|
|
Edvard Beneš ve veřejném diskursu na přelomu 20. a 21. století (příklad historické osobnosti při utváření národní/státní identity)
Literová, Gabriela ; Pullmann, Michal (oponent) ; Klusáková, Luďa (vedoucí práce)
V bakalářské práci se autorka věnuje rozboru užívání příkladů historických osobností při utváření národních/státních identit. Pro tuto případovou studii si zvolila osobnost druhého prezidenta ČSR Edvarda Beneše a na tomto příkladě zkoumala, zda obraz určité historické osobnosti je součástí české národní / státní identity. Názory na politiku i osobnost Edvarda Beneše byly vždy rozporné a rovněž dnes je E. Beneš velmi diskutovanou osobností, důkazem je i hlasování v Senátu ČR v roce 2004 o zásluhách E. Beneše. Názor na politiku a rozhodování Edvarda Beneše autorka sleduje jako součást pohledu na národní dějiny a součást kolektivní identity i při různosti názorů a přístupů. Autorka se ve své práci zaměřila na rozbor výpovědí dvou skupin respondentů, které na jedné straně tvoří současníci E. Beneše, pamětníci z 2. světové války a na druhé straně politická reprezentace tvořena senátory, kteří hlasovali o zákoně "Edvard Beneš se zasloužil o stát" a část politických respondentů jsou významní politici, kteří mají určité postavení ve vztahu k veřejnému mínění, protože jsou často dotazováni medii. Obě skupiny respondentů si autorka sestavila s použitím metody sondy. Rozhovory s pamětníky vedla dle metody orální historie. Výpovědi politiků podrobila obsahové analýze a rozhovory s pamětníky interpretovala s cílem...
|
|
|
Severní Irsko v době Troubles, politika a společnost
Řeřicha, David ; Pullmann, Michal (oponent) ; Kovář, Martin (vedoucí práce)
Moderní Velká Británie, ač nikdy nemusela na svém území snášet cizí vojska, zažila tak dlouhé a krvavé vnitřní násilí jako málokterý stát.(l) Irsko, které díky své izolované poloze zůstávalo vždy trochu stranou evropskému dění, se stalo pro mnoho utlačovaných národů a národnostních menšin vzorem pro svůj vzdor a neústupnost v boji za sebeurčení.(2) Proto si historie irského terorismu zaslouží zvláštní pozornost. Bylo motivováno bojem o nezávislost zaměřeným proti vnitřnímu kolonialismu ekonomického typu, jehož bylo Irsko obětí. Od počátku 20. století se terorismus uplatňuje jako politická zbraň, což mu v jižním Irsku přineslo nečekaný a rychlý úspěch.(3) Mimo to není bez zajímavosti, že dlouhodobost celého konfliktu, marné hledání kompromisu a fakt, že tento svár se odehrával na území velmoci, jako je Velká Británie. Chceme-li posoudit severoirský konflikt, je nutné položit si tyto otázky: - Jaké byly hlavní konfliktní linie v severoirské společnosti? - Zda a proč docházelo k diskriminaci? - Proč došlo v době Troubles k eskalaci napětí a jak na vzniklou situaci reagovala britská vláda? - Jaké reformy měly vést k urovnání sporu a co skutečně přinesly? Má práce má dvě linie a sice historicky-politickou, druhá část se zabývá společenskými, hospodářskými a kulturními poměry a případnými změnami v tomto období....
