponent)
Navzdory mnohaletému výzkumu jsou i ty nejznámější Polyomaviry - BK a JC - stále záhadou. Vzhledem k objevení mnoha nových Polyomavirů - KIV, WUV, MCV, HPyV6, HPyV7, TSV a HPyV9 v průběhu posledních pár let se ještě zdůraznila důležitost výzkumu mechanismů, které Polyomaviry využívají ve svých hostitelích. Pravděpodobný způsob přenosu je buď skrze dýchací cesty nebo fekálně-orální. Počáteční infekcí lidé procházejí nejčastěji v raném dětství nebo v předpubertálním věku. Poté následuje celoživotní perzistence. Seroprevalence lidských Polyomavirů je mezi dospělou populací relativně vysoká: BKV (81-97 %), JCV (35-69 %), KIV (55 %), WUV (69 %), MCV (25-46 %) a TSV (70-80 %). Lidské polyomaviry mohou v imunosuprimovaných jedincích působit i smrtelná onemocnění. Místo perzistence v lidech pravděpodobně závisí na konkrétním Polyomaviru. U BK a JC virů je prokázána perzistence v ledvinách a močových cestách. Lidské Polyomaviry byly dále detekovány v lymfatických tkáních, krvi, dýchacích, močových a trávicích cestách, není ale jasné, zda ve všech těchto místech i perzistují. Mezi mechanismy, které Polyomaviry využívají k vytvoření a udržení perzistence, mohou patřit virové miRNA a virový agnoprotein, které modulují samotnou proliferaci viru i imunitní odpověď. Jsou tedy do určité míry schopné seberegulace.
|
|
|
Adherence k farmakoterapii osteoporózy
Santariová, Martina ; Vytřísalová, Magda (vedoucí práce) ; Doseděl, Martin (oponent)
ADHERENCE K FARMAKOTERAPII OSTEOPORÓZY Autor: Martina Santariová Vedoucí diplomové práce: PharmDr. Magda Vytřísalová, Ph.D. Univerzita Karlova v Praze, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové, Katedra sociální a klinické farmacie ÚVOD: Adherence představuje rozsah, ve kterém se pacientovo chování (užívání léčiv, dodržování režimových opatření) shoduje s radami zdravotníka. Adherence k farmakoterapii osteoporózy, zahrnující compliance a perzistenci, je stále nedostatečná. CÍL PRÁCE: Cílem práce bylo zhodnotit subjektivně zjišťovanou adherenci k léčbě osteoporózy perorálními bisfosfonáty u českých pacientek. METODIKA: Průřezová multicentrická studie. Sběr dat byl uskutečněn formou anonymního dotazníku v pěti osteocentrech České republiky. Výzkum byl proveden mezi listopadem 2012 a březnem 2013. Adherence byla hodnocena na základě standardizovaného dotazníku OS-MMAS (Moriskyho specifického dotazníku dodržování farmakoterapie osteoporózy). VÝSLEDKY: Celkem se studie zúčastnilo 363 postmenopauzálních žen ve věku 55 a více let s diagnostikovanou osteoporózou či osteopenií. 133 (36,6 %) žen užívaly týdenní formy BIS (alendronát, alendronát ve fixní kombinaci s vitaminem D, risedronát) a 230 (63,4 %) žen užívaly měsíční formy BIS (ibandronát). Vysoké míry adherence dosáhlo podobné procento žen ze skupiny...
|
|
|
Interakce Borrelia sp. s buňkami HL-60 a monocyty a kultivace Anaplasma phagocytophilum na buňkách HL-60
Marková, Lucie ; Hulínská, Dagmar (vedoucí práce) ; Beranová, Jana (oponent)
Borrelia burgdorferi sensu lato a Anaplasma phagocytophilum jsou mikroorganismy způsobující onemocnění lymeskou borreliózu a lidskou granulomatózní anaplasmózu. Jejich společným vektorem v Evropě jsou klíšťata rodu Ixodes. V naší práci jsme se zaměřili na interakce buněk nespecifické imunitní odpovědi s původci lymeské borreliózy, které jsou svou funkcí v časné fázi onemocnění nezastupitelné. Anaplasma phagocytophilum je obtížně kultivovatelný mikroorganizmus, který je možno kultivovat pouze na buněčných kulturách. Úspěšná kultivace Anaplasma phagocytophilum z pacientů z naší geografické oblasti je klíčová pro další experimenty a také důležitá z diagnostického hlediska. V našich experimentech jsme používali ověřené tkáňové kultury buněk HL-60, psích monocytů DH82 a myších monocytů P388D1. Při studiu interakcí původců lymeské borreliózy s buňkami jsme používali dva kmeny odlišných druhů Borrelia. Borrelia garinii M192 a Borrelia burgdorferi sensu stricto B31. Tyto dva kmeny se liší virulencí. Kmen M192 je virulentní, kdežto kmen B31 již pasážováním svou virulenci ztratil. Zaměřili jsme se na studium morfologických změn pomocí světelné mikroskopie (pozorování barevných fixovaných preparátů a pozorování v temném poli), případně transmisní elektronové mikroskopie. Během našich experimentů jsme došli k závěru,...
