|
"Jsoucno věcí" - výtvarná tvorba členů skupiny Trasa, vzešlých z atelieru Emila Filly
Turzová, Lenka ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Novotná, Eva (oponent)
Résumé Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila na tvorbu Emila Filly a žáky, kteří vzešli z jeho atelieru a působili v umělecké skupině Trasa. Konkrétně na Jitku a Květu Válovy, Vladimíra Jarcovjáka, Věru Heřmanskou, Čestmíra Kafku a Karla Vacu. Mým cílem bylo také zhodnotit Emila Fillu jako profesora na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a zjistit, jaký vliv měl na své studenty. Na škole Filla působil od roku 1946 do své smrti roku 1953. Ačkoliv nemohl kvůli komunistickému režimu učit pouze podle svých představ a nejlepšího mínění, vložil do svého profesorství maximum, takže zde dokázal vychovat prvotřídní výtvarné osobnosti. Všem svým studentům vštěpoval v prvním roce studia techniku kresby. Později se žáci zaměřili na praxi v oblasti monumentální výzdoby, především fresky, gobelínů a mozaiky. Pro Fillu byla vždy velmi důležitá umělecká všestrannost, jelikož byl důrazně proti jednotlivé specializaci. Profesor Filla měl jako legenda české moderny a avantgardy u studentů přirozený respekt, díky kterému měl s žáky vcelku přátelský vztah. Skupina Trasa byla zformována v roce 1954. Inspiraci čerpala z válečné Skupiny 42 a její tématiky městské poezie a imaginativního civilismu, Fernanda Légera, italského neorealismu a stejně jako jejich profesor z tvorby Pabla Picassa a George Braqua. Ať už byl Fillův...
|
|
Liberalizace vzájemného obchodu mezi Evropskou unií a subsaharskou Afrikou
Prášil, Václav ; Urban, Luděk (vedoucí práce) ; NÁHRADNÍ, OPONENT (oponent)
Diplomová práce "Liberalizace vzájemného obchodu mezi Evropskou unií a subsaharskou Afrikou" hodnotí dosavadní vývoj ekonomických vztahů mezi EHS, resp. EU, a zeměmi subsaharské Afriky. Po krátkém exkurzu do období evropského kolonialismu následuje analýza postupného utváření smluvního rámce, který po druhé světové válce ošetřoval směnu zboží mezi oběma kontinenty. Zvláštní pozornost je přitom věnována způsobu, jakým byl tento obchodní režim upravován v závislosti na dobových trendech i vnějších tlacích, které často vycházely z mezinárodních finančních institucí. Dohoda z Cotonou z roku 2000 je reakcí na předchozí kritiky i syntézou řady reformních snah o větší provázanost mezi obchodem a hmatatelným hospodářským a politickým rozvojem zemí třetího světa. Implementace jejích hlavních ustanovení ovšem v současnosti naráží na některé překážky. Práce zdůrazňuje i fakt, že samotné členské státy EU mají v subsaharské Africe rozdílné zájmy. Po půlstoletí smělých iniciativ a velkolepých prohlášení je patrné, že se původní deklarované cíle obchodní spolupráce mezi Evropskou unií a zeměmi subsaharské Afriky nepodařilo naplnit. Některé konkrétní přínosy, například posílení jednoty rozvojových zemí, jsou spíše jejími vedlejšímu efekty. Výsledek je překvapivě prohrou spíše pro Evropu - hospodářsky marginalizovaná,...
|
|
Cambodia on its way to democracy
Gecelovská, Lucia ; Volenec, Otakar (vedoucí práce) ; Knotková, Vladimíra (oponent)
Práce se zabývá politickým vývojem v Kambodži od získání její nezávislosti až po současnost. V rámci toho přibližuje čtyři autoritativní režimy, které se tam do konce studené války vystřídaly: vládu Sihanouka, republiku Lon Nola, revoluci Rudých Kmérů a vládu jedné komunistické strany pod vlivem Vietnamu, která zrodila jednu z nejvýraznějších osobností kambodžské politické scény, Hun Sena. Následuje mise OSN počátkem 90-tých let, jejímž cílem bylo dovést zemi k svobodným volbám a nastartovat demokratizační proces. Další část patří vývoji ve zbytku 90-tých let a v následném novém tisíciletí. Práce končí současným stavem a nastolením předpokládaného budoucího vývoje.
