|
|
Kulturní fenomén poutě a moderního nomádství se zaměřením na Camino de Santiago.
Gavlas, Tomáš ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Lapka, Miloslav (oponent)
V roce 2010 absolvovalo poutní trasu Camino de Santiago přibližně 272.000 lidí. Přitom dvacet let zpět to bylo jen asi 5.000 lidí. Proč? To je ústřední otázka, která nás provází celou touto prací a je jejím ústředním tématem. Při cestě za odpovědí musíme co nejlépe vymezit rozměr kulturního schématu této vzkříšené poutní trasy. Analýza probíhá vzhledem k těžké uchopitelnosti tématu ve více rovinách. Nahlédneme do roviny symbolického rozměru putování a jeho proměn napříč lidskými dějinami. Budeme sledovat nit vývoje od období stádní osamělosti až po model současného nezávislého cestování. Krátce se zastavíme také u vymezení moderního nomáda. V druhé kapitole pojednáme o lidském vztahu ke krajině a cestám. Pohybovat se budeme podél lidské schopnosti strukturovat prostor. Zamyšlení zakončíme pojednáním o funkci a umění chůze. V poslední kapitole se naše kroky stočí směrem k Santiagu de Compostela. Projdeme si čtyři známé dálkové poutí trasy vedoucí k hrobu Svatého Jakuba. Pokusím se přiblížit jejich soci- kulturní prostředí, historické souvislosti a krajiné dispozice. Použitá metoda snoubí bohaté využití odborné i cestopisné literatury a zúčastněného pozorování na samotné pouti v letech 2007 a 2010. Pouť si vysloužila v současnosti místo, které stojí ve středu veřejného zájmu. Její legitimita je nabyta...
|
|
|
Pohled členů folklorních souborů na folklor a folklorismus v ČR
Mudruňková, Kateřina ; Uherek, Zdeněk (vedoucí práce) ; Czumalo, Vladimír (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá pohledem členů folklorních souborů na současný folklor a folklorismus v České republice. Předmětem první části je podoba tradičního folkloru, jeho charakteristiky a funkce, poté je pozornost zaměřena na další pojem folklorismus a komparaci těchto dvou na sobě závislých jevů. Zvláštní pozornost je při tomto srovnání kladena na prostředí, ve kterém se jevy folkloru a folklorismu projevují, jejich odlišné funkce a míru stylizace. Předmětem další části je vývoj postojů veřejnosti k folkloru v různých historických obdobích, které byly do velké míry ovlivněny vládnoucí společenskou třídou, dosavadní poznatky bádání o folkloru a folklorismu v českém prostředí, a také postoj českých i nadnárodních institucí k této části kulturního dědictví v současnosti. Folklorismus je také začleněn do širšího kontextu masové kultury a masové komunikace. Další část práce se zabývá folklorními soubory jako specifickými sociálními skupinami, které ve své činnosti vycházejí z folklorních pramenů a podílí se tak na uchování a rozvíjení folkloru, zároveň však plní roli volnočasové aktivity a vystupují jako obchodní artikl zaměřený na komerční úspěch. Podobný přístup je použit také pro popis folklorních souborů, na kterých jsou projevy folklorismu prezentovány. Na teoretické poznatky navazuje...
|
|
|
Kultura a čas
Šindelka, Marek ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Soukup, Václav (oponent)
Práce se zaměřuje na mezikulturní srovnání temporálních modelů. Časem se zabývá jako sociálně-kulturní kategorií: jako základní komponentou společenského systému, určující jeho celkovou dynamiku a sloužící k organizaci a synchronizaci jeho vnitřních složek. Snaží se postihnout kulturní funkci temporálního modelu, jeho souvislost s ekonomickým, historickým, kosmologickým a náboženským systémem společnosti a s její vnitřní stratifikací. Těžiště práce pak leží v komparaci cyklických temporálních modelů (jak je nacházíme u přírodních národů a archaických kultur) s lineárními kvantitativními modely času moderních společností (především západní civilizace) a v porovnání "zdrojů" a "účelů" času u obou těchto kulturních typů. Klíčová slova Čas - Kultura - Temporalita
|
|
|
Tělo a krajina
Vlček, Martin ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Vaculíková, Michaela (oponent)
Tělo je v kontextu této práce pojímáno jako možnost, jak být v krajině. Ta mu neříká, jak se jí dotýkat, jak ji prožívat, jak se v ní pohybovat, tedy jak v ní žít či umírat, ale dává tělu pocítit, že tu je, a správné zacházení mu jen naznačuje. Krajina je prostor pro uskutečnění potenciálních možností těla. Je pro něj platformou, vertikálním a horizontálním vymezením, kde se vše odehrává nebo může uskutečnit, a zároveň je i cizím tělem-hmotou, které zakouší stárnutí a neustálou proměnlivost stejně jako tělo lidské, a to v rámci času. Tematika je rozdělena do tří strategických celků (Symbióza, Synonymita a Syntéza), momentů, kdy se tělo snaží nakonec splynout s krajinou. Člověk jako tělo a osobnost nás bude zajímat v procesech souvisejících s prožíváním skutečnosti a vztahování se k ní nejprve skrze výtvarné umění, performanci a site-specifičnost genia loci. V Druhém oddílu se zabýváme různými naracemi, kdy tělo je krajinou, případně krajina tělem a dalšími variantami metamorfóz. V posledním Oddílu je poukázáno na relativnost hranic těla a krajiny, dvou světů, atp. v oblasti filozofie, rituálů, umění, poutnictví a dalších oblastí spojených se životem a zároveň v určitých případech právě s prvky virtuality. Klíčová slova: Tělo, krajina, umění, mytologie, filozofie
