|
|
Fenomén letních bytů v 1. polovině 20. století
Šoukal, Jiří ; Štaif, Jiří (vedoucí práce) ; Štemberk, Jan (oponent)
Anotace: Bakalářská práce je věnována fenoménu letních v bytů v 1. polovině 20. století se zvláštním zřetelem na obec Senohraby, které posloužily pro několik sond k danému tématu. Její snahou je ukázat možné způsoby vyžití letních hostů ve svých letních letoviskách. Konkrétně se soustřeďuje na blízké okolí Prahy, které se vyvíjelo do jisté míry specificky díky blízkosti k hlavnímu městu. Významná část práce se zabývá otázkou, jaké vrstvy obyvatelstva navštěvovaly letní byty. k tomu byl využit příklad obce Senohraby. Práce by ráda připomněla některé aspekty života těsně před 1. světovou válkou a během 1. republiky.
|
|
|
Kolektivní biografie československé historiografie k roku 1934
Sixta, Václav ; Štaif, Jiří (vedoucí práce) ; Lomíček, Jan (oponent)
Předmětem práce je analýza symbolické reprezentace československé historiografie k roku 1934. Čerpá především z Kulturního adresáře, respektive z kvantifikace a kategorizace dat v něm obsažených. Prostřednictvím kritérií pozice v hierarchii oboru, národnosti, specializace a lokalizace sledujeme způsoby vytváření symbolické reprezentace v historiografii roku 1934. Prvek vývoje a fenomén trendů jsou do práce vtěleny pomocí jediného z hlediska pramene vnějšího kritéria, kterým je generace objektivně formulovaná vždy po deseti letech. Práce tak popisuje utváření symbolické reprezentace z hlediska celého souboru, vymezeného adresářem i jednotlivých generací a nechybí také analýza trendů v historické vědě. Díky množství kritérií dochází práce k faktu plurality symbolických reprezentací. Ty se tak utvářejí v "polích reprezentací", kde teprve tvoří komplexně popsatelné celky. Složitá struktura vztahů a prolínání těchto polí reprezentace pak tvoří symbolickou reprezentaci československé historiografie jakožto celku. Díky práci s kvantitativními prameny dochází práce k závěrům, které by jinými metodami nebylo možné nahlédnout.
|
|
|
Velkoměsta v 19. a 20. století - křižovatky změn. Urbanistické strategie v komparativní perspektivě
Janata, Michal ; Štaif, Jiří (vedoucí práce) ; Klusáková, Luďa (oponent)
Cílem této práce je formulace otázky, zda lze z konkrétních historických souvislostí čtyř evropských velkoměst 19. a 20. století, Londýna, Paříže, Berlína a Vídně a v odůvodněných a častých případech s přihlédnutím i k řadě jiných měst, vysledovat rozdílné strategie sídelní dynamiky. Tato práce se tedy rigidně nedrží pouze vybraných velkoměst - Londýna, Paříže, Berlína a Vídně, ale do srovnávání vstupují i další města vždy, když je to vzhledem k logice výkladu nutné. Často si právě výkladová linie vynutila komparační asymetrii, aby se udržela celistvost interpretace určitého jevu. To se rovněž týká i pořadí čtyř hlavních srovnávaných velkoměst, jejichž sled je odlišný v každé kapitole. Téma je rozčleněno do několika subtémat: urbanizace jako jeden ze základních rysů 19. století, chronotop měst 19. století a zrod urbanistické reflexe, modernizace a industrializace jako konstitutivní momenty zrodu průmyslového města, elektrifikace jako jeden z nejmarkantnějších příznaků urbanizace stále ještě venkovské společnosti 19. století, kanalizace jako neviditelná podzemní civilizace, která přinesla do měst do té doby nebývalý hygienický komfort, změněná (oproti 19. století) podoba měst 20. století a konečně postmoderní tečka za zbytnělými ambicemi moderny. Zrod urbanismu jako teoretické reflexe souvisel s pronikavou...
|
|
|
Velkoměsta v 19. a 20. století - křižovatky změn. Urbanistické strategie v komparativní perspektivě
Janata, Michal ; Klusáková, Luďa (vedoucí práce) ; Štaif, Jiří (oponent)
Tato práce se zabývá tenzí, jež provází každé lidské sídlo, tedy napětím mezi kulturní a hmotnou pamětí na jedné straně a vizí, prospekcí na straně druhé. Cílem této práce je formulace otázky, zda lze z konkrétních historických souvislostí některých evropských měst 19. a 20. století s přihlédnutím k řadě jiných měst vyvodit typologii strategií sídelní dynamiky evropských velkoměst 19. a 20. století.. Téma práce lze shrnout do několika subtémat: urbanizace jako jeden ze základních rysů 19. století, chronotop měst 19. století a zrod urbanistické reflexe, modernizace a industrializace jako konstitutivní momenty zrodu průmyslového města, elektrifikace jako jeden z nejmarkantnějších příznaků urbanizace stále ještě venkovské společnosti 19. století, kanalizace jako neviditelná podzemní civilizace, která přinesla do měst do té doby nebývalý hygienický komfort, změněná (oproti 19. století) podoba měst 20. století a konečně postmoderní tečka za zbytnělými ambicemi moderny. Zrod urbanismu jako teoretické reflexe souvisel s pronikavou změnou v prostorové, sociální, ekonomické a kulturní skladbě měst. Těžištěm práce je však komparace čtyř důležitých urbanistických strategií: haussmannizace Paříže, asanace Londýna, cesta k Velkému Berlínu a výstavba Ringstrasse ve Vídni. Kapitola Zrod průmyslového města se zabývá...
