|
|
Evropské mezinárodní právo soukromé - domicil a Nařízení Brusel I
Řápková, Lucie ; Pauknerová, Monika (vedoucí práce) ; Kučera, Zdeněk (oponent)
Nařízení Rady ES č. 44/2001 o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí, tzv. Nařízení Brusel I, je bezesporu základním kamenem Evropského mezinárodního práva soukromého. Klíčovým pojmem právě tohoto Nařízení je pojem domicil, neboli bydliště, který slouží jako hlavní hraniční určovatel pro účely soudní příslušnosti na základě Nařízení Brusel I. Domicil je všeobecně velmi zajímavým, i když komplikovaným, právním institutem a ani v kontextu Nařízení Brusel I tomu není jinak. Na úrovni Evropské unie byla tradice domicilu jako hraničního určovatele soudní příslušnosti založena Bruselskou úmluvou. Ovšem, co se týče jeho vymezení, Bruselská úmluva tento pojem jednotně nedefinovala a naopak učinila odkaz na národní právní řády tehdejších smluvních států. Nařízení Brusel I se od této praxe částečně odchýlilo, neboť, až na výjimku, zavedlo jednotnou definici domicilu právnické osoby. V případě domicilu fyzické osoby ale zůstává odkaz na vnitrostátní pravidla členských států Evropské unie. To s sebou v praxi přináší zajímavé situace, neboť pojetí domicilu národními právními řády se pochopitelně stát od státu liší. Inspirována těmito skutečnostmi, věnuje se tato diplomová práce zejména pojmu domicil v kontextu Nařízení Brusel I. Rozdělena je do osmi kapitol. Kapitola první obsahuje úvod k celé...
|
|
|
Evropské mezinárodní právo soukromé - domicil a Nařízení Brusel I
Řápková, Lucie ; Pauknerová, Monika (vedoucí práce) ; Kučera, Zdeněk (oponent)
Nařízení Rady ES č. 44/2001 o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí, tzv. Nařízení Brusel I, je bezesporu základním kamenem Evropského mezinárodního práva soukromého. Klíčovým pojmem právě tohoto Nařízení je pojem domicil, neboli bydliště, který slouží jako hlavní hraniční určovatel pro účely soudní příslušnosti na základě Nařízení Brusel I. Domicil je všeobecně velmi zajímavým, i když komplikovaným, právním institutem a ani v kontextu Nařízení Brusel I tomu není jinak. Na úrovni Evropské unie byla tradice domicilu jako hraničního určovatele soudní příslušnosti založena Bruselskou úmluvou. Ovšem, co se týče jeho vymezení, Bruselská úmluva tento pojem jednotně nedefinovala a naopak učinila odkaz na národní právní řády tehdejších smluvních států. Nařízení Brusel I se od této praxe částečně odchýlilo, neboť, až na výjimku, zavedlo jednotnou definici domicilu právnické osoby. V případě domicilu fyzické osoby ale zůstává odkaz na vnitrostátní pravidla členských států Evropské unie. To s sebou v praxi přináší zajímavé situace, neboť pojetí domicilu národními právními řády se pochopitelně stát od státu liší. Inspirována těmito skutečnostmi, věnuje se tato diplomová práce zejména pojmu domicil v kontextu Nařízení Brusel I. Rozdělena je do osmi kapitol. Kapitola první obsahuje úvod k celé...
|
host ::
RSS.