|
|
Objektivní arbitrabilita v mezinárodní obchodní arbitráži
Svatoš, Martin ; Pauknerová, Monika (vedoucí práce) ; Dobiáš, Petr (oponent)
Objektivní arbitrabilita v mezinárodní obchodní arbitráži Mgr. Bc. Martin Svatoš Abstrakt: Předmětem této práce je přiblížení problematiky objektivní arbitrability sporu, tedy problematiky toho, zdali může být konkrétní spor vzhledem k charakteru svého objektu podřízen mezinárodnímu rozhodčímu řízení. K tomuto účelu bylo použito srovnání české a zahraniční právní úpravy. V první části se práce zaměřuje na základní problematiku arbitrability. Pokouší se nalézt vhodnou definici a představit základní dělení na objektivní a subjektivní arbitrabilitu. Dále vysvětluje odlišnost fází vznešení arbitrability sporu a s tím související problematiku rozhodného práva. Dále se věnuje spornému vztahu arbitrability a veřejného pořádku a nakonec shrnuje úpravu v jednotlivých právních řádech a významných mezinárodních smlouvách. V druhé části se práce zaměřuje na jednotlivé právní oblasti, které přicházejí do střetu s arbitrabilitou. Jedná se zejména o právo duševního vlastnictví, soutěžní právo, právo insolvenční, problematiku smluv o obchodním zastoupení a spory vzniklé v rámci korporací. Závěr shrnuje celkový výstup z této práce, tedy, že v oblasti práva mezinárodního rozhodčího řízení je znatelný posun směrem k liberálnímu přístupu, ale že český právní řád se této tendence příliš nedrží. Klíčová slova: arbitrabilita,...
|
|
|
Procedural aspects of mediation in EC law
Rivera, Eva ; Tomášek, Michal (vedoucí práce) ; Pauknerová, Monika (oponent) ; Zavadilová, Marta (oponent)
Procesně právní aspekty mediace v právu ES Eva Rivera, 2011 1 Abstrakt Disertační práce se zabývá problematikou procesně právních aspektů mediace a vychází z předpokladu, že se na mediační řízení nedá pohlížet odloučeně od procesních souvislostí, jestliže účinnost mediace nemá být ohrožena. Předmětem zkoumání je, jak dalece tento přístup nalezne potvrzení v právu Evropské unie. Mediaci je nutno pojmout mimo její vlastnosti komunikační techniky zejména jako řízení k řešení sporu. Jako taková se stává v Evropě stále důležitějším nástrojem pro řešení zejména občanských a obchodních sporů. V této souvislosti je relevantní její úloha ohledně dalších druhů řízení k řešení sporů resp. její prolínání s nimi. Přitom mohou být na jedné straně vymezení a přechod mezi mediací a dalšími formami tzv. Alternative Dispute Resolution (ADR) a dokonce i vůči soudním pokusům o smírné urovnání právního sporu zčásti plynulé. Na druhé straně lze současně konstatovat, že mediace jako způsob mimosoudního řešení sporů již i v Evropě vyzrála a že zřetelně vykazuje vlastní procesní souvislosti. Ze srovnání evropských národních právních řádů vyplývá jádro vymezení mediace, které ji definuje jako řízení spočívající na dobrovolnosti stran, v němž třetí osoba bez pravomoci spor rozhodnout systematicky podporuje komunikaci mezi stranami s...
|
|
|
Autonomie vůle stran v Nařízení Řím I a její limity
Šarochová, Lucie ; Pauknerová, Monika (vedoucí práce) ; Brodec, Jan (oponent)
Rigorózní práce z oblasti závazkového práva v rámci mezinárodního práva soukromého na téma "Autonomie vůle v Nařízení Řím I a její limity" je rozdělena do několika částí. V úvodu se věnuje a snaží se čtenáři přiblížit historický vývoj principu autonomie vůle, kterým tento princip prošel. Práce se zabývá pilíři, na kterých tento princip autonomie v evropském mezinárodním právu soukromém stojí. Tedy právní jistota, svoboda, předvídatelnost ve smluvních závazkových vztazích a rovnost stran. V neposlední řadě ale také relevantní mezinárodní prvek. Od 17. prosince 2009 nabylo účinnosti Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (dále jen Nařízení Řím I)). Práce poskytuje ucelený náhled na vývoj Nařízení Řím I. Předmětem analýzy bude především autonomie vůle v jeho režimu. Práce se snaží potvrdit či vyvrátit následující: "Zásada autonomie vůle smluvních stran v oblasti volby rozhodného práva pro závazky ze smluv nadále i v režimu Nařízení zůstává základem celé úpravy, nemůžeme o ní ale hovořit jako neomezené." Práce se zabývá i volbou práva v režimu Nařízení Řím I jako jedním z projevů principu autonomie vůle. V druhé části se práce věnuje omezení autonomie vůle v Nařízení Řím I. Zejména omezení, která zde existují z důvodu...