|
|
|
František Veselý: Veřejný činitel, advokát a přítel rodiny T.G. Masaryka. Příklad mezigenerační mobility
Pessrová, Simona ; Pullmann, Michal (oponent) ; Štaif, Jiří (vedoucí práce)
Ukončení života Milady Veselé (1934) a Františka Veselého (1935) provázelo mnoho děkovných nekrologů a kondolencí, které vypovídají o jejich oblíbenosti, všestranné angažovanosti i důležitém okruhu přátel a známých stejně jako dříve gratulace a články k narozeninám. F. Veselý byl zcela jistě veřejně známější než jeho žena, ale i tak se o její široké sociální činnost vědělo a přinejmenším na lokální úrovni ji lidé oceňovali. Místa, odkud přicházely kondolence F. Veselému, kopírovaly itinerář jeho cest během života - od severních Čech po Bratislavu a Užhorod. Mezi kondolujícími nechyběli zástupci zahraničních vyslanectví (zejm. rumunské, švédské, jugoslávské, uruguayské), dokonce ani telegram od řeckého ministra Xydakise a z Bělehradu. Zásluhy M. Veselé na tomto poli ocenila proslovem při posledním rozloučení s ní předsedkyně Ženské národní rady, pracovnice mezinárodního ženského hnutí a senátorka F. Plamínková
|
|
|
Zamyšlení nad "rudou asimilací" českých Židů
Strobach, Vít ; Pullmann, Michal (oponent) ; Kuklík, Jan (vedoucí práce)
Judaismus a socialismus (případně komunismus) - tyto dva odlišné směry identifIkace byly a jsou některými autory slučovány a propojovány. V extrémním případě bývá dokonce judaismus stavěn jako určitý základ socialistické ideologie. a jednotlivé momenty projevu revolučního socialismu, jako mesianistická rétorika židovských komunistických vůdců, jsou účelově nebo jen nekriticky zdůrazňovány.l Domnívám se, že taková představa o základu židovského náboženství pro utváření radikálních socialistických ideologických forem je nejen přehnaná, ale ve své podstatě mylná. Také zvláštní pojetí dějinnosti marxistického učení vychází mnohem spíše z dispozic osvícenských fIlosofIí. Pokud bychom chtěli hovořit o podobnosti prožívání dějinnosti judaismu a socialismu, museli bychom se hlouběji ponořit do diskursu novověkých fIlosofIckých koncepcí a případně hledat určité kontinuity tam.2 Zavrhneme-li původnost judaismu vůči socialismu, nemusíme nutně zavrhovat existenci určité zvláštní (specifIcké) mentality Židů, která pro identifIkaci konkrétních jedinců se socialistickým hnutím mohla hrát svou roli.3 Judaismus je potom třeba vnímat jen jako jednu ze složek spoluutvářejících formy percepce sociální skutečnosti, kterou není možno oddělit od složek ostatních - tedy všeobecně sociálních, kulturních, genderových a...
|
|
|
Běloruská dělnicko-rolnická hramada.
Marková, Alena ; Hroch, Miroslav (vedoucí práce) ; Pullmann, Michal (oponent)
Magisterská práce Běloruská rolnicko-dělnická hramada je věnována rozboru činnosti stejnojmenné politické organizace, která působila v letech 1925-1927 na území západního Běloruska a představovala nejmasovější organizaci v dějinách běloruského národního hnutí. V práce se zkoumají důvody vzniku a následné úspěšnosti Běloruské rolnicko-dělnické hramady v prostředí běloruského rolnictva s zasazením této problematiky do širšího kontextu dobových hospodářsko-sociálních poměrů.
|
|
|
Proměny ve výuce dějepisu v ČSR mezi léty 1948-1956
Bimková, Dana ; Beneš, Zdeněk (oponent) ; Pullmann, Michal (vedoucí práce)
"Vyučovací proces jako společenský jev se mění zároveň s vývojem společnosti. Společnost v každé etapě historického vývoje klade na školu své požadavky. A právě tyto požadavky také určují úkoly a obsah vyučování jednotlivých disciplin; se změnou úkolů a obsahu vyučování se nevyhnutelně mění také jeho formy a methody."1 Tento výrok předního sovětského odborníka na metodiku dějepisu byl v českém překladu uveřejněn v časopise Dějepis ve škole v roce 1955. Z dnešní perspektivy se jedná o běžné konstatování, že charakter školní výuky je vysoce závislý na společnosti, která výuku objednává. Pokud výrok zasadíme do dobového kontextu, zjišťujeme, že se v něm skrývá hlubší podstata. Úkoly a obsah vyučování byly pro formující se komunistickou diktaturu jednou z jejích významných součástí. Právě výuka dějepisu byla vhodným nástrojem šíření komunistické ideologie, a proto byla zásadním způsobem podřízena nové moci strany. Přesto diskuze o podobě výuky dějepisu na sebe vázaly velké množství aktérů a vyznačovaly se pestrou škálou postojů, v nichž se úsilí o ideologickou čistotu snoubilo s množstvím pedagogických inovací a experimentů. Rozpor mezi shora řízeným obsahem výuky dějepisu a relativně volnou diskuzí, probíhající na téma forem a metod výuky, lze lépe pochopit zodpovězením několika otázek. Jak vypadaly prostory,...
