|
|
Role střevní mikrobioty v rozvoji Alzheimerovy demence
Hakenová, Kristina ; Valeš, Karel (vedoucí práce) ; Vodička, Martin (oponent)
Zachování zdraví ve vyšším věku závisí na funkci biologických homeostatických systémů (nervové, endokrinní a imunitní činnosti), v čemž hraje klíčovou roli biologická interakce mezi těmito systémy a střevní mikrobiotou. Jednou z mimořádně závažných chorob typických pro vyšší věk je Alzheimerova demence (AD), která je nejčastější příčinou demence na světě. Tato nemoc je doprovázena poruchami kognitivních funkcí, které jsou asociovány s hromaděním amyloidních plaků a neurofibrilárních vláken v mozkové tkáni. Během stárnutí dochází přirozeně k biologickým změnám, v důsledku čehož dochází ke snížení funkční kapacity organismu, to je doprovázeno i zvýšeným rizikem zánětlivých procesů, které se podílejí na etiologii několika chronických patologických stavů, včetně neurodegenerativních procesů. Tyto modulační procesy jsou spojeny s oxidačním stresem a střevní dysbiózou. Ve vědecké literatuře je velmi dobře doloženo, že ve stárnutí dochází k výrazným změnám ve složení střevní mikrobioty. Tyto změny mohou vést k řadě biologických změn včetně zvýšení propustnosti střevní stěny a tím způsobovat zvýšený průnik řady biologicky aktivních látek do těla. To může být může být rizikový faktor rozvoje zánětu i v mozkové tkáni či dokonce rozvoje neurodegenerace. Modifikace střevní mikrobioty může mít tedy pozitivní...
|
|
|
Neurální aktivita u stereotypního chování v quinpirolem indukovaném zvířecím modelu obsedantně kompulsivní poruchy (OCD)
Alexová, Daniela ; Valeš, Karel (vedoucí práce) ; Kopřivová, Jana (oponent)
Hlavním cílem této práce bylo určit změny v neuronální aktivitě anteriorní cingulátní kůry (ACC), orbitofrontální kůry (OFC) a mediální prefrontální kůry (MPC) potkanů senzitizovaných agonistou D2/D3 receptorů quinpirolem (QNP) během explorace obohaceného otevřeného pole. Během experimentu byly taktéž vyhodnoceny změny v chování potkanů vyvolané senzitizací QNP a srovnány s předchozími výsledky. K experimentu bylo využito 22 dospělých samců potkanů kmene Long-Evans. Polovině potkanů byla každý den podávána subkutánní injekce quinpirolu v dávce 0,5 mg/kg, zatímco druhé polovině potkanů byl podáván fyziologický roztok. Obě skupiny absolvovaly 10 habituačních sezení v otevřeném poli obohaceném o dva kovové objekty. Chování potkanů bylo nahráváno a byly získány data o lokomoční aktivitě a frekvenci návštěv zón arény. Jedenáctý experimentální den část QNP senzitizovaných a kontrolních zvířat explorovala obohacené otevřené pole (t = 5 minut), zatímco druhá část potkanů byla ponechána jako klecová kontrola. Ihned po skončení experimentu byla pokusná zvířata dekapitována a extrahované mozky byly kryoprezervovány. Za účelem vizualizace neuronální aktivity ACC, OFC a MPC byla na ultratenkých řezech získané mozkové tkáně provedena Arc fluorescenční in situ hybridizace a byly získány podíly Arc exprimujících...
|
|
| |
|
|
Význam NMDA antagonistů v animálních modelech ischemického poškození mozku a deprese
Kletečková, Lenka ; Valeš, Karel (vedoucí práce) ; Zach, Petr (oponent) ; Ježek, Karel (oponent)
Glutamátergní systém je hlavním excitačním systémem a glutamátové receptory jsou hojně exprimovány v celé nervové soustavě. Jejich nejrozšířenější typ N-methyl-D-aspartátové (NMDA) receptory jsou esenciální pro fyziologický vývoj nervové tkáně, synaptickou plasticitu a kognitivní procesy. Na druhou stranu nadměrná aktivace těchto receptorů vede k excitotoxickému poškození nervové tkáně a pozdějším velmi vážným neurologickým následkům na budoucí kvalitu života pacienta. Narušení glutamátergního systému je společným rysem pro hypoxicko-ischemické poškození, traumatické poranění, neurodegenerativní onemocnění i neuropsychiatrické choroby. Proto jsou glutamátergní systém a potažmo NMDA receptory atraktivním cílem současného neurofarmakologického výzkumu. Předložená práce se zabývá různými typy molekul modulačně inhibujících NMDA receptor. Výzkum je zaměřen zejména aplikovaným směrem s cílem ohodnotit možný terapeutický potenciál studovaných látek. První skupinu látek představují neuroaktivní steroidy pregnanolon glutamát a pregnanolon hemipimelát inhibičně alostericky modulující NMDA receptor. U těchto molekul jsme s pomocí histologických a behaviorálních metod prokázali jejich neuroprotektivní efekt v hypoxicko-ischemickém a excitotoxickém poškození nervové tkáně. Druhou skupinou látek jsou takrin a...
