|
Příběh různosti čtení. Recepce Kunderova románu Žert a Třetího sešitu směšných lásek v českém a německojazyčném kontextu
Rennerová, Jana ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Holý, Jiří (oponent)
Reakce publika na Kunderův román Žert a Směšné lásky248 (opět reakce zejména na Třetí sešit směšných lásek) byly velmi různorodé. Žert pochopilo publikum českého prostředí jako historické svědectví o událostech padesátých a začátku šedesátých let. V procesu imaginárního dialogu mezi románem a publikem vyvstala hodnota dobového dokumentu, který velmi specifickým, důmyslně pojatým a detailně promyšleným způsobem promluvil o historických událostech padesátých let. Milan Kundera skrze svůj román Žert nabídl publiku jednu z prvních otevřených reflexí této doby. Recepční proces byl rozpoután, Žert se prakticky ihned stal ikonou českého poválečného literárního vývoje, od Zbabělců Josefa Škvoreckého ikonou zřejmě nejpřekvapivější. Publikum ihned přisoudilo románu svébytné místo v literárním kontextu. Recepční proces, jak ukázaly jeho doklady, však téměř opomněl upozornit na literární kvality románu. Často je sice v ohlasech české recepce Žertu zdůrazněn význam polyfonní kompozice románu, důležitost postav; román ale nebyl viděn ve své pravé románové podstatě: jako dílo, které na rozsáhlé ploše zpracovává a osvětluje jednak téma událostí padesátých let, jednak téma identity člověka ve společnosti, a které zpracováním těchto témat nutí své publikum k emocionální zainteresovanosti. Žert musel své čtenáře strhnout,...
|
|
Francouzská recepce česky psaných románů Milana Kundery
Jelenová, Tereza ; Hrbata, Zdeněk (oponent) ; Bílek, Petr (vedoucí práce)
Tato diplomová práce se zabývá francouzskou recepcí česky psaných románů Milana Kundery, které byly vydány ve Francii v letech 1979 - 1990. Práce představuje francouzskou recepci tří děl: Knihy smíchu a zapomnění, Nesnesitelné lehkosti bytí a Nesmrtelnosti. Vycházíme zde z recepčněestetického přístupu k textu. Jde nám o to ukázat, že jedno dílo může být čteno různými způsoby, a představujeme pak konkrétně, v čem se recenzenti liší, jak jednotlivé tři romány chápou a popisují. Diplomová práce je rozdělena celkem na deset částí: úvod, teoretická východiska práce, stručné představení francouzského tisku, tři velké části pojmenované podle tří románů, jejichž recepcí se zabýváme, závěr, resumé v češtině, resumé v angličtině a bibliografie. Každá ze tří nejdůležitějších kapitol představuje francouzskou recepci románu jednoho románu a je dále rozdělena na podkapitoly, v nichž vydělujeme recepci kontextu, do nějž je román spolu s autorem zařazen, recepci žánru, postav, tematiky a kompozice a konečně hodnocení jak autora, tak románu. V závěru jsme shrnuli vývoj obrazu Milana Kundery a jeho románů ve francouzské recepci, popsali jsme metaforiku v jazyce recenzentů a předložili jsme analýzu francouzského tisku. V příloze č. 1 přikládáme přehled všech děl, které vyšly v letech 1979 - 1990 ve Francii, v příloze č. 2...
