|
|
Ruský pohled na vojenské intervence na základě principu "Responsibility to Protect"
Prokopová, Barbora ; Aslan, Emil (vedoucí práce) ; Horák, Slavomír (oponent)
Ruská federace jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN hraje podstatnou roli v diskusi o humanitárních intervencích. Ty jsou definovány principem Responsibility to Protect, který umožňuje mezinárodní vojenský zásah do vnitropolitických krizí jiných zemí, je-li ohrožena bezpečnost civilního obyvatelstva v dané oblasti. Rusko se odvolávalo na tuto zásadu, když vyslalo svou armádu do Gruzie v roce 2008 a na Krym roku 2014. Zároveň však byla jeho nevole ke schválení intervence jedním z určujících elementů diplomatických jednání během libyjské občanské války v roce 2011. Aktuálnost problému rozdílného chápání principu Responsibility to Protect ze stran různých světových mocností je viditelná také na probíhajícím konfliktu v Sýrii. Tato práce zkoumá přístup Ruské federace k vojenským intervencím na základě principu Responsibility to Protect. Určuje obecné faktory, které ovlivňují otázku humanitárních intervencí v rámci ruské zahraniční politiky, a zasazuje ruský přístup do celkového kontextu diskuse o tomto principu. Práce potvrzuje domněnku, že se R2P stalo instrumentem ruské zahraniční politiky, jenž zneužívá ve své sféře zájmu a za jehož pomoci naopak brání intervencím Západu. Předkládá však zároveň tvrzení, že užití tohoto konceptu v ruské zahraniční politice nemusí být nutně vnímáno jako nelegitimní....
|
|
|
Mírové operace v kontextu systému kolektivní bezpečnosti
Popel, Martin ; Hýbnerová, Stanislava (vedoucí práce) ; Faix, Martin (oponent)
k rigorózní práci: Mírové operace v kontextu systému kolektivní bezpečnosti Rigorózní práce je vypracována na základě empiricko-analytického přístupu, použita je také metoda obsahové analýzy dokumentů a metoda komparativní. Práce je rozdělena do tří hlavních částí. V první se postupně zabývám pojmem kolektivní bezpečnost, vývojem univerzálních mezinárodních organizací a dále se věnuji mírovým operacím v rámci OSN. Zabývám se zde zejména vývojem těchto misí od počátku až po současnost. V úvodní části se také věnuji regionálním organizacím a jejich příspěvkům v rámci kolektivní bezpečnosti i s ohledem na vůdčí úlohu OSN. Záměrem této části je čtenáři přiblížit vývoj konceptu kolektivní bezpečnosti a upozornit na aktuální problémy související s bezpečnostní politikou. Důraz je kladen zejména na poslední vývoj v evropském prostoru, zejména na vývoj Společné zahraniční a bezpečnostní politiky. V druhé části mé práce zpracovávám případovou studii, jejímž předmětem je konflikt v Libyi, který vypukl v únoru 2011 a který vytvořil v systému mezinárodní bezpečnosti zajímavý precedens. A konečně třetí část popisuje úlohu České republiky v systému kolektivní bezpečnosti, právní a neprávní důvody nasazení českých vojáků za hranicemi vlasti. Zde bylo žádoucí krátce odbočit z pole mezinárodního práva a vysvětlit i...
