|
| |
|
| |
|
|
Československo 1968. Pokus o socialismus s lidskou tváří
Švarc, Zdeněk ; Tůma, Oldřich (vedoucí práce) ; Kocian, Jiří (oponent)
Tato práce se zabývá otázkami, proč došlo k zamezení pokusu o socialismus s lidskou tváří v Československu v roce 1968. V návaznosti na toto období práce vypovídá o tehdejším politickém smýšlení, ale zabývá se i vnějšími vlivy, které vedly k vojenské intervenci zeměmi Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Práce by měla odpovědět na následující otázku: Proč došlo k přerušení vnitropolitického vývoje v Československu v roce 1968, který následně zamířil normalizačním směrem?
|
|
|
Novinářská organizace v letech 1945-1948
Cebe, Jan ; Köpplová, Barbara (vedoucí práce) ; Jiroušek, Bohumil (oponent) ; Kocian, Jiří (oponent)
Předkládaná práce s názvem Novinářská organizace v letech 1945-1948 se pokouší zachytit období rekonstrukce a budování novinářského spolkového života od konce nacistické okupace do komunistického převratu v únoru 1948. Ačkoliv zachycuje jen velmi krátký časový úsek z bohaté historie českých novinářských spolků, domníváme se, že jde o období zcela zásadní. Změny, které organizace v tomto období prodělala pod tlakem vnějších i vnitřních podmínek, a kroky, na nichž se podílela, či které dokonce sama iniciovala nejen v oblasti novinářského života, ale v oblasti médií vůbec, totiž měly často dalekosáhlé důsledky pro vývoj českých médií pro následujících 40 let a do jisté míry ovlivňují spolkový život českých novinářů i média samotná dodnes. Práce je rozčleněna do devíti kapitol. Úvodní kapitola se zaměřuje na období příprav založení nové novinářské organizace. Druhá kapitola se zabývá procesem tzv. "očisty", v jehož rámci novinářská organizace posuzovala a v řadě případů i trestala aktivity novinářů v období nacistické okupace. Třetí kapitola zachycuje proces vytváření poválečné mediální legislativy, především pak roli, již v tomto procesu hrála novinářská organizace. Čtvrtá kapitola se soustředí na nejdůležitější momenty vnitřního spolkového života. Pátá kapitola je věnována Sdružení vězněných novinářů. Šestá...
|
|
|
Kolektivizace zemědělství na nymburském okrese 1948 - 1953
Rajlová, Lucie ; Kocian, Jiří (vedoucí práce) ; Cuhra, Jaroslav (oponent)
Tato bakalářská práce s názvem Kolektivizace na nymburském okrese 1948 - 1953 je primárně zpracována jako stručný náhled na počátek kolektivizace na nymburském okrese, vymezeno lety 1948 až 1953. První část je věnována stručnému popisu zemědělství v Československu a jeho vývoji po druhé světové válce. Připomenuty budou některé předpoklady, ze kterých vycházelo poválečné družstevní zemědělství po roce 1945, jako byly Hradecký program a Ďurišovy zemědělské zákony. Část práce je věnována i okolnostem zákazu Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, tedy strany agrární - v rámci poválečné politické obnovy po roce 1945. Předválečná agrární strana měla ve svých řadách četné zastoupení sedláků. Mezi nimi byla řada těch, kteří byli v dalších letech nejcitelněji postiženi kolektivizačními praktikami. Dále práce připomíná počátky kolektivizace v ČSR po únoru 1948. Hlavní pozornost pak věnuji vzniku a činnosti JZD ve vybraných obcích nymburského okresu v uvedeném období. Poslední část je věnována některým politickým procesům se zemědělci na nymburském okrese, též jejich využití v dobové propagandě. V přílohách jsou k bakalářské práci připojeny tabulky s údaji a dobové propagační materiály. Stěžejní části práce byly vypracovány na základě studia materiálů ze Státního okresního archivu Nymburk,...
