|
|
Deviace osy páteře u hereditární motoricko-senzitivní neuropatie
Horáček, Ondřej ; Kučera, Miroslav (vedoucí práce) ; Druga, Rastislav (oponent) ; Bojar, Martin (oponent) ; Kittnar, Otomar (oponent)
Práce se komplexně zabývá problematikou deviací O.p. u HMSN. V souboru 141 paci ntů s HMSN byli vyhledáni a dále sledováni pacienti s deviací O.p. Cílem práce bylo upřesnit období vzniku, frekvenci, charakter, tíži a progresi deviací O.p. u HMSN. Takto komplexně dosud nebyly deviace O.p.u HMSN dosud hodnoceny. Výsledky sledování jsou v práci souhrnně prezentovány a to s přihlédnutím kjednotlivým genotypům HMSN. Dalším cílem práce bylo upře snit charakter postižení paraspinálního svalstva a vymezit, kdy se může toto postižení up latňovat při vzniku deviací o.p. Tyto údaje zatím také nebyly v souvislosti s HMSN publikovány. Ukázalo se, že z hlediska rozvoje deviací o.p. je významné difuzní neurogenní postižení zejména hlubokého monosegmentálního paraspinálního svalstva a to pokud je hodnoceno jako výrazné. Byl potvrzen předpokl ad, že u pacientů s deviací o.p. je přítomné neurogenní postižení paraspinálního svalstva. Výsledky studie ukazují, že je přítomné u všech pac ientů s deviací O.p. Též byl potvrzen předpoklad, že elektromyografické nálezy v oblasti paraspinálního svalstva u paci ntů s deviací o.p. a bez deviace o.p. jsou rozdílné - zatímco neurogenní postižení paraspinálního svalstva bylo zjištěno u všech pacientů s deviací o.p., ve skupině pacientů bez deviace o.p. se neurogenní postižení objevilo jen...
|
|
|
Changes of the eExtracellular space diffusion parameters during acute pathological states in the rodent brain and the role of AQP4 channels in cell swelling
Dmytrenko, Lesia ; Vargová, Lýdia (vedoucí práce) ; Druga, Rastislav (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent)
1. SOUHRN Difúze neuroaktivních látek v extracelulárním prostoru (ECP) je základním mechanizmem extrasynaptického přenosu. Rychlost extracelulární difúze je určena difúzními parametry ECP, které se výrazně mění během stavů, spojených se změnami objemu buněk. V naší práci jsme porovnávali změny difúzních parametrů ECP v průběhu akutního zvýšení objemu buněk in vivo v modelech pilokarpinem vyvolaného status epilepticus (SE) a během terminální ischemie/anoxie. Úlohu aquaporinového kanálu AQP4 v mechanizmech změn buněčného objemu jsme studovali pomocí aplikace hypotonického roztoku nebo roztoku se zvýšenou koncentrací K+ na řezech geneticky modifikovaných myší. Difúzní parametry ECP, t.j. objemová frakce ( = objem ECS/celkový objem tkáně), tortuozita (2 = aparentní difúzní koeficient/difúzní koeficient ve volném médiu) a nespecifický uptake (k'), byly stanoveny iontoforetickou metodou v realném čase ("real-time iontophoretic method" - RTI). RTI představovala hlavní použitou metodu v mé diplomové práci. Změny extracelulární koncentrace K+ ([K+ ]e) byly měřeny pomocí iontově-selektivních mikroelektrod. Apparentní difúzní koeficient vody (ADCW) byl stanoven difúzní váženou MRI. V obou použitých modelech in vivo došlo ke snížení hodnot objemové frakce ECP a ADCW; tyto změny byly větší a rychlejší během...
|
|
|
Lymfom centrálního nervového systému v obraze magnetické rezonance.