|
|
|
Veřejná podpora v mezinárodním právu
Traurig, Vojtěch Pavel ; Pauknerová, Monika (vedoucí práce) ; Poláček, Bohumil (oponent) ; Dolanská Bányaiová, Lucie (oponent)
Právo veřejné podpory je jednou z nejvýznamnějších oblastí hospodářské soutěže v Evropské Unii. Stát jako takový má ve srovnání s ostatními soutěžiteli nezměrnou výhodu: stát disponuje značnými finančními prostředky, které může snadno distribuovat ve prospěch zvýhodněných podniků. V takovém případě existuje podstatné riziko narušení hospodářské soutěže; striktní pravidla pro veřejnou podporu jsou proto nezbytná. Tato práce je rozdělena do 5 částí: úvod, část zaměřující se na mezinárodní smlouvy, všeobecná část, zvláštní část a závěr. Druhá část této práce se zaobírá příslušnými mezinárodními smlouvami, které jsou podstatné pro mechanismy veřejné podpory. Smlouvy jsem rozdělil do tří skupin: dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních přijatá v rámci WTO, opatření proti veřejné podpoře v rámci Evropského hospodářského prostoru a protisubvenční opatření vůči třetím státům (tedy nečlenům EHP či WTO). Tato část popisuje výše uvedené mechanismy a jejich společné principy. Část třetí je věnována všeobecným ustanovením. Kapitola 3.1 se věnuje pojmu "veřejná podpora", popisuje hlavní kritéria klasifikace podpory jako podpory neslučitelní s vnitřním trhem. Zaměřil jsem se rovněž na dva rozsudky Tribunálu, které považuji za důležité pro argumentaci, která je v nich použita. Podstatná pozornost byla v podkapitole...
|
|
|
Evropské mezinárodní právo soukromé - domicil a Nařízení Brusel I
Řápková, Lucie ; Pauknerová, Monika (vedoucí práce) ; Kučera, Zdeněk (oponent)
Nařízení Rady ES č. 44/2001 o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí, tzv. Nařízení Brusel I, je bezesporu základním kamenem Evropského mezinárodního práva soukromého. Klíčovým pojmem právě tohoto Nařízení je pojem domicil, neboli bydliště, který slouží jako hlavní hraniční určovatel pro účely soudní příslušnosti na základě Nařízení Brusel I. Domicil je všeobecně velmi zajímavým, i když komplikovaným, právním institutem a ani v kontextu Nařízení Brusel I tomu není jinak. Na úrovni Evropské unie byla tradice domicilu jako hraničního určovatele soudní příslušnosti založena Bruselskou úmluvou. Ovšem, co se týče jeho vymezení, Bruselská úmluva tento pojem jednotně nedefinovala a naopak učinila odkaz na národní právní řády tehdejších smluvních států. Nařízení Brusel I se od této praxe částečně odchýlilo, neboť, až na výjimku, zavedlo jednotnou definici domicilu právnické osoby. V případě domicilu fyzické osoby ale zůstává odkaz na vnitrostátní pravidla členských států Evropské unie. To s sebou v praxi přináší zajímavé situace, neboť pojetí domicilu národními právními řády se pochopitelně stát od státu liší. Inspirována těmito skutečnostmi, věnuje se tato diplomová práce zejména pojmu domicil v kontextu Nařízení Brusel I. Rozdělena je do osmi kapitol. Kapitola první obsahuje úvod k celé...
|
|
|
Mimosmluvní závazkové vztahy v mezinárodním právu soukromém
Holubová, Kateřina ; Pauknerová, Monika (vedoucí práce) ; Dobiáš, Petr (oponent)
Tématem této práce jsou mimosmluvní závazkové vztahy v mezinárodním právu soukromém. Těžištěm úpravy je Nařízení Řím II, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy, které se použije ode dne 11. ledna 2009. Nařízení sjednocuje kolizní normy pro většinu mimosmluvních závazkových vztahů občanského a obchodního práva. Obecné pravidlo stanoví, že rozhodným právem je právo státu, kde došlo ke vzniku škody (lex loci damni infecti). Z tohoto pravidla jsou připuštěny dvě výjimky, výjimka společného obvyklého bydliště stran a úniková doložka zjevně užšího spojení. Pro některé mimosmluvní závazkové vztahy jsou stanoveny zvláštní hraniční určovatele. Jedná se např. o odpovědnost za vadu výrobku, nekalou soutěž a jednání omezující volnou hospodářskou soutěž, škodu na životní prostředí, porušení práv duševního vlastnictví, bezdůvodné obohacení, jednatelství bez příkazu a předsmluvní odpovědnost. Ve většině případů je však umožněno, aby si strany zvolily právo, kterým se bude řídit jejich mimosmluvní závazkový vztah. Dohody uzavřené poté, co došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, jsou možné mezi všemi stranami, zatímco dohody uzavřené před takovou skutečností jsou možné pouze v případě, že všichni účastníci jednají v rámci své podnikatelské činnosti. Na oblasti, které jsou z působnosti Nařízení...
