|
|
The abyss of the imagination: reason, limit and freedom in Kant's and Schelling's aesthetics
Rodriguez, Juan José ; Carlson, Sacha (vedoucí práce) ; Vrabec, Martin (oponent)
Résumé Dans ce mémoire nous nous proposons d'étudier l'identification de l'imagination productrice à la raison au sein de l'idéalisme esthétique de Schelling, identification qui nous conduit à proposer, dans ce qui suit, une lecture philosophique « inversée » de la faculté de juger esthétique de la Critique de la faculté de juger (1790) kantienne, basée sur la métaphysique moniste-immanente du Système de l'identité de Schelling (1801-1804). Cette approche de la troisième Critique de Kant caractérise l'originalité de ce mémoire, puisque la lecture traditionnelle du rapport de la Critique de la faculté de juger avec l'idéalisme allemand a soulignée, de Hegel à Lukács ou Hartmann, la centralité de la partie téléologique de l'ouvrage de 1790. Les auteurs de l'idéalisme et du romantisme allemands voyaient principalement dans le jugement téléologique un facteur d'unité entre les domaines théorique et pratique. Ce point de l'argumentation kantienne peut être vu comme un lien entre Spinoza et Hegel en ce qui concerne les concepts d'organisme, de totalité et d'action réciproque, que Hegel met surtout en jeu dans sa conception de système. Dans ce mémoire, nous parcourrons un chemin plus sinueux et hétérodoxe, c'est-à-dire moins exploré, qui se concentre sur le potentiel objectif du phénomène esthétique, ainsi que sur...
|
|
| |
|
|
Slovo, řeč a jazyk. Interdisciplinární pole teologie a neurověd.
Tomášek, Martin ; Vogel, Jiří (vedoucí práce) ; Vik, Dalibor (oponent)
73 Abstrakt Mnohovýznamový pojem logos provází filosofii od nejranějších autorů. Obecně lze říci, že pojem logos má v historii dvě hlavní skupiny významů. První skupina se týká řeči (slovo, řeč, věta…) a druhá skupina významů se týká rozumu (myšlenka, důvod, rozum, myšlení…). Druhá skupina ve filosoficko-teologickém uvažování přechází do představy rozumu přesahujícího člověka - "božský" či "světový rozum". Analytická filosofie postulovala teoretický podklad pro dualitu řeči a rozumu. Již Humboldt byl přesvědčen, že myšlení je vždy spojeno s jazykem, že řeč je orgán vytvářející myšlenky. Ebner v pneumatologické filosofii říká, že člověk je svojí povahou "Duchem, který má slovo", že "bez Slova není rozumu", a že "rozum je řeč, logos". Wittgenstein ve filosofii jazyka tvrdí, že "hranice mého jazyka znamenají hranice mého světa", a že "věta je obrazem skutečnosti". Lingvistické práce Fodora o vnitřním jazyku myšlení (mentálštině) a zejména Chomského teorie existence struktury pro "univerzální gramatiku" v lidském mozku, poskytují předpoklady pro pátrání po takové struktuře. Neurovědní výzkumy tyto předpoklady potvrzují. Součástí mozku dospělého člověka jsou struktury specializované pro chápání řeči. Patří k nim Brocovo centrum pro vytváření řeči, Wernickeho centrum pro porozumění řeči, fasciculus arcuatus,...
|
|
|
Jazyk moderní apologie u C. S. Lewise
Šmejdová, Barbora ; Novotný, Vojtěch (vedoucí práce) ; Červenková, Denisa (oponent) ; Štěch, František (oponent)
ThLic. Bc. Barbora Šmejdová Název práce: Jazyk moderní apologie u C. S. Lewise Anotace Disertační práce se zabývá otázkou, jaký by měl být jazyk apologetiky v současném světě, aby bylo možné komunikovat obsah křesťanské víry nevěřícím. K otázce přistupuje skrze dílo C. S. Lewise. Po úvodu a biografické části následuje rozbor Lewisových gnozeologických východisek. Snažíme se zde uchopit Lewisovu teorii poznání a ukazujeme, jak autor dokáže pozitivně reflektovat dnešní důraz na subjektivitu, aniž by upadl do relativismu. Další kapitola se zaměřuje na Lewisovu teorii jazyka. Problematika mýtu a metafory je pro něj klíčová. Spolu s Lewisem docházíme k závěru, že povaha lidské řeči je zásadně metaforická, ale i přes tuto omezenost máme možnost dotknout se pravdy. Cesta k pravdě však není jednoduchá. Aby byl autor schopen ve svém díle čtenáře přiblížit pravdě, musí sám v pravdě žít. Proto se v navazující kapitole věnujeme otázce imaginace a ukazujeme, že autentická křesťanská imaginace je nedílnou součástí každého dobré apologetického textu. Poslední kapitola se věnuje jednotlivým žánrům apologetiky a na základě Lewisovy zkušenosti ukazuje jejich přínosy a omezení. Klíčová slova C. S. Lewis; jazyk apologetiky; imaginace; rozum; mýtus; pravda
|
|
|
Lidská přirozenost u svatého Augustina
Šavel, Tibor ; Vopřada, David (vedoucí práce) ; Ventura, Václav (oponent)
Práce se věnuje Augustinovu pojmu lidské přirozenosti z antropologického hlediska a v jeho vztahu k Boží milosti. Staví na zevrubném popisu období, ve kterém sv. Augustin žil, a to jak z hlediska myšlenkových směrů vzdělanější vrstvy obyvatelstva, tak z hlediska obecných poměrů mezi lidmi doby. Lépe vynikne tato záležitost v polemice s jinými soudobými představami o spáse člověka.
