|
| |
|
|
"Živý obraz" a jeho praxe v českém prostředí 2. poloviny 19. století
Daňková, Lucie ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Práce se věnuje fenoménu takzvaných živých obrazů, mezinárodně často známých pod francouzským překladem slovního spojení - tableaux vivants (v singuláru tableau vivant). Jde o typ divadelního představení a parateatrální žánr, předváděný aktéry v kostýmech, kteří na krátkou dobu strnule drží určitou pozici tak, aby se celá scéna podobala uměleckému dílu - již podle názvu nejčastěji obraz. Jako předlohy pro kompozici scény byly vybírány známé malby (dobové obecenstvo se pak bavilo jejich poznáváním a iluzí "oživlého" obrazu, kterou na něj inscenace působila), ale i sochy; někdy byly výjevy navrhovány zcela nově, například v případě takzvané apoteózy (živého obrazu určeného k oslavení určité osobnosti), či různých alegorií, v českém prostředí často s vlasteneckým podtextem. Živý obraz měl tedy mnoho podob, a také řadu nejrůznějších funkcí - zábavní, estetickou, sdělovací, či například reprezentační, související zejména se šlechtickými rody a u nás velmi výrazně s organizací Sokol. Pozornost je zaměřena na "zlatý věk" živých obrazů, tedy 19. století, a to konkrétně na jeho druhou polovinu v kontextu českého prostředí. Rozdělení do kapitol ovšem typologicky reflektuje celoevropsky realizované druhy tableaux, o kterých je vždy pojednáno nejprve obecně s uvedením reprezentativních příkladů ze světa, a...
|
|
| |
|
|
Fotografie a móda: vznik prázdného obrazu
Mikešová, Kateřina ; Fišerová, Michaela (vedoucí práce) ; Řehořová, Irena (oponent)
Diplomová práce Fotografie a móda: vznik prázdného obrazu se zabývá fenoménem módní fotografie tak, jak se objevuje v lifestylových magazínech. Hypotézou této práce je, že současná módní fotografie používající ke svému vzniku kreativní postupy malby popírá hlavní diskurzívní předpoklad fotografického média - totiž že jde o otisk reality - přitom ale tento nárok u svých recipientů předpokládá, a fotografické médium tím zneužívá. Módní fotografie navíc neustálým opakováním a zobrazováním identických objektů - jejichž reálný předobraz neexistuje, a které pouze odkazují k neurčitému referentu - dává vzniknout prázdnému obrazu s nulovým významem. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Obraz jako příklad a vzor v kontextu jeho vlivu a rozšíření na prožívání života člověka
Nohejl, Jiří ; Wittlich, Filip (oponent)
Ústředním tématem této práce je snaha definovat obraz jako vizuální zkušenost. Takové vnímání obrazu lze uchopovat jako interakci člověka, kde se tento obraz stává informační jednotkou, která pro člověka může představovat možnost, příklad, vzor. Důraz je v tomto textu kladen na proces samotné percepce jedince a na způsob interakce s akcentem na kontext sociálního učení a napodobování. Podstatnou rovinou je analýza principů této interakce vyúsťující v představení jednotlivých interakčních modelů zastřešujících tyto procesy. Struktura práce je členěna do 10 hlavních kapitol. V nich se autor pokusil představit kategorie, jako jsou vnímání, definování obrazu, napodobování jako nástroj kulturního přenosu, představení jednotek tohoto přenosu, vlastní proces interakce a analogický příklad jednotlivých základních rolí, které jedinec v této interakci zastává. Jako nadstavba jsou uvedeny tři analogie těchto rolí, které odkazují na antropologickou univerzální interakci, která popisuje člověka jako sběrače a lovce. Ty mají za úkol lépe ilustrovat formu lidského způsobu prožívání. V závěru je uvedena reflexe nad tématem a jsou zde popsány možnosti a východiska, které tato práce může v praktické podobě poskytnout.
