|
|
Pražské sochařské výstavy 1898 - 1916. Příspěvek k problematice galerijní prezentace sochy
Cermanová, Jana ; Štaif, Jiří (vedoucí práce) ; Blümlová, Dagmar (oponent) ; Lenderová, Milena (oponent)
Jana Cermanová Pražské sochařské výstavy 1898 - 1916 Příspěvek k problematice galerijní prezentace sochy Abstrakt disertační práce Sochařství jako umělecká disciplína zažilo v Čechách kolem přelomu 19. a 20. století nesmírně dynamický vzestup. S jistým zpožděním tak následovalo tolik obdivovaný vzor Francie, kde v roce 1910 Charles Morice s odkazem na Rodina a jeho žáky dokonce konstatoval převahu moderního sochařství nad malbou. Také v Čechách, zejména zásluhou dominantní osobnosti učitele J. V. Myslbeka, dozrála velmi ambiciózní skupina sochařů, která byla připravena řešit vzrůstající společenskou poptávku po dílech monumentálního charakteru, jež si zvláště v podobě pomníků takřka podmanila veřejný prostor města. Sochaři se věnovali zakázkám dekorativních soch pro architekturu i objednávkám funerální povahy, které jim zaručovaly jistý příjem a otevíraly cestu k vlastní volné tvorbě. Především ale onen "mor pomníkový" poutal k sochařství všeobecnou pozornost a zajišťoval umělcům společenskou prestiž. Sochaři se začali více účastnit uměleckého dění a podstatnou měrou se podíleli na řešení aktuálních výtvarných problémů. Konjunktura, kterou zažívalo sochařství veřejného prostranství, se přenesla rovněž do soudobých ...
|
|
|
Sochařské centrum v Hořicích v Podkrkonoší - fenomén českého uměleckého výstavnictví počátku 20. století
Cermanová, Jana ; Pullmann, Michal (oponent) ; Štaif, Jiří (oponent)
Na počátku 20. století disponovaly Hořice v Podkrkonoší českým monopolem jak v oblasti středního sochařského vzdělání, tak ve výstavnictví specializovaném na prezentaci sochy. Dlouhá kamenosochařská tradice regionu poskytla předpoklady pro vznik ve středoevropské oblasti jedinečného sochařského centra. Rozvíjením uměleckého zaměření Hořic usilovala místní inteligence o povýšení města na kulturní středisko kraje. Založení sbírky českých moderních sochařských děl v roce 1908 se stalo jedním z nejpříznačnějších produktů těchto snah. V rigorózní práci se věnuji okolnostem zrodu hořického sochařského střediska a umělecké galerie. Analyzuji činnost, akviziční politiku i uměleckou normu Galerie plastik v první čtvrtině 20. století a zabývám se také obecnějšími souvislostmi života uměleckých muzeí a galerií, do jejichž rámce hořickou instituci zasazuji.
|
|
|
Pražské sochařské výstavy 1898 - 1916. Příspěvek k problematice galerijní prezentace sochy
Cermanová, Jana ; Štaif, Jiří (vedoucí práce) ; Blümlová, Dagmar (oponent) ; Lenderová, Milena (oponent)
Jana Cermanová Pražské sochařské výstavy 1898 - 1916 Příspěvek k problematice galerijní prezentace sochy Abstrakt disertační práce Sochařství jako umělecká disciplína zažilo v Čechách kolem přelomu 19. a 20. století nesmírně dynamický vzestup. S jistým zpožděním tak následovalo tolik obdivovaný vzor Francie, kde v roce 1910 Charles Morice s odkazem na Rodina a jeho žáky dokonce konstatoval převahu moderního sochařství nad malbou. Také v Čechách, zejména zásluhou dominantní osobnosti učitele J. V. Myslbeka, dozrála velmi ambiciózní skupina sochařů, která byla připravena řešit vzrůstající společenskou poptávku po dílech monumentálního charakteru, jež si zvláště v podobě pomníků takřka podmanila veřejný prostor města. Sochaři se věnovali zakázkám dekorativních soch pro architekturu i objednávkám funerální povahy, které jim zaručovaly jistý příjem a otevíraly cestu k vlastní volné tvorbě. Především ale onen "mor pomníkový" poutal k sochařství všeobecnou pozornost a zajišťoval umělcům společenskou prestiž. Sochaři se začali více účastnit uměleckého dění a podstatnou měrou se podíleli na řešení aktuálních výtvarných problémů. Konjunktura, kterou zažívalo sochařství veřejného prostranství, se přenesla rovněž do soudobých ...
|
|
|
Sochařské centrum v Hořicích v Podkrkonoší - fenomén českého uměleckého výstavnictví počátku 20. století
Cermanová, Jana ; Pullmann, Michal (oponent) ; Štaif, Jiří (oponent)
Na počátku 20. století disponovaly Hořice v Podkrkonoší českým monopolem jak v oblasti středního sochařského vzdělání, tak ve výstavnictví specializovaném na prezentaci sochy. Dlouhá kamenosochařská tradice regionu poskytla předpoklady pro vznik ve středoevropské oblasti jedinečného sochařského centra. Rozvíjením uměleckého zaměření Hořic usilovala místní inteligence o povýšení města na kulturní středisko kraje. Založení sbírky českých moderních sochařských děl v roce 1908 se stalo jedním z nejpříznačnějších produktů těchto snah. V rigorózní práci se věnuji okolnostem zrodu hořického sochařského střediska a umělecké galerie. Analyzuji činnost, akviziční politiku i uměleckou normu Galerie plastik v první čtvrtině 20. století a zabývám se také obecnějšími souvislostmi života uměleckých muzeí a galerií, do jejichž rámce hořickou instituci zasazuji.
|
host ::
RSS.