|
|
|
Regulace transportu NMDA receptorů v savčích neuronech
Hemelíková, Katarína ; Horák, Martin (vedoucí práce) ; Novotný, Jiří (oponent) ; Valeš, Karel (oponent)
N-methyl-D-aspartátové (NMDA) receptory řadíme mezi ionotropní glutamátové receptory ovlivňující excitační synaptický přenos a synaptickou plasticitu v centrálním nervovém systému (CNS) savců. Aktivace NMDA receptorů hraje klíčovou roli ve vývoji mozku nebo při formování paměti. Abnormální regulace NMDA receptorů je jedna z hlavních příčin vzniku různých neurologických a psychiatrických onemocnění. NMDA receptory vytvářejí heterotetramerní komplexy složené z GluN1, GluN2(A-D) a/nebo GluN3(A a B) podjednotek. Povrchová exprese NMDA receptorů je regulovaná na mnoha úrovních, včetně zpracování a kontroly v endoplazmatickém retikulu (ER), intracelulárního transportu přes Golgiho aparát (GA), internalizace, recyklace a následné degradace. NMDA receptory jsou na úrovni časného transportu regulovány: volnou dostupností GluN podjednotek v ER, přítomností ER- retenčního a exportního signálu a posttranslačními modifikacemi, včetně fosforylace a palmitoylace. Avšak role N-glykosylace v regulaci transportu NMDA receptorů dosud nebyla plně objasněna. Cílem této práce proto bylo objasnění mechanismů regulace povrchové exprese a funkčních vlastností NMDA receptorů. V předložené práci jsme použili kombinaci nejmodernějších metod z oblasti molekulární biologie, mikroskopie, biochemie a elektrofyziologie. Rovněž...
|
|
|
Molekulární mechanismy působení antidepresiv.
Brenišin, Martin ; Hejnová, Lucie (vedoucí práce) ; Valeš, Karel (oponent)
Deprese je široce rozšířené chronické onemocnění, které ovlivňuje myšlenky, náladu, fyzické zdraví a celkovou kvalitu života. Mezi její projevy patří špatná nálada, nedostatek energie, smutek, insomnie a neschopnost pociťovat štěstí a užívat si života. Většina lidí se s depresí během svého života setká přímo nebo nepřímo, skrze rodinu nebo blízkého známého. Počet pacientů s diagnostikovanou klinickou depresí celosvětově každoročně stoupá. Až polovina nemocných během své deprese pocítí sebevražedné myšlenky a čtvrtina se o sebevraždu pokusí. Léčba deprese je tedy velmi důležitá. Antidepresiva jsou širokou skupinou látek zaměřenou na tuto léčbu. V současnosti existuje řada antidepresiv s různými mechanismy účinku, jejichž hlavním efektem je zvýšení hladin monoaminových neurotransmiterů v mozku. Inhibitory zpětného vstřebávání toho dosahují blokováním transportérů daných neurotransmiterů. Další druh antidepresiv inhibuje činnost monoaminooxidázy, která serotonin, noradrenalin a dopamin degraduje. Tato práce shrnuje základní poznatky o hlavních typech antidepresiv a jejich mechanismech účinku. Klíčová slova: antidepresiva, serotonin, deprese, noradrenalin, transportéry monoaminů
|
|
|
Vliv stárnutí a stresu na autofagocytózu
Čechová, Kateřina ; Vrajová, Monika (vedoucí práce) ; Valeš, Karel (oponent)
Autofagocytóza je nespecifický katabolický mechanismus udržující buněčnou homeostázu. V případě zvýšeného stresu dokáže zvýšit svou aktivitu, a tím udržet buňku při životě. Je známo, že v průběhu přirozeného stárnutí dochází ke zpomalování její aktivity, a naopak experimentální indukce vede k prodloužení života modelových organismů. Zpomalování může být facilitováno dalšími faktory, jedním z nich může být chronický stres. Vzhledem k tomu, že věk a chronický stres jsou dva faktory podílející se na vzniku mnoha neléčitelných neurodegenerativních onemocnění, v souvislosti se kterými je nyní mechanismus autofagocytózy aktivně zkoumán, zajímalo nás, zda dochází při jejich kombinaci ke změnám v aktivitě autofagocytózy. V naší práci jsme studovali vliv dlouhodobého stresu navozeného sociální izolací u potkanů kmene Wistar ve věku 6 měsíců (N=16) a 12 měsíců (N=16). Zvířata v experimentální skupině byla umístěna do separátních klecí a sociálně izolována po dobu 4 týdnů. Zvířata v kontrolní skupině byla chována ve skupině po dvou. Expresi markerů autofagocytózy (Beclin-1, LC3-II, mTOR) jsme měřili v mozku sociálně izolovaných a kontrolních zvířat v oblasti hipokampu a striata. Dále jsme měřili expresi podjednotek NMDA receptoru (NR1, NR2A, NR2B) v oblasti hipokampu. Výsledky ukázaly, že starší zvířata v kontrolní...