|
|
|
Temporální přesnost imitace řeči u dvou věkových skupin dětí
Prachová, Pavla ; Volín, Jan (vedoucí práce) ; Palková, Zdena (oponent)
Cílem předkládané diplomové práce bylo otestovat schopnost imitace řeči z hlediska temporální přesnosti u dvou věkových skupin dětí. První skupinu tvořilo 8 dívek a 8 chlapců ve věku 10 až 11 let, druhou 8 dívek a 8 chlapců ve věku 12 až 13 let. Pro účely experimentu byly vytvořeny tři verze percepčně produkčního testu, které v náhodném pořadí obsahovaly šesti-, devíti- a dvanáctislabičné oznamovací věty skládající se ze dvou, tří a čtyř tříslabičných mluvních taktů. Úkolem dětí bylo zopakovat věty přesně tak, jak je slyšely, a to doslova, na slabiku /na/ a na slabiku /ba/. I když byly děti schopny plnit zadání percepčně produkčního testu, vyskytly se případy, kdy se od zadání odchýlily, tzn. že větu nějakým způsobem deformovaly. Přesnost imitace byla zkoumána pomocí průměrné odchylky od modelu. Na základě získaných hodnot jsme zjišťovali, jakou roli hraje při imitaci délka a složení testových vět, a dále způsob a pořadí imitace. Dále nás zajímalo, zda má na přesnost imitace vliv věk a pohlaví respondentů. Klíčová slova rytmus řeči, tempo, trvání, mluvní takt, průměrná odchylka, imitace, děti
|
|
|
Řeč hudby: Claudio Monteverdi jako průkopník moderní práce s textem
Kroupová, Sylvie ; Valášek, Marek (vedoucí práce) ; Pecháček, Stanislav (oponent)
NÁZEV: ŘEČ HUDBY: Claudio Monteverdi jako průkopník moderní práce s textem ABSTRAKT: Tématem této práce je význam tvorby Claudia Monteverdiho pro vývoj způsobu zacházení s textem v hudbě na přelomu renesance a baroka. Monteverdi je skladatelem, v jehož kompozici můžeme sledovat vývoj od kontrapunktických technik tradiční vokální polyfonie 16. století až po čistě monodický přístup ke skladbě, jak se poté uplatňuje v barokní hudbě. Text je pak tvůrčím prvkem, který autorovu práci ovlivňuje a vede ho od prvních experimentů s hudebním znázorněním jednotlivých slov v madrigalech až k dramatickému vyjádření textu ve stylu malé operní scény a opery. Monteverdi ve svém díle používá zvukomalbu v míře do té doby naprosto nevídané. Pro slova, která obsahují nějaký výrazný emoční náboj, vynalézá nová hudební vyjádření. Prudké disonance pro slova bolestná, či lehké rytmické figury pro slova radostná. Je prvním skladatelem, který dokáže mistrně zkombinovat dokonalé technické zpracování s dramatickou linkou díla. Jeho tvorba je pomyslným mostem mezi hudbou dvou epoch, z nichž v první je text pouze "služebníkem" hudby, kdežto v té následující již hudbě vládne. Práce mapuje stav teorie a praxe v oblasti práce s textem v průběhu 16. a na začátku 17. století v mezích kompozičních stylů tohoto období a zasazuje do tohoto rámce...
|
|
|
Mimésis - imitatio v autentických Pavlových listech
Mátiková, Anna ; Brož, Jaroslav (vedoucí práce) ; Scarano, Angelo (oponent)
Mimésis - imitatio v autentických Pavlových listech První část práce poskytuje stručný přehled o tom, v jakých významových rovinách vystupuje pojem mimésis a další lexikální jednotky z téhož sémantického pole v řecky psané antické literatuře. Následně je pozornost zaměřena na použití pojmu mimésis ve starozákonních biblických textech. Tyto informace připravují půdu pro zkoumání konceptu mimésis v autentických listech apoštola Pavla. Myšlenka mimésis vystupuje v autentických Pavlových listech v pěti explicitních výpovědích (1 Sol 1,6-7; 1 Sol 2,14; 1 Kor 4,16; 1 Kor 11,1 a Flp 3,17). Každá z výpovědí je v této práci zasazena do kontextu celého konkrétního listu, přičemž se zohledňuje situace adresátů, která vedla Pavla k jeho napsání.Tento komplexní pohled na obsah daného spisu otevírá cestu k bližšímu zkoumání každé z konkrétních perikop. Práce se v této části konfrontuje s názory různých exegetů. Vychází přitom najevo, jak odlišné mohou být interpretace pojmu mimésis v autentických Pavlových listech. Někteří badatelé v Pavlových pobídkách k napodobování spatřují výzvy k poslušnosti apoštolovu učení. Jiní odborníci se víc kloní k té interpretaci, která napodobování chápe jako autentické ztvárňování Kristova kříže v životě jeho následovníka. Právě tajemství Kristovy kenoze, které apoštol Pavel pregnantně...
