|
|
Stabilních isotopy ve studiu potravy Ursidae, včetně fosilních forem.
Marková, Aneta ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Čermák, Stanislav (oponent)
Složení potravy u zástupců čeledi medvědovitých (Ursidae) je často diskutovaným tématem. Dodnes však panují určité nejistoty o trofické úrovni některých fosilních skupin. Velmi užitečnou metodou, která napomáhá k určení trofické úrovně u fosilních druhů medvědů a k určení relativního zastoupení rostlinné a živočišné složky potravy u druhů recentních, je analýza stabilních izotopů. Tato práce shrnuje poznatky o metodických přístupech a možnostech využití stabilních izotopů 13 C a 15 N ve studiu potravní ekologie medvědovitých. Výsledky analýz stabilních izotopů jsou prezentovány spolu s výsledky získanými jinými metodami. Pozornost je věnována skupinám, pro které existují relevantní izotopová data, se zvláštním zaměřením na medvědy jeskynní, jejichž trofická úroveň je v závěru zhodnocena za pomoci analýz stabilních izotopů i v kontextu evolučním a nutričním.
|
|
|
Evoluční a vývojové aspekty dentice šupinatých plazů
Zahradníček, Oldřich ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Míšek, Ivan (oponent) ; Peterková, Renata (oponent)
EVOLUČNÍ A VÝVOJOVÉ ASPEKTY DENTICE ŠUPINATÝCH PLAZŮ Souhrn disertační práce Dentice a její evoluční modifikace sehrály v radiaci plazů důležitou roli. Za původní stav se považuje homodontní, polyfyodontní dentice s konickými až cylindrokonickými zuby, které jsou pleurodontně připojeny k čelistním kostem. Odvozeným stavem pak byla evoluce heterodoncie, akrodoncie a vzácně monofyodoncie. Ve srovnání se savci, kde chrup je tradičně chápan jako jeden z nejdůležitějších znaků a jeho výzkumu je průběžně věnována značná pozornost, zájem o plazí dentici byl donedávna omezen. Zaměřil jsme se tedy na vývojové a evoluční aspekty zubů linie Squamata, která zahrnuje většinu recentních druhů plazů. Při výzkumu jsem použil histologické, imunohistochemické a in situ hybridizační metody s doplněním o počítačovou tomografii, rentgenografii a rastrovací elektronovou mikroskopii. Cílem práce bylo (a) vybrat vhodné modelové taxony reprezentující vývojové linie šupinatých plazů, které jsou relevantní z hlediska své fylogenetické pozice v rámci Squamata a které vykazují kontrastní typy dentálních adaptací; (b) v praxi ověřit použitelnost zvolených taxonů jako modelových druhů; (c) pro tyto taxony získat vlastním výzkumem základní informace o specifikách jejich odontogeneze. Jako zástupce s generalizovaným stavem dentice,...
|
|
|
Sklovinový plášť savčích zubů: strukturní, funkční a vývojové souvislosti.
Hanousková, Pavla ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Němec, Pavel (oponent)
Vymezení specifik savčích zubů a jejich sklovinového pláště s důrazem na au- tapomorfie savčí organizace. Základní strukturní a organizační úrovně skloviny savců (nano- krystaly, elementární krystality, prismata, IPM, schmelzmuster, celkovostní charakteristiky dentice). Přehled základních poznatků srovnávací analýzy: charakteristika úrovně poznání poměrů skloviny jednotlivých vývojových linií a stručné vymezení jejich specifik. Zhodnocení stavu poznání s ohledem na zamýšlené směřování dalších výzkumů. 1
|
|
|
Drobní savci v potravě sovy pálené ve východním Středomoří.
Šindelář, Jiří ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Anděra, Miloš (oponent)
Obsáhlý materiál kosterních pozůstatků savců z potravy sovy pálené v oblasti východního Středomoří byl zpracován a různými technikami chorologické a morfometrické analýzy zhodnocen. Ve vlastním souboru, obsahujícím doklady nejméně 8400 jedinců, je zastoupeno celkem 45 druhů hmyzožravců, hlodavců a netopýrů, kteří reprezentují podstatnou část fauny regionu. Podrobně byla zhodnocena chorologická skladba tafocenos a meziregionální rozdíly, projevující se především odlišnostmi v zastoupení satelitních a akcesorických elementů. Vysoce průkazné je ochuzení tafocenos izolovaných ostrovů (Kypr, Karpathos, zčásti Kréta), kde chybí křečkovití, hrabošovití, C. leucodon aj. a v dominanční struktuře se zásadním dílem uplatňuje krysa Rattus rattus, představující zde invazní druh, výrazně úspěšnější než v členitých kontinentálních kontextech. Druhová diverzita zkoumaných tafocenos je pozitivně korelována s geografickou šířkou (tafocenosy severnějších regionů jsou výrazně bohatší) a negativně s ostrovním efektem a stupněm aridizace. Morfometrická analýza tří nejhojnějších druhů rejskovitých ukázala z hlediska zkoumaného regionu výrazně homogenní distribuci metrických charakteristik jednotlivých druhů, v lokálním měřítku se však tato homogenita u některých druhů ztrácí. U C. leucodon je patrný aspekt klinální...