|
|
|
Boj o sociální demokracii ve druhé polovině roku 1947
Brož, Jan ; Kocian, Jiří (vedoucí práce) ; Tůma, Oldřich (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá Československou sociální demokracií ve druhé polovině roku 1947, především z hlediska jejích vztahů s Komunistickou stranou Československa a Československou stranou národně socialistickou. Text upozorňuje na poměry mezi stranami ve zkoumaném časovém úseku a zmiňuje proměnu mezistranických vztahů, k níž v tomto období došlo. V práci se referuje o názorových proudech uvnitř sociální demokracie, které se nejvíce střetávaly v přístupu k otázce spolupráce s komunisty. Nejednotnost strany je ukázána na dvou událostech, jež byly v tomto období z hlediska sociálnědemokratického poměru ke komunistům nejdůležitější a nejzřetelněji se zde projevilo vnitrostranické pnutí. Těmito událostmi bylo zářijové jednání o milionářské dávce a listopadový sjezd sociálnědemokratické strany v Brně. Dále se text zabývá pohledem KSČ na vývoj uvnitř sociální demokracie a rozebírá jednotlivé aspekty taktiky, kterou komunisté směrem k sociální demokracii používali. Upozorňuje na kroky, jež komunisté podnikali s cílem ovlivňovat dění uvnitř sociální demokracie ke svému prospěchu. Stejně tak tato bakalářská práce referuje o postoji národních socialistů k sociální demokracii, jejich úvahách o možnostech spolupráce a konkrétních krocích, podnikaných s cílem tyto myšlenky realizovat.
|
|
|
Ion Iliescu a jeho role při formování moderní rumunské demokracie
Kocian, Jiří ; Tejchman, Miroslav (vedoucí práce) ; Šístek, František (oponent)
Rumunský přechod k demokracii po roce 1989 byl ve významné míře determinován formou předchozího režimu. Osobní diktatura Nicolae Ceaușeska a extrémně silný tlak, který byl vyvíjen na opozici, zamezil v Rumunsku existenci významnějších disidentských skupiny, nebo center, které se mohly na svržení jeho moci podílet. V překotných a dosud nejasných událostech prosince 1989 se proto k moci dostala různorodá Fronta národní spásy, do jejíhož čela se postavil Ion Iliescu. Jako bývalý stranický funkcionář odstavený z čelných pozic po neshodách s Ceaușeskem převedl téměř kompletní komunistickou strukturu včetně tajné služby Securitate pod nové vedení. Likvidace minulého režimu proběhla ve skutečnosti likvidací bývalého prezidentského páru a odsouzením několika generálů tajné služby. Iliescu následně koncentroval dostupné mocenské prostředky kolem Fronty národní spásy a na rozdíl od původních prohlášení zdržoval proces demokratizace. Režim, v jehož čele stanul Ion Iliescu, vykazoval ve svých ideových projevech a technologii udržování moci zřetelnou podobnost s obdobím komunistické vlády, přesto fungoval ve formálně demokratickém rámci. Proto se podařilo opozici v roce 1996 převzít moc bez výraznějších konfliktů a plně v intencích ústavní demokracie.
|
|
|
Rozklad demokratického systému a radikalizace poměrů v Č-SR v období II. Republiky na příkladu Strany národní jednoty a Národní strany práce
Jetmar, Jakub ; Kocian, Jiří (vedoucí práce) ; Rak, Jiří (oponent)
Bakalářská práce "Rozklad demokratického systému a radikalizace poměrů v Č-SR v období II. Republiky na příkladu Strany národní jednoty a Národní strany práce" se zabývá především deformacemi parlamentarismu, nárůstu antisemitismu a v globálním náhledu až určitou cílenou destrukcí demokracie, provázející politický vývoj českých politických stran v rámci tehdejšího "Česko-Slovenska". První kapitoly jsou věnovány nastínění politické situace, v období následujícím po podepsání Mnichovské dohody. V dalších částech je poukázáno na změny, které postihly nejen vnitřní strukturu či členskou základnu výše jmenovaných stran, ale také na odklon či naprostou negaci předchozích ideálů či myšlenek, které jednotlivé subjekty, tvořící integrální součást těchto nově vzniklých stran, zastávaly v předchozím období I. Republiky. Na základě interpretace dobových a současných odborných publikací a periodik, se tato práce snaží být jedním z dalších příspěvků, který poodkrývá, v naší historiografii nepříliš frekventované období II. Republiky a snaží se tak hledat odpovědi na některé otázky, typu - Ovlivnilo toto období historickou paměť Čechů a Moravanů? Bylo, s přihlédnutím k širšímu mezinárodnímu vývoji, vzniklé politické zřízení, výsledkem nátlaku totalitní mocnosti, či se jedná pouze o zákonitý výsledek domácích...
