|
| |
|
|
Tradice a venkov v české meziválečné literatuře
Holeček, Lukáš ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Brabec, Jiří (oponent) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Předkládaná disertační práce se věnuje projevům tradicionalismu v české meziválečné literatuře. V první kapitole jsou zvažovány některé teoretické variety přístupu ke zkoumání kontinuity a diskontinuity v literární historii, především ve vztahu moderny a antimoderny. Na základě hermeneutiky H. G. Gadamera, P. Ricoeura i některých podnětů Nového historismu se autor snaží rozlišit tradici jako princip rozumění dějinám a tradici jako reprezentaci (diskurzivní událost). Sociologické pojetí tradic se pro literaturu nejeví jako vypovídající, tradice naznačuje provázanost umění moderny i antimoderny. Jako příklad dobového vyjednávání nad tradicí je v další kapitole analyzována polemika o tradice z období okolo roku 1928. Tato polemika souvisela s pokračující diskuzí o smyslu českých dějin, revizí státních a národních tradic a také s principem tradičnosti v literatuře. Následující kapitola se věnuje funkci tradice v koncepcích ruralismu a varietách času v románech vydaných v rámci edice Hlasy země (otázka pokroku, rodové kontinuity, věčnosti). V tomto dobovém vyjednávání nad tematikou venkova měl významnou roli také regionalismus, jako specifická varianta venkovského románu. Analýza recepce francouzského regionalismu (Giono, Ramuz, Pourrat) v české literatuře pojednaná v další kapitole naznačuje, že...
|
|
|
Baudelaire na prahu modernity
Hošnová, Mariana ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent)
Cílem této práce je prozkoumat Baudelairův vztah k jeho době. Prozkoumat, jaké soudobé fenomény nejvíce ovlivnily jeho dílo, a jak. Abychom tohoto cíle dosáhli, budeme postupně zkoumat čtyři obasti - politickou situaci, tvářnost města, novinový provoz a umění ve Francii devatenáctého století. Budeme se snažit v těchto oblastech umístit Baudelairovu osobu a zrekonstruovat vliv, který na Baudelaira a jeho dílo tyto oblasti měly. Sledovat budeme zejména dvě baudelairovské studie - esej Paříž druhého císařství u Baudelaira Waltera Benjmaina a knihu Baudelaire. L' irreductible Antoina Compagnona. Oba interpreti zdůrazňují, že pro náležité uchopení Baudelairova díla je nezbytné právě projasnění Baudelairova postoje k výše uvedeným oblastem. Problematickým, ale ústředním pojmem této práce je pojem modernité. Jelikož je tento pojem vztažen jak k Baudelairově době, tak k jeho postoji k této době, není možné jej jednoduše definovat a není to ani cílem této práce. Cílem je spíše v rozmanitých fenoménech devatenáctého století, stejně jako v Baudelairově postojích a dílu, rozpoznat to, co je s pojmem modernité slučitelné, alespoň v určitém z jejích významů. Uvidíme, že jak básníkova doba tak jeho dílo v sobě nese mnoho rozporů, nebudeme se však snažit tyto rozpory překlenout, ale naopak se je pokusíme...
|
|
|
Popkulturní vzorce v poetismu
Čepec, Richard ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Vzorce populární kultury v poetismu (abstrakt) Tento text si klade za cíl popsat základní projevy poetismu skrze hlediska aktuální vědy o popkultuře a předchozího přístupu z 20. let 20. století. Poetismus jakožto specifická metoda nazírání světa se rozvinul v oblasti Československa v první polovině 20. let (umělecky svaz Devětsil). Populárně kulturní elementy mají svou vlastní roli a funkci v novém vyjádření reality a demokratizačním procesu v literatuře. Karel Teige a Vítězslav Nezval jsou považováni za klíčové postavy tohoto konceptu. V prvním oddíle text poukazuje k výzkumu populární kultury především ve druhé polovině 20. století a také poukazuje k Teigovým základním teoretickým východiskům z první poloviny 20. let. S vědomím Teigova mnohostranného a interdisciplinárního zaměření tento text klade důraz na jeho statě o literatuře a kinematografii. Závěr tohoto oddílu je, že termíny popkultura a populární kultura nejsou totožné, první je zdrojem nových prvků a témat ve 20. letech ještě ne plně teoreticky popsaných. Druhý termín označuje socioekonomický a kulturní komplex plně integrovaný v kapitalistické společnosti a obvykle propojen s tzv. "vysokým uměním". Teigův koncept je založen na básnické rekonstrukci reality, rovněž s pomocí prvků populární kultury (populární hudba, sport, film, exotika,...
