|
|
HNF-1B a jeho význam u různých typů karcinomů a nenádorových lézí ženského genitálu na úrovni exprese proteinu, epigenetických a genetických změn
Němejcová, Kristýna ; Dundr, Pavel (vedoucí práce) ; Zámečník, Josef (oponent) ; Nenutil, Rudolf (oponent)
Úvod HNF-1β je transkripční faktor, který hraje klíčovou roli při ontogenezi, reguluje expresi četných genů podílejících se na modulaci buněčného cyklu a uplatňuje se v karcinogenezi některých typů nádorů. HNF-1β je kódován genem HNF-1B, jehož epigenetické změny a mutace se podílí na vzniku některých nádorů a na imunohistochemické úrovni se tyto změny mohou projevit ztrátou nebo zvýšenou expresí proteinu HNF-1ß. V ženském genitálu byl HNF- 1β považován za vysoce specifický marker světlobuněčných karcinomů ovaria i endometria, nicméně v recentních pracech byla jeho exprese nalezena i v jiných typech karcinomů. Cíle: Práce je zaměřena na analýzu HNF1B v normální tkáni, nenádorových lézích a různých typech nádorů ženského genitálu na úrovni exprese proteinu a hodnocení epigenetických a genetických změn. Cíle práce lze shrnout do následujících bodů: 1. Analýza exprese HNF-1β v karcinomech děložního hrdla. 2. Analýza exprese HNF-1β v karcinomech děložního těla a v nenádorových lézích ženského genitálu. 3. Analýza epigenetických a genetických změn genu HNF1B v endometriodních karcinomech děložního těla a světlobuněčných karcinomech ovaria. 4. Komplexní analýza atypických polypózních adenomyomů. Materiál a metody: Celkem jsme imunohistochemicky s protilátkou proti HNF-1β vyšetřili 574 vzorků: 399...
|
|
|
Exploration of Multimedia Collections
Moško, Juraj ; Skopal, Tomáš (vedoucí práce) ; Schöffmann, Klaus (oponent) ; Dohnal, Vlastislav (oponent)
Vyhľadávacie systémy nad multimediálnymi databázami sú určené k poskytnutiu metód a užívateľského rozhrania pre užívateľov, ktorý chcú získať konkrétne dáta z multimediálnej kolekcie. Od čias, keď sa vo vede prvý krát objavila problematika získavania dát z multimediálnych kolekcií, vzniklo veľa rôznych vyhľadávacích techník, ale nie všetky z nich sú vhodné pre špecifické podmienky, ktoré predpokladá multimediálna explorácia. Multimediálna explorácia je určená na odhaľovanie obsahu celej multimediálnej kolekcie, veľmi často úplne neznámej užívateľom, ktorý chcú získať informácie o tom, čo kolekcia obsahuje. Na základe týchto faktov, multimediálny exploračný systém musí riešiť problémy ako zobraziť (zvyčajne viacdimenzionálne) multimediálne dáta, ako škálovať problematiku získavania dát z ľubovoľne veľkých kolekcií a ako navrhnúť také užívateľské rozhranie, ktoré by užívatelia mohli intuitívne využiť pri explorácii multimediálnych kolekcií. Ako odpoveď na tieto problémy sme navrhli a vyhodnotili naše idey pre vytvorenie vhodného systému pre multimediálnu exploráciu. Načrtli sme celkovú architektúru (všeobecného) multimediálneho exploračného systému, vytvorili sme viacvrstvovú exploračnú štruktúru Multi-Layer Exploration Structure (MLES) ako indexovú štruktúru, ktoré by mala vyriešiť problémy efektívneho a...
|
|
|
Ironie v českém jazykovém prostředí a její vnímání
Rýparová, Dominika ; Šebesta, Karel (vedoucí práce) ; Saicová Římalová, Lucie (oponent) ; Chejnová, Pavla (oponent)
Ironie v českém jazykovém prostředí a její vnímání Mgr. Dominika Rýparová Abstrakt Tato práce zasazuje jazykovou ironii do širšího kontextu mezilidské komunikace a přiklání se k tendenci chápat ironii jako komunikační strategii, nikoliv řečnickou figuru nebo prostředek ozvláštnění mluvy. Cílem dizertace je připomenout, že ironie je nedílnou součástí naší každodenní komunikace, a předpokladem jejího použití i pochopení je zejména jazyková zkušenost. V rámci experimentu bylo zkoumáno fungování čtyř forem ironie, které se lišily mírou angažovaného humoru nebo naopak vyjádřené kritiky. Během dotazníkového šetření se podařilo získat odpovědi od celkem 3 167 respondentů. Z jejich analýzy vyplynulo, že zásadní motivací pro použití daných typů ironie je právě humor, ale čím vyšší je jeho míra, tím více mluvčí riskuje, že nebude zcela pochopen, protože si příliš pohrává s realitou. Dále výsledky ukázaly, že vnímání emocí spojených s ironií je ovlivňováno naším věkem, stejně jako její použití. Mladší lidé jsou citlivější k humorné stránce ironie, zatímco starší jsou tolerantnější k její kritické složce. Na hodnocení ironie má vliv také komunikační role respondenta v rámci určité komunikační situace - hodnocení záměru mluvčího i skutečného účinku se lišila v závislosti na tom, zda respondent odpovídal z pozice...