|
|
|
Komparace rozhodovacích procesů NATO a EU o intervenci v Libyi
Černá, Marina ; Čížek, Martin (vedoucí práce) ; Hornát, Jan (oponent)
Bakalářská práce se zabývá komparováním připravenosti a akceschopnosti organizací NATO a EU rozhodnout o účasti v intervenci na příkladu krize v Libyi. Cílem je zkoumat, proč EU nedokázala vytvořit společný plán pro intervenci v Libyi, a co naopak udělalo NATO jinak, aby mohlo později převzít velení nad intervencí. V rámci těchto dvou organizací se práce zaměřuje na jejich členské státy, a to, jak ovlivnily rozhodovací proces. V EU jsem se soustředila na Francii, Velkou Británii a Německo. První dvě země jsou zkoumány jako aktéři, kteří intervenci prosazují a zaměřuji se na jejich společnou spolupráci a rozdílný postoj k práci pod velením NATO. Zatímco představitelé Velké Británie uvítali sjednocení operace pod velení aliance, zástupci Francie se v tomto směru zdráhali. Německo je v práci uvedeno, jako aktér s odlišným výsledkem rozhodovacího procesu, který vedl k odmítnutí a kritice intervence. Německé odmítnutí je popsáno jako jeden z faktorů, proč se EU nezúčastnilo a neřídilo intervenci. V rámci NATO se věnuji Spojeným státům, jejich rozhodovacímu procesu a jejich vlivu na převzetí intervence aliancí. Analyzuji, jakým způsobem došlo k tomu, že se Spojené státy rozhodly zaujmout v Libyjské krizi druhořadou roli a přenechat vedoucí úlohu evropským zemím. Komparace je provedena na základě...
|
|
|
Security Policy of the EU towards the Maghreb: Promoting Democracy or Stability?
Holík, Jiří ; Karásek, Tomáš (vedoucí práce) ; Střítecký, Vít (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá analýzou bezpečnostní politiky Evropské unie vůči zemím Maghrebu mezi lety 2005 a 2010. Činí tak se záměrem ověřit, nakolik praktická politika odpovídá úrovni politických deklarací. Pomocí analýzy Evropské politiky sousedství a v jejím rámci realizované podpory demokratizace v regionu Severní Afriky chce zároveň přispět k probíhající diskusi, zda je možné Evropskou unii chápat jako tzv. normativní mocnost (Normative Power). První kapitola stručně představuje koncept normativní mocnosti. Následující oddíl se zabývá Evropskou bezpečnostní strategií, přičemž dochází k závěru, že cíl podpory demokracie zaujímá v rámci tohoto dokumentu centrální místo. Třetí část poskytuje historický přehled evropské politiky vůči Středozemí, v jejímž rámci se vztahy EU a zemí Maghrebu rozvíjely, přičemž největší pozornost je věnována analýze Evropské politiky sousedství. Následující kapitola zkoumá úroveň praktické evropské politiky. Skládá se ze tří samostatných případových studií evropské politiky vůči Tunisku, Maroku a Libyi mezi roky 2005 a 2010. Pátá a závěrečná část kvalitativně analyzuje způsob, jakým čtyři faktory (obchod, energetická spolupráce, migrace a terorismus) přispěly ke strukturování vztahů mezi Tuniskem, Marokem a Libyí na jedné straně a Španělskem, Francií a Itálií na straně...
|
|
|
Čínská energetická bezpečnost a politika vůči Africe
Harmašová, Natálie ; Kučerová, Irah (vedoucí práce) ; Karmazin, Aleš (oponent)
Cílem diplomové práce je objasnit, jakým způsobem si zajišťuje Čínská lidová republika svou energetickou bezpečnost a jak tomu napomáhají investice na africkém kontinentu. S ekonomickým růstem stoupají i energetická spotřeba. Ze soběstačné země se v roce 1993 stal z Číny dovozce ropy. Nové pojetí energetické bezpečnosti v Číně spočívá v posilování vztahů se zeměmi disponujícími značnými zásobami ropy. V některých oblastech, jako jsou průmysl, doprava a armáda, je prozatím ropa v takovém měřítku nenahraditelné palivo, proto se zaměřím na působení Číny ve vybraných zemích bohatých na naleziště ropy. Konkrétně se zaměřím na aktivity Čínské lidové republiky zaprvé v Súdánu a Jižním Súdánu a zadruhé v Libyi. Čínská lidová republika se oproti západním zemím jeví jako výhodný investiční partner, jelikož nezasahuje do vnitřních záležitostí druhých států a tvrdí, že každá země právo vybrat si svůj model vládnutí a rozvoje s přihlédnutím na podmínky v zemi, které jsou všude jedinečné. Dále vyzdvihuje vzájemné zisky spolupráce a nepodmiňuje investice změnami v politickém a bankovním systému jako západní státy. Čína si vybírá partnerské země s ohledem na jejich politickou a bezpečnostní situaci. Vzhledem k neúplnému probádání možných nalezišť skýtají Libye a Súdán/Jižní Súdán skýtají do budoucna velký ropný...
|
|
|
French policy in Libya after overthrowing Gaddafi: security consolidation or democratization?
