|
Proměny města Česká Kamenice v letech 1945-1951
Müllerová, Vanda ; Václavů, Lubor (vedoucí práce) ; Zilynskyj, Bohdan (oponent)
Jak již vyplývá z názvu, práce se zabývá historickým vývojem České Kamenice v letech 1945 - 1951. Květen 1945 představoval pro další vývoj České Kamenice zásadní změnu. Němci, do té doby většinové obyvatelstvo, rázem dostali nálepku ,,státně nespolehliví" a v očekávání velkých změn proti nim začala být uskutečňována diskriminační nařízení. Mezitím začali do České Kamenice přicházet Češi z různých koutů republiky. Byli mezi nimi tací, kteří v příchodu do pohraničí spatřovali pouze příležitost k obohacení se, ale přišli i ti, již poté ve městě zůstali, získali národní správcovství a začali zde nový život. Někteří ale museli město znovu opustit. Ne vždy byla národní správa svěřována těm nejschopnějším a nejvíce vhodným pro tuto funkci. Často se přidělování a odebírání národních správ stalo silným mocenským nástrojem. První měsíce v České Kamenici byly doprovázeny vlnou bezpráví a tyranie. Ve městě se usadily vojenské a partyzánské jednotky, které tyranizovaly nejen německé, ale i české obyvatelstvo. Snahy učinit jim přítrž byly potlačeny. Události vypluly na povrch teprve v roce 1947 díky nezdolnému úsilí jednak bývalého člena Městského národního výboru Ing. Caidlera, který věřil, že protiprávní jednání musí být potrestáno, a díky novináři Peroutkova Dnešku Michalu Marešovi, jenž zmíněné události uveřejnil....
|
|
Sémiotické inženýrství a pravidla pro interakční design
Prokop, Pavel ; Brejcha, Jan (vedoucí práce) ; Slavíček, Daniel (oponent)
Sémiotické inženýrství je jedním ze sémiotických přístupů k problematice interakce mezi člověkem a počítačem. Jeho teorie je postavena na jednoduché myšlence rozhraní jako zástupce designera, skrze kterého designer promlouvá k uživateli o tom, jak by měl zacházet s programem, který pro něj připravil. Kromě teoretického základu disponuje také metodami pro zhodnocení způsobu komunikace testovaného rozhraní s uživatelem. Je tak schopno se vyrovnat ostatním teoriím v oblasti a díky svému zaměření na komunikaci poskytuje navíc nový podstatný úhel pohledu. Jeho teorie a metody jsou zde použity jako základ pro vytvoření sady pravidel pro designery, která by jim měla sloužit jako vodítka k zamyšlení. Ukazuje se tak, že sémiotická teorie je schopna v oblasti inteakčního designu přinášet konkrétní výsledky pro běžnou praxi a není vázána pouze na akademické prostředí.
|
|
In search of an equivocal country
Axmannová, Eliška ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Jamek, Václav (oponent)
Tato diplomová práce je věnována dílu Victora-Lévyho Beaulieua, současného kanadského frankofonního romanopisce, dramatika, esejisty, novináře i polemika. Beaulieu (narozen 1945 v Saint-Paul de la Croix, Québec, Kanada) je výjimečný svým pojetím literární tvorby, které na počátku jednadvacátého století již téměř nemá obdoby. Již od konce šedesátých let, kdy začal publikovat, totiž pojímá své celoživotní dílo jako celek a sleduje jím jediný cíl - položit základ novému mýtu, k němuž se bude moci quebecká provincie vztáhnout a díky němuž si uvědomí svou vlastní jedinečnost. Beaulieu od počátku své kariéry publikoval přes padesát knih, v nichž je možné vysledovat několik základních proudů. Kromě souboru románů i kratších textů, jež tvoří ságu rodiny Beaucheminových a mapuje tak život sociálně slabší vrstvy quebecké společnosti, mají v Beaulieuově tvorbě místo eseje a texty, jež stojí na pomezí několika žánrů. Autor se snaží vyrovnat s vlastním osudem quebeckého spisovatele a hledá tak inspiraci u velikánů kanadské i světové literatury - s jejich životem i dílem pak vede vnitřní dialog. Vzniklo tak již několik zajímavých titulů věnujících se postupně Victoru Hugovi (Pour saluer Victor Hugo, 1971), Jacku Kérouakovi (Jack Kérouac - essai poulet, 1972) nebo Beaulieuově quebeckému předchůdci Jacquesu Ferronovi...
