|
| |
|
|
Změny jednotlivých isoforem syntázy oxidu dusnatého u experimentální hypertenze a metabolického syndromu: genetické a molekulárně-biologické aspekty
Hojná, Silvie ; Kuneš, Jaroslav (vedoucí práce) ; Pelouch, Václav (oponent) ; Kittnar, Otomar (oponent) ; Cífková, Renata (oponent)
Kardiovaskulární onemocnění (infarkt myokardu, ischemická choroba srdeční, mozková mrtvice, hypertenze a další) patří mezi nejzávažnější problémy současného světového zdravotnictví. Jejich následky jsou zodpovědné téměř za polovinu veškerých úmrtí (Mackay a Mensah, WHO, 2005). Výjimkou není ani Česká republika, která je Světovou zdravotnickou organizací řazena na jedno z předních míst v úmrtnosti na choroby srdce a cév (Guidelines Committee, 1999). Jak v průmyslově vyspělých zemích, tak i v rozvojovém světě se arteriální hypertenze (HT) společně s některými metabolickými poruchami souhrnně označovanými jako metabolický syndrom stávají značně rozšířenými rizikovými faktory vzniku kardiovaskulárních chorob (Khor, 2001, Vorster, 2002). Může za to významně se prodlužující délka života, během níž se ve zvýšené míře mohou negativně projevit další faktory jako jsou obezita, fyzická inaktivita, nezdravá strava (Singh a kol., 2000, Yusuf a kol., 2001) a zhoršující se životní prostředí. Podle Evropské společnosti pro hypertenzi a Evropské kardiologické společnosti je hypertenze definovaná jako opakované zjištění klidového krevního tlaku (TK) nad hodnoty 139/89 mm Hg (De Backer a kol., 2003). Tato arbitrární hranice systolického a diastolického tlaku byla určena na základě zjištění, že od těchto hodnot prudce narůstá...
|
|
|
Klinický význam měření distenzibility karotické tepny
Chlumský, Jaromír ; Kvapil, Milan (vedoucí práce) ; Kittnar, Otomar (oponent) ; Aschermann, Michael (oponent) ; Spáčil, Jiří (oponent)
Stanovení distenzibility karotické tepny při sonografickém vyšetření je dnes akceptovanou vyšetřovací metodou. Vyšetřili jsme čtyři skupiny nemocných s kardiovaskulárními chorobami. V první skupině 126 asymptomatických diabetiků 2.typu bez anamnézy ICHS stanovení distenzibi lity karotické tepny predikovalo pozitivní nález při vyšetření SPECT myokardu (0 ,27 ± 0,1 mmllOOmm Hg v. 0,33 ± 0,08 mmllOOmm Hg; p == 0,011). Ve druhé skupině 234 nemocných s ICHS nebo CMP jsme v závislosti na přítomnosti diabetu prokázali horší nálezy distenzibility jak u nemocných s ICHS (0,16 ± 0,05 mmllOOmm Hg v. 0,20 ± 0,06 mmllOOmm Hg; p < 0,05), tak CMP (0,14 ± 0,04 mmllOOmm Hg v. 0,17 ± 0,05 mmll OOmm Hg; p < 0,05). Navíc u nemocných s CMP byl nalezen významný rozdíl v distenzibilitě v závislosti na srdečním rytmu, kdy u nemocných s fibrilací síní byly zaznamenány příznivější výsledky (0,19 ± 0,05 mmllOOmm Hg v. 0,10 ± 0,04 mmllOOmm Hg; p < 0,05). Ve třetí skupině nemocných s CMP jsme zjistili významně horší nálezy u nemocných s metabolickým syndromem (0,20± 0,09 mmllOOmm Hg v. 0,17 ±0,08 mmllOOmm Hg; p < 0,05) a ukázalo se, že metabolický syndrom má stejně negativní dopad na distenzibilitu jako diabetes 2.typu. Ve čtvrté skupině nemocných s lCHS před revaskularizací rovněž diabetes (0,26±0, II mmll OOmm Hg v. 0,21 ±o, 15 mmll...
