|
|
Výtvarná symposia v šedesátých letech
Fišer, Marcel ; Wittlich, Petr (vedoucí práce) ; Klimešová, Marie (oponent) ; Šetlík, Jiří (oponent)
dizertační práce Práce se zabývá dějinami výtvarných, zejména sochařských sympozií od jejich počátků do začátku 70. let. Tématem se dosud zabývaly pouze dvě syntetické práce, obě v německojazyčném prostředí, které se však věnují pouze sochařským sympoziím a zcela pomíjí ta v ostatních disciplinách. Druhou jejich slabinou je fakt, že se z pochopitelných důvodů zaměřily především na sympozia v západní Evropě, respektive v zámoří, kdežto východoevropská sympozia mapují jen útržkovitě a bez znalosti kontextu. Tato práce se tedy poprvé opírá o důkladný průzkum celého širokého spektra sympozií ve smyslu geografickém i disciplinárním. Důraz je však kladen na sympozia sochařská, kde zanechala nejvýraznější stopu. Práce zasazuje sympozia do obecného vývoje umění a sochařství po druhé světové válce, zejména vzhledem k několika aktuálním dobovým trendům jako je např. fenomén výstav pod širým nebem, budování sochařských parků, rozvoj umění ve veřejném prostoru, nástup abstrakce nebo o něco později svařované kovové plastiky. Základem práce je shromáždění poznatků o všech sympoziích, která probíhala. Přestože někde jsou informace útržkovité, podařilo se značně rozšířit dosavadní soupisy. Zároveň práce popisuje principy jednotlivých sympozií, které se lišily podle zemí a jejich charakteru, a pokouší se mezi nimi...
|
|
|
Umění mezi sjezdy
Micka, Alois ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Šetlík, Jiří (oponent) ; Prahl, Roman (oponent)
Cílem této disertační práce je zdokumentovat a prezentovat výstavní koncepce nových nebo staronových galerií a výstavních síní sdružených ve Svazu československých výtvarných umělců v Praze v letech 1964-1969. Dílčím cílem je nalézt a objasnit stěžejní právní, politické a kulturní události, na jejichž pozadí se tento výstavní umělecký život odvíjel. Práce postihuje období mezi dvěma sjezdy Svazu československých výtvarných umělců, tedy období od prosince roku 1964 do konce roku 1969 s určitými césurami. Pokud jde o výběr, zabývá se "menšími" galeriemi, které ve sledovaném období nejvíce ovlivňovaly úroveň výstavní prezentace výtvarného umění v Praze. Z tohoto důvodu je věnována pozornost Galerii Václava Špály, Galerii Nová síň, Galerii na Karlově náměstí a Galerii Vincence Kramáře. Základní témata disertační práce se koncentrují do dvou prostupujících se okruhů. První okruh se věnuje zásadním společensko-politickým předpokladům vzniku "menších" galerií a stručně také historii vzniku Svazu československých výtvarných umělců. Především se zabývá tehdy platnou legislativní úpravou dané oblasti kulturního života společnosti. Všímá si závěrů jednotlivých sjezdů Komunistické strany Sovětského svazu a Komunistické strany Československa, programových prohlášení vlád, především jejich reálného dopadu v...
|
|
|
Miloslav Hejný, sochařské a kreslířské dílo 1956 - 1972 - pokus o zasazení do kontextu.
Hejný, Kryštof ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Šetlík, Jiří (oponent)
Život a dílo akademického sochaře Miloslava Hejného (1925 - 2013) dosud nebylo celistvě probádáno nebo jinak literárně zpracováno. Tato práce představuje první pokus o sumarizaci první poloviny tvůrčího života neznámého autora, období mezi lety 1955 až 1973, komentovaný životopis s úvodem a dodatky, vztahujícími se ke školení, prvním profesním zkušenostem s oficiální režimní produkcí, a druhé čtvrti 70. let, během nichž sochařské dílo Hejného zaznamenalo výrazný útlum. Biografické kapitoly jsou prokládány exkurzy do časově paralelního dění v rámci umělecké obce, soudobých formálních a stylových vývojů v práci Hejného přátel a spolupracovníků, a živé nebo jinak relevantní teorie. Z naznačených jevů se práce dotkne novorealismu, poválečné recepce kubismu, minimalismu jako mravního konceptu, osobnosti manželů Janouškových, Stanislava Kolíbala, skupin Máj 57, Trasa, UB 12, okrajově pak epistemologie a teorie kreativity Gastona Bachelarda. Práce se profiluje jako syntetická monografická studie, popularizační ve smyslu první publikace množství dat. Z toho důvodu se nepokouší o výsledné propoziční uměleckohistorické zhodnocení s cílem fixovat Hejného místo v korpusu českých dějin umění druhé poloviny 20. století; nalézání souvislostí je dosaženo strukturou paralelních exkurzů k ústřednímu historickému...
|
|
|
Prezentace neoficiální české umělecké scény 80. let mimo centrum
Ryantová, Zdislava ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Šetlík, Jiří (oponent)
Tato práce se zabývá šesti českými regionálními institucemi, které se během 80. let 20. století zaměřovaly na neoficiální umění, čímž vytvořily alternativu k pražským výstavním síním, které neoficiální umění odmítaly. Mezi ně patří Galerie 55 v Kladně, Městské kulturní středisko v Dobříši, Letohrádek Ostrov nad Ohří, Galerie ve věži v Mělníku, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou spolu s Malou scénou Domu kultury v Českých Budějovicích a jako jediná soukromá Galerie H v Kostelci nad Černými lesy. Na základě dobových dokumentů a vzpomínkových textů charakterizuje tato práce jednotlivé výstavní prostory, okruhy lidí, kteří se kolem nich shromažďovali, výstavní program a nejvýznamnější výstavy. Tyto "galerie" uvádí do dobového kulturně-politického kontextu a do souvislostí ostatními galeriemi a významnými výstavami českého neoficiálního umění v 80. letech.
