|
|
Česká urbanistická tvorba 1938-1948: regionalismus a činnost Zemského studijního a plánovacího ústavu v Brně.
Pražanová, Eva ; Švácha, Rostislav (vedoucí práce) ; Halík, Pavel (oponent) ; Kratochvíl, Petr (oponent)
Předmětem předkládané práce je poznání činnosti Zemského studijního a plánovacího ústavu v Brně a vykreslení regionalistických tendencí v českém urbanismu v čtyřicátých let. Časový rámec textu vytyčuje doba aktivní existence brněnského ústavu (1938-1948), v tehdejší době naší nejprogresivnější instituce v oboru regionálního plánování, jejíž práce nebyla dosud dostatečně popsána. Hlavními iniciátory a autory koncepce ústavu byli Bohuslav Fuchs, Jindřich Kumpošt a Josef Mrkos, později se k nim připojila i výrazná osobnost českého regionálního plánování - Emanuel Hruška. Práce přibližuje urbanistickou tvorbu zvoleného období jako plynule navazující součást předchozího vývoje, která byla násilně přerušena až v roce 1948. Pro pochopení pohnutek regionálního plánování práce nastiňuje hlavní dobové myšlenkové koncepce přítomné v uvažování regionálních plánovačů: dobovou kritiku liberalismu, holismus, technokratismus a přehodnocování tzv. vědecké fáze funkcionalismu, spojené s řešením otázky potřeby psychických funkcí v architektuře. Po uvedení do problematiky regionálního plánování ve světě a tehdejším Československu na počátku čtyřicátých let následuje představení historie, konceptu a fungování brněnského ústavu, doplněné analýzami jeho hlavních projektů. Další část se snaží uvést práci brněnského ústavu...
|
|
|
Výstava versus výstavnictví. Československé pavilony na Expo 1967 v Montrealu a Expo 1970 v Ósace
Nekvindová, Terezie ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Šetlík, Jiří (oponent) ; Švácha, Rostislav (oponent)
Práce se zaměřuje na pavilony ČSSR na světových výstavách Expo 67 a Expo 70. Obě sledované události se odehrály v době kolem roku 1968, kdy se v Československu na krátkou chvíli částečně překrývalo progresivní výtvarné umění s kulturní politikou státu. V pavilonech (obzvlášť v případě Expo 70) se také odrazily společensko-politické souvislosti roku 1968. Řada umělců, kteří se na těchto státem organizovaných výstavách podíleli, se také zároveň v zahraničí účastnila reprezentativních uměleckých přehlídek (bienále v Benátkách, São Paulo, Paříži, documenta v Kasselu ad.), proto se jí věnuje jedna z kapitol práce. Na konci 60. let na jedné straně existuje tzv. výstavnictví, státem podporovaný obor sloužící masové komunikaci s občany i pro (re)prezentaci země v zahraničí, jehož hlavní cíl je propagace a šíření vládnoucí ideologie. Na druhé straně se v československém výtvarném umění začíná vědomě pracovat s médiem výstavy jako s komplexně komponovaným celkem, ať prostřednictvím inovativních instalací nebo vystavováním environmentů. Zatímco výstavnictví zažívající v 60. letech svůj vrchol, se koncem desetiletí začalo rozmělňovat ve zbytnělé manýře, experimenty s formátem výtvarné výstavy teprve začínaly. Studie se zabývá především otázkou, jak k médiu výstavy přistupovaly v 60. letech obě zmíněné oblasti: umělecká...
