|
|
Kantova nauka o schematismu
Bis, Ondřej ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Chotaš, Jiří (oponent)
Tato práce se soustředí na výklad kapitoly Kritiky čistého rozumu "O schematismu čistých rozvažovacích pojmů". Kant vychází z nezávislosti dvou zdrojů poznání, rozvažování a smyslovosti. Nezávislost těchto zdrojů poznání je třeba překonat. Schematismus je úzce spojen s kapitolou o dedukci kategorií. Proto samotnému rozboru schémat předchází analýza této kapitoly. Na kapitolách o dedukci a schematismu se ukazuje, že smyslovost postupně získává ve vztahu k rozvažování jasnější podobu. Kant nejprve dokazuje platnost kategorií pro každý možný názor. Následně dokazuje platnost kategorií pro formy názoru prostoru a času. Ve schematismu jsou řešeny samotné způsoby, jimiž se kategorie vztahují na smyslovost. Kant do výkladu zavádí transcendentální schéma, jež překonává heterogenitu rozvažování a smyslovosti. Vztah mezi kategorií a schématem je chápán jako vztah analogický, přičemž kategorie jsou diskurzivní pravidla jednoty názoru vůbec, zatímco schémata jsou určeny jako perceptivní pravidla jednoty smyslovosti. Smyslovost je tak prostřednictvím schématu obrazotvornosti přiváděna pod jednotu apercepce. Nedílnou součástí práce je i rozbor schematismu empirických a geometrických pojmů. Ukazuje se, že schematismus těchto dvou druhů pojmů představuje modifikaci původního problému, neboť nemusí překonávat...
|
|
|
Kantova nauka o schematismu
Bis, Ondřej ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Chotaš, Jiří (oponent)
Tato práce se soustředí na výklad kapitoly Kritiky čistého rozumu "O schematismu čistých rozvažovacích pojmů". Kant vychází z nezávislosti dvou zdrojů poznání, rozvažování a smyslovosti. Nezávislost těchto zdrojů poznání je třeba překonat. Schematismus je úzce spojen s kapitolou o dedukci kategorií. Proto samotnému rozboru schémat předchází analýza této kapitoly. Na kapitolách o dedukci a schematismu se ukazuje, že smyslovost postupně získává ve vztahu k rozvažování jasnější podobu. Kant nejprve dokazuje platnost kategorií pro každý možný názor. Následně dokazuje platnost kategorií pro formy názoru prostoru a času. Ve schematismu jsou řešeny samotné způsoby, jimiž se kategorie vztahují na smyslovost. Kant do výkladu zavádí transcendentální schéma, jež překonává heterogenitu rozvažování a smyslovosti. Vztah mezi kategorií a schématem je chápán jako vztah analogický, přičemž kategorie jsou diskurzivní pravidla jednoty názoru vůbec, zatímco schémata jsou určeny jako perceptivní pravidla jednoty smyslovosti. Smyslovost je tak prostřednictvím schématu obrazotvornosti přiváděna pod jednotu apercepce. Nedílnou součástí práce je i rozbor schematismu empirických a geometrických pojmů. Ukazuje se, že schematismus těchto dvou druhů pojmů představuje modifikaci původního problému, neboť nemusí překonávat...
|
|
|
Aristotelovo pojetí příčiny
Bis, Ondřej ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Jinek, Jakub (oponent)
(česky) Téma Aristotelova pojetí příčiny je značně obsáhlé, proto se práce soustředí na Aristotelovo teoretické zpracování příčin ve Fyzice II. Prochází detailně dvěma stěžejními kapitolami (II, 3 a II, 7) a sleduje zejména rozdělení příčin do čtyř druhů. Nevynechává však ani tematiku modů příčin. Zabývá se rovněž důsledky pro práci přírodovědce, které vyplývají z rozdělení příčin do čtyř druhů. Aristotelés je totiž názoru, že přírodovědec musí dokazovat všechny příčiny, aby poznání bylo úplné. Práce se rovněž zabývá statusem příčin obecně a zkoumá jejich význam jako reálného, konstitutivního prvku skutečnosti, stejně tak, jako roli příčin jako vysvětlujícího prostředku. Mezi otázky související s vysvětlující funkcí příčiny patří mj. otázka, zda Aristotelova nauka o příčinách není pouze jazykovou analýzou. Dalším bodem je, na čem se Aristotelův výběr čtyř příčin zakládá. V kapitole, která je jádrem práce, jsou analyzovány jednotlivé příčiny ve vzájemných vztazích. Na analýze se ukazuje vzájemná podmíněnost jednotlivých příčin, která má demonstrovat, že jednotlivé příčiny tvoří jednotu. Proto je sledován ten jednotící aspekt, který se projevuje jednotou příčin nelátkové povahy. Účinná a účelová příčina tvoří jednotu s formální, protože tvoří aspekty formální přirozenosti. Jednotící aspekt příčin se...
|
host ::
RSS.