|
| |
|
|
Ethics as a Way to Sustainability in Banking?
Halamka, Radek ; Teplý, Petr (vedoucí práce) ; Polyák, Oliver (oponent)
vi Abstrakt Tato práce navrhuje teoretický rámec pro využití etiky v bankovnictví a analyzuje účinky tohoto využití na finanční výkonnost bank. Ekonomická motivace obohacená o lidské cítění umožnuje použití etických konceptů, jako je např. universalita či lidskost, v ekonomii stejně jako v bankovnictví. Poté, na základě dat z Bankscope o více než 80 000 pozorováních pro roky 2003-2013, práce ukazuje, že banky, které používají etiku, se více podílí na reálné ekonomice a jsou méně volatilní v rentabilitě vlastního kapitálu. Následná analýza odhalila, že tyto banky mají v porovnání s jejich nejbližšími konkurenty nižší ziskovost, jež je způsobena vyššími náklady, které však na druhou stranu způsobují, že úvěrové ztráty jsou u těchto bank minimální. JEL Klasifikace A13, B12, B16, G21, Q56 Klíčová slova bankovnictví, etika, ekonomická motivace, Smith, vlastní zájem, cítění, Kant, udržitelnost, Bankscope, bankovní business modely, within- between model, ziskovost, volatilita, etické, udržitelné, sociální Rozsah 115 862 znaků E-mail autora radek.halamka@gmail.com E-mail vedoucího práce teply@fsv.cuni.cz
|
|
| |
|
|
Kantova nauka o schematismu
Bis, Ondřej ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Chotaš, Jiří (oponent)
Tato práce se soustředí na výklad kapitoly Kritiky čistého rozumu "O schematismu čistých rozvažovacích pojmů". Kant vychází z nezávislosti dvou zdrojů poznání, rozvažování a smyslovosti. Nezávislost těchto zdrojů poznání je třeba překonat. Schematismus je úzce spojen s kapitolou o dedukci kategorií. Proto samotnému rozboru schémat předchází analýza této kapitoly. Na kapitolách o dedukci a schematismu se ukazuje, že smyslovost postupně získává ve vztahu k rozvažování jasnější podobu. Kant nejprve dokazuje platnost kategorií pro každý možný názor. Následně dokazuje platnost kategorií pro formy názoru prostoru a času. Ve schematismu jsou řešeny samotné způsoby, jimiž se kategorie vztahují na smyslovost. Kant do výkladu zavádí transcendentální schéma, jež překonává heterogenitu rozvažování a smyslovosti. Vztah mezi kategorií a schématem je chápán jako vztah analogický, přičemž kategorie jsou diskurzivní pravidla jednoty názoru vůbec, zatímco schémata jsou určeny jako perceptivní pravidla jednoty smyslovosti. Smyslovost je tak prostřednictvím schématu obrazotvornosti přiváděna pod jednotu apercepce. Nedílnou součástí práce je i rozbor schematismu empirických a geometrických pojmů. Ukazuje se, že schematismus těchto dvou druhů pojmů představuje modifikaci původního problému, neboť nemusí překonávat...
|
|
|
Kant a Husserl o transcendentálním charakteru zkušenosti
Trnka, Jakub ; Moural, Josef (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent) ; Novotný, Karel (oponent)
Cílem práce je nové zmapování Kantovy a Husserlovy transcendentální pozice, které by nebylo zatížené hlavním nedostatkem téměř všech dosavadních publikací na toto téma, totiž jednostranným zaměřením na myšlení Husserlovo. Jelikož za jeden z hlavních důvodů tohoto zažitého podceňování Kantovy filosofie ve vztahu k Husserlovi lze považovat samotné Husserlovo kritické vyrovnávání se s Kantem, zabývá se tato práce na prvním místě otázkou po oprávněnosti této Husserlovy kritiky. Vlastním jádrem práce je pokus o svébytnou interpretaci Kantovy transcendentální filosofie, která postupuje mimo běžná filosofémata klasické fenomenologie a snaží se tak představit Kantův transcendentální podnik v jeho specifické podobě a z jeho vlastních motivů. Ve druhé části práce je krátce načrtnut způsob, jakým se Husserl postupně dopracovává od deskriptivní psychologie na pozici transcendentalismu, aby tím zřetelněji vynikly podstatné odlišnosti obou transcendentálních pozic. Na takto položeném základě se ukazuje, že většina Husserlových výtek vůči Kantovi je na jedné straně neoprávněná, na druhé straně ale zároveň dobře pochopitelná, totiž jako implicitní snaha distancovat se od nedostatků spojených s dřívějšími fázemi Husserlova vlastního myšlení.
|
|
|
Soudnost a jednání. Studie k problému souzení u Arendtové a Gadamera
Novák, Jakub ; Čapek, Jakub (vedoucí práce) ; Ritter, Martin (oponent) ; Holub, Štěpán (oponent)
Práce se věnuje problému praktického souzení (souzení ve vztahu k jednání) u Hannah Arendtové a Hans-Georg Gadamera. Přes odlišnost přístupů, výchozích perspektiv a motivací obou autorů se snažím ukázat možné styčné plochy. K problému se snažím přistoupit systematicky, ač u zvolených autorů, zejména u Hannah Arendtové, problém souzení systematicky zpracován není: úvahy o soudnosti u Arendtové zůstaly nedokončené. Práce je členěna do tří tematických oddílů. Zkoumám problém vztahu soudnosti a pravidel; otázku platnosti soudů zejm. v oblastech etiky a politiky a konečně problém vztahu souzení (a soudícího) k okolnímu společenství a druhým lidem. Práce se také snaží zhodnotit způsob, jakým Hannah Arendtová interpretuje Kantovu koncepci estetického souzení a zmiňuje také kritiku, která přichází ze strany Gadamera. Ve třetí části práce se dostávám k tématům, které souvisí se samotným problémem již volněji, ale které otevírají některé méně známé oblasti myšlení obou autorů. Řeč je o problému solidarity a otázce vztahu souzení a odpovědnosti: vůči druhým a vůči světu.