Koubská, Eva ; Malíková, Hana (vedoucí práce) ; Kalvach, Pavel (oponent) ; Druga, Rastislav (oponent)
Úvod: Cílem práce bylo popsat morfologické znaky lymfomu centrálního nervového systému (CNSL) při vyšetření magnetickou rezonancí (MR), navzájem porovnat morfologické charakteristiky primárního CNSL (PCNSL) a sekundárního CNSL (SCNSL) a dále PCNSL a glioblastomu (GBM). Metody: Do studie jsme zařadili 64 pacientů s PCNSL, z toho 10 imunokompromitovaných, dále 21 pacientů se SCNSL a 54 pacientů s GBM, všechny s histologicky potvrzeným tumorem. Hodnotili jsme morfologické znaky na vstupním MR vyšetření, u pacientů s PCNSL dále vývoj na dalších MR vyšetřeních před histologickým ověřením diagnózy, byla-li dostupná. Výsledky: PCNSL se většinou vyskytoval supratentoriálně (u 62,5 %), jako vícečetné léze (53,1 %) či difuzně infiltrativní postižení (23,4 %). U 87,5 % pacientů dosahoval na povrch mozku, časté bylo postižení ependymu (56,3 %), mozkových obalů (39,1 %) či hlavových nervů (48,5 %). U téměř všech pacientů (97,6 %) byla v nějaké části tumoru patrná restrikce difuze na DWI. Po podání KL se PCNSL zpravidla výrazně sytil, typické bylo homogenní sycení (u 64,8 % imunokompetentních) pouze ve skupině imunokompromitovaných pacientů se signifikantně častěji vyskytovalo nehomogenní sycení (pouze u 40 %). Kromě sytících se lézí byla ale u více než poloviny patrná také nesytící se složka tumoru. V čase se...
|
|
|
Imunohistochemická analýza vlastností inhibičních glycinových a GABAB receptorů v MNTB
Trojanová, Johana ; Tureček, Rostislav (vedoucí práce) ; Druga, Rastislav (oponent) ; Vyklický, Ladislav (oponent)
Vlastnosti glycinových (GlyR) a GABAB (GABABR) receptorů byly studovány v mediálním jádře trapézovitého tělesa (MNTB) u dospělého potkana. MNTB je součástí sluchových jader mozkového kmene a je tvořeno skupinou buněk, mezi nimiž převažují tzv. hlavní neurony (PC). PC přijímají 2 typy synaptických vstupů. Excitační, přicházející z kontralaterálního anteroventrálního kochleárního jádra (AVCN), tvoří obrovské glutamátergní nervové zakončení, tzv. Heldův kalich (CH). Inhibiční vstupy jsou představovány glycinergními a GABAergními vlákny nejasného původu. Synapticky uvolněná GABA a glycin modulují excitační přenos v MNTB prostřednictvím receptorů exprimovaných presynaptickými a postsynaptickými neurony. Cílem práce bylo objasnit subcelulární distribuci a podjednotková složení těchto receptorů a přispět tak k lepšímu pochopení jejich funkce v MNTB. Při našich pokusech jsme používali imunohistochemické metody. Receptory na mozkových řezech byly značeny specifickými protilátkami, jejichž lokalizace v nervové tkáni byla provedena pomocí fluorescenční a elektronové mikroskopie. Experimentální práce byla rozdělena do tří etap. První část ukázala, že GlyR se v MNTB dělí na dvě odlišné populace. Postsynaptické receptory tvoří αβ heteromerické shluky na tělech a dendritech PC. Tyto shluky kolokalizují s glycinergními...
