|
|
Situace surrealistického subjektu
Svěrák, Šimon ; Zuska, Vlastimil (vedoucí práce) ; Dadejík, Ondřej (oponent)
Univerzita Karlova v Praze Filosofická fakulta katedra estetiky Diplomová práce Šimon Svěrák Situace surrealistického subjektu (abstrakt) 2012 vedoucí práce: prof. PhDr. Vlastimil Zuska, CSc. Abstrakt Práce sleduje problematiku situace substanciálně založené subjektivity v historickém vývoji surrealistické zkušenosti a konfrontuje ji s vlastní postmoderní interpretací myšlení raného Marxe. Surrealistické vědomí je založené na dialektické opozici mezi racionální a iracionálními faktory myšlení. Zatímco u André Bretona je tato dialektika pochopena na modelu milostného života a vztažena k pozitivně vymezeným hodnotám lásky, svobody a poesie, svým imanentním vývojem přes myšlení a tvorbu Salvadora Dalího a Mikuláše Medka se u Vratislava Effenbergera zbavuje tohoto obsahového určení ve prospěch kritických funkcí. Psychologické zakotvení všech těchto přístupů v nevědomém životě odpovídá v ontologickém plánu zakotvení v substanci. Kritická interpretace Marxova myšlení však ukazuje, že surrealistické pojetí subjektu se neslučuje s jeho substanciálním vymezením, jelikož subjekt je zde třeba pojímat jako bytostnou negativitu. Klíčová slova André Breton - dadaismus - dialektická metoda - dialektika - erotismus - Georg Wilhelm Fridrich Hegel - imaginace - iracionalita - Karel Marx - Karel Teige -konkrétní iracionalita...
|
|
|
Adornova kritika masové kultury ve světle Hegelovy estetiky
Kvapil, Matouš ; Paulíček, Miroslav (vedoucí práce) ; Horák, Vít (oponent)
Často se nyní hovoří o úpadku či odcizení umění, což bývá spojováno s negativními vlivy masové kultury. Tyto negativní vlivy masové kultury se snažím prozkoumat a zaměřuji se především na hudbu, k čemuž využívám především kritiku masové kultury Theodora W. Adorna, jednoho z představitelů frankfurtské školy. Podle této kritiky ztrácí hudba vlivem masové kultury svá původní určení a svůj původní účel. Získává parazitní a fetišový charakter, vytrácí se z ní všechna individualita a stává se z ní pouhé standardizované zboží strojově vytvářené pro potřeby odbytu. Zároveň ale pomocí Estetiky od G.W.F Hegela představím filozofickou koncepci umění a pokusím se nahlédnout do pravé povahy a účelu umění, jak ji Hegel popisuje. Poté zhodnotím vzájemný vztah obou koncepcí a ukážu, že charakteristiky masové kultury, jak je Adorno popisuje, jsou s pravou povahou umění neslučitelné. V závěru se pokusím poukázat na možná až příliš skeptický a rezolutní pohled, který Adorno ve své kritice prezentuje. Zkusím ukázat, že i přes negativní vlivy masové kultury je zde stále prostor pro vyšší tvorbu a stále může vznikat hudba věrná svým původním určením. Klíčová slova hudba, umění, kultura, estetika, masová kultura, kulturní průmysl, Hegel, Adorno
|
|
|
Realita jako já, věc a jejich relace
Jahoda, Lukáš ; Hill, James (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent)
Smyslem práce je zachycení vývoje novověké filosofie směrem k filosofii "moderní" na základě subjekt-objektové problematiky, jež je považována a vykázána za ontologicky zcela fundamentální. Zachycení tohoto vývoje je ilustrováno z důvodu hlubšího vyjasnění smyslu a významu moderního myšlení. Ontologie novověké filosofie je bytostně určena skrze kategorie subjektu a objektu, já a věci. Nejvšeobecnější povaha této ontologie spočívá v předmětu fixace reality, kterým je buď já, věc či obojí. Pojem já a věci je v práci představen ve své totalitě prostřednictvím krajních pozic dvou novověkých myslitelů. Demonstrací krajní filosofie subjektu je Berkeley. Demonstrací krajní filosofie objektu Spinoza. Na základě explikace jejich ontologie se explikuje obecná povaha novověké ontologie. Konec novověké ontologie a její přechod v ontologii "moderní" se děje skrze rekonstrukci subjekt-objektové figury. Autorem této rekonstrukce je Hegel. Realita nyní není kladena do subjektu ani do objektu, ale do jejich vzájemné relace.
