|
|
Pojetí neo-avantgardy v Teorii avantgardy Petera Bürgera a navazující kritická reakce B. Buchloha a H. Fostera
Jonášová, Markéta ; Stejskal, Jakub (vedoucí práce) ; Kaplický, Martin (oponent)
Předložená práce se věnuje otázce uchopení vztahu mezi historickou avantgardou a opakováním jejích ústředních strategií v tzv. neo-avantgardě po druhé světové válce. K dané otázce je primárně přistupováno na základě koncepce Petera Bürgera, jehož Teorie avantgardy představuje jeden z prvních a zároveň nejvlivnějších pokusů o komplexní uchopení vztahu mezi oběma avantgardami. Bürgerovo příkré odsouzení opakování avantgardních strategií vzhledem k jím ustanovenému modelu záměru a významu historických hnutí je kritizováno zejména dvěma americkými teoretiky poválečného umění, a to Benjaminem Buchlohem a Halem Fosterem. Práce si klade za cíl na základě této kritiky ukázat plodnost Bürgerova konceptu při teoretizaci neo-avantgardních fenoménů a jejich vztahu k historické avantgardě.
|
|
|
"Henry James & His Stance towards Aestheticism and Decadence"
Mackal, Jan ; Roraback, Erik Sherman (vedoucí práce) ; Robbins, David Lee (oponent)
Tato diplomová práce se zaměřuje na problematický vztah Henryho Jamese k estetismu a dekanenci na příkladu dvou vrcholných děl - románů Portrét dámy (, č. ) a Zlatá číše (, sl. Zlatá čaša ). Jejím hlavním cílem je zobrazit vývoj tohoto vztahu a poukázat na fakt, že navzdory tomu, že se James zaobíral těmito směry ve svých literárních dílech po celý život, odmítá k nim zaujmout konkrétní stanovisko. Předtím, než se autor pustí do literární analýzy výše jmenovaných románů, věnuje první kapitolu stručnému historickému přehledu o povaze a účelu uměleckého díla, vývoji estetismu a dekadence v Evropě a v Británii a Jamesovu osobnímu vztahu s některými z představitelů britského estetismu. Zbytek práce se věnuje literární analýze dvou románů optikou estetismu a dekadence. Klíčová slova: James, Henry; estetismus; dekadence; literární analýza; transatlantická studia
|
|
|
Protagonist in Gabriele D'Annunzio's Rose Trilogy
Richterová, Daniela ; Flemrová, Alice (vedoucí práce) ; Čaplyginová, Olga (oponent)
V tejto práci sa zameriame na D'Annunziov románový cyklus ruže, na charakteristiku a analýzu jeho protagonistov vo svetle interpretácie spoločensko-historického obdobia Fin de siècle. Po oboznámení sa so životom a tvorbou autora prevedieme rozbory troch románov ruže za pomoci vybraných literárnych kritikov, vytýčime hlavné témy i špecifické charakteristiky románov komparatívne nahliadané v perspektíve zmyslu autorovej tvorby v súdobej talianskej a európskej literatúre. Na záver sa zamyslíme nad možnosťou alternatívnych riešení pre dekadenciu D'Annunziovych hrdinov, čím vsadíme význam autorovho diela do kontextu filozofického diskurzu ohľadom krízy tradičnej európskej racionality a problematiky rozpadu identity subjektu.
|
|
|
Romantické impulsy ve viktoriánské literatuře
Beran, Zdeněk ; Hilský, Martin (vedoucí práce) ; Mánek, Bohuslav (oponent) ; Peprník, Michal (oponent)
Práce se zabývá charakterem pozdního romantismu v období viktoriánské kultury v Anglii, tj. zhruba do konce 19. století. Vychází z předpokladu G. Hougha, že v dané době lze vysledovat jednolitý a souvislý vývoj romantického umění, ale zároveň i ze skutečnosti, že chápání pojmu romantismus nebylo ve viktoriánské kultuře jednoznačné, jak o tom svědčí např. protikladné postoje J. Ruskina a W. Patera. Klade si tedy otázku, jaké jsou charakteristické znaky romantismu, jak se konstituovaly a jak se následně proměňují v období, které na vrcholný anglický romantismus navazuje a hledá nový způsob vyjádření. Romantická senzibilita vychází z intelektuální atmosféry konce sedmnáctého a průběhu osmnáctého století, kdy se na základě revolučních přírodovědných poznatků a nové orientace filozofie ke zkoumání lidské mysli formuje nová estetika, v níž se do vzájemného vztahu dostávají ideje empirismu a novoplatonismu. Ty pak určují hlavní cíl romantické teorie, nalézt možnost sjednocení fragmentovaných významů pomocí imaginace a symbolické reprezentace. Práce sleduje, jak se tento ideál různou formou promítá do teoretických úvah i umělecké praxe viktoriánských autorů jako J. Ruskin (v postulování nové teorie umění), D. G. Rossetti (ve vzájemných souvislostech básnické a výtvarné tvorby) nebo W. Pater (především v...
