|
|
Římská úmluva a Nařízení Řím I o právu rozhodném pro smluvní závazky
Šarochová, Lucie ; Pauknerová, Monika (vedoucí práce) ; Dobiáš, Petr (oponent)
Římská úmluva a Nařízení Řím I o právu rozhodném pro smluvní závazky Od 17. prosince 2009 soudy všech členských států s výjimkou Dánska jsou povinné určovat rozhodné právo pro smlouvy s mezinárodním prvkem uzavřené po tomto datu na základě Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení). Pravidla obsažená v Nařízení se dotýkají většiny smluv uzavíraných podle občanského a obchodního práva. Tato pravidla se zásadně neliší od předchozí úpravy platné pro Českou republiku, tedy Římské úmluvy o právu rozhodném pro závazky ze smluv z roku 1980 (Úmluva). Úmluva byla v České republice publikována ve sbírce mezinárodních smluv jako sdělení č. 64/2006 Sb.m.s. a aplikována na smlouvy uzavřené po 1. červenci 2006. Tam kde se nepoužije ani Úmluva ani Nařízení budou soudy aplikovat příslušný vnitrostátní předpis, tedy zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Cílem této práce bylo poskytnout přehled těch nejdůležitějších ustanovení Nařízení v porovnání s úpravou v Úmluvě, zvýraznit změny obsažené v tomto novém instrumentu. První část práce se zabývá genezí Úmluvy a Nařízení, spolu s charakteristikou obou nástrojů a také jejich legislativní historií a rozsahem. Poté následuje část, která se zaměřuje na možnost volby podle těchto...
|
|
|
Autonomie vůle stran v Nařízení Řím I a její limity
Šarochová, Lucie ; Pauknerová, Monika (vedoucí práce) ; Brodec, Jan (oponent)
Rigorózní práce z oblasti závazkového práva v rámci mezinárodního práva soukromého na téma "Autonomie vůle v Nařízení Řím I a její limity" je rozdělena do několika částí. V úvodu se věnuje a snaží se čtenáři přiblížit historický vývoj principu autonomie vůle, kterým tento princip prošel. Práce se zabývá pilíři, na kterých tento princip autonomie v evropském mezinárodním právu soukromém stojí. Tedy právní jistota, svoboda, předvídatelnost ve smluvních závazkových vztazích a rovnost stran. V neposlední řadě ale také relevantní mezinárodní prvek. Od 17. prosince 2009 nabylo účinnosti Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (dále jen Nařízení Řím I)). Práce poskytuje ucelený náhled na vývoj Nařízení Řím I. Předmětem analýzy bude především autonomie vůle v jeho režimu. Práce se snaží potvrdit či vyvrátit následující: "Zásada autonomie vůle smluvních stran v oblasti volby rozhodného práva pro závazky ze smluv nadále i v režimu Nařízení zůstává základem celé úpravy, nemůžeme o ní ale hovořit jako neomezené." Práce se zabývá i volbou práva v režimu Nařízení Řím I jako jedním z projevů principu autonomie vůle. V druhé části se práce věnuje omezení autonomie vůle v Nařízení Řím I. Zejména omezení, která zde existují z důvodu...
|
|
|
Římská úmluva a Nařízení Řím I o právu rozhodném pro smluvní závazky
Šarochová, Lucie ; Pauknerová, Monika (vedoucí práce) ; Dobiáš, Petr (oponent)
Římská úmluva a Nařízení Řím I o právu rozhodném pro smluvní závazky Od 17. prosince 2009 soudy všech členských států s výjimkou Dánska jsou povinné určovat rozhodné právo pro smlouvy s mezinárodním prvkem uzavřené po tomto datu na základě Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení). Pravidla obsažená v Nařízení se dotýkají většiny smluv uzavíraných podle občanského a obchodního práva. Tato pravidla se zásadně neliší od předchozí úpravy platné pro Českou republiku, tedy Římské úmluvy o právu rozhodném pro závazky ze smluv z roku 1980 (Úmluva). Úmluva byla v České republice publikována ve sbírce mezinárodních smluv jako sdělení č. 64/2006 Sb.m.s. a aplikována na smlouvy uzavřené po 1. červenci 2006. Tam kde se nepoužije ani Úmluva ani Nařízení budou soudy aplikovat příslušný vnitrostátní předpis, tedy zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Cílem této práce bylo poskytnout přehled těch nejdůležitějších ustanovení Nařízení v porovnání s úpravou v Úmluvě, zvýraznit změny obsažené v tomto novém instrumentu. První část práce se zabývá genezí Úmluvy a Nařízení, spolu s charakteristikou obou nástrojů a také jejich legislativní historií a rozsahem. Poté následuje část, která se zaměřuje na možnost volby podle těchto...
|
host ::
RSS.