|
|
Demokracie v Iráku?
Sedlářová, Barbora ; Barša, Pavel (vedoucí práce) ; Drahokoupil, Štěpán (oponent)
Práce "Demokracie v Iráku?" se zabývá potížemi při nastolování demokracie v Iráku mezi léty 2003 až 2010. Vychází ze dvou hypotéz. První hypotéza se týká příčiny těchto potíží. Předpokladem je, že jsou dány historicky - skutečností, že až do vzniku Iráku po 1. světové válce udržovala Osmanská říše fragmentaci do tří administrativně oddělených oblastí, v nichž žili šíc ité, sunnité a Kurdové. Britská kolonizace, ani postkoloniální autoritářský režim tuto etnicko-náboženskou rozdrobenost nepřekonaly. Druhá hypotéza se týká typu demokracie, kterou se postsaddámovské elity pokoušejí v Iráku (nepříliš úspěšně) nastolit. Předpokladem je, že se jedná o demokracii konsociační.
|
|
|
Ion Iliescu a jeho role při formování moderní rumunské demokracie
Kocian, Jiří ; Tejchman, Miroslav (vedoucí práce) ; Šístek, František (oponent)
Rumunský přechod k demokracii po roce 1989 byl ve významné míře determinován formou předchozího režimu. Osobní diktatura Nicolae Ceaușeska a extrémně silný tlak, který byl vyvíjen na opozici, zamezil v Rumunsku existenci významnějších disidentských skupiny, nebo center, které se mohly na svržení jeho moci podílet. V překotných a dosud nejasných událostech prosince 1989 se proto k moci dostala různorodá Fronta národní spásy, do jejíhož čela se postavil Ion Iliescu. Jako bývalý stranický funkcionář odstavený z čelných pozic po neshodách s Ceaușeskem převedl téměř kompletní komunistickou strukturu včetně tajné služby Securitate pod kontrolu nového vedení státu. Likvidace předchozího režimu proběhla ve skutečnosti odstraněním bývalého prezidentského páru a odsouzením několika generálů tajné služby. Iliescu následně koncentroval dostupné mocenské prostředky kolem Fronty národní spásy a na rozdíl od původních prohlášení zdržoval proces demokratizace. Režim, v jehož čele stanul Ion Iliescu, vykazoval ve svých ideových projevech a technologii udržování moci zřetelnou podobnost s komunistickou vládou, přesto fungoval ve formálně demokratickém rámci. Proto se podařilo opozici v roce 1996 převzít moc bez výraznějších konfliktů a plně v intencích ústavou garantovaného demokratického zřízení.
|
|
|
Demokratizace Portugalska a Rumunska: je možné zkoumat přechody?
Kasper, Petr ; Mlejnek, Josef (vedoucí práce) ; Adler, Tomáš (oponent)
Ve své práci se pokusím zodpovědět otázku "Je možné studovat přechody k demokracii podle jednotných modelů?" Odpověď budu hledat na případech Rumunska a Portugalska, tedy na dvou státech, ve kterých měl nedemokratický režim prvky personální diktatury, a jeho svržení obsahovalo prvky změny vzcházející od opozice. Mým předpokladem je, že se zkoumání podle jednotného modelu není možné a pokusím se pro toto tvrzení najít důkazy. V práci vycházím z teoretických prací Samuela P. Huntingtona, Vladimíry Dvořákové a Jiřího Kunce, kteří se zabývají typy přechodů k demokracii. Dvořáková a Kunc pak ještě popisují etapy těchto přechodů. Z práce Adama Przeworského využívám náhled na příčiny demokratizace. Pohledem těchto teoretických konceptů budu zkoumat konkrétní případy demokratizace v Rumunsku a Portugalsku. K tomu využiji díla Miroslava Tejchmana, Kurta W. Treptowa, Karla Durmana, Gale Stokese a Stevena D. Ropera v případě Rumunska a Jana Klímy, a zejména Kennetha Maxwella v případě Portugalska.