|
|
|
Prokop Drtina (1900-1980). Život českého demokrata
Koutek, Ondřej ; Kuklík, Jan (vedoucí práce) ; Rychlík, Jan (oponent) ; Kocian, Jiří (oponent)
Tato disertační práce pojednává o významném českém úředníkovi a posléze politikovi Prokopu Drtinovi, jehož život byl bytostně spjat s osudem demokracie v Československu. Hlavním cílem této práce je upozornit na tuto jedinečnou osobnost a ilustrovat na jeho životě československé dějiny. Narodil se 13. dubna 1900 ve významné české rodině. Jeho otec, František Drtina, byl slavný filosof a blízký spolupracovník profesora Tomáše Garrigue Masaryka. Drtinovo dětství bylo velice podnětné, neboť vyrůstal obklopen tehdejší českou intelektuální elitou. Mladého Prokopa Drtinu vedl jeho zájem o historii a politiku ke studiu na právnické fakultě v Praze. Po dokončení studií zahájil Drtina svou profesní kariéru v únoru 1924 u České finanční prokuratury, ve stejné době se začal výrazněji veřejně angažovat. V roce 1925 vstoupil do nově založené Národní strany práce, která však zcela pohořela a byla po pěti letech činnosti rozpuštěna. Drtina v roce 1928 přestoupil do Československé strany národně socialistické, jíž pak zůstal věrný až do závěru své politické dráhy. Prokop Drtina také hrál významnou roli v činnosti prestižního debatního klubu Přítomnost. Posléze se stal i členem redakční rady názorově spřízněného časopisu Demokratický střed, vedle toho ovšem občas publicisticky přispíval i do dalších tiskovin. Zásadní zlom v...
|
|
|
Národní shromáždění v letech 1945-1948
Dobeš, Jan ; Šouša, Jiří (vedoucí práce) ; Kuklík jun., Jan (oponent) ; Kocian, Jiří (oponent)
Disertační práce se zabývá okolnostmi, za nichž bylo národní shromáždění v Československu obnovováno a za jakých pak až do roku 1948 fungovalo. Všímá si i celkového vývoje v letech 1945-1948, ústavněprávní situace, v níž se Československo nacházelo, profesního složení Národního shromáždění a právního postavení jeho členů. Cílem práce je též ukázat, jak se po válce měnila očekávání kladená na parlament. Pokouší se vysvětlit, jakou úlohu hrál parlament v podmínkách lidové demokracie. V Československu byl po osvobození nastolen zvláštní politický systém, jehož jádro spočívalo v instituci Národní fronty, která sdružovala všechny povolené politické strany. Specifickým rysem tohoto systému byla skutečnost, že v něm neexistovala opozice a ani koalice v běžném smyslu. Všechny strany tvořily vládu. Vzhledem k tomu ani nemá smysl hovořit o parlamentní většině a menšině. Předkládaná práce zkoumá, nakolik tyto mimořádné podmínky poznamenaly činnost parlamentu. Snaží se dokázat, že ačkoliv se od parlamentu očekávalo, že bude spolehlivým partnerem vlády, část poslanců se s takovou pasivní rolí nesmířila. Snažili se korigovat některé vládní návrhy nebo je alespoň podrobovat kritice. V četných rozpravách k prohlášením ministrů formulovali postoje odlišné od oficiální vládní politiky. Parlament tak do jisté míry nahrazoval...
|
host ::
RSS.