|
|
|
Studium genetických a infekčních rizikových faktorů v patogenezi obezity u českých adolescentů
Dušátková, Lenka ; Zamrazilová, Hana (vedoucí práce) ; Zapletalová, Jiřina (oponent) ; Müllerová, Dana (oponent)
3 Abstrakt Prevalence obezity i přidružených kardiometabolických komplikací u dětí je celosvětově vysoká. Obezita je multifaktoriální onemocnění, které vzniká zejména vlivem nepříznivých faktorů vnějšího prostředí v interakci s faktory genetickými. Celogenomové asociační studie odhalily desítky jednonukleotidových polymorfismů asociovaných s obezitou. Zvažována je i kauzální role infekce v patogenezi obezity, zejména prostřednictvím lidského adenoviru 36 (Adv36). Cílem dizertační práce bylo prověřit možné asociace vybraných polymorfismů kandidátních genů pro obezitu (TMEM18, SH2B1, KCTD15, PCSK1, BDNF, SEC16B, MC4R, FTO) a infekce Adv36 ve vztahu k fenotypovým charakteristikám obezity a jejím komplikacím u české dospívající populace. Výsledky jsou popsány v celkem osmi publikacích, z nichž je šest původních prací a dvě rešerše. Dílčí studie byly provedeny jak na reprezentativním vzorku české adolescentní populace (1 533 jedinců epidemiologické studie), tak u adolescentů s nadměrnou hmotností, kteří podstoupili redukční lázeňskou nebo ambulantní terapii (562 jedinců intervenční studie). Výsledky analýz prokázaly souvislost genových variant TMEM18, SEC16B a FTO s obezitou. Popsána byla rovněž spojitost variant genů zapojených do hypotalamické regulace energetické rovnováhy - MC4R, BDNF a PCSK1 - s výskytem...
|
|
|
Markery transplantační tolerance po transplantaci ledviny
Krepsová, Eva ; Viklický, Ondřej (vedoucí práce) ; Krejčí, Karel (oponent) ; Živný, Jan (oponent)
Pro dlouhodobé přijetí transplantované ledviny je zatím nezbytná dlouhodobá účinná imunosuprese, která však s sebou nese řadu nežádoucích účinků. Naopak, při její nedostatečnosti hrozí rejekce a selhání funkce štěpu. Proto se hledají nové biomarkery, které by odrážely imunologický stav pacienta, a umožnily by tak individualizovat imunosupresivní léčbu. Prokázali jsme, že pacienti po transplantaci ledviny po indukci králičím anti-thymocytárním globulinem (rATG) či basiliximabem měli snížený výskyt akutní rejekce 3 měsíce po transplantaci. Po rATG došlo v periferní krvi příjemců k hluboké depleci T a NK lymfocytů a poklesu exprese genů výhradně exprimovaných těmito buňkami zároveň s výraznou expanzí regulačních T lymfocytů (Treg) v CD4+ kompartmentu. Indukce rATG byla dále krátce po transplantaci spojena se zvýšením dvou transkriptů asociovaných s rejekcí (MAN1A1 a TLR5). Po indukci basiliximabem jsme v krvi přechodně detekovali CD4+CD25low/-FoxP3+ populaci současně s vymizením CD4+CD25+FoxP3+ Treg. Absolutní počty CD4+FoxP3+ Treg po basiliximabu byly přechodně zvýšené a tato léčba byla také spojená s vyšší expresí genů FOXP3 a TCAIM. Dále jsme pozorovali vyšší poměr CD4+FoxP3+ Treg k CD8+CD45RA+CD62L- efektorovým T lymfocytům v potransplantačním období u pacientů s indukcí basiliximabem, kteří během...
