|
|
Problematika primární prevence sociálně patologických jevů na druhém stupni základních škol
Procházka, Miroslav ; Stuchlíková, Iva (vedoucí práce) ; Helus, Zdeněk (oponent) ; Vališová, Alena (oponent)
Disertační práce přináší souhrnné poznatky o teorii a praxi realizace primární prevence sociálně patologických jevů v prostředí základních škol. Jejím cílem je přispět k současné diskusi o podobě efektivní prevence ve škole a obohatit poznání o prevenci o výsledky empirického výzkumu. První část práce se opírá o poznatky několika vědních oborů, jednotící pohled však vychází z okruhu sociální pedagogiky. Autor se věnuje problematice sociálně patologických jevů, jejich teoretickému vymezení i popisu těchto jevů ohrožujících žáky základních škol. Praktická část práce rozebírá a porovnává přístupy a problémy, které se v evropském a českém kontextu vyskytují při realizaci primární prevence v základní škole. Třetí částí je empirický výzkum, který je rozvržen do dvou etap. V první etapě je předmětem zájmu učitel, který ve funkci metodika prevence garantuje naplnění cílů, obsahu i metod prevence ve škole. V druhé etapě pak práce sleduje pohledy žáků základních škol na vybrané sociálně patologické jevy a na preventivní programy, které na školách zažívají. Výsledkem výzkumu je postižení problémů a souvislostí realizace prevence v prostředí základních škol.
|
|
|
Transcendování a jeho význam pro socializaci a formování dítěte jako osobnosti
Bravená, Noemi ; Helus, Zdeněk (vedoucí práce) ; Pelcová, Naděžda (oponent) ; Muchová, Ludmila (oponent)
Cílem mezioborové práce o transcendování (přesahu) dítěte je zpřístupnit mnohovýhovýznamový pojem edukační realitě. V teoretické části je analyzován pojem přesah (transcendence) z hlediska lingvistiky, filozofie výchovy, psychologie a náboženské pedagogiky. Je též poukázáno na dosah pro výchovu. Dále se práce zamýšlí nad pojmem ideální homo transcendes, o kterém lze hovořit v paradoxech i typologicky. Je též pojednána péče o přesah vychovatele, dítěte a učiva. Empirická část seznamuje s předvýzkumy s dospělými a dětmi. Je též představena metodologie připravenou na míru, která má svá specifika ve skupinovém rozhovoru o smyšlených příbězích. Výsledky empirické části jsou představeny ve čtyřech celcích: hermeneutický, socializační, emocionálně-postojový a dětskou osobnost posilující. Přesah jako součást edukace obratu k dítěti, souvisí zároveň s obratem v dítěti i v učiteli. KLÍČOVÁ SLOVA: transcendence, transcendování, přesah, dítě, osobnost, socializace, typologie, metanoia, edukace obratu
|
|
|
Vztah mezi časovou perspektivou a výkonovou motivací
Vitošková, Veronika ; Pavelková, Isabella (vedoucí práce) ; Helus, Zdeněk (oponent) ; Man, František (oponent)
Předložená disertační práce se zabývá vzájemným vztahem žáků a studentů k budoucnosti, souvislostmi mezi časovou perspektivou a výkonovou motivací a v práci je též naznačena úzká souvislost dané problematiky s volními vlastnostmi člověka. V teoretické části práce se věnujeme vědeckým východiskům časové dimenze v lidském životě, vztahu mezi časovou perspektivou a výkonovou motivací a souvislostí těchto koncepcí s teoretickým uchopením problematiky vůle. Hlavní důraz je kladen na kognitivně-motivační a osobnostně-motivační koncepce časové perspektivy (práce Gjesmeho, Nuttina, Lense, Zimbarda, z českých autorů koncepce perspektivní orientace Pavelkové) a na klasické práce o výkonové motivaci Atkinsona, Raynora a Heckhausena. V rámci analýzy uvedených teoretických koncepcí jsme se zaměřili zejména na hledání překryvů, úzkých vazeb a návazností v popisovaných systémech. Praktická část představuje strukturovaný výzkum časové perspektivy, výkonové motivace a vůle u žáků základních a studentů středních škol. K základním cílům patří získat základní popis vztahu žáků a studentů k budoucnosti přes jednotlivé zkoumané oblasti, dále empiricky prověřit vztah mezi časovou perspektivou a výkonovou motivací žáků a studentů, a také blíže porovnat různá uchopení časové perspektivy (koncept perspektivné orientace...