|
|
|
Tradice a modernita v sociokulturní animaci církevních památek
Kouba, Vojtěch ; Patočka, Jiří (vedoucí práce) ; Macháček, Jaroslav (oponent) ; Czumalo, Vladimír (oponent)
Vojtěch Kouba Tradice a modernita v sociokulturní animaci církevních památek Dizertační práce Abstrakt Práce je tematicky zaměřena na problematiku využití a animace církevních památek v české společnosti. Zmiňuje základní typologii těchto staveb a věnuje se otázce jejich hodnoty. Ve stručném historickém přehledu se věnuje nejen příkladům památek, které se dochovaly z jednotlivých období českých dějin, ale především proměnám společenských rolí, které tyto objekty během své historie nesly. Cílem této části práce je komplexní popis současného nazírání na církevní stavby a jejich roli v české kultuře a společnosti. Práce se dále důkladně zabývá termínem "animace". Popisuje prostředí, pro která se tento termín používá, stručně zmiňuje jeho historii a rozděluje možné definice animace podle jejich duchovního zaměření. Významná část práce je věnována tomuto pojmu v širším, celospolečenském slova smyslu, kdy je animace chápána jako podstatná součást českého společenskovědního myšlení. Závěrečná část práce je věnovaná možnostem animace historických sakrálních staveb. Aktuálně probíhající proces znovuzapojování některých těchto staveb do života společnosti, popisovaný na množství příkladů, je uváděn do širších sociokulturních souvislostí. Práce je doplněna množstvím obrazového materiálu i tabulkových příloh. Klíčová...
|
|
|
Pronikání politického vlivu do kultury a jeho etablování na příkladu činnosti nakladatelství v letech 1938-1949
Magincová, Dagmar ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Brabec, Jiří (oponent) ; Štoll, Martin (oponent)
disertační práce Dagmar Magincová Disertační práce s názvem Pronikání politického vlivu do kultury a jeho etablování na příkladu činnosti českých nakladatelství v letech 1938-1949 se věnuje souvislostem historicky podmíněné politizace kultury prostřednictvím zkoumání vzájemných vztahů mezi artefakty, politickými, společenskými a kulturními regulativy, idejemi a institucemi v oblasti nakladatelských aktivit v Čechách v letech 1938-1949. V první části je reflektována problematika mocenských nástrojů užívaných k ovlivňování kultury; druhá část mapuje nakladatelskou činnost z hlediska postojů jednotlivých subjektů v proměňujícím se dobovém kontextu; třetí část analyzuje konkrétní podoby pronikání politiky do kultury a jejich odraz ve veřejném diskurzu. Metodologicky je práce zakotvena v interdisciplinárních východiscích kritické teorie, z čehož rovněž vyplývá stěžejní otázka transparentnosti forem moci.
|
|
|
Rozdíly a podobnosti v české a japonské kultuře nahlížené prostřednictvím pověstí a pohádek
Krupková, Marcela ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Rychlík, Martin (oponent)
Tato práce se zabývá pohádkami z hlediska jejich univerzálnosti. Pohádkové systémy z různých částí světa, v případě této práce české a japonské, obsahují podobné prvky. Pohled na vývoj japonského myšlení a náboženství je mapován až po období Tokugawa. Zejména způsob, jakým do japonského šintoismu pronikal buddhismus, taoismus a konfuciánství. Zároveň je přihlíženo k paralelnímu procesu christianizace na našem území. Geneze pohádek sleduje vývoj od jejich kořenů v mýtech, až po pronikání do literatury a vznik prvních sbírek lidových vyprávění. Následuje oddíl o vědeckém výzkumu pohádek, folkloristice a díle V. J. Proppa. Vývoji českých pohádek je věnován vlastní oddíl, jenž se zaměřuje na období Národního obrození a na dílo Karla Jaromíra Erben a Boženy Němcové. Vývoj japonských pohádek je rámcován vývojem japonského písma až po folkloristiku 19. století. V komparační části je nejprve rozebírána jazyková stránka pohádek, vypravěčská tradice v obou kulturních oblastech a její vliv na pohádkové syžety. Samotná komparace představuje konkrétní shodné prvky, přičemž ukazuje, jak je k těmto prvkům v obou společnostech přistupováno rozdílně. Závěr naznačuje tendence ve vnímání pohádek ve 20. a 21. století a jejich význam pro raný vývoj člověka bez ohledu na současný trend odklonu společnosti od vlastních...