|
|
|
Význam opioidů v problematice císařského řezu
Nosková, Pavlína ; Bláha, Jan (vedoucí práce) ; Málek, Jiří (oponent) ; Vymazal, Tomáš (oponent)
Souhrn Prace se zabyva problematikou perioperačniho podavani opioidů u cisařskeho řezu. V obecne časti je zpracovana farmakologie opioidů vzhledem k jejich praktickemu užiti během celkove a regionalni anestezie a pooperačni analgezie, se zvlaštnim zaměřenim na remifentanil. Pozornost je věnovana i transplacentarnimu přenosu opioidů a jejich přestupu do mateřskeho mleka, ktery hraje vyznamnou roli v možnem ovlivněni poporodni adaptace novorozence a kojeni. Vlastni vyzkumna čast podava nejprve realnou informaci o stavu podavani opioidů v porodnictvi v ČR na podkladě narodniho projektu OBAAMA-CZ 2011. Nasledujici studie na unikatnim souboru 151 rodiček prokazala, že bolusove podani remifentanilu v davce 1 μg/kg v době 30 sekund před uvodem do celkove anestezie k cisařskemu řezu vyznamně stabilizuje hemodynamicke parametry (krevni tlak, puls) rodičky a snižuje tak stresovou odpověď na trachealni intubaci a kožni incizi. Naopak ovlivněni hloubky anestezie podanim remifentanilu prokazano nebylo. Byl ale prokazan mirny vliv na hodnoceni poporodni adaptace novorozence v prvni minutě. Protože v minutě pate byly vysledky již srovnatelne s kontrolni skupinou, zda se, že vliv remifentanilu davce 1 μg/kg nema na poporodni adaptaci novorozence zasadni klinicky vyznam. Při hodnoceni vlivu genoveho polymorfismu...
|
|
|
Christologie zdola? Spor o Jacquese Dupuise, Rogera Haighta a Jona Sobrina
Jandejsek, Petr ; Noble, Ivana (vedoucí práce) ; Noble, Timothy (oponent) ; Červenková, Denisa (oponent)
Disertace Petra Jandejska analyzuje christologie tří současných jezuitských teologů, Jacquese Dupuise, Rogera Haighta a Jona Sobrina, které z hlediska jejich metody charakterizuje jako "teologie zdola", tedy teologie epistemologicky postupující od lidské, konkrétně dějinně zakotvené zkušenosti směrem k jejímu zjevujícímu se zdroji a dárci. Ve světle skutečnosti, že všechny tři christologie byly za pontifikátů Jana Pavla II. a Benedikta XVI. podrobeny kritice Kongregace pro nauku víry, si disertace klade otázku, v čem a proč jsou tyto christologie inovativní, kde jsou jejich slabé stránky, a v čem představují potřebné doplnění těch typů christologie, které můžeme označit metodologicky za "teologie shora", tedy teologie vycházející "od Boha", z Božího zjevení, které je člověku dáno a které žádá lidské přijetí a poslušnost. "Teologii shora" reprezentuje v disertaci zejména dílo Josepha Ratzingera. Práce identifikuje společné zdroje zkoumaných christologií. Ty nachází v ignaciánské spiritualitě, zvláště v jejím důrazu na zkušenostní poznání, které, podle Ignáce, jako jediné lidskou duši nasycuje. Ukáže, že ignaciánská spiritualita v díle sledovaných teologů působí samostatně, i skrze teologickou reflexi Karla Rahnera. Zkušenost z misií pak představuje další zdroj zkoumaných christologií. Podle závěrů disertace...