|
|
|
Žákovské atribuční tendence a instrumentalita učení
Saitlová, Barbora ; Pavelková, Isabella (vedoucí práce) ; Jošt, Jiří (oponent) ; Helus, Zdeněk (oponent)
NÁZEV: Žákovské atribuční tendence a instrumentalita učení AUTOR: Mgr. Barbora Saitlová KATEDRA: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze ŠKOLITEL: Doc. PhDr. Isabella Pavelková, CSc. ABSTRAKT: V disertační práci se zabýváme problematikou atribučních tendencí žáků základní a střední školy ve vztahu k životním cílům a vnímané instrumentalitě učení pro dosažení těchto cílů. Životní cíle využíváme jako prostor pro zkoumání obou proměnných. Kromě výše uvedených proměnných se zabýváme také dalšími faktory, které považujeme za důležité činitele v procesu realizace cílů - časovou perspektivou a volními charakteristikami studentů. Zajímaly nás také atribuční tendence po školním úspěchu a neúspěchu, ověření role vnitřní a ovlivnitelné atribuce z hlediska časové perspektivy či odlišnost konceptu instrumentality učení od časové perspektivy jedince. Jako stěžejní metodu jsme použili upravenou verzi Dotazníku důležitosti motivačních cílů a instrumentality De Voldera a Lense, který jsme doplnili o otázky týkající se atribučních tendencí. Dále jsme studentům zadávali upravenou verzi Dotazníku perspektivní orientace (Pavelková, 2002), Zimbardův dotazník časové orientace (Zimbardo, Boyd, 1999) a upravenou verzi Dotazníku volních vlastností (Kuhl, Fuhrmann, 1998). Výzkum ukázal, že atribuční strategie ani...
|
|
|
Specifická úloha artefiletiky jako vnějšího konceptu se záměrem budování vnitřních prekonceptů a selfkonceptů u mladých lidí po prodělané psychotické zkušenosti
Štefančíková, Mariana ; Slavík, Jan (vedoucí práce) ; Helus, Zdeněk (oponent) ; Géringová, Jitka (oponent)
Souhrn Témata, kterými se zde zabývám, se netýkají otázky postupu při léčbě (psychoterapii) psychotické nemoci. Můj zájem se soustředí na samotné mladé lidi, kteří mají za sebou zkušenost s atakou této nemoci. Předpokládám, že proces sebeobjevování, sebepoznávání a sebepřijetí je u nich možný stejně, jako u jiných mladých lidí. V tomto směru je potřeba vymezit oblast působení mimo klinickou praxi, která v dalším rozvoji člověka očekává spíše komplikace. Ve své praxi se setkávám s velkým počtem mladých lidí, kteří poté, co se vyléčili z nemoci, mají potřebu bilancovat a hledat nové životní cesty. Prodělaná psychotická porucha znamená životní zlom, ale v tuto chvíli se už stává něčím vedlejším, tito lidé nemyslí na nemoc jako na symptomy, ale jako na existenciální situaci. Řeší své osobní, vývojové a vztahové krize de facto stejně jako jiní mladí lidé. V Mezinárodní klasifikaci nemocí se takové "stavy" neuvádějí. Nevystačíme však s pouhou edukací v oblasti výtvarného projevu u těchto lidí. Setkáváme se tu s člověkem, který řeší dilemata, hledá odpovědi na životní otázky, má specifickou zkušenost, a proto jedinečný způsob nahlížení na svět. V tradičním didaktickém pojetí je každý takový projev komplikací, která se odchyluje od běžných edukativních postupů. Moje otázky se soustředí na využití tvorby jako...
