|
|
Pád prezidenta Suharta a perspektivy demokracie v Indonésii
Šedivá, Zuzana ; Mlejnek, Josef (vedoucí práce) ; Novák, Miroslav (oponent)
Diplomová práce "Pád prezidenta Suharta a konsolidace demokracie v Indonésii" si klade za cíl charakterizovat okolnosti pádu prezidenta Suharta a nastínit vývoj, který po jeho odstoupení následoval. Práce je členěna na teoretickou a analytickou část. V rámci první části jsou charakterizovány teorie nedemokratického režimu, teorie přechodu k demokracii, teorie opozice a teorie konsolidace demokracie. V analytické části jsou dané teorie aplikovány na indonéskou praxi. Je charakterizován Suhartův nedemokratický režim, opoziční síly a okolnosti vedoucí k jeho pádu a zhodnocen následný vývoj. Cílem práce bude představit proces demokratizace v Indonésii, nalézt příčiny a analyzovat obtíže, které proces konsolidace demokracie provázely (a provázejí).
|
|
|
Demokracie v Iráku?
Sedlářová, Barbora ; Barša, Pavel (vedoucí práce) ; Drahokoupil, Štěpán (oponent)
Práce "Demokracie v Iráku?" se zabývá potížemi při nastolování demokracie v Iráku mezi léty 2003 až 2010. Vychází ze dvou hypotéz. První hypotéza se týká příčiny těchto potíží. Předpokladem je, že jsou dány historicky - skutečností, že až do vzniku Iráku po 1. světové válce udržovala Osmanská říše fragmentaci do tří administrativně oddělených oblastí, v nichž žili šíc ité, sunnité a Kurdové. Britská kolonizace, ani postkoloniální autoritářský režim tuto etnicko-náboženskou rozdrobenost nepřekonaly. Druhá hypotéza se týká typu demokracie, kterou se postsaddámovské elity pokoušejí v Iráku (nepříliš úspěšně) nastolit. Předpokladem je, že se jedná o demokracii konsociační.
|
|
|
Ion Iliescu a jeho role při formování moderní rumunské demokracie
Kocian, Jiří ; Tejchman, Miroslav (vedoucí práce) ; Šístek, František (oponent)
Rumunský přechod k demokracii po roce 1989 byl ve významné míře determinován formou předchozího režimu. Osobní diktatura Nicolae Ceaușeska a extrémně silný tlak, který byl vyvíjen na opozici, zamezil v Rumunsku existenci významnějších disidentských skupiny, nebo center, které se mohly na svržení jeho moci podílet. V překotných a dosud nejasných událostech prosince 1989 se proto k moci dostala různorodá Fronta národní spásy, do jejíhož čela se postavil Ion Iliescu. Jako bývalý stranický funkcionář odstavený z čelných pozic po neshodách s Ceaușeskem převedl téměř kompletní komunistickou strukturu včetně tajné služby Securitate pod kontrolu nového vedení státu. Likvidace předchozího režimu proběhla ve skutečnosti odstraněním bývalého prezidentského páru a odsouzením několika generálů tajné služby. Iliescu následně koncentroval dostupné mocenské prostředky kolem Fronty národní spásy a na rozdíl od původních prohlášení zdržoval proces demokratizace. Režim, v jehož čele stanul Ion Iliescu, vykazoval ve svých ideových projevech a technologii udržování moci zřetelnou podobnost s komunistickou vládou, přesto fungoval ve formálně demokratickém rámci. Proto se podařilo opozici v roce 1996 převzít moc bez výraznějších konfliktů a plně v intencích ústavou garantovaného demokratického zřízení.
|
|
|
Demokratizace Portugalska a Rumunska: je možné zkoumat přechody?