|
|
|
Změnitelnost lidské přirozenosti ve světle hodnoty
Jelínek, Jakub ; Barabas, Marína (vedoucí práce) ; Holba, Jiří (oponent)
Tato práce představuje na kontrastu Kantovy morální filosofie s buddhistickým myšlením otázku, je-li naše přirozenost změnitelná a v etickém smyslu hodná změny. Kantova koncepce spojuje moralitu s nátlakem na touhy (především je řeč o náklonnostech - navyklých smyslových žádostech), protože chápe smyslovost, do které je řadí, jako danost. Rozpolcení člověka na rozum (stojící mimo kauzalitu) a smyslovost je příčinou, proč Kantovy pokusy zahrnout do svého systému morální pokrok směrem k "radostnému plnění povinnosti" končí nezdarem, nemá-li tento systém projít radikální rekonstrukcí. Zkušenost touhy však ukazuje její ne-mechanické založení, založení v rozumění předmětu jako hodnotnému pro nás. Buddhistická nauka o ne-já (podobně jako Heideggerova myšlenka, že si zprvu rozumíme mylně jako vyskytujícímu se jsoucnu) toto rozumění problematizuje. Sebe- vymezení zakládající touhu znamená rozumět si jako předmětu, s nímž se může něco stát a jenž může mít nějaké atributy. Zkušenost svobody ale ukazuje, že naše moc jednat není takovouto možností. Jsme-li sto rozpoznat sebe-vymezení (sobectví) jako omyl, znamená to změnitelnost naší povahy. A jelikož nás takové nazírání zbavuje tíhy života vůbec (dukkha), je odpovědí na základní etickou otázku, "jak žít".
|
|
| |
|
|
Schellingova idea absolutna a odpadnutí ve spisu Filosofie a náboženství
Vilímek, Jan ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent)
Práce se zabývá koncepcemi absolutna a odpadnutí v Schellingově spisu Filosofie a náboženství z roku 1804. V 1. kapitole je stručně charakterizována idea absolutna, jak ji nalézáme v autorově předchozím spisu Bruno aneb o božském a přirozeném principu věcí (1802). Schelling se v této fázi svého myšlení zabývá problematikou vycházení konečných věcí z absolutna. Ukazuje se, že identitní filosofie neposkytuje přiměřené prostředky k jejímu zvládnutí. Možné východisko je spatřováno v rozhodnutí obohatit dosavadní koncept identitní filosofie o fenomén svobody. V 2. kapitole je proto podrobněji předestřeno Kantovo pojetí radikálního zla v lidské přirozenosti, aby se - po rozvinutí vlastní ideje absolutna a odpadnutí - ukázalo, že se zde Schelling inspiroval především představou inteligibilního činu jako zakládajícího nečasového aktu svobody. Inteligibilní čin ovšem není uchopen pouze jako sebeurčení konečné lidské vůle, ale jako podmínka existence neabsolutního, empiricky reálně diferencovaného světa konečných relací a struktur. Dochází tu tedy k přenášení pojmů, které původně sloužily k popisu mravních principů lidského jednání, do oblasti ontologie. Třetí kapitola se zabývá strukturou absolutna: jednoduché a nad každou určeností "naprosto ideální" se prostřednictvím "formy" objektivuje v "reálném" (protiobrazu)....
|
|
|
Reflexe hodnot v sociální práci se zaměřením na práci v Charitě
FICHTNEROVÁ, Eva
Diplomová práce se zabývá analýzou pojmu hodnota na základě vybrané literatury. Snaží se poukázat na propojení etických teorií s praktickým lidským jednáním. Je strukturována od vysvětlení klíčových pojmů jako etika, mravnost a morálka; zkoumá slovo hodnota a zásadní filosofické teorie, které jsou s hodnotami spojené. Podrobně analyzuje hodnoty z hlediska tzv. filosofie věcného a formálního subjektivismu. Zaměřuje se na představitele fenomenologie - Maxe Schelera, Nikolaie Hartmanna a Dietricha von Hildebranda. Upřesňuje přístupy k hodnotám i z hlediska lidské osobnosti, především z pohledu analytické psychologie. Práce uvádí význam aplikace hodnot v praxi - v profesní etice sociální práce, kde etické kodexy poskytují orientaci zaměstnancům. Jako modelová pomáhající organizace byla vybrána Charita Česká republika. Proto je také uveden teologický pohled na hodnoty a rovněž základní hodnoty a principy Kodexu Charity Česká republika. Tato studie má být podnětem k dalšímu zkoumání pojmu hodnota a jeho významu pro člověka. Považuje hodnoty za zásadní motivaci, která do budoucnosti povede lidstvo k dobrému jednání (ctnostem).
|
host ::
RSS.