|
|
|
Problematika primární prevence sociálně patologických jevů na druhém stupni základních škol
Procházka, Miroslav ; Stuchlíková, Iva (vedoucí práce) ; Helus, Zdeněk (oponent) ; Vališová, Alena (oponent)
Disertační práce přináší souhrnné poznatky o teorii a praxi realizace primární prevence sociálně patologických jevů v prostředí základních škol. Jejím cílem je přispět k současné diskusi o podobě efektivní prevence ve škole a obohatit poznání o prevenci o výsledky empirického výzkumu. První část práce se opírá o poznatky několika vědních oborů, jednotící pohled však vychází z okruhu sociální pedagogiky. Autor se věnuje problematice sociálně patologických jevů, jejich teoretickému vymezení i popisu těchto jevů ohrožujících žáky základních škol. Praktická část práce rozebírá a porovnává přístupy a problémy, které se v evropském a českém kontextu vyskytují při realizaci primární prevence v základní škole. Třetí částí je empirický výzkum, který je rozvržen do dvou etap. V první etapě je předmětem zájmu učitel, který ve funkci metodika prevence garantuje naplnění cílů, obsahu i metod prevence ve škole. V druhé etapě pak práce sleduje pohledy žáků základních škol na vybrané sociálně patologické jevy a na preventivní programy, které na školách zažívají. Výsledkem výzkumu je postižení problémů a souvislostí realizace prevence v prostředí základních škol.
|
|
|
Bauhaus a reformní pedagogika v kontextu společenského vývoje konce 19. a počátku 20. století
Valenta, Martin ; Pelánová, Anita (vedoucí práce) ; Helus, Zdeněk (oponent)
V kapitole druhé se budu věnovat popisu sociálně-politické reality konce 19. a počátku 20. století. Budu sledovat revoluční procesy industrializace, urbanizace, sekularizace, nacionalizace, vzniku hierarchizované a segregované třídně-stavovské moderní či před-moderní společnosti, počátek emancipačních procesů i opatrnou demokratizaci. Tato kapitola chce přiblížit prostředí a atmosféru, ze které vzešly stěžejní impulsy k reformě výchovy i vzdělání. V kapitole třetí popíši tradiční státní školství a jeho proměny v 19. století. Akcentována bude vysoká diference mezi výchozím neohumanistickým ideálem a realitou německého školství v epoše vilémovského Německa. Nastíním pedagogický systém J.F. Herbarta a jeho následovníků, který byl teoretickým pilířem výchovy a vzdělání v 19. století. Smyslem této kapitoly bude přiblížení dobových poměrů ve školství, které začaly podléhat široké kritice a staly se jednou z hlavních příčin vzniku reformní pedagogiky. V následující kapitole přiblížím mentální atmosféru přelomu 19/20. století a klíčové impulsy pro vznik nové školy. Stručně popíši myšlenkový odkaz jejích předchůdců (Rousseau, Pestalozzi, Frobel) a uvedu obecnou charakteristiku a členění nápravné pedagogiky. S pátou kapitolou se ocitáme v centru práce. Po přiblížení německého Werkbundu, který v mnohém předznamenal...
|
|
|
Rozvoj morálního usuzování v ekonomickém vzdělávání
Kučerová, Marie ; Dvořáček, Jiří (vedoucí práce) ; Helus, Zdeněk (oponent) ; Králíček, Vladimír (oponent)
Popsaný výzkum se zabývá rozvojem morálního usuzování studentů obchodních akademií a jeho korelací s věkem a studovaným ročníkem. Zároveň ověřuje hypotézu, že u studentů obchodních akademií se objevuje existence tzv. ?segmentované morálky?, tj. studenti uvažují o morálních dilematech profesního (ekonomického) prostředí na jiné úrovni morálního usuzování než je tomu u morálních dilemat rodinného prostředí. Provedený výzkum se opírá o Kohlbergovu teorii šesti stupňů morálního usuzování. Má přispět k rozboru problematiky morálního usuzování a více se zaměřit na rozvoj morálního usuzování prostřednictvím odborného vzdělávání. Na základě ověření stanovených hypotéz jsou vymezeny přínosy pro odbornou pedagogickou činnost a jsou definovány předpoklady vyučujícího k výchově morálního intelektu. Jejich vymezení vyplývá z Kohlbergovy teorie rozvoje morálního usuzování a odvozených stupňů. K vytvoření kompletních kompetencí vyučujícího je nutné zajistit kromě pedagogické a odborné způsobilosti také způsobilost etickou.
|
host ::
RSS.