|
|
|
Eko-etologické aspekty rozmnožování netopýra velkého (Myotis myotis Borkhausen, 1797)
Porteš, Michal ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Benda, Petr (oponent)
V rámci řádu letounů (Chiroptera) existuje velká variabilita v potravních, úkrytových i sociálních strategiích. Nejrozšířenějším párovacím systémem je polygamie, přičemž převládá systém resource-defence polygyny, kdy obhajovaným zdrojem je úkryt s teritoriem nebo samice harému. Z dalších častějších párovacích systémů se vyskytuje sezónní seskupení více samic a samců v tzv. swarming sites. Relativní nespecializovanost umožnila rodu Myotis téměř kosmopolitní rozšíření a znamenala obsazení velkého množství biotopů. M. myotis a M. blythii/oxygnathus jsou kryptickými druhy, jež se ale morfologicky, biogeograficky a ekologicky dají odlišit. M. myotis je ve střední Evropě synantropním druhem a recentně začal také využívat dálničních mostů jako úkrytů, zejména v podzimním období. Sezónní organizace populace M. myotis odpovídá cyklu mírného pásma. Na rozdílné teplotní podmínky v úkrytech letních kolonií netopýři reagují změnami uspořádání kolonie, jež je upravováno podle teplotního optima. Mezi samicemi a mláďaty v mateřských koloniích probíhá intenzivní komunikace stejně jako mezi samci a samicemi v pářících úkrytech. Ačkoliv je M. myotis v Evropě intenzivně zkoumaným druhem, párovací systémy a etologie rozmnožování společně s akustickou komunikací mezi oběma pohlavími jsou stále nedostatečně prozkoumanými...
|
|
|
Archeozoologciká problematika eneolitu Čech
Kyselý, René ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Beneš, Jaromír (oponent) ; Mlíkovský, Jiří (oponent)
3 Abstrakt: Předložená disertační práce je příspěvkem k poznání historie zvířat a vztahu lidí a zvířat v období eneolitu, tj. v poměrně dlouhém časovém rozmezí ca. 4500-2200 BC. Období eneolitu se od předešlého neolitu liší řadou charakteristik. Někdy bývá jako základní hybatel socioekonomických změn považován počátek využívání kovu (mědi), Sherrattova teorie "secondary products revolution" ale ukazuje na zásadní význam rychlé změny od využívání primárních zvířecích produktů (maso, kůže apod.) k využívání produktů sekundárních (mléko, vlna, práce, zejména zápřah), a to právě v době odpovídající českému eneolitu. Nicméně teorie je stále diskutována a kritizována a, vzhledem k možnosti mozaikovitého charakteru vývoje paleoekonomické situace, je poukazováno na nutnost jejího ověřování na lokálních a regionálních úrovních. Autor práce podrobně zpracoval ca. 49 500 osteologických nálezů z archeologických sídlištních situací Čech, z nichž ca. 13 500 bylo možno blíže zoologicky determinovat. Další údaje byly převzaty z již dříve publikovaných českých a moravských lokalit (ca. 22 000 nálezů, z toho 11 000 determinovatelných). Tento materiál byl za pomocí sjednocených metodik a postupů podroben detailní archeozoologické analýze zahrnující tafonomický rozbor, kvantifikaci zoologických druhů a anatomických elementů,...
|
|
|
Sezonní proměnlivost v teritoriální aktivitě bobra evorpského (Castor fiber L.)
Kadlecová, Hana ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Červený, Jaroslav (oponent)
Předkládaná diplomová práce se zabývá změnami časové a prostorové aktivity bobra evropského (Castor fiber L.) v průběhu měnících se ročních období. Základní soubor dat byl získán kontinuálním telemetrickým sledováním vybraných jedinců v letech 2008 a 2009 ve dvou různých geografických oblastech, v Českém lese a na jižní Moravě. Cílem práce bylo zaznamenat a vyhodnotit chování bobra evropského v průběhu roku. Zaměřila jsem se zejména na počátek a konec aktivity v souvislosti se západem a východem slunce, délku doby setrvání mimo noru, změny velikostí aktivně využívaného prostoru a délku pohybu. V případě, že se v teritoriu vyskytovalo více jedinců, jsem sledovala také jejich interakce. Při počítání jsem brala ohled i na pohlaví a věk sledovaných individuí. Chování bobrů se v průběhu roku mění. Nejaktivnější jsou v podzimních a jarních měsících, naopak v zimě se aktivita výrazně snižuje. Platí to nejen pro délku a dobu pohybu, ale také pro velikost aktivně využívaného prostoru. Počátek aktivity silně koreluje se západem slunce, naopak konec aktivity není s východem slunce nijak silně provázán. Srovnáním pohybu jedinců jsem dospěla k závěru, že až na malé výjimky aktivují separátně. Klíčová slova: bobr evropský (Castor fiber L.), telemetrie, cirkadiální rytmy, cirkaanuální rytmy, časová a prostorová...
|
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.