|
|
Jean-Philippe Toussaint a Nový román
Veselá Segetová, Zuzana ; Pohorský, Aleš (oponent) ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce)
Cílem této práce bylo srovnat dílo současného belgického spisovatele Jeana-Philippa Toussainta s hlavními rysy teorie Nového románu, jelikož označení "pokračovatel Nového románu" figuruje za jeho jménem u většiny recenzí, článků nebo obalů jeho románů. Pro odpověď na otázku, do jaké míry a zda vůbec Toussaint navazuje na spisovatele z padesátých let, bylo nutné představit hlavní myšlenky a charakteristiku psaní Nového románu, zejména postoje a díla Alaina Robbe-Grilleta, známého svou oblibou v sáhodlouhých popisech běžných předmětů, na nichž staví poetiku svých románů. Jean-Philippe Toussaint byl po zveřejnění svého prvního románu Koupelna ihned spojován s Novým románem, a to nejen kvůli příslušnosti ke stejnému nakladatelství Minuit. Toussaintův první román také nemá příliš specifikovaný děj, jeho postavy nejsou příliš definované, místo a čas si čtenář musí domyslet. Co je však na knize zajímavé, je autorův styl psaní. Poetika předmětů a jejich nevšední popis je magnetem pro čtenářovo oko. Toussaint dokáže na mnoha stránkách popisovat vybavení koupelny, tapety v obývacím pokoji či kapající kohoutek způsobem, který nenudí, ale naopak zaujme. Čtenáři sice může chybět vysvětlení, kdo je hlavním hrdinou, kde se nachází a jaký je jeho vztah k jisté ženě, ale to vše přebije velmi detailní popis prostředí a pocit...
|
|
Česká a francouzská recepce románů Žert a Totožnost Milana Kundery
Hašková, Barbora ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Peterka, Josef (oponent)
Diplomová práce s názvem Česká a francouzská recepce románů Žert a Totožnost Milana Kundery se věnuje kritickému ohlasu česky psaného románu Žert z roku 1967 a francouzský psanému románu Totožnost z roku 1997. V oddíle o českém recepčním procesu prvního Kunderova románu Žert jsou každou kapitolou představeny ústřední body, kterých si dobová kritika zejména všímala. Kapitoly se týkají návaznosti románu na předchozí spisovatelovu tvorbu, motivicko-tematické stavby a kompozice, postav, zařazení knihy do literárního kontextu a následuje za nimi stručné shrnutí. V následující kapitole o frankofonní recepci jsou představeny nejvýznamnější ohlasy románu francouzskou literární kritikou s důrazem na odlišnost vnímání oproti české literární kritice. V druhé části práce je naopak na prvním místě představena nej významnější frankofonní kritika francouzský psaného románu Totožnost a za ní následuje opět představení základních rysů knihy, které byly českou kritikou zmiňovány. Jde o kapitoly týkající se zařazení knihy do kontextu Kunderova románového díla a jeho návaznosti, kompozice, narace a motivicko-tematické stavby. Recepční proces v případě románu Totožnost je ovšem komplikovanější vzhledem k absenci českého překladu románu, který sice devět let po francouzském vydání vyšel nelegálně na internetu, ale vyvolal řadu...
|
|
Haškův "Švejk" v němčině: překlad, textová vícejazyčnost a recepce románu v českém a německém prostředí
Hartmann, Zdeněk ; Žárská, Monika (oponent) ; Veselá, Gabriela (vedoucí práce)
Cílem této práce je nastínit vývoj chápání Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války v českém a německém prostředí a na pozadí tohoto vývoje zhodnotit překlad románu do němčiny, který provedla Grete Reinerová. Východiskem pro hodnocení překladu je pragmatická teorie jazyka prezentovaná v pracích Ludwiga Wittgensteina, Donalda Davidsona a Richarda Rortyho a pragmatická teorie překladu Hanse Veermera a Kathariny Reissové. Základem těchto teorií je důraz na sociální interakci a postulát, že celý jazyk se vždy vztahuje k celému světu. Kvalita překladu se posuzuje podle naplnění cíle, který stanovil zadavatel. V první části práce popisuje vývoj pohledu na Osudy v českém prostředí. Protože se hlavní postava románu obecně pokládala za ztělesnění českého lidu, ovlivňovaly chápání románu politické názory. V českém prostředí se vytvořily dvě základní interpretační polohy. Zastánci první napadali román a postavu Švejka, protože se neslučoval s ideály, jež zastávali. Tyto ideály byly různé, Švejk byl odmítán ve jménu morálky, národa i Boha. Záminkou pro odsouzení románu se často stával jeho styl, totiž užití hovorové obecné češtiny. Zastánci druhé polohy, kteří se rekrutovali zejména z řad komunistické levice, Švejka oslavovali jako bojovníka za beztřídní společnost a jeho styl chválili v rámci...