|
|
|
Určení kritické vývojové periody pro účinky metamfetaminu na chování laboratorního potkana v dospělosti
Hrebíčková, Ivana ; Šlamberová, Romana (vedoucí práce) ; Cendelín, Jan (oponent) ; Valeš, Karel (oponent)
Cíl: Cílem disertační práce bylo zjistit, které z neuro-ontogenetických stadií vývoje laboratorního potkana má pro expozici metamfetaminu (MA) zásadnější vliv na jeho chování v dospělosti a určit tak kritickou vývojovou periodu pro účinky této drogy. V experimentální části studie byl testován vliv prenatální a neonatální expozice MA na chování, sociální interakce, kognitivní funkce a aktivní vyhledávání drog v dospělosti. Metodika: Dospělé samice laboratorního potkana byly vystaveny během různého stadia gestace a laktace působení MA (5 mg/ml/kg) nebo fyziologického roztoku (S) (1 mg/kg). Testované látky byly aplikovány subkutánně během první poloviny gestace (ED 1-11), druhé poloviny gestace (ED 12-22), nebo během časné laktace (PD 1-11). Účinek prenatální expozice MA se na mláďata přenášel transplacentárně; účinek expozice během časné laktace se na mláďata přenášel prostřednictvím mateřského mléka. Na to, abychom mohli porovnat míru přenosu účinku nepřímé expozice MA prostřednictvím mateřského mléka, zvolili jsme si další skupinu mláďat, kterým jsme během stejné aplikační periody (PD 1-11) aplikovali testované látky přímo subkutánně. Tímto způsobem jsme získali 8 skupin exponovaných mláďat: ED 1-11 MA, S; ED 12-22 MA, S; PD 1-11 nepřímo MA, S; PD 1-11 přímo MA, S. Tato mláďata byla testována v...
|
|
|
Vývoj motoriky laboratorního potkana po opakovaném podání antagonisty AMPA receptoru
Hanzalová, Jitka ; Mareš, Pavel (vedoucí práce) ; Valeš, Karel (oponent)
Látka IEM 1460 je antagonistou AMPA receptorů v mozku. Jde o derivát adamantinu, jenž byl již v několika studiích testován jako potenciální věkově vázané antikonvulzivum. V rešeršní části práce jsou shrnuty poznatky o receptorech, se zaměřením na receptory typu AMPA, látce IEM 1460, epilepsii a ontogenetickém vývoji laboratorního potkana. Výzkumná část se věnuje hodnocení účinků látky IEM 1460 na hrubou motoriku potkana v několika postnatálních dnech života. Pro hodnocení spontánní motoriky zvířete bylo využito sledování v Open fieldu, pro hodnocení provokované motoriky bylo použito několik specifických testů. Do výzkumu bylo zařazeno celkem 30 zvířat. Látky (IEM 1460 v dávce 3 mg/kg, IEM 1460 v dávce 10 mg/kg nebo fyziologický roztok v objemu 2 ml/kg) byly mláďatům podávány intraperitoneálně v pěti po sobě následujících dnech (ve věku P7 - P11) a zvířata byla opakovaně testována ve věku 12, 15, 18, 21, 25, 31 a 60 dní. V tomto výzkumu nebyl prokázán významný vliv látky IEM 1460 na hrubou motoriku laboratorního potkana a látka tedy zůstává vážným kandidátem na věkově specifické antiepileptikum.
|
|
| |
host ::
RSS.