|
|
|
Vývoj a aplikace afinitního nosiče pro izolaci lidských karbonyl-redukujících enzymů
Andrýs, Rudolf ; Wsól, Vladimír (vedoucí práce) ; Šebela, Marek (oponent) ; Šatínský, Dalibor (oponent)
Univerzita Karlova v Praze Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra biochemických věd Kandidát: Mgr. Rudolf Andrýs Školitel: Prof. Ing. Vladimír Wsól, Ph.D. Název disertační práce: VÝVOJ A APLIKACE AFINITNÍHO NOSIČE PRO IZOLACI LIDSKÝCH KARBONYL-REDUKUJÍCÍCH ENZYMŮ Již po několik tisíciletí tvoří základ lidské medicíny malé bioaktivní molekuly, které byly podávány ve formě rostlinných extraktů nebo syntetický připravených sloučenin. Jejich využití v moderní lékařské vědě ovšem není možné bez detailního porozumění jejich biochemických účinků a identifikace jejich molekulárních cílů. Metody chemické proteomiky, založené na specifické interakci mezi bioaktivní látkou a cílovou molekulou, patří v současné době k nejpoužívanějším technikám při identifikaci molekulárních cílů malých molekul. Oproti klasickým biochemickým metodám (např. 2D elektroforéza) se jedná o citlivé a především velmi selektivní techniky, díky kterým lze z komplexních biologických vzorků úspěšně identifikovat i biomolekuly, které se přirozeně vyskytují jen ve velmi malých koncentracích. Takovými biomolekulami jsou i karbonyl-redukující enzymy, které představují fyziologicky důležitou skupinu proteinů, jelikož se podílí na metabolismu řady endogenních (např. prostaglandiny, steroidní hormony) i xenobiotických (např....
|
|
|
Zkoumání modelu pracovní spokojenosti/nespokojenosti - jeho kognitivní, afektivní a behaviorální komponenty (s důrazem na charakteristiky osobnosti)
Půda, Ivo ; Michalík, David (vedoucí práce) ; Rymeš, Milan (oponent) ; Gregar, Aleš (oponent)
Zkoumání modelu pracovní spokojenosti/nespokojenosti - jeho kognitivní, afektivní a behaviorální komponenty (s důrazem na charakteristiky osobnosti) Abstrakt disertační práce Universita Karlova Filozofická fakulta Katedra psychologie Autor Mgr. Ivo Půda Školitel PhDr. David Michalík PhD. Únor 2016 Dizertační práce zkoumá kognitivní, afektivní a behaviorální komponenty pracovní spokojenosti - nespokojenosti s důrazem na psychologické charakteristiky osobnosti. Sleduje důležité trendy ve vztahu k tomuto tématu (ekonomické cykly, nástup nových generací, tlak na výkon a inovace, zavádění technologií a datové analytiky, obranu vlastního postavení, změny v organizaci práce, atp.), přináší přehled teorií pracovní spokojenosti a reflektuje historický vývoj rozličných teoretických a praktických přístupů snažících se popsat komplexní vztah osobnosti, práce a prožívání. Pro lepší orientaci sleduje vývoj dvou silných paradigmat (dispoziční a situační), která jsou postupně obohacena o interakční přístup. Mapuje psychologické charakteristiky, které nepopiratelně moderují pracovní spokojenost (neuroticismus, extroverze, svědomitost, pozitivní a negativní afektivita, locus of control, emocionální stabilita, defenzivní tendence, sebeúcta, narcistní rysy, úroveň aspirace, typ osobnosti A, netrpělivost, vysoká dráždivost)....
|
|
|
Diverzita a fylogeneze archaméb
Zadrobílková, Eliška ; Čepička, Ivan (vedoucí práce) ; Kostka, Martin (oponent) ; Valigurová, Andrea (oponent)
Zástupci skupiny Archamoebae jsou volně žijící nebo endobiotičtí améboidní bičíkovci nebo měňavky. Protože se vyskytují v anoxickém nebo mikrooxickém prostředí, jejich mitochondrie jsou značně redukované. Zpočátku se dokonce předpokládalo, že mitochondrie postrádají úplně, a proto byly považovány za jedny z nejpůvodnějších eukaryotických organismů vůbec. Tato hypotéza byla později vyvrácena a dnes víme, že archaméby náleží do říše Amoebozoa a spolu s aerobními hlenkami (Macromycetozoa) a sběrným taxonem Variosea vytváří skupinu Conosa. Charakteristickým znakem bičíkatých archaméb je poměrně jednoduchý mikrotubulární cytoskelet, který se skládá z jednoho bazálního tělíska, ze kterého vychází bičík, postranního kořene a mikrotubulárního koše. U bezbičíkatých zástupců byl tento cytoskelet zcela redukován. V minulosti bylo vytvořeno asi 350 jmen archaméb na druhové úrovni. Popisy druhů jsou převážně založeny na morfologických znacích, které jsou ale často nedostačující, a proto je identita druhů nejistá a je pravděpodobné, že řada druhů bude v budoucnu synonymizována. Problémem je také nedostatek sekvenčních dat. V našem projektu se nám podařilo výrazně rozšířit dataset DNA sekvencí převážně volně žijících archaméb. Na základě kombinace molekulárních a morfologických dat jsme popsali 13 nových druhů...
|
host ::
RSS.