|
|
Francouzská zahraniční politika vůči vybraným zemím Maghrebu (2007-2012). Kontinuita nebo diskontinuita?
Homolková, Petra ; Tomalová, Eliška (vedoucí práce) ; Emler, David (oponent)
Práce se zabývá francouzskou zahraniční politikou vůči regionu Magrebu v období V. republiky, především pak obdobím prezidentského mandátu Nicolase Sarkozyho (2007-2012) a změnami, které na tomto poli nastaly v souvislosti s událostmi arabského jara. Analyzuje tradiční cíle a nástroje této politiky, a to především v souvislosti se dvěma zeměmi této severoafrické oblasti, a to Tuniskem a Libyí. Hlavním cílem je pak poukázat na změny, které v tomto ohledu přinesl mandát Nicolas Sarkozyho, a zjistit, zda skutečně došlo k odklonu od dosavadní koncepce, již si Sarkozy předsevzal, a to především v otázce lidských práv. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Mírové operace v kontextu systému kolektivní bezpečnosti
Popel, Martin ; Hýbnerová, Stanislava (vedoucí práce) ; Faix, Martin (oponent)
k rigorózní práci: Mírové operace v kontextu systému kolektivní bezpečnosti Rigorózní práce je vypracována na základě empiricko-analytického přístupu, použita je také metoda obsahové analýzy dokumentů a metoda komparativní. Práce je rozdělena do tří hlavních částí. V první se postupně zabývám pojmem kolektivní bezpečnost, vývojem univerzálních mezinárodních organizací a dále se věnuji mírovým operacím v rámci OSN. Zabývám se zde zejména vývojem těchto misí od počátku až po současnost. V úvodní části se také věnuji regionálním organizacím a jejich příspěvkům v rámci kolektivní bezpečnosti i s ohledem na vůdčí úlohu OSN. Záměrem této části je čtenáři přiblížit vývoj konceptu kolektivní bezpečnosti a upozornit na aktuální problémy související s bezpečnostní politikou. Důraz je kladen zejména na poslední vývoj v evropském prostoru, zejména na vývoj Společné zahraniční a bezpečnostní politiky. V druhé části mé práce zpracovávám případovou studii, jejímž předmětem je konflikt v Libyi, který vypukl v únoru 2011 a který vytvořil v systému mezinárodní bezpečnosti zajímavý precedens. A konečně třetí část popisuje úlohu České republiky v systému kolektivní bezpečnosti, právní a neprávní důvody nasazení českých vojáků za hranicemi vlasti. Zde bylo žádoucí krátce odbočit z pole mezinárodního práva a vysvětlit i...
|
|
|
Vznik a počáteční vývoj naftového průmyslu v Libyi
Čvančara, Michal ; Soukup, Jaromír (vedoucí práce) ; Valkoun, Jaroslav (oponent)
(česky): Tato práce pojednává o vzniku a počátečním vývoji naftového průmyslu v Libyi, časově ji lze vymezit zhruba lety 1951 až 1970. Autor si za hlavní sledované období zvolil 60. léta, kdy došlo k neuvěřitelně rychlému naftovému boomu v Libyi, který měl za následek téměř stoprocentní orientaci exportu země na ropný průmysl. Text je primárně rozdělen do pěti hlavních kapitol, z nichž jsou některé pro lepší přehlednost dále členěny na menší podkapitoly. Jednotlivé kapitoly se věnují historicko-politickému pozadí těžby libyjské nafty, samotnému průběhu těžby a působení naftových společností v Libyi, legislativnímu procesu, který se týkal naftového průmyslu a společenským podmínkám ovlivněných novým hospodářským zaměřením Libye. V závěru práce se autor pokouší zdůvodnit vliv státního převratu Muammara Kaddáfího na libyjský naftový průmysl.
|
|
|
Jak se Respekt a Týden dívaly na severoafrické diktátory před revolucemi arabského jara a po nich
Hartman, Matouš ; Němcová Tejkalová, Alice (vedoucí práce) ; Láb, Filip (oponent)
Bakalářská práce se zaměřuje na tři severoafrické diktátory, které v roce 2011 svrhly revoluce tzv. arabského jara. Jedná se o Zína Abidína bin Alího v Tunisku, Husního Mubaraka v Egyptě a Muamara Kaddáfího v Libyi. V Tunisku revoluce začala, v Egyptě odstranila prozápadního vládce a ukončila tak stabilitu, kterou Mubarak garantoval svými vztahy se Západem a Izraelem. V Libyi zase revoluce vedly k válce. Práce porovnává způsob, jakým o těchto diktátorech psaly dva české týdeníky, Respekt a Týden. Oproti předrevolučnímu období (roky 2007 až začátek 2011) došlo ke zvýšení počtu textů věnujících se osobám diktátorů a částečně ke změně rétoriky vůči despotům. Nelze ale ponechat bez povšimnutí skepsi, která se objevovala vůči nastupujícím revolučním elitám. Rok 2011 znamenal jasný převrat a pro jednoho z diktátorů i smrt. Diktátoři byli v médiích prezentováni jako garanti stability regionu, Kaddáfí pak zvláště v Týdnu získal stereotyp téměř kabaretního autokrata. Změnila se i témata spojená s diktátory. Z afér a politických událostí redaktoři se začátkem roku 2011 přešli k textům o revolučním dění. Na některých místech se objevila i nostalgie po bývalých režimech a skepse vůči novým elitám.