|
|
Secesní architektura v Kladně
Šindelářová, Barbora ; Novotná, Eva (vedoucí práce) ; Schmelzová, Radoslava (oponent)
Resumé Ve své bakalářské práci se zabývám secesní architekturou ve městě Kladně. Architektura s prvky secese se začala uplatňovat koncem 19. století a začátkem 20. století. Tedy v době, kdy Kladno začínalo bohatnout díky průmyslné výrobě a mnoho lidí sem přicházelo za prací. Cílem práce bylo vytvořit souhrnný přehled architektury s přihlédnutím na průmysl, jenž výstavbu důležitých budov nastartoval. V počátcích těžby uhlí poblíž města, umělci hledali styl, který by odrážel český národ a jeho historii. K tomu jim posloužil historizující sloh. Historizujících staveb ve městě je celá řada, zvláště oblíbenou se stala neorenesance. Od secesních budov je od sebe dělí pouze pár let, a přece by bez jedné nevznikla druhá. Proto i malá část práce se věnuje architektuře secesní ve srovnání s historizující. V první části práce se věnuji historii Kladna s důrazem na historii průmyslu. Díky průmyslné výrobě přicházeli do města lidé za prací, kteří potřebovali základní prostor pro bydlení pro sebe a své rodiny, ale také veřejné budovy a prostranství pro svůj volný čas. Proto vedle dolů vznikali malé dělnické kolonie se samostatně stojícími domky a město se začalo rozrůstat. Tuto pracující třídu doplnila vrstva obchodníků a průmyslníků, kteří naopak díky penězům stavěli soukromé honosné vily. A to vše nastalo v době, kdy...
|
|
Městská správa v Rokycanech a její představitelé v letech 1573-1699
Hrachová, Hana ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Sulitková, Ludmila (oponent) ; Ledvinka, Václav (oponent)
Rokycany patřily v raném novověku k menším městům řemeslnicko - zemědělského charakteru. Zejména v druhé polovině 16. století dochází k rozkvětu města. Díky loajálnímu postoji k Ferdinandovi I. v roce 1547 město nepostihly sankce tohoto panovníka a bylo odměněno mnoha privilegii. V roce 1584 se Rokycany stávají královským městem. Předkládaná práce se zabývá sledováním činnosti městské samosprávy, funkcí jednotlivých úřadů a jejich personálním obsazením. Nejdůležitějším orgánem ve městě byla městská rada s mocí zákonodárnou, soudní a výkonnou. K jejím povinnostem patřilo také vedení městského hospodářství a správa obecního majetku. Rada se skládala z 12 radních, z nichž první a nejváženější byl nazýván primas. Každý radní spravoval město po dobu jednoho měsíce, v tomto období byl nazýván purkmistrem. Ve sledovaném období se primasem stalo celkem 19 mužů, většina z nich zastávala post až do své smrti. Tři muži působili následně jako císařští rychtáři. V předbělohorském období se dvěma z primasů podařilo přesáhnout svým významem hranice města, a to Janu Novoměstskému Srnovci z Varvažova a Zikmundu Celestýnovi z Freifeldu. Dva primasové pocházeli přímo z tradičních rokycanských rodin, větší část se rekrutovala z učitelů zdejší školy a písařů. Podařilo se jim přiženit se do vůdčích rodin města, a tak se prosadit...
|
|
"Na hřbitov divadlo nepatří." Veřejná kritika a odboj ve vilenském ghettu, 1941 - 1943.
Putík, Daniel ; Pešek, Jiří (vedoucí práce) ; Švec, Luboš (oponent)
I. ÚVOD 1. Cíle a struktura práce Léta nacistické okupace na Litvě přinesla zkázu stovkám židovských obcí, mezi nimi i prvořadému duchovnímu centru východoevropského Židovstva: Vilnu (Vilniusu), "litevskému Jeruzalému". Litevští Židé byli první v Evropě, kteří byli vystaveni systematickému vyhlazování ze strany německých okupantů. Nacisté spolu se svými litevskými přisluhovači povraždili na 98 % židovských obyvatel Litvy, kteří jim padli do rukou - v žádné jiné zemi nepřinesl holocaust tak totální anihilaci židovské komunity. Ta tvořila v době nacistického vpádu na území Litvy asi 10 % obyvatelstva. Drtivá většina litevských Židů, včetně obyvatel litevské metropole, byla povražděna během necelého půl roku; jen ghetta ve Vilně, Коvně (Kaunasu), Šavlích (Šiauliai) a Švenčionysu přežila díky pracovnímu nasazení části židovských obyvatel po celé dva roky. Jejich likvidace byla důsledkem potlačení židovského odboje, jehož symbolem bylo povstání ve varšavském ghettu zahájené v dubnu 1943. Nacisté pohlíželi na zbývající ghetta jako na "sud se střelným prachem"; v duchu plného využití židovských pracovních sil byli práceschopní Židé přesunuti do nově vzniklých koncentračních táborů, "přebyteční" pak byli povražděni. Při pohledu zpět na léta destrukce židovské populace Evropy se nabízí otázka, jak mohlo vyvraždění...