|
|
| |
|
|
Funkční důsledky epileptických záchvatů a hypoxicko-ischemického poškození CNS
Krýsl, David ; Mareš, Jan (vedoucí práce) ; Druga, Rastislav (oponent) ; Jiruška, Přemysl (oponent)
Hypoxicko-ischemické postižení CNS a epileptické záchvaty mají řadu společnych patofyziologickych rysů. Základní mechanismy, ať už poškozující (excitotoxicita, volné radikály, zánět, změny propustnosti hematoencefalické bariéry, nekrotická a zejména apoptotická buněčná smrt), nebo reparační (glióza, neuroplasticita, neurogeneze, vaskulární proliferace) se vyskytují u obou typů poškození, mohou však byt vyjádřeny v různé míře a mohou probíhat v různém časovém horizontu. Hypoxie, ale též globální a fokální ischemie CNS, jsou u lidí i v experimentálních modelech za určitych podmínek doprovázeny epileptickymi záchvaty. Epileptické záchvaty naopak akutně i chronicky ovlivňují průtok krve mozkem (CBF). CBF a mozkovy metabolismus je zásadně ovlivněn při status epilepticus (SE). Změny CBF mohou vyznamně přispívat k patofyziologickym důsledkům záchvatů a mohou mít vztah i k některym jejich klinickym projevům (např. postparoxysmální Toddově hemiparéze (Mathews M.S. et al., 2008; Yarnell P.R., 1975)). Fokální ischemie CNS má často důsledky ve vzdálenych, ale funkčně propojenych oblastech (diaschíza). Dochází ke vzdálenému ovlivnění nejen průtoku krve a metabolismu, ale též excitability (Andrews R.J., 1991; Buchkremer-Ratzmann I. et al., 1996b). Také v rámci fokální epilepsie1 často dochází k ovlivnění metabolismu a...
|
|
|
Histomorfologický, biochemický a behaviorální profil animálních modelů schizofrenie
Kubešová, Anna ; Horáček, Jiří (vedoucí práce) ; Libiger, Jan (oponent) ; Druga, Rastislav (oponent)
SOUHRN Předkládaná práce se zabývá animálními modely schizofrenie. Obecná část je věnována popisu histomorfologických a biochemických změn u pacientů se schizofrenií a základnímu rozdělní a popisu animálních modelů schizofrenie. Ve speciální části jsou prezentovány výsledky 3 studií, které se zabývají histomorfologickými, biochemickými a behaviorálními odchylkami v neurovývojovém modelu schizofrenie a ve farmakologickém modelu schizofrenie navozeném podáním látek, které ovlivňují funkci serotonergního systému. Ve studii 1 jsme prokázali, že časná imunitní stimulace u potkanů v dospělosti vede ke změnám mozkových a plazmatických hladin neurotransmiterů a jejich metabolitů, k aktivaci kynureninové dráhy tryptofanového metabolismu, k hypertrofii astrocytů, snížení objemu hipokampu a poklesu tyrosinhydroxylázové imunoreaktivity v substantia nigra pars compacta. Nálezy této studie podporují hypotézu o významné patofyziologické úloze časné imunitní stimulace u schizofrenie a dalších neuropsychiatrických onemocněních. Ve studii 2 jsme verifikovali aplikaci tryptaminového (psilocin) a fenyletylaminového (mezkalin) halucinogenu jako fenomenologicky validní animální model schizofrenie. Podání testovaných látek vedlo k deficitu prepulzní inhibice akustické úlekové reakce a k poškození funkční konektivity mozku měřené...
|
|
|
Role of Islet1, BDNF and nanoparticles in development, function and regeneration of the auditory system
Chumak, Tetyana ; Syka, Josef (vedoucí práce) ; Druga, Rastislav (oponent) ; Maršálek, Petr (oponent)
Podmínkou úspěšného vývoje regenerační terapie ztráty sluchu je detailní znalost funkce jednotlivých genů a faktorů uplatňujících se během vývoje sluchového systému. Mezi faktory důležité pro vyvolání procesů regenerace ve vnitřním uchu patří transkripční faktor Islet1 a mozkový neurotrofní faktor BDNF. V předkládané dizertační práci je studována role obou faktorů ve vývoji a funkci sluchového systému a také možnosti využití nanočástic jako možného bezpečného prostředku pro jejich cílené doručení do kochley. U embryí transgenních myší se zvýšenou expresí Islet1 (s Pax2 promotorem) bylo pozorováno větší kochleovestibulární ganglium a indukoval se zrychlený růst a větvení nervových vláken u embryí. Funkční testy měření kmenových potenciálů a otoakustických emisí ukázaly, že u mladých transgenních myší byla sluchová funkce na úrovni kontrolních myší, ale byl pozorován brzký nástup sluchové ztráty způsobené stárnutím. Tato sluchová ztráta souvisela s degenerací zakončení eferentních kochleárních vláken mediálního olivokochleárního systému, která byla způsobena misexpresí Islet1 v zadním mozku. Tyto výsledky poprvé ukázaly, že poškození mediálního olivokochleárního systému může urychlit vznik sluchové ztráty během stárnutí bez ztráty vnějších vláskových buněk. Úloha BDNF ve sluchovém systému byla studována na...