|
|
|
Mezi textem a kontextem. Teorie literárního pole a kulturní materialismus jako modely zprostředkování
Šebek, Josef ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent) ; Merhaut, Luboš (oponent)
Mezi textem a kontextem. Teorie literárního pole a kulturní materialismus jako modely zprostředkování Mgr. Josef Šebek Abstrakt Ve své disertační práci Mezi textem a kontextem. Teorie literárního pole a kulturní materialismus jako modely zprostředkování se autor zabývá problematikou zprostředkování mezi literárním textem a jeho sociálním kontextem. Zaměřuje se na dva významné současné kontextově orientované přístupy: teorii literárního pole vypracovanou Pierrem Bourdieuem a kulturní materialismus, formulovaný nejprve Raymondem Williamsem a poté rozpracovaný Alanem Sinfieldem a Jonathanem Dollimorem, a chápe je jako dva základní, komplementární modely zprostředkování: teorie literárního pole postuluje existenci (relativně) autonomního mikrosvěta literatury, zatímco kulturní materialismus vychází z přesvědčení o plném začlenění literárního textu do sociálního kontextu, "společensko-materiálního pohybu" (Williams). Po úvodním nastínění problematiky se autor zabývá Bourdieuovou teorií literárního pole, jeho "novou vědou o dílech" a následně současnými postbourdieuovskými přístupy (Alain Viala, Anna Boschetti, Jacques Dubois, Gisèle Sapiro, Pascale Casanova, Bernard Lahire, Jérôme Meizoz, Geoffroy de Lagasnerie), které teorii literárního pole aplikují, rozvíjejí a modifikují, a využívá je ke kritice této teorie...
|
|
|
NITERNÁ KRAJINA: SYMBOL V RANÉ POEZII VÁCLAVA RENČE OPTIKOU BREMONDOVSKÉ POESIE PURE
Hübnerová, Radka ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent)
Diplomová práce analyzuje a interpretuje vybrané krajinné motivy odpovídající biblickým symbolům ve třech raných sbírkách katolického básníka Václava Renče. Cílem této práce je zaujmout stanovisko k vlastní hypotéze o tom, že biblický symbol je legitimním výkladovým prostředkem bremondovské poesie pure, zhodnotit příslušnost Renčovy tvorby ke konceptu poesie pure. Dále definovat hranice poesie pure prostřednictvím srovnání s následující Renčovou sbírkou, která již ve své poetice vykazuje značné proměny. Teoretická část nahlíží synteticky z dobových i moderních literárně-vědných perspektiv na charakter tvorby Václava Renče, na Bremondem nabídnutý koncept poesie pure a jeho recepci v českém prostředí a na úlohu symbolu v poesii pure. Metodologicky uchopuje symbol v pojetí symbolového okruhu Zdeňka Mathausera, který nejlépe odpovídá Bremondově chápání poetičnosti a považujeme ho za základní kámen teorie poesie pure. Praktická část rozebírá stěžejní krajinné symboly (země, květ a plod, keř a strom) v jednotlivých sbírkách na základě biblického výkladu a následně postihuje jejich proměnu v každé z nich. Z konfrontace s následující a zároveň poslední sbírkou let třicátých vyplývá závěr, který potvrzuje naši hypotézu, na základě čehož schvalujeme první tři Renčovy sbírky jako "čistou poezii". V závěru...
|
|
|
Smrt jako artefakt: estetizace smrti v dílech Georgese Rodenbacha a Jiřího Karáska ze Lvovic
Zvoníčková, Michaela ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Hrdlička, Josef (oponent)
Cílem předkládané práce je komparace symboliky dvojníka v Mrtvých Bruggách Georgese Rodenbacha a Románech tří mágů Jiřího Karáska ze Lvovic. Věnovat se budeme především motivu smrti, který se pro literaturu fin de siècle jeví jako klíčový a jenž je v dílech, jimiž se zde zabýváme, úzce spojen s existencí dvojníka. Na motiv dvojnictví budeme nahlížet také v souvislosti s psychopatologickými stavy. Volba komparovaných textů byla motivována procesem rozpadu bytostného Já (ve smyslu německého das Selbst). Proces rozpadu osobnosti je úzce spjat s procesem depersonalizace, k němuž dochází při kontaktu subjektu s oduševnělým prostorem či objektem. Dějištěm rozpadu bytostného Já jsou města (Bruggy, Benátky, Praha), která v literární topografii symbolismu zaujímají zvláštní pozici jako urbánní prostor umění a smrti zároveň. I přes vzájemný vztah mezi uměním a životem zůstává v tomto vztahu zvláštní napětí, k němuž patří také fenomén anihilace prostupující všemi zkoumanými texty.
