|
|
Tři kapitoly společného dějepisu umění. Vzájemné vztahy Čechů a Jihoslovanů na poli výtvarného umění mezi lety 1861-1922
Borozan, Vjera ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent) ; Winter, Tomáš (oponent)
Ve své disertační práci se snažím poukázat na určité aspekty vzájemných vztahů, vlivů a vazeb, které spojovaly Čechy a Jihoslovany na poli výtvarného umění v období mezi lety 1861-1922. Zájem o tuto problematiku vycházel především z mých osobních zkušeností a znalostí člověka pohybujícího se v obou vybraných kulturních kontextech. Své bádání jsem zaměřila zejména na zkoumání role jednotlivců, již významně figurují v obou analyzovaných kulturních kontextech a zároveň je překračují. Práce se tak ve výsledku omezila na tři základní kapitoly, které sledují specifické vlivy a vztahy vybraných umělců, současně však reflektují charakter proměny dobového společenského diskurzu. V první kapitole této práce se zabývám několika českými umělci, kteří vytvářeli díla s jihoslovanskou tematikou v druhé polovině 19. století. Referenční rámec pro interpretaci těchto děl tvořil specifický orientalismus klíčící na úrodné půdě romantismu, podbarvený zároveň myšlenkami o slovanské vzájemnosti. Klíčovou figurou je v tomto kontextu především malíř Jaroslav Čermák. Následování jeho vzoru sehrálo významnou roli v procesu kodifikace obrazů s jihoslovanskou tematikou nejen v českém kulturním kontextu, ale i v jihoslovanském. Druhá kapitola je věnovaná chorvatskému umělci Vlahu Bukovacovi, který se na začátku své tvorby...
|
|
|
Egyptské výtvarné umění XX. století a jeho role ve společnosti (se zaměřením na malbu a sochařství)
Nováková, Hana ; Veselý, Rudolf (vedoucí práce) ; Pospíšilová, Dagmar (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
EGYPTSKÉ VÝTVARNÉ UMĚNÍ XX. STOLETÍ A JEHO ROLE VE SPOLEČNOSTI (SE ZAMĚŘENÍM NA MALBU A SOCHAŘSTVÍ) Hana Nováková Abstrakt Tématem této disertační práce je moderní egyptské výtvarné umění ve 20. století. Egypt byl po dlouhou dobu centrem předislámského a islámského umění. Na počátku 20. století se zde objevil nový fenomén - moderní egyptské umění. Tento termín neoznačuje vizuální umění ovlivněné západním (přesněji euroamerickým) moderním uměním, ale pouze vizuální umění ovlivněné styly a technikami západní výtvarné tradice, tedy malbou a sochařstvím. Práce mapuje cesty, kterými západní umění pronikalo do povědomí egyptské společnosti, dále nastiňuje vývojové etapy egyptské malby a sochařství a taktéž vznik egyptské výtvarné kritiky. Hlavním cílem této práce je ukázat, zda a jakým způsobem odráželo moderní výtvarné umění politický a sociální vývoj egyptské společnosti a jakým způsobem naopak společnost přijímala tento druh umění. Literatura na dané téma není početná ani v evropských jazycích, tím méně v českém jazyce, ať už jde o monografie nebo příspěvky v periodikách. Tato disertační práce vychází z dostupné západní literatury a také z arabských zdrojů, z monografií a z řady článků v novinách a časopisech. Dalším zdrojem informací byl roční stipendijní pobyt autorky práce na Fakultě výtvarných umění...
|
|
|
Kolektivní bydlení v 2. polovině 20. století. K realizovaným kolektivním domům v Československu
Kužvartová, Lenka ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Guzik, Hubert (oponent)
Diplomová práce se soustavně věnuje fenoménu kolektivního bydlení, který se zrodil na konci 20. let v Sovětském svazu, západní Evropě i Československu. Pozornost se v práci soustředí hlavně na české prostředí, kde byla koncipována specifická podoba kolektivního domu, především díky teoretikovi Karlu Teigemu. České architektonické prostředí 20. a 30. let, postupné etablování funkcionalismu a jeho "přísné" vědecké podoby, jenž bylo podmínkou pro koncipování kolektivního domu a jeho prosazování, je rozebráno v první kapitole. Další kapitoly stručně shrnují dění v Sovětském svazu a Švédsku, které inspirovalo architekty, zabývající se kolektivním bydlením. Následující oddíly popisují okolnosti vzniku a program realizovaných Koldomů, zlínského a litvínovského, realizovaných v poválečné době. Celou práci uzavírá další pokračování myšlenky kolektivního bydlení v 60. letech a interpretace celého fenoménu skrze díla společenských vědců, především Pierra Bourdieho a Davida Harveyho.