|
|
| |
|
|
Vliv pozdních důsledků perinatální hypoxie a pleiotropních účinků statinů na akutní ischmeicko/reperfuzní poškození myokardu
Malý, Jiří ; Pirk, Jan (vedoucí práce) ; Kittnar, Otomar (oponent) ; Pudil, Radek (oponent)
Úvod: V posledních desetiletích byly popsány stovky experimentálních intervencí, které dovedou ochránit ischemický myokard, avšak s výjimkou časné reperfuze, žádná z nich nenašla uplatnění v klinické praxi. V naší práci jsme proto zvolili jiný přístup: vycházeli jsme z existujících klinických situací a pokusili jsme se zjistit, jak mohou v experimentálníkm modelu ovlivnit odolnost srdečního svalu k ischemii. Vybrali jsme si dvě situace, které se v posledních letech stávají velice aktuální: 1. cyanotické vrozené srdeční vady a 2. dlouhodobá léčba hypercholesterolemie. Cíl: Zjistit, zda 1. neonatální hypoxie ovlivní odolnost dospělého srdce laboratorního potkana k akutní ischemii; 2. odolnost dospělého srdce laboratorního potkana k ischemii ovlivní akutní nebo chronické podání statinů. (...) Naopak u samic jsme pozorovali protektivní antiarytmický účinek, který se projevil prokazatelným snížením počtu ischemických arytmií. Vliv perinatální IHH na rozsah infarktu myokardu dospělých samců a samic jsme neprokázali. 2. Akutní podání statinu laboratorním potkanům in vivo významně snížilo rozsah infarktového ložiska vztaženého na velikost levé komory. Při vyjádření velikosti infarktu na ohroženou oblast byl protektivní vliv podávání statinu naznačen, ale nedosáhl statistické významnosti. Akutní podání statinu v...
|
|
|
Tkáňová a klinická reakce při pentasacharidové prevenci
Trča, Stanislav ; Krška, Zdeněk (vedoucí práce) ; Kittnar, Otomar (oponent) ; Kvasnička, Jan (oponent)
Jednou z možností ovlivnění vzniku tromboembolické choroby, tedy též hluboké žilní trombózy a systémové odpovědi organizmu na zátěž danou úrazem a operačním zákrokem je podání koagulačně aktivních létek. V poslední době byl mezi jinými vyvinut syntetický analog molekuly heparinu - jeho funkčně aktivní části - pentasacharid (PS), který byl zařazen mezi sledovaná farmaka. Možný vliv rozdílné farmakoprevence na vznik hluboké žilní trombózy byl sledován na souboru celkem 146 pacientů, kteří utrpěli zlomeninu proximálního konce stehenní kosti a byli operováni na 1. chirurgické klinice VFN v období 2001 - 2006. Pacienti byli náhodným výběrem rozděleni do 4 skupin podle podaného antikoagulans (UFH, LMWH, PS krátkodobě a PS dlouhodobě). Byly sledovány projevy TEN, vybrané pooperační komplikace a laboratorní hodnoty vybraných parametrů krevního obrazu, koagulace, proteinů akutní fáze a adhezivních molekul. Výsledky ukazují na trvající zvýšené riziko vzniku žilní trombózy a nižší míru aktivace koagulační a fibrinolytické kaskády, tedy vyšší míru stability hemostazeologického statusu organizmu ve skupinách, kde byl podáván pentasacharid a to zejména dlouhodobě (1 měsíc) a tedy lze usuzovat na možný protektivní vliv pentasacharidu na vznik žilní trombózy.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Neinvazivní diagnostika rejekce štěpu po ortotopické transplantaci srdce: posouzení možnosti využití stanovení dárcovské DNA v plasmě příjemce jako markeru akutní rejekce
Vymětalová, Jevgenija ; Málek, Ivan (vedoucí práce) ; Lischke, Robert (oponent) ; Kittnar, Otomar (oponent)
Cíl studie: posoudit možnosti detekce volné DNA v plazmě pacientů po transplantaci srdce a využití teto metody za účelem diagnostiky akutní rejekce srdečního štěpu. Metodika: Pomocí PCR jsme analyzovali přítomnost různých úseků DNA v plazmě u pacientů po transplantaci srdce. Výsledky: Na několika DNA markerech jsme prokázali, že citlivost PCR analýzy není dostatečná (detekce ředění maximálně okolo 1:50) pro průkaz nízké koncentrace dárcovské DNA v plazmě příjemce. Také jsme prokázali cca 40% přítomnost Y chimerismu v ženských tkáních - to dále snižuje možnost použití PCR pro specifickou detekci volné DNA. Nicméně, použití nested PCR umožní detekci volné DNA (v případě analýz nekompetujících úseků DNA) dárcovského původu i při ředění 1:1000000. Závěr: Vzhledem k nízké citlivosti PCR pro danou aplikaci a vysoké míře chimerismu je nepravděpodobné, že by detekce pomocí volné DNA mohla být v blízké budoucnosti použita k rutinnímu vyšetření akutní rejekce.
|
host ::
RSS.