|
|
Sborová a kantátová tvorba Jana Dismase Zelenky v kontextu české hudební emigrace první poloviny 18. století
Paličková, Jitka ; Stříteská, Leona (oponent) ; Pecháček, Stanislav (vedoucí práce)
Účelem této práce bylo přiblížit vokální a vokálně-instrumentální skladby z období první poloviny 18. století v Evropě a v českých zemích, především však v díle Jana Dismase Zelenky. Díky neutěšeným podmínkám v rodné zemi odcházelo množství nadaných, mnohdy i výjimečně talentovaných hudebníků do ciziny, aby zde našli odpovídající uplatnění. V zahraničí se jim pak dostalo vyššího hudebního vzdělání a mohli naplno rozvinout svůj potenciál. Čeští hudebníci se v zahraničí nejen sami vzdělávali a působili jako výkonní umělci a skladatelé, ale také velice často zastávali učitelské funkce. Ať už se jednalo o hru na klavír, housle, flétnu či varhany, nebo o vyučování umění kompozice a kontrapunktu, čeští hudebníci byli uznáváni po celé Evropě. Přátelili se s jinými slavnými evropskými skladateli tehdejší doby, působili na nejvyšších postech v panovnických kapelách i v církevních institucích. Zasloužili se o to, že česká hudební škola je dobře známá po celé Evropě.
|
|
Guilianiho politika nulové tolerance a její účinnost
Tršová, Andrea ; Kozák, Kryštof (vedoucí práce) ; Calda, Miloš (oponent)
Práce se zabývá konceptem nulové tolerance v policejní strategii, který byl zaveden v New Yorku v polovině 90. let 20. století. Za jeho realizací stojí starosta Rudolph Giuliani a jím jmenovaný policejní komisař William Bratton. Do svých funkcí nastoupili v roce 1994, v době, kdy se New York stále potýkal s vysokou mírou kriminality, která vzrostla především v druhé polovině 80. let. Na tuto situaci reagovali Giuliani a Bratton reformou newyorského policejního sboru. Změněna byla jak jeho organizace, tak policejní strategie. Byl zaveden tvrdý přístup policie i vůči těm méně závažným deliktům. Kriminalita v následujících letech opravdu velmi klesla a Giuliani a Bratton zastávali názor, že se tak stalo díky reformě policie. Na to ale začalo reagovat mnoho studií, které jejich přístup kritizovaly a navíc vysvětlovaly pokles zločinnosti pomocí jiných faktorů. Práce se soustředí na popis změn v newyorské policii a diskuzi ohledně faktorů, které měly vliv na pokles kriminality. Cílem práce je popis reformy policie v New Yorku, analýza vysvětlení poklesu zločinnosti pomocí jiných faktorů a zhodnocení účinnosti přístupu nulové tolerance.
|
|
Současná televizní zpráva v hlavních zpravodajských relacích stanic ČT24 a Z1
Ledvinová, Lucie ; Šmíd, Milan (oponent) ; Lokšík, Martin (vedoucí práce)
V bakalářské práci se autorka zabývá podobou současné televizní zprávy, a to konkrétně v hlavních zpravodajských relacích českých televizních zpravodajských stanic ČT24 a Z1. Použitou metodou je komparativní analýza v období listopad 2008. Cílem práce je zjistit, jak sledované stanice zpracovaly dění na české a světové scéně v daném období a jak tyto události pak formulovaly do svých hlavních zpravodajských relací. Autorka se v práci také zaměřuje na nové trendy, které se ve zpravodajství objevují. V České republice fungují zpravodajské stanice relativně krátkou dobu, rozvíjejí se také díky novým technologiím. Televizní stanice na ně reagují a přizpůsobují jim své relace. Je proto zajímavé sledovat, jak se mění struktura zpravodajství.
|
|
Městská správa v Rokycanech a její představitelé v letech 1573-1699
Hrachová, Hana ; Hojda, Zdeněk (vedoucí práce) ; Sulitková, Ludmila (oponent) ; Ledvinka, Václav (oponent)
Rokycany patřily v raném novověku k menším městům řemeslnicko - zemědělského charakteru. Zejména v druhé polovině 16. století dochází k rozkvětu města. Díky loajálnímu postoji k Ferdinandovi I. v roce 1547 město nepostihly sankce tohoto panovníka a bylo odměněno mnoha privilegii. V roce 1584 se Rokycany stávají královským městem. Předkládaná práce se zabývá sledováním činnosti městské samosprávy, funkcí jednotlivých úřadů a jejich personálním obsazením. Nejdůležitějším orgánem ve městě byla městská rada s mocí zákonodárnou, soudní a výkonnou. K jejím povinnostem patřilo také vedení městského hospodářství a správa obecního majetku. Rada se skládala z 12 radních, z nichž první a nejváženější byl nazýván primas. Každý radní spravoval město po dobu jednoho měsíce, v tomto období byl nazýván purkmistrem. Ve sledovaném období se primasem stalo celkem 19 mužů, většina z nich zastávala post až do své smrti. Tři muži působili následně jako císařští rychtáři. V předbělohorském období se dvěma z primasů podařilo přesáhnout svým významem hranice města, a to Janu Novoměstskému Srnovci z Varvažova a Zikmundu Celestýnovi z Freifeldu. Dva primasové pocházeli přímo z tradičních rokycanských rodin, větší část se rekrutovala z učitelů zdejší školy a písařů. Podařilo se jim přiženit se do vůdčích rodin města, a tak se prosadit...
|
host ::