|
|
|
Prostor barokní architektury v pojetí české kritiky ve 20. století
Koryntová, Eliška ; Macek, Petr (vedoucí práce) ; Švácha, Rostislav (oponent)
(česky) V diplomové práci shrnuji názory českých historiků umění 20. století na barokní architektonický prostor. Oblast svého zájmu jsem vymezila především na prostor sakrální architektury. Výchozím bodem této práce jsou především texty týkající se barokního architektonického prostoru - práce má tedy převážně charakter metodologický a teoretický. V úvodní části práce se zabývám vznikem teoretického pojmu "architektonický prostor" a také se věnuji umělecko-historickým metodám, pomocí nichž lze architektonický prostor teoreticky uchopit. Na základě četby textů českých historiků umění, kteří se zabývají barokem, jsem určila tři základní témata charakteristická pro bádání o barokním architektonickém prostoru: tendenci k emancipaci architektonického prostoru, důraz na časové prožívání architektonického prostoru a zájem o světelné kvality architektonického prostoru. V kapitole zaměřené na časové prožívání architektonického prostoru se zabývám také iluzí pohybu ovládajícího barokní architektonický prostor, paralelou mezi barokní architekturou a hudební skladbou a principem tvorby tzv. "pohybového prostoru" pomocí iluzivně působících křivek. V této diplomové práci se věnuji také analýze poetického způsobu popisu barokního prostoru, který vyplývá ze skutečnosti, že při vnímání architektury dochází k přímé...
|
|
|
Kavárenská architektura - kavárenský prostor v studiích a realizacích architektury první poloviny 20. století
Bendová, Eva ; Švácha, Rostislav (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent) ; Prahl, Roman (oponent)
Disertační práce pod titulem Kavárenská architektura. Kavárenský prostor ve studiích a realizacích architektury 1. poloviny 20. století se zabývá otázkou významu a podoby instituce kavárny v moderní době, od 18. století, zejména pak v letech 1898-1939. Důraz je kladen na pražské prostředí, přičemž se nelze uzavírat interdisciplinárnímu ani geografickému přesahu v případě významných příkladů do mimopražského prostředí, a to zejména evropských metropolí (Vídeň, Berlín, Paříž). Prostor kavárny jako architektonickou strukturu i fenomén vztahující se k moderní městské společnosti je nutné nahlížet z mnoha různých úhlů pohledu. Pro pochopení toho, co se v kavárně děje, a významu společenského dění rekonstruujeme historickou skutečnost: sledujeme topografii kaváren, její návštěvníky i zřizovatele, především však specifické momenty prožitku z kavárny. Práce se pokouší postihnout, jaké fenomény modernosti se ke kavárně vztahují především, jak jsou samotnými umělci a architekty charakterizovány a jak je jimi kavárenský prostor pak zpětně určován. Práci dělím na dva základní oddíly. Kulturněhistorická studie shrnuje myšlení o instituci kavárny a sleduje její specifika jako typického prostoru modernity, který doplňuje klasický, antikou daný veřejný prostor. Neopomíjím postihnout sociální typologii kaváren, ovlivněnou...
|
|
|
Auguste Perret a česká architektura
Veselá, Radmila ; Švácha, Rostislav (vedoucí práce) ; Sedlák, Jan (oponent) ; Halík, Pavel (oponent)
Auguste Perret vstoupil do d jin architektury jako první architekt, který využil železobetonu jako výrazového materiálu. D m v ulici Franklin, garáže Ponthieu, kostel v Le Raincy p edstavují milníky ve vývoji sv tové architektury. Ve své disertační práci jsem naznačila situaci na poli francouzské kritiky architektury v prvních desetiletích XX. století, abych vytvo ila pozadí pro obraz Perretovy kariéry, který byl chronologicky vylíčen v další části práce. Její dopln ní p edstavuje p ehled Perretových významných staveb. Dále jsem cht la ukázat, jak byla jeho projektová tvorba spjata s jeho teoretickým uvažováním. Poukázala jsem na zdroje, z nichž Perretova doktrína vyr stala a p edstavila jsem témata, která tento architekt konsekventn rozvíjel po dobu celé své tv rčí činnosti. Mohla jsem čerpat z bohatého fondu zachovaného archívu Perretovy kancelá e a opírat se o dobovou i recentní literaturu. V další části práce jsem se snažila nalézt odpov di na otázky, jaký byl ohlas Augusta Perreta v ýechách a jaké byly jeho kontakty s českými architekty. Zajímalo mne také, jaký vztah mohl mít Perret k české architektu e. V záv rečním oddíle jsem zkoumala, zda nalezneme v české architektu e díla, u kterých se p ímo projevuje vliv Perretových d l. Na posledn položené otázky lze odpov d t, že m žeme konstatovat...
|
|
|
Německá sociálně demokratická architektura komunálního bydlení v Ústí nad Labem v letech 1918-1938.
