|
|
Mysl a vědomí u zvířat
Richterová, Klaudie ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Jirsa, Jakub (oponent)
Název diplomové práce: Mysl a vědomí u zvířat Vedoucí práce: prof. Karel Thein, Ph.D. Vypracovala: Bc. Klaudie Richterová Abstrakt v českém jazyce Tato práce zkoumá problematiku poznávání mysli a vědomí u živých bytostí odlišného druhu. Jako základní problém takového poznávání identifikuje esenciální niternost vědomého prožívání. Každým metodickým úsilím o její poznání tuto subjektivní niternost objektivizujeme, a zbavujeme ji tedy její podstaty. Tím se z velké části zbavujeme toho, co chceme zkoumat. S tímto problémem je spojeno téma řeči jakožto formy komunikace, která zde sehrává dvojznačnou roli. Řeč ve smyslu artikulované formy komunikace může být též překážkou, která lidskou bytost od ostatních živých tvorů odděluje; zkoumání takzvaně "méně artikulovaných" podob komunikace může být naopak možností, jak tuto bariéru překonat. Součástí práce je zároveň kritická reflexe vědeckých výzkumů, které se na schopnosti zvířat zaměřují, avšak zapomínají dostatečně zohlednit lidský element samotného výzkumu. Závěrečná část práce je spojena s moderními výzkumy psích dovedností a úvahou nad vlivem procesu domestikace na to, co nazýváme inteligencí.
|
|
|
Aristotelovo pojetí místa: Phys. IV 208a27-213a11
Císař, Karel ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent) ; Mráz, Milan (oponent)
Aristotelovo zkoumání bytnosti místa z Fyziky IV 1-5 se stalo předmětem polemické diskuse již v textech jeho starověkých komentátorů. N arozdíl od jiných témat se navíc takřka žádný z nich nepokusil Aristotelovo pojetí místa hájit. Uzavírá-li Aristotelés své zkoumání definicí, podle které je místo "první nepohyblivou hranici obklopujícího tělesa", a vymezuje je tím jako dvojrozměrnou nepohyblivou mez, v níž se s umístěným tělesem stýká obklopující těleso či agregát těles, většina jeho následovníků má místo za trojrozměrnou rozlehlost. Jak víme ze Simplikiova svědectví, již Theofrastos poukazoval na obtíže spojené s dvojrozměrností a nepohyblivostí místa, i na skutečnost, že ne všechno bude podle této definice v místě. 1 Novoplatónští komentátoři se zase zaměřovali na Aristotelovo odmítnutí možnosti připsat místu příčinnost, což se podle nich neshodovalo s Aristotelovou koncepcí vlastního místa.2 Dalším zdrojem obtíží je pak zdánlivý vnitřní rozpor mezi jednotlivými koncepcemi místa, které Aristotelés zastává v různých spisech. V Kategoriích je místo vykládáno v kontextu nepřetržité kvantity jako trojrozměrná rozlehlost soumístná s tělesem. 3 Ve spisu O nebi Aristotelés pracuje s koncepcí vlastních míst, jejichž směrem se pohybují jednoduchá tělesa. Lehký oheň se pohybuje nahoru a těžká země dolů, zatímco...
|
|
|
Dialektická metoda a jedno v dialogu Filébos
Černoch, Jan ; Špinka, Štěpán (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Tato práce se zaměřuje na význam dialektické metody v kontextu předcházejících částí dialogu Filébos (diskuse o jednom a mnohém, asymetrický etický spor, zkoumání přirozenosti slasti) a v kontextu některých následujících částí (příklady užití dialektické metody, vzpomínka od boha spojená s dohodou o třech rysech dobra, náčrt ontologie čtyř rodů). Tato metoda má ze své perspektivy univerzální dosah a jejím úkolem je řešit aporie. Její zásada, podle které rozlišuje jedno a mnohé a také určité a neurčité, však vyžaduje další upřesnění. Počáteční jedno má význam rodu, který zahrnuje druhy, nebo henády, která má monády. Meze dialektické metody jsou dány etickou perspektivou založenou na vhledu do povahy dobra a ontologickou perspektivou, která zavádí příčinu. Dobro i příčinu lze identifikovat s čistým jednem, a tak dialektickou metodu doplnit. Dialektickou metodu lze aplikovat pouze na takové jedno, které je mnohé nebo na takové jedno, které sjednocuje mnohost (čisté jedno). Nelze ji aplikovat na jedno bez jakéhokoli vztahu k mnohosti ani na mnohost, která není žádným způsobem jedna. Dialektická schopnost je na rozdíl od dialektické metody poznáním, které však může dialektická metoda předpokládat.