|
|
|
Democracy or Stability in the Maghreb? : Security Policy of the EU towards the Region between 2005 and 2010
Holík, Jiří ; Karásek, Tomáš (vedoucí práce) ; Střítecký, Vít (oponent)
Tato rigorózní práce se zabývá analýzou bezpečnostní politiky Evropské unie vůči zemím Maghrebu mezi lety 2005 a 2010. Činí tak se záměrem ověřit, nakolik praktická politika odpovídá úrovni politických deklarací. Pomocí analýzy Evropské politiky sousedství a v jejím rámci realizované podpory demokratizace v regionu Severní Afriky chce zároveň přispět k probíhající diskusi, zda je možné Evropskou unii chápat jako tzv. normativní mocnost (Normative Power). První kapitola stručně představuje koncept normativní mocnosti. Následující oddíl se zabývá Evropskou bezpečnostní strategií, přičemž dochází k závěru, že cíl podpory demokracie zaujímá v rámci tohoto dokumentu centrální místo. Třetí část poskytuje historický přehled evropské politiky vůči Středozemí, v jejímž rámci se vztahy EU a zemí Maghrebu rozvíjely, přičemž největší pozornost je věnována analýze Evropské politiky sousedství. Následující kapitola zkoumá úroveň praktické evropské politiky. Skládá se ze tří samostatných případových studií evropské politiky vůči Tunisku, Maroku a Libyi mezi roky 2005 a 2010. Pátá a závěrečná část kvalitativně analyzuje způsob, jakým čtyři faktory (obchod, energetická spolupráce, migrace a terorismus) přispěly ke strukturování vztahů mezi Tuniskem, Marokem a Libyí na jedné straně a Španělskem, Francií a Itálií na...
|
|
|
Italská politika vůči Libyi v letech 2007 až 2013
Hrušková, Tereza ; Váška, Jan (vedoucí práce) ; Mejstřík, Martin (oponent)
Tato bakalářská práce se věnuje italské politice vůči Libyi v období před a po pádu režimu Muammara Kaddáfího. Cílem práce je odpovědět na otázku zda a jak se změnila italská politika vůči Libyi po pádu libyjského režimu. Výzkum se zaměřuje na dvě prioritní oblasti italských zájmů v Libyi, a to problematiku nelegální imigrace a oblast ekonomické spolupráce. Práce za pomoci teorie Foreign Policy Analysis analyzuje formování italské politiky vůči Libyi v daných oblastech a obdobích. Výstupy analýzy jsou v závěru porovnány pomocí metody komparace, ze které vyplývá, že se italská politika vůči Libyi po pádu režimu Muammara Kaddáfího změnila.
|
|
|
Vztah konceptů humanitrní intervence a změny režimu: případ operaci v Libyi
Hanzal, Jaromír ; Střítecký, Vít (vedoucí práce) ; Hynek, Nikola (oponent)
Diplomová práce Vztah konceptů humanitární intervence a změny režimu: případ operace v Libyi se zabývá studiem vojenských intervencí po roce 1989 v kontextu aktuálního teoretického diskursu. Jejím hlavním výzkumným úkolem je zhodnocení operace NATO Unified Protector v Libyi z roku 2011. Autor si klade především otázku, zda lze vzhledem k extenzivnímu výkladu mandátu rezoluce RB OSN č. 1973 ještě hovořit o humanitární intervenci (v souladu se soudobým mezinárodním právem ukotvené v rámci R2P), nebo zda se operace přiblížila změně režimu. Na základě analýzy primárních zdrojů je v práci ukázáno, že aktéři, kteří poskytli teoreticky nestranné síly (zejména USA, Francie a Velká Británie), se bez ohledu na bezprostředně pozitivní humanitární přínos mise zároveň výrazně podíleli na pádu režimu Muammara Kaddáfího. Vzhledem k okolnostem operace ale lze hovořit spíše o tzv. skryté změně režimu, která je v práci také definována. S pomocí teoretického rámce vytvořeného Michaelem Reismanem je dále zhodnocena legitimita takového počínání. Text je rozdělen do tří hlavních kapitol. První kapitola přibližuje širší kontext teorií spravedlivé války, humanitární intervence a změny režimu. V druhé kapitole jsou analyzovány referenční případy intervencí a změn režimu po roce 1989. Tyto autor dělí do čtyř skupin; na...
|
|
|
Sultanismus v Kaddáfího režimu?