|
|
|
Mezinárodní právo soukromé ve srovnávacím pohledu: Určení rozhodného práva pro mimosmluvní závazkové vztahy v právu ČR a USA
Kadlecová, Kristýna ; Pauknerová, Monika (vedoucí práce) ; Brodec, Jan (oponent)
1 Abstrakt v českém jazyce Cílem této práce je porovnat určení práva aplikovatelného na mimosmluvní závazky v České republice a Spojených státech amerických. Na začátku poskytuji krátký přehled o mezinárodním právu soukromém obecně a poté o hmotném právu civilních deliktů v České republice a USA a dále o budoucích změnách v novém občanském zákoníku, který by měl platit od roku 2014. Pátá kapitola se zabývá právem aplikovatelným na mimosmluvní závazky v České republice. Na prvním místě je zákon (zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním), ale většina jeho ustanovení byla nahrazena nařízením Řím II, které sjednocuje mezinárodní právo soukromé v rámci států EU. Obecné pravidlo pro právo aplikovatelné na mimosmluvní závazkové vztahy vzniklé z civilních deliktů je dle nařízení lex loci delicti (právo země, kde vznikla škoda). Řím II dále stanoví speciální pravidla pro odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku, nekalou soutěž, škodu na životním prostředí atd. V České republice se nařízení neaplikuje na dopravní nehody, protože Česká republika je stranou Haagské úmluvy o právu aplikovatelném na dopravní nehody. Šestá kapitola se soustřeďuje na právo aplikovatelné na civilní delikty v USA. První podkapitola se věnuje vývoji amerického mezinárodního práva soukromého obecně, včetně procesu opouštění...
|
|
|
Společnosti v mezinárodním právu soukromém
Lörincová, Radka ; Pauknerová, Monika (vedoucí práce) ; Kučera, Zdeněk (oponent)
- Společnosti v mezinárodním právu soukromém Cílem této diplomové práce je představit a zhodnotit právní regulaci obchodních společností ve vztazích s mezinárodním prvkem, a to nejen z pohledu české právní úpravy ale i s ohledem na současný vývoj evropského práva v oblasti svobody usazování společností. Vlastní obsah práce je rozdělen do čtyř základních částí. V první části jsou stručně vymezeny základní pojmy vztahující se k tématu této práce, tedy společnost a mezinárodní právo soukromé. V druhé části je, zejména pro usnadnění dalšího výkladu, vysvětlen obsah pojmu osobní statut společnosti a tradiční teoretické přístupy k určování rozhodného práva, kterým se společnosti řídí, konkrétně inkorporační teorie a teorie sídla. Třetí část této práce je zaměřena na platnou českou právní úpravu společností ve vztazích s mezinárodním prvkem, zejména budou zkoumány východiska určování rozhodného práva a možnost přeshraničního přemístění sídla obsažena v obchodním zákoníku. V tomto směru je zhodnocena i připravovaná rekodifikace soukromého práva v ČR. Ve čtvrté, nejrozsáhlejší části této práce, je popsána a analyzována evropská právní úprava vztahující se ke svobodě usazování společností. Po vymezení samotného pojmu svobody usazování na základě ustanovení primárního práva, je značný prostor věnován vybraným...
|
|
| |
|
|
Standardizované formy uzavírání smluv v mezinárodním obchodě
Trojanová, Kamila ; Pauknerová, Monika (vedoucí práce) ; Dobiáš, Petr (oponent)
Shrnutí Současný mezinárodní obchod je charakterizován standardizovaným přístupem k obchodním transakcím. Diplomová práce analyzuje právní otázky spojené s uzavíráním smluv na základě standardizovaných forem. První část práce je věnována vývoji standardizace v mezinárodním obchodě. Představeny jsou terminologická východiska práce, kdy jsou charakterizovány jednotlivé standardizované formy uzavírání smluv: obchodní podmínky, standardizované klauzule, boilerplate ustanovení, formulářové a vzorové smlouvy a právní návody. Druhá část sleduje samotný proces uzavírání smluv podle Úmluvy OSN o mezinárodní koupi zboží (CISG) ve srovnání s úpravou v PECL, UPICC, CESL a DCFR. Důraz je kladen na posouzení včlenění obchodních podmínek do návrhu či přijetí smlouvy. Analyzována je problematika battle of forms včetně možných řešení: pravidlo posledního výstřelu, prvního výstřelu, pravidlo knock-out i alternativní přístupy. Výklad je ilustrován četnými příklady z judikatury, které slouží také k nastínění názorových rozporů. Třetí část je věnována výkladu a kontrole obsahu obchodních podmínek. Rozebrána jsou teoretická východiska k diskuzi ohledně kontroly nepřiměřených podmínek v obchodních vztazích. Vysvětleny jsou specifické postupy, mezi které patří přednost individuálních ujednání nebo výklad contra proferentem. Závěr...
|
host ::
RSS.