Prouza, Pavel ; Švácha, Rostislav (vedoucí práce) ; Pavlíček, Tomáš (oponent) ; Biegel, Richard (oponent)
4 Německá sociálně demokratická architektura komunálního bydlení v Ústí nad Labem v letech 1918-1938 Ing. arch. Pavel Prouza Školitel: Prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc. Abstrakt Disertační práce se zabývá tématem architektury komunální bytové výstavby, která byla budována v meziválečném období v Ústí nad Labem. Severočeská průmyslová aglomerace, osídlená především Němci, prošla od poloviny 19. století nebývalým urbanistickým a demografickým růstem. V letech 1919-1938 byl proto městskou správou vybudován ucelený soubor přibližně jednoho sta budov. Práce hledá vztahy a vyvážené proporce mezi formální analýzou jednotlivých etap výstavby a studiem jejich širších historických souvislostí. Je uplatněna uměnovědná analýza, která spočívá v chronologickém zařazení děl a v rozboru a zhodnocení jejich urbanistických, typologických a stylových aspektů. Věnuje se také identitě tvůrce, jímž byl architekt německé národnosti Franz J. Arnold. Architektura ústeckého komunálního bytového souboru vznikala jako realizace sociálně demokratického politického programu a státní bytové politiky, má tedy i politický obsahový význam. Analýza byla provedena především na základě archivní badatelské činnosti a terénního průzkumu. Jednotlivá díla byla posuzována v kontextu meziválečného vývoje bydlení ve středoevropském prostoru s...
|
|
|
Vladimír Fultner ve spleti české architektury do roku 1914
Pencák, Marcel ; Švácha, Rostislav (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent) ; Vybíral, Jindřich (oponent)
Práce se zaměřuje na monografické zachycení života a díla Vladimíra Fultnera (1887-1918), jehož jméno bývá v historii české architektury opomíjeno či ponecháváno na okraji. Při podrobném výzkumu se však ukazuje, že jeho tvorba se opírala o nevšední talent, vynikala vysokou uměleckou úrovní a nespornou originalitou na podkladě soudobého architektonického vývoje. Zasluhuje tedy přehodnocení svého významu pro formování domácí modernistické tradice, přestože je soustředěna do nepatrného časového období (1908-1914) a sevřeného realizačního prostoru (Hradec Králové, Jaroměř, Praha, Kutná Hora, Brno). Fultner studoval od podzimu 1904 na české technice v Praze, ale zdejší výuka pozemního stavitelství pod vedením Josefa Schulze a Jana Kouly byla pokrokovými tvůrci považována za zpátečnickou. Pod vlivem agilních spolužáků (P. Janák, J. Chochol, V. Hofman, E. Králík, O. Novotný ad.) se zapojil do činnosti obrodného studentského Spolku posluchačů architektury. Od roku 1906 se řádnému studiu na této škole nevěnoval a vzdělával se zřejmě v okruhu žáků a ateliérových zaměstnanců Jana Kotěry. Stejně jako jeho vrstevníci dostal Fultner možnost pracovat na drobných zakázkách pro výstavu Obchodní a živnostenské komory v Praze v roce 1908, kdy také navázal podnětnou spolupráci s Otakarem Španielem. Krátce po dvacátém roce...