|
|
|
Schopnost imitace řečového rytmu u filologicky orientovaných osob
Černá, Martina ; Volín, Jan (vedoucí práce) ; Palková, Zdena (oponent)
Význam rytmu pro řečovou komunikaci byl znám už antickým řečníkům, počínaje čtyřicátými léty minulého století se tento fenomén stává předmětem soustavnějšího zájmu řečových věd a v poslední dekádě zaznamenáváme v dané výzkumné oblasti prudký rozvoj. V průběhu let však došlo k určitému zamlžení pojmu řečového rytmu v důsledku kontextu, v němž byl v rámci některých studií používán. Předkládaná práce nejprve podává výběrový přehled přístupů k dané problematice na poli fonetického výzkumu, přičemž se snaží o jejich kritický komentář, všímající si zejména užité metodologie a aplikovatelnosti výstupů. Zvláštní pozornost je věnována také rytmickým aspektům češtiny, otázkám jejich popisu a výzkumům, které už byly v tomto ohledu provedeny. Následně představujeme vlastní experimentální studii zaměřenou na zjišťování schopnosti imitace řečového rytmu podle vzoru u filologicky orientovaných studentů, a to doslova, na monotónní slabiku a prostřednictvím vyťukávání. Výsledky potvrdily hypotézu, že nejpřesnější bude imitace při doslovném opakování a naopak nejméně přesná při vyťukávání, do jisté míry závisí také na délce opakované položky. Na základě analýz výkonu jednotlivých respondentů jsou identifikovány a diskutovány různé strategie, jež mohou zprostředkovat hlubší vhled do imitačního procesu. Práce přináší...
|
|
|
Architektura virtuálna
Halinár, Matej ; ArtD, Vít Halada, (oponent) ; Kristek,, Jan (vedoucí práce)
Klauzúra 2.0 Útek z väzenia architektúry Je špecifické zariadenie pre futoroptimistických ľudí, ktorí vychádzajú z filozofie posthumanizmu a transhumanizmu, akejsi verzie ich vlastnej viery v nekonečný život na sieti. Je to viera v možnosti technologickej transformácie ľudstva, ktorá umožní prekonať naše fyzické aj biologické limity. Klauzúra 2.0 je architektúrou pre pionierov – predvoj tejto transformácie – umožňujúci čo možno najdlhší a najúplnejší pobyt vo virtuálnej realite. Touto avantgardou sú mnísi 2.0. Eskapistické osobnosti samotárov digitálneho veku tu hľadajú útočisko a ich vlastnú verziu sveta v kyberpriestore. Vytvárajú si tu víziu raja, a kolonizujú (kyber)priestor bez politických dôsledkov konečnosti fyzického sveta a vyčerpateľnosti prírodných zdrojov. Žijú na hranici bytia, a túžia odhmotniť sa a splynúť so svetom, ktorému rozumejú viac. Bojujú so svojím vlastným mozgom a telom, ktoré sa odtrhnúť od sveta nedajú. Nekonečnosť virtuálneho priestoru má hranice, ktorými sú telo a zmysly. Dlhodobý pobyt v kyberpriestore sa prejavuje stratou zmyslu pre čas a priestor. Tento monastický život v klazúre 2.0 ich dokáže udržovať v kondícii, dodržovaním rituálu, fyzického výkonu chôdze, ktorý musia podstúpiť aby každý deň mohli existovať vo svojej verzii digitálneho kláštora. Týchto verzií je nekonečné množstvo a je možné medzi nimi rituálne prechádzať. Geometria klauzúry ich zároveň izoluje od seba navzájom. Klauzúra je kláštorný koncept, ktorý umožňuje ľudom hermeticky žiť, mimobežne s fyzickým svetom. Bránou do virtuálneho priestoru je „nulová architektúra“ - miestnosť, cela, kocka na pôdoryse 4x4 metre zbavená akejkoľvek vizuálnej architektonickej stránky. Poskytuje iba rovnú podlahu, ako bod odrazu pre nekonečný virtuálny svet a štyri steny a strop s odpovedajúcou hrúbkou pre dostatočné oddelenie od sveta vonkajšieho. Za touto „nulovou architektúrou“ sa otvára svet nekonečné slobody. Zdá sa, že nie skrz „architektonickú inováciu a politickú subverziu“ bude uskutočnený sen moderného architekta o architektúre ako stroji pre oslobodenie človeka, ale skrze opustenie fyzickej architektúry ako takej. Za proscéniom „nulovej architektúry“ sa otvára priestor, kde nová architektúra už nebude o „luxuse a dobrom bydle, nebude to architektúra separácie a uväznenia ale bude to konečne architektúra slobody.
|
host ::
RSS.