|
|
|
Sociální skupina Ho-Ho-Ko-Ko (1925-1927) v kontextu poválečných realismů v Německu, Francii a Itálii
Mazancová, Dagmar ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Bydžovská, Lenka (oponent) ; Winter, Tomáš (oponent)
Cílem práce je podrobné zmapování tvorby Sociální skupiny Ho-Ho-Ko-Ko a její zasazení do kontextu poválečných realismů v Německu, Francii a Itálii. Práce stručně vymezuje jejich stylové varianty - neoklasicismus, primitivismus, metafyzickou malbu, novou věcnost a magický realismus a charakterizuje hlavní představitele v jednotlivých evropských ohniscích. Tvorba Sociální skupiny Ho-Ho-Ko-Ko, která je stěžejním tématem, je ukázána na základě rekonstrukce katalogů výstav, průzkumu teoretického pozadí založeného na nově objevených archiváliích a dokumentech, zhodnocení známých i nově nalezených recenzí z dobových novin a časopisů. K detailnímu průzkumu specifičnosti skupiny jsou její díla rozčleněna do ikonografických kapitol, v nichž jsou porovnávána s projevy evropských realistických tendencí. Speciální pozornost je věnována programovým proklamacím a míře, v níž se je podařilo naplnit.
|
|
|
Výtvarná kultura Protektorátu Čechy a Morava
Pech, Milan ; Wittlich, Petr (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent) ; Rousová, Hana (oponent)
Disertační práce se zabývá výtvarnou kulturou v Protektorátu Čechy a Morava. Analyzuje české výtvarné umění v době nacistické okupace za druhé světové války. Soustředí se přitom na jeho oficiální polohu, která dosud nebyla badatelsky zpracována. Autor vycházel z průzkumu archivních pramenů, dobového tisku a literatury. Cílem práce bylo sledovat nejen klíčová témata veřejné diskuze o uměleckých otázkách, ale také praktický chod českého legálního výtvarného umění v podmínkách okupace. Nejprve přibližuje historický kontext let 1938 až 1945. Spolu s tím reflektuje vybrané patologické jevy, které okupace a válka v české společnosti vyvolaly. Ty, které se promítly do výtvarného umění interpretuje z psychoanalytického hlediska. Poté se soustředí na oficiální kulturní politiku Protektorátu Čechy a Morava. Sleduje krátkodobé a dlouhodobé cíle nacistické okupační strategie a jejich vliv na chod kulturního života české společnosti. Konstatuje, že cenzura odstraňovala z veřejného života díla židovských umělců, dále práce z nacistického hlediska formálně nebo ideologicky nepřípustná. Následně hovoří o radikálně- konzervativní kritice moderního umění, která vinila avantgardu z merkantilismu, politizace umění, cizorodosti nebo umělecké svévolnosti. Dále se soustředí na otázku tzv. zvrhlého umění (entartete...
|
|
|
Zdeněk Pešánek a jeho účast na Mezinárodní výstavě v Paříží v roce 1937
Linhová, Lucie ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Práce se věnuje českému sochaři Zdeňku Pešánkovi a jeho dvěma dílům - cyklu světelně- kinetických plastik Sto let elektřiny a světelné fontáně Fontáně lázeňství, která vznikla ve 30. letech 20. století. Obě díla jsou rozebrána v kontextu dobového umění Československa, s ohledem ke kinetickým tendencím v zahraničí, i v souvislosti s předešlou tvorbou samotného autora. Cyklus plastik Sto let elektřiny i Fontána lázeňství patří mezi díla kinetického umění, které je přímo závislé na vývoji elektrické energie a jeho snahou je spoluutvářet městský interiér. Vzhledem k tomu, je nastíněn vliv rozvoje elektřiny na tvorbu světelného urbanismu města a autorův vztah k tehdejšímu avantgardnímu sdružení Devětsil. Cyklus Sto let elektřiny je rozebrán od zadání, přes přípravné modely k realizaci a jeho prezentování na výstavě v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze roku 1936. Cyklus byl také, spolu s dalším rozebíraným dílem Fontánou Lázeňství, vystaven na Mezinárodní výstavě v Paříži v roce 1937, v rámci československého pavilónu, kde obě díla reprezentovala Elektrické podniky hlavního města Prahy. Na pařížské výstavě zastupovala díla dobové fenomény související s tématem výstavy - umění a technika v moderním životě. Jsou zde popsány okolnosti výstavy, charakter československé expozice a reakce tehdejšího českého...