Mistrík, Peter ; Najšlová, Lucia (vedoucí práce) ; Weiss, Tomáš (oponent)
Anglická škola teórie medzinárodných vzťahov tvrdí, že národné záujmy štátov a ich chovanie v medzinárodných vzťahoch nie sú hnané len egoistickými pohnútkami, ale tzv. osvieteným sebazáujmom. Fungovania spoločenstva týchto štátov je riadené spoločnými pravidlami, zákonmi, hodnotami a záujmami. Podľa solidaristického prúdu Anglickej školy je dokonca prijateľné, aby bola obmedzená suverenita toho štátu, ktorý vážnym spôsobom poruší medzinárodné normy, medzi ktoré patrí aj ochrana ľudských práv. Nesúlad medzi ochranou suverenity štátov a ochranou práv jednotlivcov sa snažila preklenúť doktrína tzv. Zodpovednosti chrániť prijatá na Svetovom summite OSN v roku 2005. Táto doktrína poslúžila Francúzsku a ďalším intervenujúcim štátom na podporu legality ich jednania v Líbyi. Keďže ale nepojednáva len o podmienkach intervencie, ale stanovuje aj zodpovednosť interventov za rekonštrukciu, predstavuje vhodný nástroj v hodnotení záujmov a motivácií, ktoré formovali konanie Francúzska v Líbyi. Z analýzy vyplýva, že primárna motivácia Francúzska sa v procese intervencie a následnej rekonštrukcie zásadne menila. Postúpila smerom od záujmu o stav ľudských práv, cez obchodné záujmy až k motívom spätým so stavom bezpečnosti v Líbyi a jej regionálnymi implikáciami.
|
|
|
The role of the civil society in the transformation of Egypt, Libya and Tunisia
Jiránková, Adéla ; Střítecký, Vít (vedoucí práce) ; Karásek, Tomáš (oponent)
Diplomová práce se zaměřuje na roli občanské společnosti v procesech tranzice k demokracii v rámci možné demokratizační vlny na Blízkém východě také známé jako Arabské jaro. Pro účely této práce autorka zkoumá tři případové studie zemí, kde proběhly úspěšné revoluce - Egypt, Libyi a Tunisko. S využitím metody process-tracing se zaměřením na path-dependency práce sleduje změny v dynamice občanské společnosti v předrevolučním období, konkrétně v průběhu vlád prezidenta Mubáraka v Egyptě, plukovníka Qaddáfího v Libyi a prezidenta Ben cAlího v Tunisku, přes revoluce až k post- revolučnímu období. Hlavním předpokladem práce pak je fakt, že původní nedemokratické režimy významně ovlivňují transformační procesy ve všech třech zkoumaných zemích, což platí i pro občanskou společnost jako takovou. Samotná občanská společnost je v této práci definována pomocí dvou paradigmat. První z nich je založeno na liberálně modernizačním rámci a druhé je spojeno se stagnací a socioekonomickou deprivací. Tato unikátní kombinace přispěla k transformaci Egypta, Libye a Tuniska. Dynamika občanské společnosti je pak determinována několika faktory, které jsou: organizace občanské společnosti, sociální média a sítě, vzdělání mladých, ekonomická deprivace, politické prostředí a sociální kapitál. Všechny tyto faktory jsou analyzovány v...
