|
|
Folklórní tanec jako součást konstruktu národní identity: sarajevské taneční spolky během války v Bosně a Hercegovině v letech 1992 - 1995
Grossová, Veronika ; Hofmeisterová, Karin (vedoucí práce) ; Žíla, Ondřej (oponent)
Práce se zabývá tzv. kulturními uměleckými družstvy, potažmo folklórními tanečními soubory v Jugoslávii v letech 1945 - 1992 a v obléhaném Sarajevu během války v Bosně a Hercegovině. Autorka nahlíží na folklórní tanec jako na jeden z prostředků utváření národní identity v období konstruování moderních evropských národů v 18. a 19. století. V rámci upevňování určité národní identity byly folklórní tance využívány k propagaci politické moci a legitimizaci režimu i ve 20. století. Myšlenka jugoslávského samosprávného socialismu, který fungoval od 50. let, pronikla i do oblasti kultury. Masivně byly zakládány amatérské umělecké spolky, náležící k továrnám či jiným institucím, které udržovaly kulturní dědictví v podobě hudby, tanců a her, a jejichž úkolem bylo šířit a upevňovat jugoslávskou identitu a podporovat narativ o bratrství a jednotě jugoslávských národů. Nacionalistické napětí v zemi však, společně s ekonomickými problémy, začalo vzrůstat během 80. let a o dekádu později zapříčinilo sérii válek vedoucí k rozpadu Jugoslávie. Válka v Bosně a Hercegovině v letech 1992 - 1995 postavila proti sobě především obyvatele třech hlavních místních etnik, tedy Bosňáky, Chorvaty a Srby, a to i v tradičně multietnickém hlavním městě. Cílem práce je objasnit změny, které v rámci folklórních souborů nastaly po...
|
|
|
Jak se stát opravdovým Italem? Úsilí potomků imigrantů o změnu italského zákona o občanství.
Fejerová, Eva ; Matějka, Ondřej (vedoucí práce) ; Mejstřík, Martin (oponent)
Předkládaná diplomová práce se věnuje fenoménu asociací potomků imigrantů v Itálii, a zejména jejich úsilí o změnu zákona o občanství z roku 1992 mezi lety 2005 a 2014. Cílem práce je představit argumenty, kterými asociace zdůvodňují nutnost změny tohoto zákona a určit používaný styl argumentace. Záměrem je zjistit, jestli je jejich styl nacionalistický, nebo multikulturní. Tedy ztotožňují-li se potomci imigrantů s Itálií, jakožto klasickým národním státem a přijímají jeho autostereotypy, anebo jestli je jejich primárním referenčním rámcem kultura země původu jejich rodičů a volají po proměně italské společnosti podle multikulturních principů, kde budou všechny menšiny a jejich kultury a náboženství respektovány stejně. Jako instrument pro výzkum slouží teorie občanství Christiana Joppkeho, která vnímá občanství ve třech dimenzích - statusu, právech a identitě. V dimenzi identity je pak vodítkem pro rozlišení nacionalistického a multikulturního stylu seznam položek národní identity tak, jak je definuje Anne-Marie Thiesse. Z provedené analýzy vyplývá, že právě identita je dimenzí, na niž se asociace odkazují nejhojněji, a s jejíž pomocí dokazují svoji "italskost." Jejich argumentace je klasického nacionalistického střihu, s hojným tematizováním jazyka, národního území a gastronomie, které poukazují...