|
|
|
Vše pro bratry. Historie rodinného života v 19. století na příkladě rodiny Lamblových
Paurová, Lucie ; Pokorná, Magdaléna (vedoucí práce) ; Štaif, Jiří (oponent)
Rodina Lamblových patřila k předním intelektuálním rodinám v Čechách v druhé polovině 19. století. František Sudimír se stal významným hospodářským úředníkem, Karel Milan uznávaným hospodářským pedagogem, Vilém Dušan proslaveným lékařem a Jan Baptista zemědělským odborníkem a organizátorem hospodářského školství. Dospělosti se dožilo osm sourozenců Lamblových, čtyři sestry (Marie, Barbora, Eliška, Anna) a čtyři bratři. Všichni bratři založili vlastní rodiny, ze sester se vdala jen nejmladší Anna. Bratři i sestry Lamblovi se angažovali v českém vlasteneckém životě (např. Vilém Dušan byl v roce 1848 politicky aktivní, dopisoval si mj. s Karlem Havlíčkem), sestry pak hlavně v ženském hnutí. Všichni dohromady tvořili po sedmdesát let kompaktní celek. Udržovali vřelé rodinné vztahy a podporovali se. Ani v dospělém věku neztráceli kontakt, sestry svým svobodným či ovdovělým bratrům vedly domácnosti a o bratry se obětavě staraly v místech jejich působení. Tato diplomová práce se mapuje sourozenecké strategie a vytváří obraz konkrétního rodinného života na základě pozůstalostí z Literárního archivu Památníku národního písemnictví, přičemž pro tuto práci byla nejpodstatnější rodinná korespondence, dále deníky, zápisníky a vzpomínky. Cílem je také ukázat, jak významnou úlohu má soukromá korespondence a...
|
|
|
Svět a představy netolerovaných východočeských náboženských skupin v 18. a 19. století
Taich, Tomáš ; Štaif, Jiří (vedoucí práce) ; Tinková, Daniela (oponent)
Jev skupin náboženských disidentů v Čechách a na Moravě koncem 18. a v 19. století úzce souvisí s ilegálním evangelictvím před patentem o toleranci z roku 1781. Tyto netolerované skupiny se totiž vyskytovaly v týchž oblastech, jako fungovaly tajné evangelické a později tolerované sbory helvetů a luteránů. Rovněž jejich myšlenkový základ byl formován týmiž knižními tituly jako u pozdějších oficiálních evangelíků, fenomén s protestantskou církví spojují i jména některých významných vůdců z časů ilegality. Toleranční realita sice byla významným posunem proti monopolu katolické církve, nabízela však poměrně striktní pravidla, neberoucí v potaz svébytný vývoj české reformace. Rodovou tradicí a přechovávanou a pašovanou literaturou odchovaní evangelíci, posilovaní rovněž pietistickými sbory ve Slezsku, Prusku a Lužici, tak ne vždy našli pro sebe místo v nově zformovaných sborech a raději se ustavovali coby třetí, nelegální strana. Postupem času se jejich teologie zdá místně akcentovat více pantheistických prvků a radikálního rozchodu se světem. Popularitu si také získávají různá proroctví o náboženském i sociálním převratu. Občas je z dochovaných pramenů později v 19. století přitom obtížné určit, zda-li tito disidenti ještě setrvávají na křesťanských základech. Nejradikálnější z nich došli ve svém vzdoru až k...
