|
|
Aristotelovo pojetí příčiny
Bis, Ondřej ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Jinek, Jakub (oponent)
(česky) Téma Aristotelova pojetí příčiny je značně obsáhlé, proto se práce soustředí na Aristotelovo teoretické zpracování příčin ve Fyzice II. Prochází detailně dvěma stěžejními kapitolami (II, 3 a II, 7) a sleduje zejména rozdělení příčin do čtyř druhů. Nevynechává však ani tematiku modů příčin. Zabývá se rovněž důsledky pro práci přírodovědce, které vyplývají z rozdělení příčin do čtyř druhů. Aristotelés je totiž názoru, že přírodovědec musí dokazovat všechny příčiny, aby poznání bylo úplné. Práce se rovněž zabývá statusem příčin obecně a zkoumá jejich význam jako reálného, konstitutivního prvku skutečnosti, stejně tak, jako roli příčin jako vysvětlujícího prostředku. Mezi otázky související s vysvětlující funkcí příčiny patří mj. otázka, zda Aristotelova nauka o příčinách není pouze jazykovou analýzou. Dalším bodem je, na čem se Aristotelův výběr čtyř příčin zakládá. V kapitole, která je jádrem práce, jsou analyzovány jednotlivé příčiny ve vzájemných vztazích. Na analýze se ukazuje vzájemná podmíněnost jednotlivých příčin, která má demonstrovat, že jednotlivé příčiny tvoří jednotu. Proto je sledován ten jednotící aspekt, který se projevuje jednotou příčin nelátkové povahy. Účinná a účelová příčina tvoří jednotu s formální, protože tvoří aspekty formální přirozenosti. Jednotící aspekt příčin se...
|
|
|
Podobnost, nápodoba, proměna
Blecha, Jakub ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Jinek, Jakub (oponent)
Ústředním tématem diplomové práce jsou teoretické předpoklady Platónovy argumentace založené na figuře zdání v X. ústavě a v dialogu Sofistés. Samostatné kapitoly jsou zaměřeny na výklad vybraných pasáží těchto dialogů. Podrobně jsou vypracovány některé dílčí předpoklady. Jsou jimi např. the one over many argument v dialogu X. Ústava. Z dialogu Sofistés pak především pojetí různých druhů obrazu. Na základě výkladu a reference těchto dialogů je, s přihlédnutí k výkladům v sekundární literatuře, postulován společný závěr, že použití figury zdání je krajně problematické, neboť nedovede vyjasnit povahu obrazu jako svého definičního rysu. Redukce nápodoby a v druhém případě sofistického umění na určitý typ zobrazení, nicméně nevede ke kýženému cíli poznání těchto předmětů výkladu, avšak i tak předkládá netriviální popisy rámce Platónova myšlení. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Skotské osvícenství: Jak víra a krása zrodily vědu a kapitalismus
Čapek, Ondřej ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Znoj, Milan (oponent) ; Pavlík, Ján (oponent)
NÁZEV: Skotské osvícenství: Jak víra a krása zrodily vědu a kapitalismus AUTOR: Ondřej Čapek KATEDRA (ÚSTAV) Katedra občanské výchovy a filosofie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze ŠKOLITEL: doc. Karel Thein, PhD. ABSTRAKT: Práce z oboru historie idejí se zabývá Skotským osvícenstvím (1707 - 1789), které úvodem charakterizuje jako období ekonomické prosperity založené na prudkém rozvoji školství, zemědělství a obchodu v rámci vznikajícího Britského impéria. Dalším tématem je zrod novověkého individualismu a novověkého optimistického pojetí neomezeného pokroku. Práce si všímá antických kořenů individualismu (Platón, stoicismus) a na autorech jako je Machiavelli, Mandeville a Montesquieu přibližuje evropský kontext. Je podrobně analyzován vliv díla Issaca Newtona na vznikající metodologii společenských věd. V rámci analýzy soudobých společenských věd se věnuje teorii společenských stadií, ekonomii, právní vědě a historiografické revoluci ve Skotsku s důrazem na popis nového přístupu k práci s daty inspirovaném Francisem Baconem. Práce se též zabývá Shaftesburyho, Lockovou a zejména Fergusonovou estetickou teorii a teorii morálních citů, které chápe jako průsečík empirického postoje a platonismu a ukazuje jejich vliv na dílo Adama Smithe. V druhé části se věnuje komplexnímu zhodnocení díla Adama...
|
|
|
Stoická teorie synkatathesis
Drbohlav, Jakub ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Jinek, Jakub (oponent)
Tato práce se pokouší zrekonstruovat stoické pojetí lidské autonomie - "toho, co je na nás" -, jež stoikům umožňuje zastávat pozici všeobecné predeterminace a zároveň smysluplně rozvíjet etický rozměr jejich učení. Postupuje od definice a zkoumání deterministického prvku systému přes představení stoické teorie jednání a psychologie k samotnému řešení problému tak, jak je zachováno v Cicerově De fato a v Noctes Atticae Aula Gellia. Práce ukazuje, že stoické řešení nikterak nepracuje a ani nemůže pracovat s jakýmkoli pojetím svobodné vůle, a přesto vytváří základ etické teorie, který je naprosto konzistentní.