|
|
|
Panovnice Alžběta II. jako symbol britské národní identity v letech 1997-2017
Bartoňová, Kristýna ; Kasáková, Zuzana (vedoucí práce) ; Váška, Jan (oponent)
Britská panovnice Alžběta II. je nedílnou součástí britské národní identity, a to dle odborných názorů i dle oficiálních stránek britské vlády. Ovšem způsob, kterým se podílí na udržování britské identity není dostatečně popsán. Proto se tato bakalářská pr panovnice Alžběty II. v udržováním britské národní identity. Analyzuje, zda a jakým způsobem se panovnice podílí na udržování britské národní identity. Nejprve rozebírá přibližuje složitost tohoto pojmu a směry, kterými lze národní identitě přistupovat. Pokračuje definicí britské identity. Dále, na základě odborných studií a názorů, stejně jako na základě názorů britských žurnalistů a obyvatel představuje hlavní oblasti a složky britské národní identity. Tímto způsobem stanovuje oblasti, ve kterých by se panovnice měla při udržování národní identity pohybovat. Těmito oblastmi jsou politicko ideologická identita národa, kulturní identita a společná historie a paměť. V , zda je panovnice Alžběta těchto oblastech činná a jakým způsobem udržuje a posiluje jednotlivé složky identity. Analyzuje, jakým způsobem panovnice reálně o tuto identitu pečuje. Jsou monitorovány jednotlivé události, kterých se panovnice účastní, jednotlivé proslovy a styl jakým je Spojené království prezentováno na charitativní činnost. Díky poznatkům z analýzy královniných činností je v...
|
|
|
Vitalita současné galicijštiny
Picková, Lenka ; Čermák, Petr (vedoucí práce) ; Zavadil, Bohumil (oponent) ; Valeš, Miroslav (oponent)
Mgr. Lenka Picková Vitalita současné galicijštiny Abstrakt: Nikdy v historii nedocházelo k tak rychlému vymírání jazyků, jako v současné době. Tato práce si klade za cíl posoudit životaschopnost jednoho z oficiálních jazyků Španělského království, galicijštiny. Po nezbytném vymezení společensko-historického kontextu byl pomocí kvantitativních i kvalitativních byl dat proveden detailní rozbor devíti faktorů, mezi které patří především mezigenerační jazykový přenos, absolutní a relativní počty mluvčích, trendy a užívání v současných komunikačních situacích a médiích, vládní a institucionální podpora, vzdělávací systém a individuální postoje obyvatel Galicie k oběma oficiálním jazykům. V závěru bylo provedeno shrnutí těchto jednotlivých faktorů a posouzení jejich vlivu na vitalitu galicijštiny. Klíčová slova: ohrožené jazyky, posouzení vitality jazyka, galicijština, jazyková politika, menšinové jazyky, diglosie, jazyky v kontaktu, národní identita, postoje mluvčích.
|
|
|
Podoby politiky neoosmanismu na příkladu tureckých komunit v Bosně a Hercegovině a Kosovu
Blinka, Jakub ; Jelen, Libor (vedoucí práce) ; Žíla, Ondřej (oponent)
Tato diplomová práce se věnuje turecké menšině v Kosovu, a to především její roli v současných kosovsko-tureckých vztazích. V rámci práce je zkoumána percepce tureckého angažmá v Kosovu mezi příslušníky této komunity a jejich sounáležitost s kosovským státem. Téma bude navíc dáno do souvislostí s předešlým autorovým výzkumem turecké komunity v Bosně a Hercegovině. Práce je rozdělena do několika částí, v prvním oddíle je věnovaná pozornost teoretickému ukotvení na základě turecké zahraničněpolitické doktríny strategické hloubky, tzv. neoosmanismu a teoretických základech studia národa, nacionalismu a identit. Dále budou představeny historické a současné vztahy Turecka a Kosova, což bude doplněno i základními informacemi o kosovské menšině Turků. Stěžejní částí této práce je kapitola věnující se analýze dat z terénního šetření, které bylo provedeno ve dvou kosovských lokalitách (Mamuša a Prizen) v roce 2019. Výsledky této analýzy jsou porovnány se závěry výzkumu zrealizovaného v Bosně a Hercegovině v roce 2017, na jejichž základě je zhodnocena turecká strategie vůči těmto balkánským zemím. Klíčová slova: neoosmanismus, Kosovo, turecká menšina, národní identita