|
|
Jean-Philippe Toussaint a Nový román
Veselá Segetová, Zuzana ; Pohorský, Aleš (oponent) ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce)
Cílem této práce bylo srovnat dílo současného belgického spisovatele Jeana-Philippa Toussainta s hlavními rysy teorie Nového románu, jelikož označení "pokračovatel Nového románu" figuruje za jeho jménem u většiny recenzí, článků nebo obalů jeho románů. Pro odpověď na otázku, do jaké míry a zda vůbec Toussaint navazuje na spisovatele z padesátých let, bylo nutné představit hlavní myšlenky a charakteristiku psaní Nového románu, zejména postoje a díla Alaina Robbe-Grilleta, známého svou oblibou v sáhodlouhých popisech běžných předmětů, na nichž staví poetiku svých románů. Jean-Philippe Toussaint byl po zveřejnění svého prvního románu Koupelna ihned spojován s Novým románem, a to nejen kvůli příslušnosti ke stejnému nakladatelství Minuit. Toussaintův první román také nemá příliš specifikovaný děj, jeho postavy nejsou příliš definované, místo a čas si čtenář musí domyslet. Co je však na knize zajímavé, je autorův styl psaní. Poetika předmětů a jejich nevšední popis je magnetem pro čtenářovo oko. Toussaint dokáže na mnoha stránkách popisovat vybavení koupelny, tapety v obývacím pokoji či kapající kohoutek způsobem, který nenudí, ale naopak zaujme. Čtenáři sice může chybět vysvětlení, kdo je hlavním hrdinou, kde se nachází a jaký je jeho vztah k jisté ženě, ale to vše přebije velmi detailní popis prostředí a pocit...
|
|
Distribution and genetic variation of invasive crayfish of the genus Orconectes
Filipová, Lenka ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Kozák, Pavel (oponent)
(in Czech) Raci tvoří již po staletí nedílnou součást evropské fauny. V minulosti byli v přírodě loveni a využíváni na konzumaci. V posledních letech však po celém světě dochází stále častěji k invazím živočišných i rostlinných druhů. Následky těchto invazí zasáhly také původní evropské raky, jejichž populace byly z velké části zdecimovány původcem račího moru (oomycetou Aphanomyces astaci, Saprolegniales). Ve snaze nahradit tyto ztracené populace bylo od roku 1890 do Evropy dovezeno několik severoamerických raků, kteří v Evropě dobře prosperují, pro původní druhy ale představují vážné nebezpečí - jsou přenašeči patogenu račího moru a v případě kontaktu s původními druhy je mohou dále infikovat. Ve své diplomové práci jsem se zaměřila na jeden z těchto invazních druhů, raka pruhovaného (O. limosus). Na základě dostupných literárních dat byl O. limosus do Evropy úspěšně introdukován pouze jednou, všichni evropští raci pruhovaní by tedy měli být potomky těchto dovezených jedinců, zcela není ale vyloučena ani možnost dalších, v literatuře nezaznamenaných pokusů o introdukci tohoto raka do Evropy. S cílem zjistit, odkud mohla pocházet zdrojová populace evropských jedinců tohoto druhu jsem sekvenovala mitochondiální gen pro podjednotku I cytochrom c oxidázy (COI) raků pruhovaných z Evropy a Severní...
|
|
Ostrogóti a "renovatio imperii" císaře Justiniána I.
Adamčík, Petr ; Suchánek, Drahomír (oponent) ; Picková, Dana (vedoucí práce)
Gótové patřili mezi největší a nejdůležitější germánská etnika období stěhování národů. Díky početnosti a bojovnosti byli schopni udržet svou jednotu ve dvou velkých skupinách, které později vytvořily říše - vizigótskou a ostrogótskou. Podařilo se jim udržet vědomí své identity a odolat asimilačním tendencím dalších mocných kmenů. Naopak jejich úspěšnost lákala příslušníky jiných kmenů, aby se snažili získat podíl na gótské kořisti, a rozšiřovali tak řady "etnických" Gótů. Vedle Franků můžeme Góty považovat za nejvýznamnější germánské etnikum, které se zformovalo v neklidné době stěhování národů. Významně se podíleli na rozkladu západořímské říše. Na konci vlády Theodoricha Velikého nemohl žádný mocenský faktor v Evropě ohrozit gótské říše obklopené systémem vazalských států. Až nástupci Theodoricha dopustili rozklad těchto vazeb a umožnili císaři Justiniánovi 1. realizovat jeho program renovatio imperii. Tento pokus o obnovu římské říše v původních hranicích nemohl mít dlouhé trvání. Výsledkem gigantických tažení, která finančně zruinovala východořímský stát, bylo nakonec jen ovládnutí severní Afriky a Sicílie. Stát Vandalů byl zničen stejně jako ostrogótské impérium nástupců Theodoricha, které v Itálii zanedlouho nahradili Langobardi. Vizi gótská říše se sice udržela, ale její síla dále klesala až do roku...
