Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 9 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Netopýři rodu Plecotus ve fosilním záznamu střední a jihovýchodní Evropy.
Balážová, Alena ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Hanák, Vladimír (oponent)
V této práci byla provedena revize a detailní morfometrická analýza fosilního materiálu rodu Plecotus Geoffroy, 1818 (Microchiroptera) ze střední Evropy od miocénu po současnost. Jak metrické, tak fenetické znaky na lebce a zubech byly srovnány s recentními evropskými druhy tohoto rodu. Z fosilních taxonů byla pozornost věnována nejpodrobněji druhu Plecotus abeli Wettstein-Westersheim 1923, jenž se zdá být pravděpodobně pouze extrémní fenotypovou variantou druhové skupiny Plecotus auritus. Byl rovněž zkoumán fosilní záznam z lokality Karlukovo (Bulharsko), kde byla poprvé potvrzena existence druhu Plecotus macrobullaris Kuzjakin, 1965.
Populační a geografická proměnlivost létavců (Miniopterus) v západní Palearktidě
Šrámek, Jan ; Benda, Petr (vedoucí práce) ; Hanák, Vladimír (oponent)
V této práci byla prostřednictvím multidisciplinárního přístupu (morfometrická kraniální, dentální, fenetická a tvarová analýza; molekulárně genetická analýza mt genu ND2) detailně prostudována pohlavní a zejména geografická proměnlivost různých populací rodu Miniopterus ze západní Palearktidy a navazujících oblastí: Miniopterus schreibersii (Maroko, západní Evropa, Panonie, Balkán, Kréta, Blízký východ, Střední východ), Miniopterus natalensis (Jemen, Etiopie) a Miniopterus inflatus (Etiopie). U druhu Miniopterus schreibersii byla testována a následně prokázána existence pohlavního dimorfizmu: samci mají lebky celkově větší a oproti samicím relativně vyšší, kratší a užší. Mandibuly mají celkově větší samice, stejně jako více než polovinu dentálních rozměrů. Samci mají výrazně větší špičáky a celkově, ku ostatním dolním premolárům, relativně vyšší dolní P4. Pohlaví se navzájem nejvíce liší ve tvaru P4 a horních molárů. Hodnocením mezipopulační variability druhu Miniopterus schreibersii bylo zjištěno, že vzorky západoevropské, panonské, balkánské, krétské, sicilské, gruzínské, příbřežní turecké a marocké nejspíše náležejí poddruhu M. s. schreibersii. Afgánské, íránské, ázerbájdžánské a vnitrozemní turecké pak poddruhu M. s. pallidus. Blízkovýchodní vzorky (jižní Anatolie, Kypr, Libanon, Sýrie),...
Netopýři rodu Plecotus ve fosilním záznamu střední a jihovýchodní Evropy.
Balážová, Alena ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Hanák, Vladimír (oponent)
V této práci byla provedena revize a detailní morfometrická analýza fosilního materiálu rodu Plecotus Geoffroy, 1818 (Microchiroptera) ze střední Evropy od miocénu po současnost. Jak metrické, tak fenetické znaky na lebce a zubech byly srovnány s recentními evropskými druhy tohoto rodu. Z fosilních taxonů byla pozornost věnována nejpodrobněji druhu Plecotus abeli Wettstein-Westersheim 1923, jenž se zdá být pravděpodobně pouze extrémní fenotypovou variantou druhové skupiny Plecotus auritus. Byl rovněž zkoumán fosilní záznam z lokality Karlukovo (Bulharsko), kde byla poprvé potvrzena existence druhu Plecotus macrobullaris Kuzjakin, 1965.

Viz též: podobná jména autorů
1 Hanák, Václav
2 Hanák, Vít
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.