|
|
|
Atentát na vrcholného představitele státu jako nástroj systémové změny
Chrpa, Josef ; Mlejnek, Josef (vedoucí práce) ; Charvát, Jan (oponent)
Diplomová práce se zabývá otázkou atentátu jako možného nástroje politického boje, se zaměřením na atentát na vrcholného představitele státu jako způsob změny politického režimu. V teoretické části se práce zabývá teoretickými okruhy, jako jsou: změna režimu, politické násilí, anarchismus. Praktická část se zaměřuje na tři konkrétní případy atentátů v historii moderních politických režimů 19. a 20. století. Vybranými představiteli, na něž byl spáchán atentát, jsou Vladimir Iljič Uljanov Lenin, Adolf Hitler a John Fitzgerald Kennedy. Bylo možné pomocí atentátu, jakožto metody politického boje svrhnout režim, který každý z těchto představitelů reprezentoval? Skrze tyto případy diplomová práce také sleduje úlohu jednotlivce v politickém systému, a to nejen z hlediska vrcholného představitele státu jakožto reprezentanta politického režimu, ale také těch, kteří se rozhodli, že svým činem režim změní.
|
|
|
Pád Ferdinanda Marcose a přechod k demokracii na Filipínách
Husáková, Barbora ; Mlejnek, Josef (vedoucí práce) ; Novák, Miroslav (oponent)
Diplomová práce "Pád Ferdinanda Marcose a přechod k demokracii na Filipínách" se zabývá analýzou politicko-historického vývoje Filipín, přičemž hlavním úkolem práce je popsat ukončení nedemokratického režimu a následný přechod k demokracii. Pozornost je věnována roli a taktice opozičních skupin, mezi kterými došlo v průběhu konsolidace demokracie k soupeření o politickou moc. Pro uvedení do kontextu se práce zabývá i historickým vývojem politického systému a jeho praxí.
|
|
|
Přechod k demokracii v Lotyšsku a problémy konsolidace lotyšské demokracie
Zolnikov, Alexander ; Mlejnek, Josef (vedoucí práce) ; Just, Petr (oponent)
Diplomová práce "Přechod k demokracii v Lotyšsku a problémy konsolidace lotyšské demokracie" se zabývá analýzou lotyšského přechodu k demokracii a procesů demokratické konsolidace po obnovení nezávislosti v Lotyšsku. Práce se zaměřuje na průběh transformačních procesů na konci osmdesátých a na začátku devadesátých let v této pobaltské republice, stejně jako analyzuje klíčové problematické aspekty vývoje lotyšské demokracie po znovuzískání nezávislosti až do současnosti.
|
|
|
Demokratizace Portugalska a Rumunska: je možné zkoumat přechody?
Kasper, Petr ; Kučera, Rudolf (vedoucí práce) ; Šušlíková, Lada (oponent)
Ve své práci se pokusím zodpovědět otázku "Je možné studovat přechody k demokracii podle jednotných modelů?" Odpověď budu hledat na případech Rumunska a Portugalska, tedy na dvou státech, ve kterých mělo autoritářství formu personální diktatury a bylo odstraněno bez spolupráce vlády. Mým předpokladem je, že se zkoumání podle jednotného modelu není možné a pokusím se pro toto tvrzení najít důkazy. V práci vycházím z teoretických prací Samuela P. Huntingtona, Vladimíry Dvořákové a Jiřího Kunce, kteří se zabývají typy přechodů k demokracii. Dvořáková a Kunc pak ještě popisují etapami těchto přechodů. Z práce Adama Przeworského využívám náhled na příčiny demokratizace. Pohledem těchto teoretických konceptů budu zkoumat konkrétní případy demokratizace v Rumunsku a Portugalsku. K tomu využiji díla Miroslava Tejchmana, Kurta W. Treptowa a Jiřího Kociana v případě Rumunska a Jana Klímy, Simony Binkové, Zuzany Budinové a Kennetha Maxwella v případě Portugalska.