Jansová, Kateřina ; Buben, Radek (vedoucí práce) ; Drahokoupil, Štěpán (oponent)
(česky): Práce analyzuje sultanistické režimy v pojetí Juana Linze. Konkrétně se zaměřuje na Kaddáfího režim v Libyi. Klade si za cíl odpovědět na otázku, zda lze Kaddáfího režim řadit mezi režimy sultanistické. K zodpovězení této otázky je třeba charakterizovat pojem sultanistický režim. Zejména poukázat na aspekty sultanistických režimů, jako jsou: absolutní vláda jedné osoby, odstraňování lidí nepohodlných pro režim, nefunkčnost zákonů či voleb, absence institucí, nerespektování autonomie jiných mocenských center. Zkoumán je též vývoj Kaddáfího režimu, jeho snahy o vznik "ideologie" a podoba institucí v dané době v Libyi. Období Kaddáfího vlády je rozděleno do čtyř hlavních etap: počátek Kaddáfího režimu 1969- 1973, společnost bez státu podle Zelené knihy 1973-1986, problémy revoluce 1986-2000 a Libye na rozcestí v 21. století. V každém období lze najít některé ze znaků sultanismů, ovšem období s nejvíce sultanistickými prvky bylo mezi lety 1973 a 1986.
|
|
|
Konflikty v Sýrii a Libyi z hlediska doktríny Odpovědnosti chránit
Filipková, Tereza ; Hynek, Nikola (vedoucí práce) ; Střítecký, Vít (oponent)
Cílem této práce je zjistit, zda byla intervence ze strany mezinárodního společenství v civilním konfliktu v Libyi a neintervence v civilním konfliktu v Sýrii legitimní z hlediska konceptu Odpovědnosti chránit. V práci je nejdříve vymezena metoda komparativní případové studie a teorie liberálního internacionalismu a neoliberálního intervencionismu. Následně jsou vyloženy stěžejní charakteristiky konceptu R2P. K zodpovězení výzkumné otázky bylo potřeba operacionalizovat kritéria pro legitimní provedení ozbrojené intervence, protože Zpráva Komise pro intervenci a státní suverenitu, která je stěžejním dokumentem R2P, se mnohdy vyjadřuje vágně. Poté, co jsem u obou konfliktů porovnala naplnění operacionalizovaných kritérií, jsem došla k závěru, že intervence i neintervence v daných případech legitimními jsou. Případ Libye tak logicky splňoval všechna kritéria. V případě syrské občanské války není naplněno kritérium rozumných vyhlídek. Důvodem jsou rozdílné podmínky, ze kterých konflikty vznikly. Syrská společnost je na rozdíl od té Libyjské jak etnicky, tak nábožensky heterogenní. Což je ještě posíleno faktem, že již několik desetiletí zemi vládne autoritářský režim vedený elitami právě minoritní části obyvatelstva.
|
|
|
Demokratizační proces v Libyi a jeho reflexe
Horáčková, Zuzana ; Černý, Karel (vedoucí práce) ; Německý, Marek (oponent)
Práce zkoumá relevantnost teorií o procesech demokratizace z pohledu autorů Francise Fukuyamy, Samuela Huntingtona a Fareeda Zakarii, ověřuje, nakolik jsou jejich koncepce relevantní pro analýzu a popis demokratizačního procesu v Libyi na pozadí událostí tzv. arabského jara 2011. Teoretická část diplomové práce předkládá historickou, socio-kulturní, náboženskou, ekonomickou a geopolitickou deskripci Libye se zaměřením na demokratizační a liberalizační procesy v zemi. Práce rozebírá příčiny a faktory demokratizace, které aplikuje na situaci v Libyi a okolních zemích. Cílem empirické části diplomové práce je aplikace prezentovaných teoretických koncepcí, zejména pak Huntingtonovy Třetí vlny, na demokratizační proces v Libyi, a jeho konfrontace s reflexemi a hodnoceními procesu demokratizace z pohledu řadových občanů Libye žijících v České republice. Empirická část je v návaznosti na Huntingtona rozdělena na čtyři části: I. Reflexe a hodnocení autoritářského režimu; II. Reflexe a hodnocení pádu autoritářského režimu; III. Reflexe a hodnocení nastolení nového demokratického režimu a IV. Reflexe a hodnocení konsolidace demokracie v zemi.
|
host ::
RSS.