|
|
|
Sociokulturní pohled na problematiku bydlení v Československu ve 2. polovině 20. století
Zadražilová, Lucie ; Ortová, Jitka (vedoucí práce) ; Švácha, Rostislav (oponent) ; Czumalo, Vladimír (oponent)
Panelová sídliště představují nejtypičtější a nejrozšířenější formu socialistické hromadné výstavby u nás. Jejich podoba po formální stránce vychází z urbanistických princip evropské meziválečné avantgardy, bydlení na nich bylo dáno zásadami socialistické bytové politiky. Jsou domovem více než tří milión obyvatel České republiky, přesto se k nim dodnes váže řada mýt a nepřesných hodnocení a mnoho oblastí tohoto komplexního fenoménu zstává nezmapovaných. Jeho kulturní, sociální a fyzické aspekty propojuje kulturologický úhel pohledu, který byl zvolen pro tuto práci. Ve třech hlavních kapitolách jsou na základě srovnání s tradičními městskými strukturami sledována prostorová a sociální specifika panelových sídlišť na třech úrovních: v představách projektant, daných dobovými myšlenkovými proudy, v jejich realizaci v konkrétních politických a společenských podmínkách a v možnostech, které mže tato forma výstavby nabídnout do budoucna. První kapitola se zabývá vznikem panelových sídlišť jako nové městské struktury s odlišnou podobou urbanismu. Ve druhé kapitole jsou prostorová specifika popsána pomocí pěti kritérií obývatelnosti prostoru, jimiž jsou soulad s okolní krajinou a zeleň na sídlištích, zachování lidského měřítka, orientace v obytných celcích, estetické vyznění a respektování zájm a volby obyvatel...
|
|
|
Kamil Hilbert, architekt-památkář
Fatková, Markéta ; Novotná, Eva (vedoucí práce) ; Švácha, Rostislav (oponent)
140 Resumé Kamil Hilbert Architekt - památkář Autorka: Markéta Fatková Kamil Hilbert (*12. 2. 1869 Louny - †25. 6. 1933 Praha) - český architekt přelomu 19. a 20. století, je znám zvláště jako poslední projektant svatovítského chrámu. Jeho tvůrčí činnost byla zaměřena především na obnovy památek. Současně se však po celou dobu věnoval i vlastní architektonické práci. Byl nejenom tvůrcem a památkářem, ale i archeologem a svým způsobem uměleckým historikem. Publikoval několik zajímavých studií týkajících se především nálezových prací při provádění stavebně-historických průzkumů, ale věnoval se i uměleckohistorické topografii - společně se Zdeňkem Wirthem zpracoval pro Soupis památek historických a uměleckých v Království českém díl Plzeňsko a s Antonínem Podlahou Metropolitní chrám sv. Víta v Praze. Stejně tak byl i jedním z prvních členů ústřední památkové rady za české země zřízené r. 1911 ve Vídni a působil i jako odborný dozor a poradce při jednotlivých restaurátorských pracích. Společně s významným českým historikem umění Maxem Dvořákem, který byl žákem tvůrce programu moderní památkové péče Riegla, se Hilbert zasloužil, i pod tímto vlivem, o položení základů moderní památkové péče v českých zemích. Nejen osobnost Kamila Hilberta, ale i jeho celoživotní péče o obnovu památek, a neméně i samostatná...
|
|
|
Zapomenutá vila Karla Hannauera ml. a sociologie rodinného bydlení
Hrabová, Martina ; Macek, Petr (vedoucí práce) ; Švácha, Rostislav (oponent)
Impulsem k této práci byl archivní nález, který umožnil identifikaci raného díla architekta Karla Hannauera. Funkcionalistickou vilu, která byla dosud známá pouze z publikace v dobovém časopise, autorka odhalila v Praze - Libni skrytou pod radikální přestavbou z konce třicátých let. Práce sleduje několik tématických okruhů. Zabývá se účastí Karla Hannauera na formování československé meziválečné architektury a jeho podílu na transformaci zahraničních vlivů (především Le Corbusiera) na českou architektonickou tvorbu. Autorka se věnuje především architektuře rodinných domů a detailně popisuje čtyři vily, které Hannauer navrhl během deseti let před druhou světovou válkou. Sleduje také, jak se v souvislosti s politickými režimy měnila skladba uživatelů sledovaných domů, jak se proměňoval způsob jejich využití a s ním i podoba jednotlivých objektů. Práce se tak dotýká vztahu architektury a sociologie bydlení. Tomuto tématu se Hannauer teoreticky a pedagogicky věnoval zejména ve čtyřicátých a padesátých letech, kdy mu totalitní režimy zabránily pokračovat v architektonické práci. Vedle odborné literatury se práce opírá o studium archivní dokumentace, terénní výzkum a metody orální historie (v rozhovorech s pamětníky).
|
host ::
RSS.