Kasper, Petr ; Mlejnek, Josef (vedoucí práce) ; Adler, Tomáš (oponent)
Ve své práci se pokusím zodpovědět otázku "Je možné studovat přechody k demokracii podle jednotných modelů?" Odpověď budu hledat na případech Rumunska a Portugalska, tedy na dvou státech, ve kterých měl nedemokratický režim prvky personální diktatury, a jeho svržení obsahovalo prvky změny vzcházející od opozice. Mým předpokladem je, že se zkoumání podle jednotného modelu není možné a pokusím se pro toto tvrzení najít důkazy. V práci vycházím z teoretických prací Samuela P. Huntingtona, Vladimíry Dvořákové a Jiřího Kunce, kteří se zabývají typy přechodů k demokracii. Dvořáková a Kunc pak ještě popisují etapy těchto přechodů. Z práce Adama Przeworského využívám náhled na příčiny demokratizace. Pohledem těchto teoretických konceptů budu zkoumat konkrétní případy demokratizace v Rumunsku a Portugalsku. K tomu využiji díla Miroslava Tejchmana, Kurta W. Treptowa, Karla Durmana, Gale Stokese a Stevena D. Ropera v případě Rumunska a Jana Klímy, a zejména Kennetha Maxwella v případě Portugalska.
|
|
|
Atentát na vrcholného představitele státu jako nástroj systémové změny
Chrpa, Josef ; Mlejnek, Josef (vedoucí práce) ; Charvát, Jan (oponent)
Diplomová práce se zabývá otázkou atentátu jako možného nástroje politického boje, se zaměřením na atentát na vrcholného představitele státu jako způsob změny politického režimu. V teoretické části se práce zabývá teoretickými okruhy, jako jsou: změna režimu, politické násilí, anarchismus. Praktická část se zaměřuje na tři konkrétní případy atentátů v historii moderních politických režimů 19. a 20. století. Vybranými představiteli, na něž byl spáchán atentát, jsou Vladimir Iljič Uljanov Lenin, Adolf Hitler a John Fitzgerald Kennedy. Bylo možné pomocí atentátu, jakožto metody politického boje svrhnout režim, který každý z těchto představitelů reprezentoval? Skrze tyto případy diplomová práce také sleduje úlohu jednotlivce v politickém systému, a to nejen z hlediska vrcholného představitele státu jakožto reprezentanta politického režimu, ale také těch, kteří se rozhodli, že svým činem režim změní.
|
|
|
Pád Ferdinanda Marcose a přechod k demokracii na Filipínách
Husáková, Barbora ; Mlejnek, Josef (vedoucí práce) ; Novák, Miroslav (oponent)
Diplomová práce "Pád Ferdinanda Marcose a přechod k demokracii na Filipínách" se zabývá analýzou politicko-historického vývoje Filipín, přičemž hlavním úkolem práce je popsat ukončení nedemokratického režimu a následný přechod k demokracii. Pozornost je věnována roli a taktice opozičních skupin, mezi kterými došlo v průběhu konsolidace demokracie k soupeření o politickou moc. Pro uvedení do kontextu se práce zabývá i historickým vývojem politického systému a jeho praxí.
|
|
|
Přechod k demokracii v Lotyšsku a problémy konsolidace lotyšské demokracie
Zolnikov, Alexander ; Mlejnek, Josef (vedoucí práce) ; Just, Petr (oponent)
Diplomová práce "Přechod k demokracii v Lotyšsku a problémy konsolidace lotyšské demokracie" se zabývá analýzou lotyšského přechodu k demokracii a procesů demokratické konsolidace po obnovení nezávislosti v Lotyšsku. Práce se zaměřuje na průběh transformačních procesů na konci osmdesátých a na začátku devadesátých let v této pobaltské republice, stejně jako analyzuje klíčové problematické aspekty vývoje lotyšské demokracie po znovuzískání nezávislosti až do současnosti.
|
|
|
Demokratizace Portugalska a Rumunska: je možné zkoumat přechody?