|
|
|
Sociokulturní pohled na problematiku bydlení v Československu ve 2. polovině 20. století
Zadražilová, Lucie ; Ortová, Jitka (vedoucí práce) ; Švácha, Rostislav (oponent) ; Czumalo, Vladimír (oponent)
Panelová sídliště představují nejtypičtější a nejrozšířenější formu socialistické hromadné výstavby u nás. Jejich podoba po formální stránce vychází z urbanistických princip evropské meziválečné avantgardy, bydlení na nich bylo dáno zásadami socialistické bytové politiky. Jsou domovem více než tří milión obyvatel České republiky, přesto se k nim dodnes váže řada mýt a nepřesných hodnocení a mnoho oblastí tohoto komplexního fenoménu zstává nezmapovaných. Jeho kulturní, sociální a fyzické aspekty propojuje kulturologický úhel pohledu, který byl zvolen pro tuto práci. Ve třech hlavních kapitolách jsou na základě srovnání s tradičními městskými strukturami sledována prostorová a sociální specifika panelových sídlišť na třech úrovních: v představách projektant, daných dobovými myšlenkovými proudy, v jejich realizaci v konkrétních politických a společenských podmínkách a v možnostech, které mže tato forma výstavby nabídnout do budoucna. První kapitola se zabývá vznikem panelových sídlišť jako nové městské struktury s odlišnou podobou urbanismu. Ve druhé kapitole jsou prostorová specifika popsána pomocí pěti kritérií obývatelnosti prostoru, jimiž jsou soulad s okolní krajinou a zeleň na sídlištích, zachování lidského měřítka, orientace v obytných celcích, estetické vyznění a respektování zájm a volby obyvatel...
|
|
|
Poutnictví, tuláctví a turistika - kulturologická komparace přístupů
Fraňková, Soňa ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Půtová, Barbora (oponent)
Jádrem práce je vzájemná komparace přístupů, které se týkají vnitřní povahy a motivů tří konkrétních forem cestování - poutnictví, tuláctví a turistiky. Ty jsou představeny chronologicky, s důrazem na vzájemnou komparaci, zdroje, vývoj a návaznost jednotlivých přístupů. Za vůbec základní motiv těchto tří způsobů vydávání se mimo domov autorka považuje lidskou potřebu změny, touhu po poznání a únik z každodennosti, které jsou představeny podrobněji. V neposlední řadě je zmíněno také pojetí, které na vydávání se mimo domov nahlíží jako na druh přechodového rituálu, kdy se člověk mimo své trvalé bydliště stává bytostí, která je na pomezí, odpoutaná od své minulosti a do své budoucnosti již vejde změněna díky nabytým novým zážitkům a zkušenostem - člověk, který se vrací, není nikdy stejný. Poutnictví, romantické tuláctví i turistika jsou představeny jako aktivity, které svým způsobem často jako jediné umožňovaly či umožňují opuštění běžného života - míra a způsob, jak dále práce ukazuje, jsou pak dány a podmíněny kulturně i historicky a podléhají další transformaci. Nejstarší a nejdůležitější je poutnictví, které je výchozím bodem pro další dva zmíněné způsoby. Postupně poskytlo platformu jak pro romantické toulání, tak i pro racionální turistiku. Zavedlo první suvenýry, výstavbu atrakcí i potřebného zázemí a...
|
|
|
Obraz jako příklad a vzor v kontextu jeho vlivu a rozšíření na prožívání života člověka
Nohejl, Jiří ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Vojtěchovský, Miroslav (oponent)
Ústředním tématem této práce je snaha definovat obraz jako vizuální zkušenost. Takové vnímání obrazu lze uchopovat jako interakci člověka, kde se tento obraz stává informační jednotkou, která pro člověka může představovat možnost, příklad, vzor. Důraz je v tomto textu kladen na proces samotné percepce jedince a na způsob interakce s akcentem na kontext sociálního učení a napodobování. Podstatnou rovinou je analýza principů této interakce vyúsťující v představení jednotlivých interakčních modelů zastřešujících tyto procesy. Struktura práce je členěna do 10 hlavních kapitol. V nich se autor pokusil představit kategorie, jako jsou vnímání, definování obrazu, napodobování jako nástroj kulturního přenosu, představení jednotek tohoto přenosu, vlastní proces interakce a analogický příklad jednotlivých základních rolí, které jedinec v této interakci zastává. Jako nadstavba jsou uvedeny tři analogie těchto rolí, které odkazují na antropologickou univerzální interakci, která popisuje člověka jako sběrače a lovce. Ty mají za úkol lépe ilustrovat formu lidského způsobu prožívání. V závěru je uvedena reflexe nad tématem a jsou zde popsány možnosti a východiska, které tato práce může v praktické podobě poskytnout.
|
host ::
RSS.