|
|
Realita jako já, věc a jejich relace
Jahoda, Lukáš ; Hill, James (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent)
Smyslem práce je zachycení vývoje novověké filosofie směrem k filosofii "moderní" na základě subjekt-objektové problematiky, jež je považována a vykázána za ontologicky zcela fundamentální. Zachycení tohoto vývoje je ilustrováno z důvodu hlubšího vyjasnění smyslu a významu moderního myšlení. Ontologie novověké filosofie je bytostně určena skrze kategorie subjektu a objektu, já a věci. Nejvšeobecnější povaha této ontologie spočívá v předmětu fixace reality, kterým je buď já, věc či obojí. Pojem já a věci je v práci představen ve své totalitě prostřednictvím krajních pozic dvou novověkých myslitelů. Demonstrací krajní filosofie subjektu je Berkeley. Demonstrací krajní filosofie objektu Spinoza. Na základě explikace jejich ontologie se explikuje obecná povaha novověké ontologie. Konec novověké ontologie a její přechod v ontologii "moderní" se děje skrze rekonstrukci subjekt-objektové figury. Autorem této rekonstrukce je Hegel. Realita nyní není kladena do subjektu ani do objektu, ale do jejich vzájemné relace.
|
|
| |
|
|
Svoboda a mravnost; Hegelovo pojetí svobody v Základech filosofie práva
Zelenda Kupcová, Adéla ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Sobotka, Milan (oponent)
Práce se zaměřuje na pojetí svobody v praktické filozofii G. W. F. Hegela a jejím vztahem k etice, konkrétně k moralitě a mravnosti. Zkoumán je i vztah svobody a společenských struktur, v nichž jedinec žije a svou svobodu nejen realizuje, ale i získává. Cílem práce je zohlednit možný vliv Hegelova pojetí svobody na současné otázky a problémy a k jejich reflexi v politické filozofii a sdělit, jaký přínos může mít Hegelova praktická filosofie pro současnou filozofii i společenské vědy jako takové. Práce vychází zejména z Hegelova spisu Základy filosofie práva, ale přihlíží i k jeho Filosofii dějin a Fenomenologii ducha. KLÍČOVÁ SLOVA: politická filosofie; Hegel; svoboda; etika; moralita; mravnost
|
|
| |
|
|
The spirit in Hegel's Phenomenology of Spirit: Antigone and Rameau's nephew in dialectical conflict
Matějčková, Tereza ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Sobotka, Milan (oponent)
Diplomová práce si klade za cíl vyložit Hegelovo pojetí ducha na základě interpretace Sofoklovy Antigony a Diderotova Rameauova synovce. V klíčových pasážích Hegelova pojednání o duchu je právě těmto dvěma literárním dílům věnována značná pozornost, neboť pro Hegela představují na straně jedné substanciální podobu duchovního bytí v případě Antigony a subjektivního duchovního bytí v případě Rameauova synovce na straně druhé. Duch je v diplomové práci koncipován jako fenomén, který sice dospěl v Rameauově postavě k uskutečnění požadavku na přeměnu substance v subjekt. Avšak stejně tak jako nemůže být duch jen substancí, ukazuje se na Rameauovi, že nemůže být ani jen subjektem: naopak musí být udrženy oba pohyby ducha - tedy pohyb stravující, který popírá vše dané, i pohyb směrem ke sjednocování rozdílného či dokonce protikladného. Žádný pokus o integraci však nemůže vycházet z nevědomé substance, ale nakonec je to právě subjekt, tedy duchem prostoupené a svobodné vědomí, kterému náleží úkol přijmout cizost či protikladnost, a tím přiznat práva i substanciálnímu rozměru skutečnosti, který vůči subjektivnímu vědomí vystupuje vždy jako cosi cizího. V tomto ohledu práce ukazuje, že postava raba, u které na úrovni sebevědomí celý Bildungsprojekt explicitně započal, je postavou, která musí být překonána co...
|
|
|
Filosofie Sørena Kierkegaarda a její využití ve výuce filosofie na středních školách
Jarolímková, Tereza ; Blažková, Miloslava (vedoucí práce) ; Hauser, Michael (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá filosofií Sørena Kierkegaarda z pohledu budoucí učitelky. První část práce podává teoretický přehled základních myšlenek dánského filosofa, založený na komparaci s dalšími významnými filosofy. Druhá část pak nabízí rozbor možného využití Kierkegaardovy filosofie při výuce na středních školách. V této části jsou přesně vymezeny výukové cíle pokrývající klíčové kompetence stanovené v Rámcově vzdělávacím programu pro gymnázia a konkrétní postupy v hodinách, které umožňují jejich dosažení.
|
|
|
Motiv individuality ve Fenomenologii ducha G.W.F. Hegela
Hanovská, Lenka ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Novotný, Jaroslav (oponent)
Lenka Hanovská, Motiv individuality ve Fenomenologii ducha G. W. F. Hegela. Praha 2010. Abstrakt Práce tematizuje motiv individuality ve Fenomenologii ducha G. W. F. Hegela. Je vedena otázkou, co znamená individuální bytost z hlediska Hegelova díla. Ukazuje, jak můžeme individualitu vymezit, určit, pochopit z hlediska Hegelova myšlení, které je považované za vrchol a dovršení klasického tradičního filosofického myšlení. Individualitě, jak ji Hegel řeší, se diplomní práce pokouší především porozumět interpretací příslušných pasáží Fenomenologie ducha.