|
|
|
Věčné jinošství Jiřího Karáska ze Lvovic
Kolařík, Karel ; Vojtěch, Daniel (vedoucí práce) ; Lishaugen, Roar (oponent) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Cílem disertační práce je přiblížit život a dílo Jiřího Karáska ze Lvovic prostřednictvím rozboru jeho životního stylu, tj. způsobu, jakým organizoval svůj život, estetizoval jej a individualizoval. Karásek se dlouhodobě snažil formovat svou existenci - v souladu s inspirativními pojetími soudobých i předcházejících myslitelů a umělců (mj. Oscar Wilde, Walter Pater, Maurice Maeterlinck) - jako umělecké dílo. Zdůrazňoval jeho integritu a orientaci ke kráse. Ve shodě se svým estetickým zaměřením (a uměleckým dílem) podmiňoval krásu smutkem a bolestí a snažil se i v obrazu svého života zdůraznit melancholickou krásu, jednotu v nejednotě. Za tím účelem pak akcentoval především rozkladné, krizové prvky a navozoval dojem neúspěšného, sebezničujícího úsilí dosáhnout vysokého životního ideálu, což odpovídalo jeho tragickému pojetí umělce, obětujícího se vlastnímu dílu. Karáskovu životnímu stylu se přibližuji prostřednictvím pojmů jinocha a (věčného) jinošství, jichž Karásek ve svém díle využil jako symbolů bolestně krásné krizové existence. Jinocha v souladu s jeho romantickým a symbolistním výkladem charakterizuji jako postavu vymezující se vůči skutečnosti (dobovým pravdám, zvykům, pravidlům), osamocenou, jedinečnou a snažící se utvořit nový svět - jen ze sebe sama, z vlastní imaginace a touhy. Věčné...
|
|
|
Umění nad realitou. Estetika Oscara Wilda a její aktuální souvislosti
Souček, Dalibor ; Jarošová, Helena (vedoucí práce) ; Pechar, Jiří (oponent) ; Ševčík, Miloš (oponent)
1 Shrnutí Hlavními cíli disertace zaměřené na estetiku Oscara Wilda jsou: přehledně zrekapitulovat myšlenky obsažené ve Wildových teoreticky stěžejních textech a dále pak interpretovat Wildovu estetiku v její komplexnosti a také její aktuálnosti. Pro Wildovu estetiku, pro hlavní texty zachycující jeho estetické myšlení, má klíčový význam jednak nadřazenost umění nad realitou, jednak program "život jako umění". Zrekapitulujme heslovitě z této perspektivy jednotlivé texty: V Úpadku lhaní umění-krásná lež slouží jako paradigma pro život a přírodu. V eseji Kritik umělcem je kritika-umění vzorem toho, jak se má žít: buď unikat do krásy, do imaginace nebo unikat do distancovaného, estetizovaného náhledu na život. V románu Obraz Doriana Graye je jedním z podstatných aspektů tato esteticko-etická volba: umění jako příklad toho, jak žít co nejvíce hédonickým, smyslovým životem či - do jisté míry v protikladu - jak prožít "distancovaný, divácký život". V Lidské duši za socialismu má umění revolučně-politickou dimenzi: představuje vzor skutečného individualismu; maximálního sebe- rozvoje. Konečně v De profundis Wilde do svého "uměleckého života", o nějž mu jde především, nově zahrnuje i bolest; "život jako umění" rovná se estetizaci bolesti, zla. Současně se v disertaci věnujeme srovnání Wilda a Baudelaira a také se...
|
|
|
Přízrak všude a nikde
Staněk, Jiří ; Rathouský, Luděk (oponent) ; Mikyta, Svätopluk (vedoucí práce)
Robertu Longovi se dostala do rukou kniha fotografii Edmunda Engelmana a vytvořil cyklus velkoplošných kreseb uhlem s názvem: The Freud Drawings. Mne se dostal do ruky deset let starý článek, ve kterém je pomocí fotografie nastíněná doba, atmosféra a osobnost Freuda a dílo Roberta Longa. Já pomocí vlastních výrazových prostředků vytvořím instalaci, která Vás vtáhne do pokoje Sigmunda Freuda, jak jej vidím já.
|
host ::
RSS.