|
|
|
Mechanismy bakteriální perzistence a klinický význam
Smělíková, Eva ; Melter, Oto (vedoucí práce) ; Pinkas, Dominik (oponent)
Perzistentní bakterie, zkráceně perzisteři, jsou buňky význačné především svou odolností k antibiotikům. Nejedná se o rezistentní bakterie, jelikož takové mají svou rezistenci zapsanou v genetickém kódu. Perzisteři jsou geneticky neodlišitelní od jiných buněk, senzitivních k antibiotikům, a jedná se tedy spíše o přechodná fenotypová stádia. Schopnost tvorby perzistentních buněk není druhově limitovaná a perzistence byla popsána u řady bakteriálních druhů. Důvodem vzniku perzisterů může být náhlý stres, kdy jde o indukovaný vznik perzistence, či může jít o stochastickou fenotypovou variabilitu. Při stochastickém vzniku rozlišujeme v rámci geneticky uniformní populace řadu fenotypově odlišných subpopulací lišících se růstovými vlastnostmi a také odolností k antibiotikům. Jak vysvětluje tzv. bet- hedging strategy hypotéza, jedná se o pojištění před nebezpečím fluktuace vnějších podmínek. Při indukovaném vzniku perzistence dochází k hromadění alarmonu guanosintetrafosfátu či guanosinpentafosfátu, který upozorňuje buňku na nepříznivé podmínky a zahajuje přechod do odolnějšího stavu. Existence těchto odolných subpopulací nabývá na významu zejména při rekurentních chorobách, kdy malé subpopulace perzisterů dávají vznik nové stabilní populaci, komplikují léčbu a znemožňují uzdravení. Často se tak děje...
|
|
|
Postoje pacientů k farmakoterapii osteoporózy
Theimerová, Hana ; Vytřísalová, Magda (vedoucí práce) ; Hendrychová, Tereza (oponent)
POSTOJE PACIENTŮ K FARMAKOTERAPII OSTEOPORÓZY Autor: Hana Theimerová Vedoucí diplomové práce: Magda Vytřísalová Univerzita Karlova v Praze, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové, Katedra sociální a klinické farmacie ÚVOD: Postoje pacientů k léčbě mohou být ovlivňovány různými faktory, mohou se lišit v různých generacích i různých populacích. Postoje pacientů k léčbě i nemoci mohou ovlivnit rozhodnutí o zahájení, přerušení či ukončení léčby. Interakce mezi těmito faktory a postoji k léčbě je tedy komplexní. CÍL PRÁCE: Cílem práce bylo zhodnotit postoje pacientek k léčbě osteoporózy založené na vnímání nutnosti a obav z léčby perorálními bisfosfonáty (BIS). METODIKA: Data pro analýzu byla získávána pomocí anonymního dotazníku v pěti osteocentrech České republiky. Projekt probíhal od listopadu 2012 do března 2013. Byly zjišťovány názory pacientek na léčbu BIS ("nutnost" vs. "obavy") s využitím české verze dotazníku "Beliefs about Medicines Questionnaire Specific" (BMQ-CZ). VÝSLEDKY: Do analýzy bylo zařazeno 363 žen (s průměrným věkem 68,9 let). Pacientky užívaly týdenní formy BIS - alendronát, alendronát + vitamin D ve fixní kombinaci, risedronát (N = 133) nebo měsíční formu - ibandronát (N = 230). Vnímání nutnosti léčby (průměrné skóre 18,4) bylo výrazně vyšší než vnímání obav z léčby (průměrné...