|
|
|
Neuroanatomical aspects of nonGmotor effects of deep brain stimulation
Růžička, Filip ; Růžička, Evžen (vedoucí práce) ; Papežová, Hana (oponent) ; Druga, Rastislav (oponent)
Souhrn Hluboká mozková stimulace subthalamického jádra (DBS STN) představuje standardní součást terapie středních stádií Parkinsonovy nemoci vedoucí k podstatnému zlepšení a stabilizaci hybnosti pacienta. Mezi nežádoucí účinky stimulace patří její vliv na afektivní a kognitivní funkce. Velmi častý je i nárůst tělesné hmotnosti. Mechanismus těchto změn není jasný, ale mohl by souviset s pozicí stimulujícího kontaktu v STN. Cíle práce: Vzhledem k funkční organizaci subthalamického jádra, kde mediální část je zapojena k limbickému systému, střední část má vztah k asociačním strukturám a laterální část STN k motorickým oblastem mozku, bylo naším hlavním cílem zjistit, zda nárůst tělesné hmotnosti a změna funkce hypotalamicko- hypofyzární osy závisí na poloze stimulujícího kontaktu hluboké mozkové stimulace v tomto jádře. Naším vedlejším cílem bylo ověřit, zda změna funkce hypotalamicko- hypofyzární osy souvisí s pooperačním nárůstem hmotnosti a úzkostností. Metodika: Studie 1- Hmotnost byla měřena v pravidelných intervalech ...
|
|
|
Lymfom centrálního nervového systému v obraze magnetické rezonance.
Koubská, Eva ; Malíková, Hana (vedoucí práce) ; Kalvach, Pavel (oponent) ; Druga, Rastislav (oponent)
Úvod: Cílem práce bylo popsat morfologické znaky lymfomu centrálního nervového systému (CNSL) při vyšetření magnetickou rezonancí (MR), navzájem porovnat morfologické charakteristiky primárního CNSL (PCNSL) a sekundárního CNSL (SCNSL) a dále PCNSL a glioblastomu (GBM). Metody: Do studie jsme zařadili 64 pacientů s PCNSL, z toho 10 imunokompromitovaných, dále 21 pacientů se SCNSL a 54 pacientů s GBM, všechny s histologicky potvrzeným tumorem. Hodnotili jsme morfologické znaky na vstupním MR vyšetření, u pacientů s PCNSL dále vývoj na dalších MR vyšetřeních před histologickým ověřením diagnózy, byla-li dostupná. Výsledky: PCNSL se většinou vyskytoval supratentoriálně (u 62,5 %), jako vícečetné léze (53,1 %) či difuzně infiltrativní postižení (23,4 %). U 87,5 % pacientů dosahoval na povrch mozku, časté bylo postižení ependymu (56,3 %), mozkových obalů (39,1 %) či hlavových nervů (48,5 %). U téměř všech pacientů (97,6 %) byla v nějaké části tumoru patrná restrikce difuze na DWI. Po podání KL se PCNSL zpravidla výrazně sytil, typické bylo homogenní sycení (u 64,8 % imunokompetentních) pouze ve skupině imunokompromitovaných pacientů se signifikantně častěji vyskytovalo nehomogenní sycení (pouze u 40 %). Kromě sytících se lézí byla ale u více než poloviny patrná také nesytící se složka tumoru. V čase se...
|
host ::
RSS.