|
|
|
Galerie umění a akviziční politika v době normalizace
Sloupová, Andrea ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Šetlík, Jiří (oponent) ; Neumann, Ivan (oponent)
Disertační práce Galerie umění a akviziční politika v době normalizace se zabývá problematikou tuzemského institucionálního provozu 70. a 80. let 20. století, konkrétně činností galerií zařazených do tehdejší celostátní, hierarchicky uspořádané sítě. Průzkumem jejich akviziční činnosti zjišťuje, jaká byla skladba získaných uměleckých předmětů, v jakých aspektech se instituce lišily a čím byly tyto odlišnosti zapříčiněny. Kromě samotného akvizičního procesu v tehdejší dobové praxi zároveň na základě pramenného materiálu i orální historie nastiňuje okolnosti vzniku galerijní sítě a shrnuje její činnost v liberálnějších 60. letech. Samotnou akviziční politiku galerií sleduje od začátku r. 1970, kdy se pozvolna začínala naplňovat usnesení přelomového zasedání ÚV KSČ z dubna předešlého roku, až do konce r. 1989, teritoriálně je vymezena českým územím. Zjištěné výsledky poukazují na zásadní rozdíly mezi jednotlivými institucemi i kraji, v jejichž rámci působily. Přinášejí odpovědi na otázky, jaký podíl mají mezi akvizicemi určité žánrové a námětové oblasti, jak souvisejí s kvalitou děl, do jaké míry jsou mezi jejich autory zastoupeni příslušníci jednotlivých generačních vrstev a názorových proudů a konečně zda jejich složení odpovídá oficiálně prezentované výtvarné produkci. Odhalují také proměny jak...
|
|
|
Výstava versus výstavnictví. Československé pavilony na Expo 1967 v Montrealu a Expo 1970 v Ósace
Nekvindová, Terezie ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Šetlík, Jiří (oponent) ; Švácha, Rostislav (oponent)
Práce se zaměřuje na pavilony ČSSR na světových výstavách Expo 67 a Expo 70. Obě sledované události se odehrály v době kolem roku 1968, kdy se v Československu na krátkou chvíli částečně překrývalo progresivní výtvarné umění s kulturní politikou státu. V pavilonech (obzvlášť v případě Expo 70) se také odrazily společensko-politické souvislosti roku 1968. Řada umělců, kteří se na těchto státem organizovaných výstavách podíleli, se také zároveň v zahraničí účastnila reprezentativních uměleckých přehlídek (bienále v Benátkách, São Paulo, Paříži, documenta v Kasselu ad.), proto se jí věnuje jedna z kapitol práce. Na konci 60. let na jedné straně existuje tzv. výstavnictví, státem podporovaný obor sloužící masové komunikaci s občany i pro (re)prezentaci země v zahraničí, jehož hlavní cíl je propagace a šíření vládnoucí ideologie. Na druhé straně se v československém výtvarném umění začíná vědomě pracovat s médiem výstavy jako s komplexně komponovaným celkem, ať prostřednictvím inovativních instalací nebo vystavováním environmentů. Zatímco výstavnictví zažívající v 60. letech svůj vrchol, se koncem desetiletí začalo rozmělňovat ve zbytnělé manýře, experimenty s formátem výtvarné výstavy teprve začínaly. Studie se zabývá především otázkou, jak k médiu výstavy přistupovaly v 60. letech obě zmíněné oblasti: umělecká...
|
|
|
Výtvarná symposia v šedesátých letech
Fišer, Marcel ; Wittlich, Petr (vedoucí práce) ; Klimešová, Marie (oponent) ; Šetlík, Jiří (oponent)
dizertační práce Práce se zabývá dějinami výtvarných, zejména sochařských sympozií od jejich počátků do začátku 70. let. Tématem se dosud zabývaly pouze dvě syntetické práce, obě v německojazyčném prostředí, které se však věnují pouze sochařským sympoziím a zcela pomíjí ta v ostatních disciplinách. Druhou jejich slabinou je fakt, že se z pochopitelných důvodů zaměřily především na sympozia v západní Evropě, respektive v zámoří, kdežto východoevropská sympozia mapují jen útržkovitě a bez znalosti kontextu. Tato práce se tedy poprvé opírá o důkladný průzkum celého širokého spektra sympozií ve smyslu geografickém i disciplinárním. Důraz je však kladen na sympozia sochařská, kde zanechala nejvýraznější stopu. Práce zasazuje sympozia do obecného vývoje umění a sochařství po druhé světové válce, zejména vzhledem k několika aktuálním dobovým trendům jako je např. fenomén výstav pod širým nebem, budování sochařských parků, rozvoj umění ve veřejném prostoru, nástup abstrakce nebo o něco později svařované kovové plastiky. Základem práce je shromáždění poznatků o všech sympoziích, která probíhala. Přestože někde jsou informace útržkovité, podařilo se značně rozšířit dosavadní soupisy. Zároveň práce popisuje principy jednotlivých sympozií, které se lišily podle zemí a jejich charakteru, a pokouší se mezi nimi...
|
|
| |
host ::
RSS.