|
|
Zamyšlení nad "rudou asimilací" českých Židů
Strobach, Vít ; Kuklík, Jan (vedoucí práce) ; Pullmann, Michal (oponent)
Judaismus a socialismus (případně komunismus) - tyto dva odlišné směry identifIkace byly a jsou některými autory slučovány a propojovány. V extrémním případě bývá dokonce judaismus stavěn jako určitý základ socialistické ideologie. a jednotlivé momenty projevu revolučního socialismu, jako mesianistická rétorika židovských komunistických vůdců, jsou účelově nebo jen nekriticky zdůrazňovány.l Domnívám se, že taková představa o základu židovského náboženství pro utváření radikálních socialistických ideologických forem je nejen přehnaná, ale ve své podstatě mylná. Také zvláštní pojetí dějinnosti marxistického učení vychází mnohem spíše z dispozic osvícenských fIlosofIí. Pokud bychom chtěli hovořit o podobnosti prožívání dějinnosti judaismu a socialismu, museli bychom se hlouběji ponořit do diskursu novověkých fIlosofIckých koncepcí a případně hledat určité kontinuity tam.2 Zavrhneme-li původnost judaismu vůči socialismu, nemusíme nutně zavrhovat existenci určité zvláštní (specifIcké) mentality Židů, která pro identifIkaci konkrétních jedinců se socialistickým hnutím mohla hrát svou roli.3 Judaismus je potom třeba vnímat jen jako jednu ze složek spoluutvářejících formy percepce sociální skutečnosti, kterou není možno oddělit od složek ostatních - tedy všeobecně sociálních, kulturních, genderových a...
|
|
|
Poetika českého nacionalismu a politika identity českých židů mezi národem, rasou a třídou (1876-1921)
Strobach, Vít ; Pullmann, Michal (vedoucí práce) ; Frankl, Michal (oponent) ; Barša, Pavel (oponent)
Předložená práce se zabývá dvěma vnitřně provázanými problémy. V první části textu jsou analyzovány proměny diskursů českého nacionalismu zvláště v obdobích politických krizí 1897 - 1899 a 1918 - 1920. Pokouším se zachytit především význam rasové analýzy - přepis nacionalistických diskursů do biologických pojmů na pozadí boje o uznání těch veřejností, jež se na konci 19. století pokoušely vstoupit do politického prostoru vymezeném jako česká národní společnost. Rasová analýza se stala jednou z diskursivních strategií tohoto boje o uznání a prostředkem vyjádření odporu k liberálnímu pojetí rovnoprávnosti a státu, který liberální řád reprezentoval (tj. Rakousko-Uhersko). Po první světové válce se funkce rasové analýzy změnila; tentokrát pomáhaly diskursy rasové války udržet integritu národního státu a představu jednotného národního zájmu. V druhé, analytičtější a obsáhlejší části textu se snažím vysvětlit, jak se na daném politickém prostoru formovala moderní politika židovské identity. Nejdříve nastiňuji podobu a vývoj politických jazyků identity integrujících liberální a rasové diskursy (čechožidé, sionisté). Poté se zaměřuji především na situaci, v níž si určitá koncepce židovské kolektivní identity osvojila diskurs třídního boje (poalezionisté, židovští komunisté). Přitom upozorním nejen na odlišnosti...
|
|
|
Poetika českého nacionalismu a politika identity českých židů mezi národem, rasou a třídou (1876-1921)
Strobach, Vít ; Pullmann, Michal (vedoucí práce) ; Frankl, Michal (oponent) ; Barša, Pavel (oponent)
Předložená práce se zabývá dvěma vnitřně provázanými problémy. V první části textu jsou analyzovány proměny diskursů českého nacionalismu zvláště v obdobích politických krizí 1897 - 1899 a 1918 - 1920. Pokouším se zachytit především význam rasové analýzy - přepis nacionalistických diskursů do biologických pojmů na pozadí boje o uznání těch veřejností, jež se na konci 19. století pokoušely vstoupit do politického prostoru vymezeném jako česká národní společnost. Rasová analýza se stala jednou z diskursivních strategií tohoto boje o uznání a prostředkem vyjádření odporu k liberálnímu pojetí rovnoprávnosti a státu, který liberální řád reprezentoval (tj. Rakousko-Uhersko). Po první světové válce se funkce rasové analýzy změnila; tentokrát pomáhaly diskursy rasové války udržet integritu národního státu a představu jednotného národního zájmu. V druhé, analytičtější a obsáhlejší části textu se snažím vysvětlit, jak se na daném politickém prostoru formovala moderní politika židovské identity. Nejdříve nastiňuji podobu a vývoj politických jazyků identity integrujících liberální a rasové diskursy (čechožidé, sionisté). Poté se zaměřuji především na situaci, v níž si určitá koncepce židovské kolektivní identity osvojila diskurs třídního boje (poalezionisté, židovští komunisté). Přitom upozorním nejen na odlišnosti...
|
|
|
Zamyšlení nad "rudou asimilací" českých Židů
Strobach, Vít ; Pullmann, Michal (oponent) ; Kuklík, Jan (vedoucí práce)
Judaismus a socialismus (případně komunismus) - tyto dva odlišné směry identifIkace byly a jsou některými autory slučovány a propojovány. V extrémním případě bývá dokonce judaismus stavěn jako určitý základ socialistické ideologie. a jednotlivé momenty projevu revolučního socialismu, jako mesianistická rétorika židovských komunistických vůdců, jsou účelově nebo jen nekriticky zdůrazňovány.l Domnívám se, že taková představa o základu židovského náboženství pro utváření radikálních socialistických ideologických forem je nejen přehnaná, ale ve své podstatě mylná. Také zvláštní pojetí dějinnosti marxistického učení vychází mnohem spíše z dispozic osvícenských fIlosofIí. Pokud bychom chtěli hovořit o podobnosti prožívání dějinnosti judaismu a socialismu, museli bychom se hlouběji ponořit do diskursu novověkých fIlosofIckých koncepcí a případně hledat určité kontinuity tam.2 Zavrhneme-li původnost judaismu vůči socialismu, nemusíme nutně zavrhovat existenci určité zvláštní (specifIcké) mentality Židů, která pro identifIkaci konkrétních jedinců se socialistickým hnutím mohla hrát svou roli.3 Judaismus je potom třeba vnímat jen jako jednu ze složek spoluutvářejících formy percepce sociální skutečnosti, kterou není možno oddělit od složek ostatních - tedy všeobecně sociálních, kulturních, genderových a...
|
host ::
RSS.