|
|
Bulgakovův román Mistr a Markétka a jeho české překlady
Kargalceva, Natalija ; Oganesjanová, Danuše (oponent) ; Rubáš, Stanislav (vedoucí práce)
Tato diplomová práce se zabývá rozborem dvou překladů Bulgakovova románu Mistr a Markétka do českého jazyka. V úvodní části autorka přibližuje život a tvorbu Michaila Bulgakova a hledá paralely mezi spisovatelovým osudem a dějem posledního románu, dále charakterizuje samotné dílo a podrobně rozebírá dva příběhy - moskevský a jeruzalémský, které se prolínají celým románem. Analýzu překladů provádí právě v takto rozdělených skupinách. V části věnované translatologickému rozboru originálu a obou překladů se autorka věnuje převodu reálií (vlastní a místní jména, lékařské termíny, v moskevských kapitolách také gastronomické pochoutky a parfumerie aj). Začíná převodem vlastních jmen, přičemž vychází z názorů L. S. Barchudarova a L. K. Latyševa a na konkrétním materiálu rozebírá zvolená překladatelská řešení. Autorka dochází k závěru, že převod vlastních jmen byl pro překladatelé velmi obtížnou a zrádnou záležitostí a ne vždy byl užit správný překladatelský postup. Převod vlastních jmen v podání obou překladatelů autorka přináší v příloze č. 1. V další kapitole se autorka zabývá volbou lexikálních prostředků a všímá si jejich funkce v rámci výstavby celého díla. V moskevském příběhu jde o lexikální jednotky skrývající narážky na nadpřirozené síly a o frazeologismy obsahující slova čert a bůh (podrobněji viz...
|
|
Hlas ženy v prvních románech George Sand
Tylová, Kateřina ; Petrová, Jana (vedoucí práce) ; Ébert-Zeminová, Catherine (oponent)
Za pseudonymem George Sand se skrývá žena mnoha tváří a atributů: velmi disciplinovaná spisovatelka, skandalistka, revolucionářka, feministka, socialistka, humanistka, milenka slavných mužů, jejich inšpirátorka, svobodná žena... Jejích tváří najdeme opravdu mnoho, počínaje dívkou, která chtěla vstoupit do kláštera, a konče konzervativní dámou, paní na Nohantu, jež psala pohádky pro děti. Dílo, které po sobě zanechala, je velmi rozsáhlé a také nejednotné, odráží vývojové fáze, kterými tato žena za svůj život prošla. Svou tvorbu začala romány, které můžeme zařadit k romantismu, další fází byly její romány socialistické, v nichž se zastávala práv lidu a aktivně se účastnila politického dění. Revoluce roku 1848 ji ale připravila o iluze, že může ve společnosti něco změnit, uchýlila se proto do ústraní, kde začala psát knihy věnované jejímu milovanému venkovskému prostředí a idealizaci života venkovanů. Pro svou práci jsem si ji vybrala nejen kvůli zajímavosti a bohatosti její tvorby, ale také díky její osobnosti, způsobu života a myšlenkám, které neváhala realizovat navzdory společnosti a jejím předsudkům. Život a dílo této slavné ženy by vydaly na několik rozsáhlých studií, a proto bylo potřeba, abych se ve své práci zaměřila pouze na určitý úsek jejího života a na tvorbu s tímto obdobím spojenou. Nejznámější...