|
|
|
Sochařské centrum v Hořicích v Podkrkonoší - fenomén českého uměleckého výstavnictví počátku 20. století
Cermanová, Jana ; Pullmann, Michal (oponent) ; Štaif, Jiří (oponent)
Na počátku 20. století disponovaly Hořice v Podkrkonoší českým monopolem jak v oblasti středního sochařského vzdělání, tak ve výstavnictví specializovaném na prezentaci sochy. Dlouhá kamenosochařská tradice regionu poskytla předpoklady pro vznik ve středoevropské oblasti jedinečného sochařského centra. Rozvíjením uměleckého zaměření Hořic usilovala místní inteligence o povýšení města na kulturní středisko kraje. Založení sbírky českých moderních sochařských děl v roce 1908 se stalo jedním z nejpříznačnějších produktů těchto snah. V rigorózní práci se věnuji okolnostem zrodu hořického sochařského střediska a umělecké galerie. Analyzuji činnost, akviziční politiku i uměleckou normu Galerie plastik v první čtvrtině 20. století a zabývám se také obecnějšími souvislostmi života uměleckých muzeí a galerií, do jejichž rámce hořickou instituci zasazuji.
|
|
|
Miroslav Kárný. Studie o vlivu ideologie a politické moci na jedince v letech 1919-1974
Tesař, Jan ; Pullmann, Michal (oponent) ; Čechurová, Jana (vedoucí práce)
Studie se zabývá životem Miroslava Kárného v letech 1919-1974. Zvláštní zřetel byl kladen na utváření myšlenkových map a vliv ideologie na individuum. V první části je zkoumán život M. Kárného v ghettu Terezín a účinky aplikace "Konečného řešení" na konkrétního člověka s ohledem na možnosti rezistence. Druhá část se zabývá formováním veřejného názoru M. Kárného pod dojmem z komunistické ideologie, jejímž byl aktivním recipientem. Zkoumány jsou jak pilíře sekulární víry v období totality, tak příčiny jejího pozdějšího rozpadu.
|
|
|
Problém geneze kultu osobnosti (na příkladu Československa 1945-1957)
Huml, Petr ; Klusáková, Luďa (vedoucí práce) ; Pullmann, Michal (oponent)
Práce se zabývá genezí kultu osobnosti na příkladu Československa v letech 1945 - 1957, přičemž nechybí zmínka o První republice. Na základě bohaté pramenné základny, čerpané převážně z archivů, je demonstrováno, jaký způsobem se kult osobnosti etabluje, jaké jsou jeho průvodní znaky a jaký má pro stát či režim význam. Celý text je proložen celou řadou citací z přímých pramenů, což umožňuje bezprostřední poznání inkriminovaného jevu. Součástí je i celá řada srovnání tisku a přehledných tabulek týkajících se problematiky přejmenování a pojmenovávání objektů, předmětů a institucí. V práci je obsažena i řada přirovnání s podobnými rysy kultů osobností, které se vyskytly v jiných zemích, kde hrály v životě společnosti nemalou roli. Závěrečná kapitola je pak kompletním souhrnem zjištěných poznatků a podává nástin charakteristiky kultu osobnosti.
|
|
|
Proměna funkce veřejného prostranství na příkladu Václavského náměstí
Kubecová, Barbora ; Pullmann, Michal (oponent) ; Klusáková, Luďa (vedoucí práce)
Má bakalářská práce je zaměřena na rozbor proměny funkcí náměstí jako veřejného prostoru. Náměstí ve středověkých městech sloužilo především jako tržiště, ale bylo také místem shromažďování a místem, kde bývaly umístěny pro město nejdůležitější světské a církevní instituce. Ve velkých městech bylo pro zajištění jejich chodu třeba více náměstí, jejichž funkce nebývala identická. V moderní době se funkce veřejných prostranství ještě více proměnily. Soustředila jsem na příklad jednoho pražského náměstí, které vynikalo vždy nejen svou velikostí, ale především svými mnoha společenskými funkcemi. Seznámila jsem se s teorií Kevina Lynche o utváření obrazu města, v němž přisuzuje veřejným prostranstvím a zejména náměstím specifickou roli a podala jsem základní přehled o vývoji Václavského náměstí od jeho založení až do současnosti. Poukázala jsem na jeho funkce, stavební vývoj, úlohu místa paměti, centra obchodu i společenského života. Snažila jsem se zhodnotit jeho význam ve srovnání s dalšími pražskými náměstími, zaměřila jsem se na uměleckou a společensko-kulturní stránku a poukázala především na vývoj na přelomu 19. a 20. století, kdy došlo ke změně tržiště na moderní třídu, čímž byl vytvořen předpoklad pro utvoření moderního veřejného prostranství. Pramennou základnou byly pohlednice, fotografie, kresby a...
|
host ::
RSS.