|
|
|
Povstání v Libyi: "Al-Džazíra efekt"
Hanzal, Jaromír ; Nečas, Vlastimil (vedoucí práce) ; Bednařík, Petr (oponent)
Bakalářská práce Povstání v Libyi: "Al-Džazíra efekt" zkoumá prostřednictvím kvantitativní analýzy vztah českých tištěných médií k arabské zpravodajské síti Al-Džazíra. Úvodní teoretická část práce je rozdělena do třech oddílů. V prvním oddílu autor Al-Džazíru představuje jako významného hráče na regionálním i globálním trhu zpravodajských televizí. Druhý oddíl shrnuje poznatky o dvou zajímavých fenoménech, které nejsou v odborné literatuře jednoznačně vnímány - tzv. "CNN efektu" a "Al-Džazíra efektu". Třetí oddíl pak reflektuje dosavadní kvantitativní výzkumy, které se zpravodajstvím Al-Džazíry zabývaly. Jádro práce spočívá v samotném kvantitativním výzkumu. Autor se zaměřil na klíčové události, u kterých bylo možné předpokládat zvýšený výskyt zmínek o Al-Džazíře. Proto byla v práci zkoumána dvě dvanáctiměsíční období, ve kterých mezinárodní zpravodajství informovalo o událostech spojených s teroristickými útoky na Světové obchodní centrum z 11. září 2001, resp. o vývoji protirežimních povstání na Blízkém východě a v severní Africe souhrnně označovaných jako tzv. arabské jaro v roce 2011. Desetiletý odstup mezi oběma obdobími autorovi umožnil zaměřit se zejména na posun, k němuž ve vztahu k Al-Džazíře u českých tištěných médií došlo. Sledován byl i vývoj v práci českého tisku s Al-Džazírou jako...
|
|
|
Great Britain and R2P in the case of the intervention in Libya
Mistrík, Peter ; Váška, Jan (vedoucí práce) ; Anděl, Petr (oponent)
Norma Responsibility to Protect (R2P) predstavuje významný posun vo vnímaní toho, pokiaľ siaha suverenita štátov, čo ju podmieňuje a v akom momente sa stráca v prospech medzinárodného spoločenstva. Ochrana civilného obyvateľstva je najvyššou prioritou. V prípade, že je ohrozená, má svet povinnosť konať. Tak, ako sa tomu stalo aj v Líbyi. Cieľom tejto bakalárskej práce je odpovedať na otázku, či britská účasť na vojenskom ťažení v Líbyi v roku 2011 môže byť považovaná za legitímnu na základe doktríny R2P. Ide o prípadovú štúdiu, v ktorej sa reálna situácia, teda medzinárodná intervencia v Líbyi aplikuje na teoretické východisko, ktorým je päť podmienok R2P. Tie musia byť splnené pred zahájením ozbrojeného zahraničného zásahu v štátoch, kde dochádza k masovým zločinom proti ľudskosti. Práve tieto podmienky slúžia ako základ pre určenie legitimity participácie Spojeného kráľovstva. Analýzou každej z nich sa vyvodzujú čiastočné závery, ktoré napokon potvrdzujú, že Británia konala v súlade s R2P a mandátom, ktorý jej bol zverený medzinárodným spoločenstvom. To však neplatí o niektorých jej spojencoch. V spojitosti s neistou budúcnosťou Líbye, musí R2P prekonať ešte dlhú cestu, než sa stane etablovanou normou medzinárodného práva.
|
|
|
Italská politika vůči Libyi v letech 2007 až 2013
Hrušková, Tereza ; Váška, Jan (vedoucí práce) ; Mejstřík, Martin (oponent)
Tato bakalářská práce se věnuje italské politice vůči Libyi v období před a po pádu režimu Muammara Kaddáfího. Cílem práce je odpovědět na otázku zda a jak se změnila italská politika vůči Libyi po pádu libyjského režimu. Výzkum se zaměřuje na dvě prioritní oblasti italských zájmů v Libyi, a to problematiku nelegální imigrace a oblast ekonomické spolupráce. Práce za pomoci teorie Foreign Policy Analysis analyzuje formování italské politiky vůči Libyi v daných oblastech a obdobích. Výstupy analýzy jsou v závěru porovnány pomocí metody komparace, ze které vyplývá, že se italská politika vůči Libyi po pádu režimu Muammara Kaddáfího změnila.
|
host ::
RSS.