|
|
|
Koncepce "konce dějin" umění v teorii A. C. Danta
Drexlerová, Eva ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Cílem této práce je poskytnout kritický vhled do teorie umění Arthura C. Danta. V rámci uceleného výkladu se tato práce věnuje jak Dantově obecné filosofii umění, tak i jeho filosofii historie umění. Vzhledem k takto vymezenému rozsahu usiluje o zhodnocení Dantovy teze o konci umění a její adekvátnosti. První část se věnuje Dantově koncepci světa umění, tj. jeho kontextuální a historické teorii umění. To obnáší vysvětlení historických podmínek, s nimiž je jeho definice umění spjata, zmínku o jeho esencialistickém a historickém přístupu a hlavní aspekty jeho známé techniky porovnávání nerozlišitelných protějšků. Druhá část se zaměřuje na Dantovu filosofii historie umění, zejména na jeho hegeliánský obrat a na to, co z něj dále pramení. Třetí část se věnuje jeho samotné tezi o konci umění a tomu, co má za následek, tj. posthistorickému umění. Závěrečná část usiluje o kritické zhodnocení jak Dantovy umělecké definice, tak jeho tezi o konci umění. Současně přináší i některé argumenty, proč může být jeho teze o konci umění pokládána za nepřesvědčivou a spekulativní.
|
|
|
An Analysis of Francis Fukuyama's Arguments Exemplified on Contemporary Dystopian Cultural Production
Šinaľ, Martin ; Veselá, Pavla (vedoucí práce) ; Roraback, Erik Sherman (oponent)
V této práci analyzuji a problematizuji přístup Francise Fukuyamy k posthumanizmu, který je vyjádřen převážně v knize Our Posthuman Future (2002). V ní Fukuyama varuje před pravděpodobným nepříznivým dopadem potenciální biotechnologické revoluce, která by mohla umožnit snadný přístup k manipulaci s lidským genomem, pomocí praktik jako je genetická modifikace nebo lidské klonování. Fukuyamův hlavní předpoklad je, že všichni členové společnosti musí splňovat jistá ohraničená kritéria humanity k tomu, aby si byli rovni, protože když různí lidé nabudou odlišné "lidské přirozenosti," výsledkem bude stratifikace, nezvrátitelná nerovnost a možná dokonce třídní válka. Z toho důvodu Fukuyama volá po preventivní regulaci genetické manipulace, aby se předešlo "posthumanitní budoucnosti." Tuto teorii dávám do kontrastu s názory vybraných transhumanistických a feministických teoretiků. Dále se věnuji beletrii, konkrétně románové trilogii Lilith's Brood (1987-1989) od Octavie Butler a románu Never Let Me Go (2005) od Kazua Ishigura. Vycházejíc z těchto zdrojů vyvozuji, že Fukuyamova pozice je škodlivě vylučující, rozdělující a kontraproduktivní v tom, že ve snaze zajistit svobodu a rovnost vykresluje potenciálně posthumánní subjekty jako fundamentálně podřadné, čímž v principu popírá vlastní projekt a odhaluje...
|
|
|
The invisible hand of market: Adam Smith and G. W. F. Hegel
Krištofóry, Tomáš ; Pavlík, Ján (vedoucí práce) ; Lipka, David (oponent)
Přes veškerou kritiku je Hayekova interpretace Smithovy neviditelné ruky jako metafory pro teorii spontánního řádu jediná dosud platná interpretace neviditelné ruky. Přestože si to v jeho díle všimlo jenom několik autorů, Hegel byl teoretikem spontánního řádu, konkrétně taky spontánního řádu tržního hospodářství, které prokazateně převzal od Adama Smithe. V Hegelě díle sa vyskytuje Smithova neviditelná ruka jako základ, ze kterého vzešla jeho logika ducha, která je proto obecnou teoriíu spontánního řádu, třebaže v metafyzickém vyznění. To, že byl teoretikom spontánního řádu, mu nezabránilo, aby byl intervencionistem. K tomu ho vedl jeho synoptický klam rozumu. Hegel se nikdy nepokoušel aplikovat tento klam na tržní hospodářství. To udělali až marxisté. Něktoří dnešní autoři identifikovali u Hegela teorii spontánního řádu (Sciabarra, Johnson, Cristi), ovšem jejich interpretace ještě nebyla adekvátní Hegelovým textům. Tak jako tito autoři popřeli Popperův a Hayekův nesprávný názor, že Hegel byl filosofem totalitarismu, tak je potřebné obohatit výzkumy novějších autorů o poznatky tohoto textu. Tady se zohledňuje ne to, co o něm napsali pozdější autoři, ale to, především to, co napsal samotný Hegel. Zároveň je předkládaný text pokusem hodnotit dějiny ekonomických teorií z hlediska Smithovy a Hegelovy metodologie.
|
host ::
RSS.