Kasper, Petr ; Kučera, Rudolf (vedoucí práce) ; Šušlíková, Lada (oponent)
Ve své práci se pokusím zodpovědět otázku "Je možné studovat přechody k demokracii podle jednotných modelů?" Odpověď budu hledat na případech Rumunska a Portugalska, tedy na dvou státech, ve kterých mělo autoritářství formu personální diktatury a bylo odstraněno bez spolupráce vlády. Mým předpokladem je, že se zkoumání podle jednotného modelu není možné a pokusím se pro toto tvrzení najít důkazy. V práci vycházím z teoretických prací Samuela P. Huntingtona, Vladimíry Dvořákové a Jiřího Kunce, kteří se zabývají typy přechodů k demokracii. Dvořáková a Kunc pak ještě popisují etapami těchto přechodů. Z práce Adama Przeworského využívám náhled na příčiny demokratizace. Pohledem těchto teoretických konceptů budu zkoumat konkrétní případy demokratizace v Rumunsku a Portugalsku. K tomu využiji díla Miroslava Tejchmana, Kurta W. Treptowa a Jiřího Kociana v případě Rumunska a Jana Klímy, Simony Binkové, Zuzany Budinové a Kennetha Maxwella v případě Portugalska.
|
|
|
Origins and establishing of multi-party system in Spain after the fall of Francisco Franco's dictatorship (1975 - 1982)
Pitoňáková, Andrea ; Krausz Hladká, Malvína (vedoucí práce) ; Šušlíková, Lada (oponent)
Bakalárska práca sa zaoberá španielskym prechodom k demokracii, ktorý začal po smrti generála Francisca Franca v roku 1975. V úvode práca poskytuje teoretické zaradenie španielskej demokracie, pričom sú do úvahy brané teórie viacerých autorov. Následne sleduje politický vývoj a zároveň sa sústredí aj na vznik a etablovanie pluralitného straníckeho systému. Počas diktatúry nebola povolená existencia žiadnych politických strán okrem Národného hnutia. Po jej páde na poste premiéra Carlosa Ariasa Navarra strieda Adolfo Suárez, ktorý ustanovuje základné pravidlá pre demokratizáciu Španielska umožňujúce takisto vznik nových politických strán. Navyše sa na čelo štátu dostáva kráľ Juan Carlos, ktorý tranzíciu plne podporuje. Prvých volieb v roku 1977 sa zúčastňuje množstvo subjektov, ale len niektoré aj naďalej v systéme zotrvávajú a prispievajú k úspešnej tranzícii k demokracii. Hlavnou politickou stranou v období prechodu je Únia demokratického stredu UCD, na čele ktorej stojí Suárez. Stranícky systém sa ale hlavne po voľbách 1979 začína premieňať a v roku 1982 voľby nevyhráva UCD, ale Španielska socialistická robotnícka strana PSOE. Práve touto udalosťou sa končí španielska tranzícia k demokracii, objavuje sa prvá alternácia moci a španielsku demokraciu je možné považovať za konsolidovanú.
|
|
|
Neúspěch běloruské tranzice: delegativní demokracie?
Rajnišová, Jana ; Koubek, Jiří (vedoucí práce) ; Buben, Radek (oponent)
Bakalářská práce "Neúspěch Běloruské tranzice: delegativní demokracie?" se skládá z dvou částí. Ve své první části se práce zabývá tranzicí v Bělorusku za použití teoretického konceptu Samuela Huntingtona, který nabízí ucelenou typologii typů přechodů k demokracii. Při analýze přechodu v Bělorusku se práce zaměřuje na sílu a motivy jednotlivých aktérů. Druhá část se následně zaměřuje na současnou podobu režimu a snaží se analyzovat logiku fungování režimu. Teoretickým rámcem byla zvolena teorie hybridních režimů se zaměřením zejména na teorii delegativní demokracie Guillerma O'Donnella. Klíčová slova Bělorusko, Aliaksandr Lukašenka, přechod k demokracii, hybridní režimy
|
host ::
RSS.