|
|
| |
|
|
Svoboda a mravnost; Hegelovo pojetí svobody v Základech filosofie práva
Zelenda Kupcová, Adéla ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Sobotka, Milan (oponent)
Práce se zaměřuje na pojetí svobody v praktické filozofii G. W. F. Hegela a jejím vztahem k etice, konkrétně k moralitě a mravnosti. Zkoumán je i vztah svobody a společenských struktur, v nichž jedinec žije a svou svobodu nejen realizuje, ale i získává. Cílem práce je zohlednit možný vliv Hegelova pojetí svobody na současné otázky a problémy a k jejich reflexi v politické filozofii a sdělit, jaký přínos může mít Hegelova praktická filosofie pro současnou filozofii i společenské vědy jako takové. Práce vychází zejména z Hegelova spisu Základy filosofie práva, ale přihlíží i k jeho Filosofii dějin a Fenomenologii ducha. KLÍČOVÁ SLOVA: politická filosofie; Hegel; svoboda; etika; moralita; mravnost
|
|
| |
|
|
The spirit in Hegel's Phenomenology of Spirit: Antigone and Rameau's nephew in dialectical conflict
Matějčková, Tereza ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Sobotka, Milan (oponent)
Diplomová práce si klade za cíl vyložit Hegelovo pojetí ducha na základě interpretace Sofoklovy Antigony a Diderotova Rameauova synovce. V klíčových pasážích Hegelova pojednání o duchu je právě těmto dvěma literárním dílům věnována značná pozornost, neboť pro Hegela představují na straně jedné substanciální podobu duchovního bytí v případě Antigony a subjektivního duchovního bytí v případě Rameauova synovce na straně druhé. Duch je v diplomové práci koncipován jako fenomén, který sice dospěl v Rameauově postavě k uskutečnění požadavku na přeměnu substance v subjekt. Avšak stejně tak jako nemůže být duch jen substancí, ukazuje se na Rameauovi, že nemůže být ani jen subjektem: naopak musí být udrženy oba pohyby ducha - tedy pohyb stravující, který popírá vše dané, i pohyb směrem ke sjednocování rozdílného či dokonce protikladného. Žádný pokus o integraci však nemůže vycházet z nevědomé substance, ale nakonec je to právě subjekt, tedy duchem prostoupené a svobodné vědomí, kterému náleží úkol přijmout cizost či protikladnost, a tím přiznat práva i substanciálnímu rozměru skutečnosti, který vůči subjektivnímu vědomí vystupuje vždy jako cosi cizího. V tomto ohledu práce ukazuje, že postava raba, u které na úrovni sebevědomí celý Bildungsprojekt explicitně započal, je postavou, která musí být překonána co...
|
|
|
Filosofie Sørena Kierkegaarda a její využití ve výuce filosofie na středních školách
Jarolímková, Tereza ; Blažková, Miloslava (vedoucí práce) ; Hauser, Michael (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá filosofií Sørena Kierkegaarda z pohledu budoucí učitelky. První část práce podává teoretický přehled základních myšlenek dánského filosofa, založený na komparaci s dalšími významnými filosofy. Druhá část pak nabízí rozbor možného využití Kierkegaardovy filosofie při výuce na středních školách. V této části jsou přesně vymezeny výukové cíle pokrývající klíčové kompetence stanovené v Rámcově vzdělávacím programu pro gymnázia a konkrétní postupy v hodinách, které umožňují jejich dosažení.
|
|
|
Motiv individuality ve Fenomenologii ducha G.W.F. Hegela
Hanovská, Lenka ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Novotný, Jaroslav (oponent)
Lenka Hanovská, Motiv individuality ve Fenomenologii ducha G. W. F. Hegela. Praha 2010. Abstrakt Práce tematizuje motiv individuality ve Fenomenologii ducha G. W. F. Hegela. Je vedena otázkou, co znamená individuální bytost z hlediska Hegelova díla. Ukazuje, jak můžeme individualitu vymezit, určit, pochopit z hlediska Hegelova myšlení, které je považované za vrchol a dovršení klasického tradičního filosofického myšlení. Individualitě, jak ji Hegel řeší, se diplomní práce pokouší především porozumět interpretací příslušných pasáží Fenomenologie ducha.
|
|
|
Koncepce "konce dějin" umění v teorii A. C. Danta
Drexlerová, Eva ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Cílem této práce je poskytnout kritický vhled do teorie umění Arthura C. Danta. V rámci uceleného výkladu se tato práce věnuje jak Dantově obecné filosofii umění, tak i jeho filosofii historie umění. Vzhledem k takto vymezenému rozsahu usiluje o zhodnocení Dantovy teze o konci umění a její adekvátnosti. První část se věnuje Dantově koncepci světa umění, tj. jeho kontextuální a historické teorii umění. To obnáší vysvětlení historických podmínek, s nimiž je jeho definice umění spjata, zmínku o jeho esencialistickém a historickém přístupu a hlavní aspekty jeho známé techniky porovnávání nerozlišitelných protějšků. Druhá část se zaměřuje na Dantovu filosofii historie umění, zejména na jeho hegeliánský obrat a na to, co z něj dále pramení. Třetí část se věnuje jeho samotné tezi o konci umění a tomu, co má za následek, tj. posthistorickému umění. Závěrečná část usiluje o kritické zhodnocení jak Dantovy umělecké definice, tak jeho tezi o konci umění. Současně přináší i některé argumenty, proč může být jeho teze o konci umění pokládána za nepřesvědčivou a spekulativní.
|
host ::
RSS.