|
|
|
Multifractal nature of financial markets and its relationship to market efficiency
Jeřábek, Jakub ; Vošvrda, Miloslav (vedoucí práce) ; Krištoufek, Ladislav (oponent)
Práce ukazuje souvislost mezi perzistencí ve výnosech finančních trhů a jejich efektivitou. Interpretuje hypotézu efektivních trhů a představuje různé modely časových řad použitelné k analýze finančních trhů. Důkladně vysvětluje koncept dlouhé paměti a analyzuje dva hlavní typy metod k odhadu dlouhé paměti - metody v časové a frekvenční doméně. Pomocí Monte Carlo studie srovnává kvalitu jednotlivých metod a vybrané metody následně používá na data z reálného světa - směnné kurzy a akciové trhy. Práce nenachází žádné doklady o dlouhé paměti ve výnosech, nicméně volatilita akciových trhů vykazuje jasné známky perzistence.
|
|
|
Study of persistence mechanisms to antibiotics in Staphylococcus aureus
Balgová, Tamara ; Lichá, Irena (vedoucí práce) ; Ulrych, Aleš (oponent)
V klinické praxi se infekce způsobené perzistentními bakteriemi stali celosvětovým problémem. Mluvíme o subpopulaci buněk, které jsou schopné odolávat letálním dávkám antibiotik a po jejich eliminaci jsou schopny resuscitovat a opět navodit ochoření. Mezi tyto bakterie patří i oportunistický patogen Staphylococcus aureus, který způsobuje různé závažné chronické infekce. Během dluhodobého přetrvávaní v pacientovi získávají perzistentní bakterie adaptační mutace. Cílem této diplomové práce bylo sledovat míru schopnosti perzistovat u vybraných klinických izolátů, a prokázat vliv adaptačních mutací na míru schopnosti perzistovat jako i blíže molekulárně charakterizovat perzistentní stav pomocí genové exprese. K dispozici jsem měla chronologické izoláty S. aureus od pacientů trpících cystickou fibrózou (CF), kdy počáteční byl tzv. primoizolát (izolát odebraný při odhalení CF a před zahájením antibiotické léčby). Další byl odebraný s ročním odstupem a poslední s půlročním odstupem od předchozího. Po následné celogenomové sekvenaci byly zjištěny geny, ve kterých vznikly adaptační mutace. Metodou stanovení CFU (Colony Forming Units) jsem určila míru schopnosti perzistovat po působení antibiotik. Zjistila jsem, že tato schopnost závisí jak na adaptaci izolátu tak i na adaptačních mutacích. Stanovila jsem,...
|
|
|
Konsenzus české terminologie v problematice adherence k léčbě
Voříšková, Eliška ; Malá, Kateřina (vedoucí práce) ; Kolář, Jozef (oponent)
Univerzita Karlova, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra sociální a klinické farmacie Autor: Eliška Voříšková Vedoucí práce: PharmDr. Kateřina Malá, Ph.D. Konzultant: Mgr. Barbora Košťálová Název práce: KONSENZUS ČESKÉ TERMINOLOGIE V PROBLEMATICE ADHERENCE K LÉČBĚ ÚVOD & CÍLE: Terminologie užívání léčiv prošla v posledních 50 letech velkou proměnou. Jelikož se jednotlivé termíny nestaly ustálenými, jsou často mylně užívány a dochází k jejich vzájemným záměnám. Cílem práce bylo provést rešerši české literatury a ustanovit terminologický konsenzus v problematice adherence k léčbě pomocí Delphi šetření. METODIKA: Pro český jazyk byla vypracována rešerše literatury publikované do 6. 1. 2021 v databázích Solen, ProLékaře.cz, BMČ a PubMed. Nalezeno bylo 122 publikací zveřejněných v letech 1998 až 2020, zabývajících se adherencí k léčbě. Na základě výsledků rešerše byl sestaven dotazník pro tříkolové Delphi šetření a seznam panelistů přizvaných k účasti v šetření. Dotazník byl anonymní, probíhal online a obsahoval otázky na překlad 7 pojmů a jejich definic vycházejících z anglického dokumentu tzv. ABC Taxonomy. VÝSLEDKY: V 1. kole Delphi šetření bylo osloveno 106 panelistů, z nichž 46 respondentů odpovědělo na dotazník, přičemž byl ustanoven konsenzus pro definici dvou pojmů. Ve 2. kole odpověď...
|
host ::
RSS.