|
|
|
Dopad lidského poznání na zvířata a rostliny
Richterová, Klaudie ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Jirsa, Jakub (oponent)
Název práce: Dopad lidského poznání na zvířata a rostliny Vedoucí práce: doc. PhDr. Karel Thein, Ph.D. Vypracovala: Klaudie Richterová Abstrakt v českém jazyce Minulé století zaznamenalo nárůst zájmu o blaho zvířat a jedním z čelních představitelů tohoto hnutí zůstává filosof Peter Singer. Jeho teorie říká, že zvířata mají své vlastní zájmy stejně jako lidé, neboť jsou schopna pociťovat slast a strast. Na základě tohoto předpokladu hovoří o principu rovného zohlednění zájmů. Nicméně tento princip zahrnuje pouze zvířata a lidské bytosti. Moderní výzkum však prokázal, že lidé a zvířata nejsou jedinými citlivými bytostmi na Zemi. Rostliny nejsou pouze trpné předměty ve vegetativním stavu. Podle současných výzkumů jsou rostliny aktivními jedinci, kteří spolu navzájem komunikují, mají svůj vlastní systém sebeobrany a konečně i vlastní způsob života. V souvislosti s těmito novými vědeckými poznatky bychom měli rostliny zahrnout do principu rovného zohlednění zájmů, pokud nechceme být zastánci druhové nadřazenosti.
|
|
|
Logos v Aristotelově eitce
Adamec, Jaromír ; Špinka, Štěpán (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Diplomová práce "Logos v Aristotelově etice" si klade za cíl interpretovat význam termínu "logos" v Aristotelově díle "Etika Nikomachova". Základním metodickým východiskem je strukturalistický předpoklad, že význam pojmu je určen jeho vztahy s dalšími pojmy užitými v daném textu, a s tím související předpoklad jednoty významu pojmu "logos". Vlastní interpretace nejprve zachycuje strukturu užití některých významných pojmů, především vztah člověka jako jedince a společnosti, dále pojmy dobra, skutečnosti a možnosti, pravdivého a zdánlivého a přirozenosti. Komplementárně k těmto pojmům je potom v druhé části práce prozkoumána struktura užití pojmu "logos". Jistým svorníkem všech těchto zkoumání jsou závěrečné kapitoly o ctnosti a jednání. Strukturním rozborem uvedených pojmů je vykázána svébytná rovina existence, terminologicky zachycená jako "lidství", o jejíž existenci v Aristotelově pojetí etiky jde. V horizontálním směru má lidství pól individuální a pól sociální, ve vertikálním směru je svébytnou rovinou skutečnosti mezi božstvím, ke kterému se vztahuje, a zvířeckostí, do které hrozí upadnout. Logos je potom jakýmsi substrátem lidství, který člověku umožňuje explicitně se vztahovat ke své existenci jakožto člověka. Pojem logu ve svých různých významových odstínech odráží povahu lidské existence...
|
|
|
Platónovo pojetí svobody a svobodného jednání
Sulík, Pavel ; Špinka, Štěpán (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Shrnutí Tématem práce je Platónovo pojetí svobody a svobodného jednání ve vybraných pasážích dialogů Faidros, Gorgias, Faidón a Ústava. První část první kapitoly je věnována Platónově analýze pouze zdánlivé svobody tyranského člověka z dialogu Ústava. Na ní práce navazuje interpretací dialogu Gorgias, v němž Platón ukazuje zdánlivou svobodu rétora, zároveň však tematizuje nutné předpoklady svobodného jednání, především uměřenost a sebekontrolu. Třetí část první kapitoly se soustředí na dialog Faidón a na otázku, v jakém smyslu je možné svobodné jednání pochopit jako osvobození od těla a tělesné perspektivy. Poslední část první kapitoly je pak věnována vybraným pasážím dialogu Faidros a ukazuje, že svoboda podle Platóna vyžaduje osvobození od zaslepenosti individuální perspektivou danou fixací na partikulární tělo, že však zároveň toto osvobození otevírá cestu nejen k jednotě všech části individuální duše a ke společnému přátelství duší, ale také k náležité péči o to, co je tělesné. Na těchto základech se text druhé kapitoly snaží získané rozbory dialogů uvést do vzájemného souladu a vystihnout důležitá témata, která se v rámci svobody objevují, jakož i její ucelené pojetí a nástin možných problémů. V rámci celé práce se nám svoboda ukáže jako neodmyslitelná i když ne příliš zřejmá součást Platónovy filosofie.
|
|
|
O významu smrti u stoiků a epikurejců
Evjáková, Martina ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Jádrem této práce je představení a srovnání názorů na fenomén smrti z perspektivy pojetí duše u příslušníků dvou významných helénistických filosofických škol - u starých stoiků a u Epikúra. Problému se věnujeme nejprve z fyzikálního hlediska. Epikúros i stoikové jsou zastánci substanciální (a nikoli individuální) nesmrtelnosti duše. Nauka obou škol vykazuje podobnosti s presókratovským myšlením na toto téma. Duše je podle názoru obou škol spjata s teplem a dechem a je nositelkou života. Dále jsou představeny přístupy epikúrejců a stoiků ke smrti z etického hlediska a nastíněny jejich odlišné strategie zbavení se strachu z ní.
|
|
|
Prostá změna v Aristotelově přírodní filosofii
Roreitner, Robert ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Práce vychází od otázky, zda a v jakém smyslu rozdíl mezi "prostými" a "dílčími" výpověďmi změny (tj. výroky o "vzniku" na jedné straně a "stávání se" na straně druhé) poskytuje spolehlivé vodítko k porozumění skutečnosti. Zaměřuje se nejdříve na metodologické předpoklady Aristotelovy přírodní filosofie a vědy, především na jejich vztah ke každodennímu jazyku. V dalším kroku je položena otázka, zda a jak si obecné závěry o charakteru každé změny učiněné ve Fyzice podržují svou platnost také pro každou změnu (tj. pro změnu "prostou" a pro změnu "dílčí") zvlášť. Závěrečné dvě kapitoly se pak zabývají některými důsledky, které ze snahy být práv jazykové distinkci mezi "prostými" a "dílčími" změnami vyplývají pro Aristotelovo pojetí přírody: především charakterem látky a kruhovostí změn.
|
|
| |
host ::
RSS.