|
|
|
Epoché and the Ten Modes of Scepticism
Křibská, Jana ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Špinka, Štěpán (oponent)
Táto bakalárska práca predstavuje pyrrhónsku skepsu, jej vývoj a hlavných predstaviteľov. V práci analyzujem tropy z ich primárnych zdrojov, snažím sa poukázať na to, čo majú spoločné a odlišné, prípadne nakoľko sú predstavené argumenty validné. V ďalšej časti prezentujem dve rôzne interpretácie skepticizmu, etickú a epistemologickú. V rámci týchto interpretácii sa snažím zdôvodniť či a ako vychádza ataraxia z epoché. V rámci predstavených interpretácií dochádzam k záveru, že v rámci epistemologickej interpretácie ataraxia nasleduje po epoché, je jej pripomínajúcim znakom, ale nie je tam žiadny kauzálny vzťah. V rámci etickej interpretácie som skúmala či môže skeptik dosiahnuť šťastie a ako sa to následne prejaví v jeho každodennom živote. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Silence
Šterbáková, Daniela ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Kolman, Vojtěch (oponent) ; Fulka, Josef (oponent)
Ticho je negatívny termín označujúci absenciu zvuku. Naša bežná reč však nazna- čuje, že ticho je vnímateľná skutočnosť, 'niečo' vnímané. Je však adekvátne povedať, že počujeme ticho, absenciu zvuku? Aké implikácie o vnímaní naša reč má? Cieľom predkladanej práce je analyzovať túto otázku a to v troch myšlienkovo prepojených kontextoch. Prvá časť práce rekonštruuje problém vnímania ticha v 'tichej skladbe' Johna Cagea 4'33" v kontexte jej konceptuálneho vzniku, Cageovej estetiky a reflexie jeho tvorby v textoch. Sleduje tak zrod problému o vnímateľnom tichu v súčasnom mys- lení. Zameriava sa na tézu, že absolútne ticho nepočujeme ani vo zvukotesnej komore a zvažuje otázku, či je adekvátne povedať, že počujeme ticho ak očakávame hudbu, ktorá nezaznieva, ktorú vzniesla premiéra 4'33". Druhá časť sa prostredníctvom argumentov Roya Sorensena a Iana Phillipsa vyrovnáva s pozíciou, že môžeme priamo počuť či počúvať ticho, absenciu zvuku. Dôraz je kladený na Sorensenovu koncepciu, nakoľko je priamo kontrastná ku Ca- geovej pozícii (hoci s ním zdieľa empirické a fyzikalistické chápanie vnímania), ale najmä preto, že sa zakladá na kauzálnej teórii vnímania, ktorá je jednou z hlav- ných teórií vnímania v súčasnej anglo-americkej filozofii. Analyzuje metodologické základy argumentov daných autorov a kladie...
|
|
|
Markus Aurelius a Hovory k sobě
Wolf, Edita ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Mikeš, Vladimír (oponent)
Klasifikace Hovorů k sobě Marca Aurelia jako duchovních cvičení, kterou provedl Pierre Hadot, je obecně přijímána a působí na další interpretace tohoto textu. Žánrové zařazení je ovšem již určitou interpretací, která vylučuje interpretace jiné. Tato práce nabízí nové čtení Hovorů k sobě založené na Deleuzově výkladu stoicismu a na jeho filosofii události. Takové čtení se vyhýbá žánrovému určení a namísto toho se zaměřuje na text skrze analýzu proměn lingvistických osob. Deleuzovská interpretace lingvistických osob a jeho pojem události dovolují vysvětlit tento zvláštní rys Hovorů a adresují problém osoby a individua ve stoické filosofii. Tento rámec také umožňuje zohlednit významné motivy objevující se v textu, které dosud zůstávaly stranou pozornosti a které přímo souvisí s problémem individuace - netragické divadlo a smrt.
|
|
| |
|
|
Lidský život a filosofie. Pokus o filosofickou interpretaci Epikúrova Listu Menoikeovi
Pech, Robin ; Jirsa, Jakub (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Tématickým oborem bakalářské práce je Epikúrova etika. Z dochovaných Epikurových textů se etice věnuje zejména List Menoikeovi. Proto byl právě tento text zvolen za východisko práce. Provedený rozbor tohoto textu ukazuje, že tradiční interpretace Epikúrovy etiky jsou jednostranné a zavádějící. Epikúros patrně nemůže být považován za propagátora nějakého primitivního hedonismu či individualismu. Hlavní důraz bakalářské práce je kladen na doložení toho, že by Epikúros neměl být považován za představitele a zvěstovatele zcela apolitického života v soukromí. Klíčová slova: Epikúrosm, etika, filosofie, lidský život
|
|
|
Sofisté z perspektivy Platóna, Aristotela a Hegelova uznání
Dovhoruk, Ivanna ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Jinek, Jakub (oponent)
Tato bakalářská práce představuje zkoumání původních stop negativní a pozitivní kritiky sofistů. Skrze interpretaci relevantních pasáží vybraných děl Platóna, Aristotela a Hegela se pokusíme o uchopení hlavních důvodů, jež tyto myslitele vedly k zavržení sofistiky, respektive k jejímu uznání. Nebudou zde tudíž zohledňováni sofisté jako filosofický jev, nýbrž to, co o nich říkají Platón, Aristotelés a Hegel. Zároveň se vzdáváme veškeré kritiky a hodnocení v tom smyslu, že nechceme hledat výhody a nevýhody těchto stanovisek; chceme jen vědět, jaká jsou. Obsahem první kapitoly jsou dílčí interpretace čtyř Platónových dialogů Prótagoras, Gorgias, Sofistés a Euthydémos. V kapitole druhé se pokusíme pomocí Aristotelova výkladu v prvních patnácti kapitolách jeho spisu O sofistických důkazech nahlédnout odůvodnění jeho nepříznivého posouzení sofistů. Třetí kapitola zkoumá Hegelovo uznání sofistiky, které vyplývá z jeho pojetí dějin filosofie jako nutného procesu vývoje v Dějinách filosofie. Závěr práce předloží výsledky zkoumání a její celkové shrnutí.
|
|
| |
host ::
RSS.