|
|
Burjatský šamanismus
Havlíček, Marek ; Pargač, Jan (oponent) ; Kašpar, Oldřich (vedoucí práce)
Predlozemi prace struene analyzuje situaci burjatskeho samanismu v jeho tradienich aspektech s poukazem na soueasnou situaci jednotlivy-ch jew. V teto posledni easti zbYva doplnit nekolik podnetu, k nirnZ doposud nebyla prilezitost vyjadrit se. Vetsina soueasnych samanu se svemu tradienimu remeslu stale jeste uei. Snazi se pritom, aby jejich zkusenosti zUstaly v souladu s "narodnimi tradicemi", ktere v zivote Burjatu hraji vy-znamnou roli. Podstatna pfitom zllstava vzajemna interakce mezi jednotlivy-mi samany i laiky, behem niz se ustaluji interpretace spomych otazek i)rkajicich se kosmologie, pantheonu, ritualnich praxi, spravneho vy-kladu atributu, znalosti norem a tabu. Individualni pojeti jednotlivy-ch samanu jsou podrobovana vzajemne konfrontaci pri nekdy az ostr)rch polemikach a postupne se tak stabilizuji v urCite obecne koncepce, ktere se stavaji zakladem novy-ch dogmat. Prikladem takoveho procesu muze b)ri sledovani vYvoje v uZivani terminu "sabdag", ktery se postupne dostal do samanske kosmologie. Jelikoz se jedna 0 pojem prevzaty z buddhismu teprve v nedavne dobe, v zadne starsi literature tykajici se samanismu se s nim nelze setkat. Sabdag predstavuje ducha nizsi socialni lirovne, ktery obYva nejruznejsi mista, muze posednout lidi nebo jim Pllsobit problemy. Obetovavani na vetsine posvMnych mist...
|
|
Hry a hrací pomůcky. Příspěvek ke studiu volného času ve středověku
Čechura, Josef ; Smetánka, Zdeněk (oponent) ; Klápště, Jan (vedoucí práce)
Hry tvoří nedílnou součást života člověka. Provázejí člověka prakticky po celou dobu jeho existence. Přitom se nejedná o jev bytostně lidský. Hrají si i zvířata a z tohoto hlediska by se jevila dokonce starší než kultura. Tento aspekt hry rozvinul zejména kulturní antropolog Johan Huizinga. Jeho dílo Horno ludens je dodnes často citováno, i když někteří Huizingovi následovníci je již považují z velké části za překonané. Ať už je původ hry jakýkoliv zůstává faktem že hra provází člověka celou jeho historií a právě člověk ji dokázal rozvinout do nepřebemého množství druhů a variant. Jedním z odvětví, které vykrystalizovaly během tisíciletého vývoje,jsou i deskové hry, které tvoří hlavní náplň této práce. Pro badatele v historických a společenských vědách je výzkum her jednou ze součástí celkového výzkumu poznání člověka a jeho kultury, a to jak v minulosti, tak i v současnosti. Česká literatura Je dosud velmi chudá na práce věnované deskovým hrám. Po průkopnických pracích Zíbrtových (Zíbrt 1888 a 1889) a několika článcích v různých periodikách jsou to do dnešní doby pouze knihy Miloše Zapletala, které však nesledují prioritně aspekt historický ani archeologický, ale jsou určeny nejširší čtenářské obci.
|
| |
|
Bavorské kandidatury na český trůn v pozdním středověku a raném novověku
Herglová, Ivana ; Beneš, Zdeněk (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Geografické sousedství ve středu Evropy a sdílená příslušnost obou oblastí do svazku Svaté říše římské předurčily, že interakce mezi bavorskýml a českým regionem budou časté a pestré. Pro účely této práce ponechám stranou styky obchodní, duchovní a kulturní a zaměřím se především na interakce politické v době pozdního středověku a začínajícího novověku. Nebudu se zde také zapývat bavorským régionem jako celkem (což by i se zmiňovaným časovým vymezením představovalo mamutí práci), ale s výjimkou úvodního všeobecného pojednání o vztazích mezi českými a bavorskými panovnickými rody v době vrcholného a pozdního středověku - se omezím na zdejší državy bavorské větve rodu Wittelsbachů, s důrazem na mnichovskou linii této dynastie. Vlastním centrem předkládané práce budou kandidatury mnichovských vévodů Albrechta III. (1438-1460), Viléma IV. (1508-1550) a Ludvíka X. (1514-1545) na českou královskou hodnost, analýza motivů těchto kandidatur a rozbor důvodů jejich neúspěchů. Než ale přistoupím k této části mé práce, chtěla bych krátce nastínit situaci pramenné a literární základny použité při zpracování textu. Bohužel musím hned zde na začátku zkonstatovat, že česko-bavorským vztahům ve středověku (a nejen v něm) byla až doposud v historickém bádání věnována jen malá pozornost.
|
host ::