|
|
Dílo Hugo von Hofmannsthala v českých překladech
Škodová, Pavla ; Žárská, Monika (oponent) ; Veselá, Gabriela (vedoucí práce)
Diplomová práce je rozdělena do dvou částí. První část se věnuje recepci děl rakouského básníka, prozaika a dramatika Hugo von Hofmannsthala (1759-1929) v českých zemích od doby autorova života až po současnost. Všímá si kulturně-politických souvislostí a snaží se odpovědět na otázku, proč není Hofinannsthal u nás více překládán a uváděn na českých jevištích. Diplomová práce zároveň mapuje vešekré dostupné české překlady autorových děl, jak básnických, tak prozaických i dramatických, a s pomocí dobových dokumentů se snaží zjistit, jaké ohlasy autorovo dílo a jeho překlady v českých zemích budily. Přehled vešekrých autorových děl, stejně jako českých překladů, je pak uveden pro větší přehlednost také v příloze. Druhá část diplomové práce se pak zabývá překlady Hofmannsthalových novel Reitergeschichte (1899) a Das Erlebnis des Marschalls von Bassompierre (1900) v podání Jana Reichmanna z první čtvrtiny 20. století a Aloyse Skoumala z 80. let 20. století. Pro adekvátní posouzení obou překladů bylo nejprve nutné věnovat se možným interpretacím vybraných novel. Dále byla provedena analýza textu originálu, která se zaměřila na aspekty relevantní z překladatelského hlediska. Nakonec došlo k porovnání obou překladů s originálem, které vedlo ke stanovení překladatelské metody Jana Reichmanna i Aloyse Skoumala,...
|
|
Towards the analysis of Ludwig Winders novel "Der Thronfolger. Ein Franz Ferdinand Roman" in the context of the narrative of early and late work of its author
Broukalová, Jindra ; Krolop K., (vedoucí práce) ; Stromšík, Jiří (oponent) ; Tvrdík, Milan (oponent)
Ludwig Winder patri k vyraznym predstavitelum prazske nemecke li teratury mezi valecneho obdobi. Po smrti Franze Kafky se stal clenem Prazskeho kruhu. Rodistem i nekterymi rysy sve tvorby je zaroven spjat s moravskou nemecky psanou literaturou. Narodil se 7. 2. 1889 v moravskem Safove a zemrel 16. 6. 1946 v anglickem Baldocku. Po maturi te na nemecke obchodni akademii v Olomouci nastoupil Winder do redakce videnskeho levicove liberalniho listu "Wiener Zeitung" a zurnalistice zustal verny po cely zi vot. Jeho novinarske pusobeni je spj ato predevsim s prazskym nemeckym denikem "Deutsche Zeitung Bohemia", v nemz byl 25 let redaktorem. Po pocatecnim tvurcim hledani se Ludwig Winder venoval proze, v niz byl cenen predevsim pro svou vecnost a objektivitu. Pozornost kri tiky i ctenaru upoutal Winder romanem "Zidovske varhany", ktery je pokladan za j eho nejvyznamnejsi dilo. Asi v polovine 20. let dvacateho stoleti se Winder odklani od expresionismu, ktery se u neho plne projevil pouze v romanu "Kasai" z roku 1917, a v j eho tvorbe se prosadila pro neho tak typicka vecnost, ktera se ohlasovala jiz v drivejsich pracich a byla v souladu s li terarnim proudem nove vecnosti, prevladaj icim tehdy v nemecky psane literature. Za roman "Stefi aneb Dörrova rodina prekonava krizi" a s prihlednutim k dosavadni literarni...
|
|
Art or Life? Changes in a Topic in Libuše Moníková's Novels Pavane für eine verstorbene Infantin and Verklärte Nacht
KORCHOVÁ, Erika
Cílem diplomové práce ?Kunst oder Leben? Verwandlungen eines Themas in Romanen Pavane für eine verstorbene Infantin und Verklärte Nacht Libuše Moníkovás? je rozbrat a interpretovat tato díla jako romány o umění. Protože autorka do nich zapracovala některé autobiografické motivy, věnuji se na úvod jejímu životu a dílu. Hlavní část je uvedena teoretickou kapitolou o intertextualitě a intermedialitě, které jsou typickými rysy tvorby Libuše Moníkové. Následuje analýza motivu umění v Pavane für eine verstorbene Infantin a Verklärte Nacht. V závěru práce jsou shrnuty proměny tohoto motivu a je charakterizována poetologická rovina textů.
|
host ::