|
|
|
Mýtus hebrejského moře: jeden s aspektů sionismu Zeeva Žabotinského
Coman, Adam ; Marková, Alena (vedoucí práce) ; Barša, Pavel (oponent) ; Wein, Martin (oponent)
Předkládaná disertace zkoumá ideu tzv. Hebrejského moře a proces její mytologizace v díle a politické činnosti Vladimira (Ze'eva) Žabotinského. Žabotinskij (1880-1940), vedoucí představitel sionistického revizionistického hnutí, rozvinul koncept Hebrejského moře, který dále uplatňoval v různých oblastech svých sionistických aktivit. V rámci vnitřní sionistické politiky tato idea sloužila jakožto prostředek ke zvýšení vlivu na sionistickou mládež a na průběh formování nového Židovského národa, a to zejména vůči sionismu dělnickému, hlavnímu ideologickému směru tehdejšího sionismu. V tomto ohledu bylo největším úspěchem tohoto konceptu založení námořní akademie Civitavecchia v Itálii. Na mezinárodně-diplomatické úrovni byla myšlenka Hebrejského moře využita k upevnění politických vztahů mezi revizionismem a Itálií, o což Žabotinskij usiloval již od počátků své sionistické kariéry. Koncepce Hebrejského moře taktéž přispěla významnou měrou při formování Žabotinského osobité představy národní identity, podle které byli Židé vnímáni jakožto obyvatelé Středomoří, a nikoliv jakožto pouštní, či blízkovýchodní národ. Tato představa vychází z tehdejších teorií o hebrejské identitě, podle kterých je nutné Hebrejce primárně spojovat s Fénickou říší, a ne nutně s židovským monoteismem. Z ekonomického hlediska...
|
|
|
The conceptions of National Identity in Hungary and Finland in the context of the European Union.
Zaitsev, Dan Aaron Alexander ; Weiss, Tomáš (vedoucí práce) ; Ciuta, Felix (oponent) ; Juhászová, Tereza (oponent)
1. Abstrakt Evropská unie se v posledních třech dekádách výrazně proměnila z čistě ekonomické instituce na politický project vyvolávající silnou nacionalistickou odezvu v několika postkomunistických zemích jako např. v Maďarsku, které získalo nezávislost v roce 1991. Samozřejmě, tyto známky euroskepticismu můžeme vidět všude v Evropě včetně Finska, kde se obroda nacionalismu projevuje v podobě populistických stran a sílícího euroskepticismu v konzervativních kruzích společnosti. Předložená diplomová práce se zabývá těmito fenomeny prostřednictvím historické analýzy Maďarska a Finska s cílem prozkoumat ty prvky jejich národní identity, které byly vyvolány vývojem zahrnujícím finanční krizi roku 2008, uprchlickou krizi roku 2015 a jiné typy změn, které se objevily v pokračujícím procesu rozšiřování EU. Teno vývoj bude diskutován s využitím teoretického rámec nacionalismu a jeho různých aspektů a idejí z děl mj. Johanna Gottfrieda Herdera, Anthony Smithe a Hanse Kohna. Maďarsko a Finsko byly vybrány kvůli podobným rysům jejich národních dějin, zejména faktu, že byly součástí různých impérií. Obě země take sdílejí podobně ugro-finské jazykové dědictví, což je důležitým prvkem jejich nacionalistické ideologie. Hlavní závěry tohoto výzkumu tvrdí, že pokud Evropská unie bude pokračovat ve svém úsilí o ustavení...