|
|
|
Pražské sochařské výstavy 1898 - 1916. Příspěvek k problematice galerijní prezentace sochy
Cermanová, Jana ; Štaif, Jiří (vedoucí práce) ; Blümlová, Dagmar (oponent) ; Lenderová, Milena (oponent)
Jana Cermanová Pražské sochařské výstavy 1898 - 1916 Příspěvek k problematice galerijní prezentace sochy Abstrakt disertační práce Sochařství jako umělecká disciplína zažilo v Čechách kolem přelomu 19. a 20. století nesmírně dynamický vzestup. S jistým zpožděním tak následovalo tolik obdivovaný vzor Francie, kde v roce 1910 Charles Morice s odkazem na Rodina a jeho žáky dokonce konstatoval převahu moderního sochařství nad malbou. Také v Čechách, zejména zásluhou dominantní osobnosti učitele J. V. Myslbeka, dozrála velmi ambiciózní skupina sochařů, která byla připravena řešit vzrůstající společenskou poptávku po dílech monumentálního charakteru, jež si zvláště v podobě pomníků takřka podmanila veřejný prostor města. Sochaři se věnovali zakázkám dekorativních soch pro architekturu i objednávkám funerální povahy, které jim zaručovaly jistý příjem a otevíraly cestu k vlastní volné tvorbě. Především ale onen "mor pomníkový" poutal k sochařství všeobecnou pozornost a zajišťoval umělcům společenskou prestiž. Sochaři se začali více účastnit uměleckého dění a podstatnou měrou se podíleli na řešení aktuálních výtvarných problémů. Konjunktura, kterou zažívalo sochařství veřejného prostranství, se přenesla rovněž do soudobých ...
|
|
|
Chudoba, pauperismus a sociální otázka jako veřejné diskurzy v habsburské monarchii doby předbřeznové a revoluce 1848/1849
Raška, Jakub ; Štaif, Jiří (vedoucí práce) ; Petrbok, Václav (oponent)
(česky) Tato práce se zabývá ranými náhledy na industriální pauperismus v textech, které se četli a psali v západní části habsburské monarchie v době předbřeznové (zde 1830-1848) a v době revoluce 1848- 1849. Hlavním pozorovaným jevem je dynamika sociální a politické imaginace společnosti rakouského státu ve vztahu ke strukturálním procesům evropské modernizace. Na dvou základních oblastech, publicistice a umělecké literatuře, sleduje vývoj dobových reprezentací masové chudoby od všeobecného romantického odmítání modernizačního procesu k návrhům na řešení sociální otázky, které již byly formulovány na základě příslušnosti k nějakému politickému táboru, tj. například vzdělávání u liberalismu či sociální stát u socialismu. Práce se příliš nezabývá myšlením velkých osobností dějin sociální teorie, ale spíše se zaměřuje na každodenní vyjednávání dichotomie "staré" a "nové" dnes již víceméně zapomenutých autorů.
|
|
|
Sochařské centrum v Hořicích v Podkrkonoší - fenomén českého uměleckého výstavnictví počátku 20. století
Cermanová, Jana ; Pullmann, Michal (oponent) ; Štaif, Jiří (oponent)
Na počátku 20. století disponovaly Hořice v Podkrkonoší českým monopolem jak v oblasti středního sochařského vzdělání, tak ve výstavnictví specializovaném na prezentaci sochy. Dlouhá kamenosochařská tradice regionu poskytla předpoklady pro vznik ve středoevropské oblasti jedinečného sochařského centra. Rozvíjením uměleckého zaměření Hořic usilovala místní inteligence o povýšení města na kulturní středisko kraje. Založení sbírky českých moderních sochařských děl v roce 1908 se stalo jedním z nejpříznačnějších produktů těchto snah. V rigorózní práci se věnuji okolnostem zrodu hořického sochařského střediska a umělecké galerie. Analyzuji činnost, akviziční politiku i uměleckou normu Galerie plastik v první čtvrtině 20. století a zabývám se také obecnějšími souvislostmi života uměleckých muzeí a galerií, do jejichž rámce hořickou instituci zasazuji.
|
|
|
Muzeum v Sušici a veřejnost
Hanus, Adam ; Štaif, Jiří (vedoucí práce) ; Lhoták, Jan (oponent)
Tato práce Muzeum v Sušici a veřejnost se věnuje vzniku, působení a proměnám muzea v Sušici od jeho založení v roce 1880 do roku 1945. Sleduje interní chod této instituce, jeho prostorové nároky, financování, nebo správu a řízení muzea. Dále se tato práce zabývá tvorbou muzejních sbírek, přičemž je patřičná pozornost věnována fenoménu dárcovství i samotným dárcům. Ne méně pozornosti je věnováno výstupům muzejní práce v první řadě publikační činnosti mužů spojených s muzeem, tvorbě dlouhodobých expozic i krátkodobých výstav. Na závěr se tato práce pokusí zasadit fungování muzea v Sušici do širšího kontextu vývoje muzejnictví v regionu jižních a západních Čech a postihnout jeho obecnější vývojové tendence. Obdobným způsobem se pokusí vystihnout vliv klíčových fenoménů a událostí, které ovlivňovaly život v politickém okresu Sušice, v tomto kontextu bude nejvíce pozornosti věnováno nacionalismu a českoněmeckému zápolení na jazykové hranici.
|
host ::
RSS.