|
|
|
Filosofické úvahy o umění a pravda
Poláková, Markéta ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Chavalka, Jakub (oponent)
Záměrem práce je sledovat téma umění (především hudby) a jeho souvislostí s pravdou a vůbec snaha postihnout to, co je onou pravdou myšleno. V tom se však odhaluje skutečný a nemalý cíl, který si práce klade: pozorně vnímat všechny otázky, jež se v souvislosti s uměním a pravdou vynořují, zachytit je a pokoušet se nacházet jejich patřičné filosofické zodpovězení. Práce vychází z rané filosofie Friedricha Nietzscheho, s přihlédnutím k jeho inspirátorům: Arthuru Schopenhauerovi (dotkneme se i vlivu Kantovy filosofie na Schopenhauerovo učení) a hudebnímu skladateli, v jisté době i Nietzscheho osobnímu příteli, Richardu Wagnerovi. Toho tato práce představí z jeho méně známé stránky filosofické a spisovatelské. Ukáže se, že ony vynořující se otázky se dotýkají například témat jako: abstraktní rozumovost a řeč v kontrastu s uměleckou tvořivostí a přímým prožíváním, subjektivita či objektivita v umění, zvláštní povaha filosofie, existenciální otázky a otázky vyššího smyslu lidského života. Klíčová slova: hudba, umění, pravda, emoce, rozum, mýtus, drama, tragédie
|
|
|
Režimy racionality / Objektivita mezi historickou epistemologií a pragmatismem
Krejčová, Kateřina ; Švec, Ondřej (vedoucí práce) ; Ritter, Martin (oponent)
(česky) Cílem práce je představit vybrané přístupy ke genealogii a proměnám pojmu "objektivita". Zatímco historická epistemologie tento pojem zasazuje do kontextu konkrétního dějinného úseku, v němž se zrodil a etabloval, a vnímá tak objektivitu jako nóvum, pragmatismus ho považuje za reziduum osvícenského diskurzu a navrhuje nahradit ho solidaritou. Oba přístupy analyzují úskalí nekritické aplikace toho termínu na dějiny filosofie a vědy avant la lettre a předpoklad, že objektivita je jen modifikací a jiným pojmenováním konceptu, který je podmínkou jakéhokoliv poznání. Práce vychází z textů Lorraine Dastonové, Petera Galisona, Richarda Rortyho, Thomase S. Kuhna a Pereze Zagorina.
|
|
| |
|
|
Kniha Il senso religioso jako pomůcka na cestě víry?
Bechyňová, Lenka ; Dřímal, Ludvík (vedoucí práce) ; Opatrný, Aleš (oponent)
Hlavním tématem této bakalářské práce je kniha Il senso religioso (Náboženský smysl), která je prvním dílem volné trilogie PerCorso (Cesta) italského kněze, teologa a učitele dona Luigiho Giussaniho. V první kapitole je nastíněn autorův životopis a doba, ve které žil. Ve druhé kapitole je podrobně představena kniha samotná, její vznik a první vydání, její analýza a následně také její syntéza zaměřená na hlavní myšlenky tohoto díla. Na základě malého dotazníku, jehož výsledky jsou zařazeny do třetí kapitoly, je v závěru práce posouzeno, zda by se tato kniha mohla stát i v naší kultuře pomůckou pro ty, kteří hledají odpovědi na otázky týkající se smyslu života a víry v Boha.
|
|
|
První proměna Frankfurtské školy
Chlouba, Karel ; Arnason, Johann Pall (vedoucí práce) ; Německý, Marek (oponent)
Název práce: První proměna Frankfurtské školy Autor: Bc. Karel Chlouba Obor: Historická sociologie Druh práce: Diplomová práce Vedoucí práce: prof. Dr. phil. Jóhann Páll Árnason Abstrakt: Předkládaná práce se zabývá první proměnou Frankfurtské školy - jejími východisky, vývojem a dějinným kontextem jejího působení. Vývoj kritické teorie této proměny je rozdělen do tří fází: v první jsou probrány jednotlivé momenty a motivy pozitivně di- alektické teorie a rozvoj skepticismu; v druhé je rozebrán samotný skeptický obrat a ve třetí negativní dialektika zosobněná především dílem Dialektika osvícenství. Práce se zaměřuje především na myšlení Maxe Horkheimera jako vůdčí osoby kruhu myslitelů, jeho osoba nemusí být ve všech fázích hlavním zdrojem progresivního myšlení teorie, ale vždy je hlavním moderátorem směřování tohoto myšlení. Klíčová slova: Adorno, Horkheimer, Marcuse, kritická teorie společnosti, sociolo- gie, racionalita, věda, teorie, rozum, změna, alternativa, dialektika, osvícenství vii
|
host ::
RSS.