|
|
|
Ion Iliescu a jeho role při formování moderní rumunské demokracie
Kocian, Jiří ; Tejchman, Miroslav (vedoucí práce) ; Šístek, František (oponent)
Rumunský přechod k demokracii po roce 1989 byl ve významné míře determinován formou předchozího režimu. Osobní diktatura Nicolae Ceaușeska a extrémně silný tlak, který byl vyvíjen na opozici, zamezil v Rumunsku existenci významnějších disidentských skupiny, nebo center, které se mohly na svržení jeho moci podílet. V překotných a dosud nejasných událostech prosince 1989 se proto k moci dostala různorodá Fronta národní spásy, do jejíhož čela se postavil Ion Iliescu. Jako bývalý stranický funkcionář odstavený z čelných pozic po neshodách s Ceaușeskem převedl téměř kompletní komunistickou strukturu včetně tajné služby Securitate pod nové vedení. Likvidace minulého režimu proběhla ve skutečnosti likvidací bývalého prezidentského páru a odsouzením několika generálů tajné služby. Iliescu následně koncentroval dostupné mocenské prostředky kolem Fronty národní spásy a na rozdíl od původních prohlášení zdržoval proces demokratizace. Režim, v jehož čele stanul Ion Iliescu, vykazoval ve svých ideových projevech a technologii udržování moci zřetelnou podobnost s obdobím komunistické vlády, přesto fungoval ve formálně demokratickém rámci. Proto se podařilo opozici v roce 1996 převzít moc bez výraznějších konfliktů a plně v intencích ústavní demokracie.
|
|
|
Neúspěch běloruské tranzice: delegativní demokracie?
Rajnišová, Jana ; Koubek, Jiří (vedoucí práce) ; Buben, Radek (oponent)
Bakalářská práce "Neúspěch Běloruské tranzice: delegativní demokracie?" se skládá z dvou částí. Ve své první části se práce zabývá tranzicí v Bělorusku za použití teoretického konceptu Samuela Huntingtona, který nabízí ucelenou typologii typů přechodů k demokracii. Při analýze přechodu v Bělorusku se práce zaměřuje na sílu a motivy jednotlivých aktérů. Druhá část se následně zaměřuje na současnou podobu režimu a snaží se analyzovat logiku fungování režimu. Teoretickým rámcem byla zvolena teorie hybridních režimů se zaměřením zejména na teorii delegativní demokracie Guillerma O'Donnella. Klíčová slova Bělorusko, Aliaksandr Lukašenka, přechod k demokracii, hybridní režimy
|
|
|
Občanské fórum ve Slaném
Horáková, Michaela ; Bureš, Jan (vedoucí práce) ; Štefek, Martin (oponent)
Předmětem této práce je vznik, působení a zánik Občanského fóra (OF) ve středočeském městě Slaný. Občanské fórum města Slaného vzniká po generální stávce dne 27. listopadu 1989 v bytě jednoho ze zakladatelů. Další Občanská fóra vznikala spontánně na pracovištích i ve školách. Postupně se sloučili do městského OF. V prvních dnech šlo OF o dialog, kterého se po vzoru z Prahy, domáhali i členové OF ve Slaném po svých poslancích v místním národním výboru. Hlavním cílem práce je tedy objasnění činnosti OF a jeho vliv na dění ve Slaném ve dnech listopadových a dnech následujících. Do Občanského fóra přicházeli a odcházeli lidé různých zájmů, motivací a tužeb. I to ovlivňovalo jeho budoucí směřování a působení na politické scéně ve Slaném. Bez založení OF by se obtížněji vyvíjel tlak na představitele města, aby umožnili přístup ke správě města i nekomunistickým stranám. Jednotlivé strany a hnutí byly izolované, ale díky OF se je podařilo na čas sjednotit a společné úsilí přineslo výsledky. Funkce OF tak byla především informační, koordinační a kontrolní. Strategie, kterou si obě strany (OF i KSČ) zvolily, byl kompromis. Konala se tzv. jednání u kulatého stolu a hledání programové shody, kdy konsensus zahrnuje celou řadu kroků a rozhodnutí. Pro účely analýzy přechodu k demokracii na lokální úrovni, kdy...
|
host ::
RSS.