|
|
|
Emil Filla a Čína
Pecháčková, Emma ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Pejčochová, Michaela (oponent)
O Emilu Fillovi (1882-1953) je známo, že byl vášnivým sběratelem a milovníkem mimoevropského umění. Celý život se snažil nalézt společný jazyk, který by umožnil propojit umělecké styly a přístupy různých světových kultur. Filla obětoval velkou část života studiu čínského umění, které se v Evropě stalo populární a tím i přístupnější na začátku dvacátého století. Filla nejen navštěvoval výstavy asijského umění, ale sám vlastnil i několik uměleckých předmětů a tušových maleb. Studiem čínských obrazů a literatury si osvojil postupy a myšlení typické pro čínské krajinářství. Především se jedná o citaci podlouhlého formátu, použití tušové malby a dojem bezčasí, věčnosti a nekonečna. Výsledkem jsou netradiční podlouhlé krajinomalby, které se na první pohled liší od tradičních krajinomaleb malovaných podle zažitých pravidel Západu. Krajiny Českého středohoří vznikaly v posledních letech Fillova tvůrčího období, kdy tvorba umělců byla pod neustálou kontrolou režimu. Fillovy krajiny Českého středohoří jsou však solitéry a nemělo by na ně být nahlíženo jako na ukázkový příklad realistické malby padesátých let minulého století. Fillova intence měla mnohem duchovnější a osobnější ráz. Tyto malby krajin pro něj byly hledáním nové syntetizující umělecké formy, završením vlastní tvorby a především prostorem pro...
|
|
|
The face is afoot. Zobrazení Sherlocka Holmese v Českých zemích
Kolich, Tomáš ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
Práce se zabývá vývojem zobrazení Sherlocka Holmese na území Čech, a to v knižních ilustracích, komiksu, divadle a filmu. Vychází z dnešní obecně rozšířené představy o vzhledu této literární postavy a ukazuje, jak se tato představa utvářela. Zaměřuje se na předměty, díky kterým je dnes Holmes snadno rozpoznatelný a vysvětluje, kdy a jak byly přidány do Holmesova světa. Práce rozebírá jednotlivá období podle chronologického pořádku. Nejprve se zaměřuje na to, jak vypadal Holmes podle povídek Arthura Conana Doylea, v původních anglických ilustracích a dramatizacích. Následně sleduje tento vývoj na území Čech od prvních překladů Doyleových povídek až do současnosti. Úkolem práce je také shromáždit a vytvořit seznam všech dostupných zobrazení Sherlocka Holmese vytvořených českými autory nebo pro české prostředí.
|
|
|
Česká avantgarda a knižní ilustrace
Dvorná, Zuzana ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
ČESKÁ AVANTGARDA A KNIŢNÍ ILUSTRACE Diplomová práce se zabývá knižní ilustrační tvorbou českých avantgardních tvůrců dvacátých a třicátých let 20. století. V první kapitole vymezuje pojem avantgarda a věnuje se vztahu českých avantgardních umělců ke knize. Zdůrazněna je proměna společenské funkce i vizuální podoby knihy. Následující kapitoly pojednávají knižní ilustrační tvorbu jednotlivých autorů. Nejprve je rozebrána ilustrační tvorba Jana Zrzavého, Josefa Čapka, Františka Muziky, Františka Tichého a Adolfa Hoffmeistera. Jejich tvorba je rozčleněna podle hlavních rysů do kapitol věnovaných modernistickému klasicismu, primitivismu a expresionismu, poetické figuraci a zjednodušení figury na znak. Samostatná kapitola je věnována ilustracím dětských knih. Vymezuje místo dětské knihy v českém meziválečném umění a věnuje se hlavním autorům ilustrací pro děti: Josefu Čapkovi, Toyen, Miladě Marešové, Františku Tichému a Františku Janouškovi. Dále se práce zabývá ilustrační tvorbou Karla Teige, Josefa Šímy, Toyen a Jindřicha Štyrského. Jejich ilustrační práce jsou členěny do kapitol z hlediska příslušnosti k uměleckému směru nebo podle tematického zaměření. Rozebrány jsou zde ilustrace konstruktivistické, artificialistické a surrealistické, samostatné kapitoly jsou věnovány tématu torzálního zobrazení...
|
|
|
Jan Svoboda: the dialoge of the photographer with a space object
Chlustiková, Katarína ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
(SK) Práca pojednáva o užitej fotografii Jana Svobodu (1934 - 1990), českého výtvarného fotografa, ktorý vedľa svojej voľnej tvorby dokumetnačne fotografoval umelecké diala výtvarníkom z okruhu svojich priateľov. Na základe náčrtu princípov jeho voľnej tvorby, ktorá zahrnuje prevažne statické zátišia, bolo možné novo analyzovať rozsiahly nazbieraný materiál jeho tzv. reprodukčných fotografií, v ktorých používa rovnaké princípy tvorby. Do analýzy boli pritom zahrnuté iba fotografie trojrozmerných umeleckých diel. Z rozboru vyplýva, že autor do dialógu s dokumentovaným dielom vstupoval ako tvorivý konkurent, ktorý v niektorých prípadoch dospel až k zneužitiu dokumentovaného umeleckého diela iného autora pre potreby obsahových i formálnych kvalít vlastnej fotografie. Text zahŕňa aj stručnú komparáciu tejto tvorby s prácou iných českých a svetových fotografov, ktorí fotografovali umelecké diela invenčne, s významom kladeným práve na médium fotografie, čo častokrát presiahlo požiadavok verného zobrazenia umeleckého diela.
|
host ::
RSS.