|
|
|
Psaný hlas: Whitmanovy Listy trávy (1855) a Millerův Obratník Raka
Skovajsa, Ondřej ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent) ; Pokorný, Martin (oponent)
Předkládaná disertační práce Psaný hlas zkoumá, jakým způsobem Walt Whitman a Henry Miller knihami, uzavřenými textovými produkty kultury modernity, burcují k vnímavějšímu a odvážnějšímu životu, jsou-li čtenáři ochotni opustit hermeneutiku podezření a přistoupit k Leaves of Grass (1855) a Tropic of Cancer (1934) s hermeneutikou hladu. Práce vychází z jazykového, antropologického a teologického aspektu orální teorie (M. Jousse, M. Parry, A. Lord, W. Ong, E. Havelock, J. Assmann, D. Abram, C. Geertz, T. Pettitt, J. Nohrnberg, D. Sölle) a zkoumá a srovnává paratexty, styl a genezi obou skladeb, následně obě velká JÁ, jejich étos a příběh. Základní teze je tato: Obě skladby napadají nostalgii, posterioritu a uzavřenost literatury, rehabilitují tělesnost a přibližují se kinetismu a futuralitě Bible. Oba autoři toho dosahují především "nepovinným" užitím prostředků orální mnemotechniky, zejména paralelismu či bilateralismu, dále užitím obscénnosti, přítomného času a přijetím role Krista pro svá textová JÁ. Čtenář má hermeneuticky křísit "mrtvá" vytištěná slova v maso/tělo a čin. Práce následně pojednává o dalším vývoji autorských teopoetik: oralita pozdějších textů je již výrazně stylizovanější, z divých bardů se postupně stávají literáti. V závěru si práce klade otázky nad vitalizující, futurální...
|
|
|
Kapitán generace?Zdeněk Kalista a nejmladší česká literatura v letech 1919 - 1924
Malínek, Vojtěch ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Vojvodík, Josef (oponent) ; Brabec, Jiří (oponent)
Cílem této práce je představit literární aktivity Zdeňka Kalisty v letech 1919-1924, kdy Kalista patřil k nejvýraznějším osobnostem mladé generace vstupující do literárního života po roce 1918, a to především za využití dosud přehlížených či jen málo reflektovaných pramenných materiálů (archivní pozůstalosti Z. Kalisty, A. M. Píši, Č. Jeřábka, L. Blatného, J. Wolkera aj. či literární publicistice z dobových časopisů a zejména deníků) a Kalistových textů memoárových. Text je rozčleněn do pěti chronologicky vymezených kapitol, vymezených jednotlivými lety, v nichž jsou Kalistovy aktivity a okolnosti jeho života usouvztažněny k situaci v soudobém literárním dění a postupně přibližovány z několika hledisek. Nejprve jsou mapovány hlavní události Kalistova osobního života a dění v nejmladší literatuře v příslušném období. Posléze se soustřeďujeme na analýzu fungování dobových uměleckých spolků (Umělecký klub, Literární skupina a z části též Devětsil) a Kalistova poměru k jeho vrstevníkům či jiným určujícím postavám soudobého literárního dění (J. Wolker, A. M. Píša, F. Götz, S. K. Neumann aj.). Poté je analyzována Kalistova tvůrčí aktivita v daném období, ať již jde o jeho členství v redakcích dobových časopisů a rozbor profilu těchto periodik (Den, Orfeus, Host), jeho knižně vydané práce (básnické sbírky...
|
|
|
Demlovi "Moji přátelé" z hlediska intertextuality
Ulyankina, Evgenia ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Vučka, Tomáš (oponent)
Diplomová práce se zabývá interpretací Demlovy sbírky Moji přátelé z perspektivy teorie a metodologie intertextuality. Práce je soustředěna zejména na rekonstrukci geneze sbírky a její intertextových vazeb a na interpretaci identifikovaných odkazů, tedy aluzí a citátů. Zabývá se též Demlovou květomluvou ve vztahu k biedermeieru, mapuje motivický repertoár sbírky a přináší rozbor básníkovy poetiky. Zvláštní pozornost je také věnována Demlovu specifickému dialogu.
|
host ::
RSS.