Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 74 záznamů.  1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Lasicovité šelmy střední Evropy v kvartérním fosilním záznamu
Vencová, Barbora ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Kyselý, René (oponent)
Předložená práce shrnuje výsledky revize 414 fosilních dokladů lasicovitých šelem z 136 nálezových celků čtvrtohorního a pliocenního stáří (6 MN51-17, 8 Q1, 10 Q2, 2 Q3, 104 Q4) z území ČR a Slovenska shromážděných ve sbírkách PřF UK a Národního muzea. Výsledky detailní biometrické analýzy srovnávané s datovým aparátem souběžné analýzy souboru recentních forem (204 jedinců 8 spp.) a literárních referencí umožnily spolehlivé určení většiny dokladů (celkem 9 recentních a 7 fosilních taxonů). Početnějšími soubory, umožňujícími podrobnější hodnocení, byl zastoupen rod Martes a zejména pak skupina Mustela nivalis - M. erminea tvořící celkem 77% všech dokladů. Doklady této skupiny z nejstaršího úseku (MN15- MN17) jsou blízké společnému předku obou recentních druhů, identifikuji je jako Mustela pliocaenica. Rovněž staropleistocenní formy (MN17-Q2 M. praenivalis, M. palerminea) se od recentních populací zřetelně liší. Fenotypové přestavby ústící k recentním formám probíhají tedy zřejmě až ve středním pleistocenu (Q3). Bohatý aparát dokladů ze souvislých vrstevných sledů současného glaciálního cyklu ukazuje nápadnou převahu dokladů z různých úseků glaciálu (včetně LGM) a vysoce průkazné fenotypové změny obou druhů v tomto období. Areálové expanse a vývoj fenotypových specifik těchto druhů (včetně extrémní...
Rejsci tribu Nectogalini ve střední Evropě: fosilní záznam, taxonomie, areálová dynamika.
Pažitková, Barbora ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Farková, Lucie (oponent)
Poznání historie rejsků tribu Nectogalini, včetně evopského rodu Neomys, je v mnohém velmi neúplné. Fosilní doklady jsou obecně vzácné, většinou jsou velmi fragmentární, diskriminační kritéria užívaná pro identifikaci recentních taxonů zde nelze použít. Vstupním krokem předložené práce tak byl detailní rozbor variability rozsáhlého souboru recetních populací (144 ex. N. fodiens a N. milleri, 45 ex. mimoevropských forem) zohledňující 217 metrických proměnných a vypracování série detailních diskrimačních kritérií použitelných pro identifikaci a srovnávací analýzy fragmentárního fosilního materiálu. S tímto aparátem bylo zpracováno celkem 112 položek fosilního záznamu Nectogalini z nalezišť v ČR a na Slovensku, stratigraficky pokrývající úsek od středního pliocenu (MN15) po současnost. Výsledky týkající se současného glaciálního cyklu (biozona Q4: MIS 5b-1) jednoznačně dokládají přítomnost N. fodiens i N. milleri ve starších úsecích viselského glaciálu, v závěru glaciálu i v průběhu celého holocénu, přes patrně mozaikový výskyt obou forem v uvedeném úseku. Analýza dokladů z biozon Q2 (závěr starého pleistocénu) a Q3 (časný střední pleistocén) ukázala na příslušnost k jedinému taxonu s poměrně vysokou mírou variability. Pro tuto formu, o jejíž příslušnosti k rodu Neomys není pochyb, akceptujeme...
Vztah mezi recentní a holocenní diverzitou měkkýší fauny Velké Fatry
Kubíková, Kateřina ; Juřičková, Lucie (vedoucí práce) ; Horáček, Ivan (oponent)
Studium kvartérních měkkýšů je jedním z nejdůležitějších zdrojů informací používaných pro paleoekologické a biogeografické rekonstrukce. Přesto bylo dosud věnováno jen minimum pozornosti výzkumu informační hodnoty kvartérních profilů na škále konkrétní krajiny. Na území Velké Fatry umožňuje množství dostupných záznamů o recentní a kvartérní fauně porovnat holocenní a recentní druhovou diverzitu terestrických měkkýšů a určit tak, kolik holocenních sukcesí je třeba k zhodnocení druhového bohatství takto geomorfologicky členité oblasti. V této diplomové práci byla dostupná data doplněna sběrem vzorků z dalších recentních lokalit a kvantitativním zpracováním materiálu z profilů Stankovany a Skamenelá skala. Celkem bylo na recentních lokalitách zaznamenáno 129 druhů suchozemských plžů (více než 72 % slovenské terestrické malakofauny). V holocenním záznamu tvořeném sedmi profily bylo nalezeno 93 druhů. Dohromady zachycují všechny profily více než 85 % recentních druhů schránkatých terestrických měkkýšů, zatímco jediný profil pokrývá pouze kolem 50 % recentní diverzity, což poukazuje na význam použití většího množství profilů v paleoekologických studiích.