|
|
|
Redefinice identity Slovinska po roce 1989 na příkladu vnější prezentace země
Fišar, Jan ; Šístek, František (vedoucí práce) ; Žíla, Ondřej (oponent)
Národní identita je důležitou součástí identifikace každého, nejen nově vzniklého, státu a promítá se také do jeho zahraniční politiky. Diplomová práce pojednává o vnější (re)konstrukci slovinské národní identity v rámci politického diskurzu od roku 1991, kdy Slovinsko získalo samostatnost, do roku 2004, kdy vstoupilo do EU. Předmětem zájmu jsou projevy a texty vrcholných politických představitelů země, prezidentů, předsedů vlád a ministrů zahraničních věcí, kteří se největší měrou podíleli na prezentaci Slovinska v zahraničí, a dokumenty zahraniční politiky. Hlavním cílem práce je na základě kritické diskurzivní analýzy zmíněných pramenů odpovědět na otázku, jakým způsobem byla ve vztahu k vnějšímu světu konstruována slovinská národní identita a co mělo být cílem této konstrukce. Slovinci získali na začátku 90. let 20. století poprvé v historii svůj nezávislý stát a museli se vypořádat s řadou problémů, mezi které patřila mnoholetá historická přítomnost v jugoslávské federaci spojená s existencí v rámci Východního bloku, geografická poloha na křižovatce evropských regionů nebo těsné sousedství neklidného a negativně nahlíženého Balkánského poloostrova. Výhodou byla široká shoda v rámci slovinského politického prostředí na budoucí podobě země. Složité situaci nového státu museli jeho političtí...
|
|
|
Komparace národní identity post-sovětské generace Bělorusů žijících v Bělorusku a Bělorusů žijících v České republice
Kracíková, Karolína ; Svoboda, Karel (vedoucí práce) ; Kolenovská, Daniela (oponent)
Diplomová práce se zabývá národní identitou post-sovětské generace Bělorusů. Jedná se o skupinu obyvatel, která je specifická tím, že se narodila po pádu Sovětského svazu a téměř celý život prožila pod vládou Alexandra Lukašenka. V předkládané práci se zaměřím na komparaci národní identity dvou skupin představitelů této generace. První z nich je skupina Bělorusů žijící v Bělorusku a druhou je skupina Bělorusů žijící v České republice. Cílem práce bude zjistit, jestli představitelé post-sovětské generace Bělorusů žijící v Bělorusku a představitelé Bělorusů žijící v České republice sdílí jednotnou definici národní identity. Za účelem zodpovězení této výzkumné otázky byl realizován kvalitativní výzkum s respondenty z řad Bělorusů žijících v Bělorusku a Bělorusů žijících v České republice. Výzkum byl zaměřen na zkoumání kategorií, které jsou tradičně pokládány za pilíře národní identity. Mezi tyto kategorie patří například národní jazyk, historická identita, vztah k okolním národům nebo vztah k národní identitě předkládané prezidentem Lukašenkem.
|
|
|
Bilingualism as a conflicted form of life
Yevdokimova, Anastasiia ; Ivan, Michal (vedoucí práce) ; Gvoždiak, Vít (oponent)
Práce představuje konkurenční diskurzy o bilingvismu, které obklopují kolísající národní identitu na Ukrajině. Používání ukrajinského a ruského jazyka je po dlouhou dobu velmi citlivým tématem, které se opakovaně formuje jako nástroj politických kampaní a zjevné propagandy, a nadále je předmětem debat a napětí. Krymská krize a válka na východě Ukrajiny nejsou jen jasnými výsledky ruské vojenské strategie a agrese. Dlouhodobě nevyřešené jazykové problémy, uměle zavedený jazykový monismus a konfliktní národní identita představovaly rozpornou formu života charakteristickou pro Ukrajinu. Dá se to z velké části přičíst historickému vývoji a matoucímu post-sovětskému dědictví, ale finálně obnoveno prostřednictvím ruské politické propagandy a vynucené ukrajinské vylučujicí politiky. Tato práce zkoumá ukrajinskou národní identitu skrze jazyk, pro získání uceleného pochopení, jak vylučujicí jazykové zakonodarství ovlivňuje kulturně-jazykové prostředí národa. Predložená studie tvrdí, že vývoj jazykové krajiny na Ukrajině vyvrcholil v prostředí de jure monolingvní, přesto de facto bilingvní země: nová jazyková legislativa vyžaduje, aby všichni Ukrajinci přešli na ukrajinštinu. Řešení bylo považováno za účinné v době, kdy krymská krize začala, tedy v březnu 2014, a stalo se tak základním kamenem nové...
|
host ::
RSS.