Netopýři rodu Plecotus ve fosilním záznamu střední a jihovýchodní Evropy.
Balážová, Alena ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Hanák, Vladimír (oponent)
V této práci byla provedena revize a detailní morfometrická analýza fosilního materiálu rodu Plecotus Geoffroy, 1818 (Microchiroptera) ze střední Evropy od miocénu po současnost. Jak metrické, tak fenetické znaky na lebce a zubech byly srovnány s recentními evropskými druhy tohoto rodu. Z fosilních taxonů byla pozornost věnována nejpodrobněji druhu Plecotus abeli Wettstein-Westersheim 1923, jenž se zdá být pravděpodobně pouze extrémní fenotypovou variantou druhové skupiny Plecotus auritus. Byl rovněž zkoumán fosilní záznam z lokality Karlukovo (Bulharsko), kde byla poprvé potvrzena existence druhu Plecotus macrobullaris Kuzjakin, 1965.
Oční sekrece u bodlínů: fysiologické, behaviorální a fylogenetické souvislosti (Tenrecinae, Afrosoricida)
Bálek, Jiří ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent)
O sekreci bílé tekutiny kolem očí a nosu u bodlínů Echinops telfairi a Setifer setosus se zmiňuje poprvé Poduschka v roce 1974, ale doposud se tomuto fenoménu u těchto druhů nikdo detailněji nevěnoval. Podobná sekrece byla popisována u bobrušek či u rejsků. Podnětem k ronění je vzrušení jedince způsobené přítomností samice nebo jiného samce či jejich pachu. Samci sekret též používají ke značkování teritoria. Bylo odebráno celkem 70 vzorků očního sekretu od deseti samců Echinops telfairi a to během celého aktivního období (březen - říjen). Pro detekci proteinů byla použita metoda dvoudimenzionální polyakrylamidové elektroforézy (2D PAGE) a následná identifikace pomocí hmotnostní spektrometrie. Pitva oční oblasti byla provedena u zástupců všech čtyř rodů podčeledi Tenrecinae (Tenrec, Setifer, Echinops, Hemicentetes), uhynulých v Zoo Plzeň. Bylo zjištěno, že a) druhy bodlínů, které produkují oční sekret, mají výrazně větší slzné a Harderovy žlázy, b) sekret obsahuje lipokaliny - proteiny se schopností přenášet feromony a jiné hydrofobní molekuly, c) sekret z orbitální oblasti má jiné složení než sekret z nasální oblasti (výrazně nižší obsah proteinů). Oční sekret tedy hraje významnou roli v pachové komunikaci bodlínů Echinops telfairi (a patrně i Setifer setosus).
Sklovinový plášť savčích zubů: strukturní, funkční a vývojové souvislosti.
Hanousková, Pavla ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Němec, Pavel (oponent)
Vymezení specifik savčích zubů a jejich sklovinového pláště s důrazem na au- tapomorfie savčí organizace. Základní strukturní a organizační úrovně skloviny savců (nano- krystaly, elementární krystality, prismata, IPM, schmelzmuster, celkovostní charakteristiky dentice). Přehled základních poznatků srovnávací analýzy: charakteristika úrovně poznání poměrů skloviny jednotlivých vývojových linií a stručné vymezení jejich specifik. Zhodnocení stavu poznání s ohledem na zamýšlené směřování dalších výzkumů. 1
Stabilních isotopy ve studiu potravy Ursidae, včetně fosilních forem.
Marková, Aneta ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Čermák, Stanislav (oponent)
Složení potravy u zástupců čeledi medvědovitých (Ursidae) je často diskutovaným tématem. Dodnes však panují určité nejistoty o trofické úrovni některých fosilních skupin. Velmi užitečnou metodou, která napomáhá k určení trofické úrovně u fosilních druhů medvědů a k určení relativního zastoupení rostlinné a živočišné složky potravy u druhů recentních, je analýza stabilních izotopů. Tato práce shrnuje poznatky o metodických přístupech a možnostech využití stabilních izotopů 13 C a 15 N ve studiu potravní ekologie medvědovitých. Výsledky analýz stabilních izotopů jsou prezentovány spolu s výsledky získanými jinými metodami. Pozornost je věnována skupinám, pro které existují relevantní izotopová data, se zvláštním zaměřením na medvědy jeskynní, jejichž trofická úroveň je v závěru zhodnocena za pomoci analýz stabilních izotopů i v kontextu evolučním a nutričním.

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 74 záznamů.   1 - 10dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.