|
|
Téma pouti v kanonizovaných dílech české literatury
Guse, Michal ; Mravcová, Marie (vedoucí práce) ; Hrbata, Zdeněk (oponent)
K literárnímu výkladu si vybíráme tři zdánlivě nesourodá díla, která však při hlubším zkoumání vykazují neobyčejně velké souvislosti. Řeč je o Labyrintu světa a ráji srdce Jana Amose Komenského, Pouti krkonošské Karla Hynka Máchy a Kulhavém poutníkovi Josefa Čapka. Naším úkolem je vyložit tato tři díla z hlediska literárního a vystihnout jejich filozofický smysl a význam. Nemůžeme se vyhnout ani sociologickému hledisku. Pokusíme se také nastínit jisté souvislosti mezi tematikou těchto děl a událostmi ze života autorů. Zde totiž také nacházíme první styčné body mezi zkoumanými díly. Všichni tři autoři prožívali v procesu tvorby pocity bolesti a vnitřních muk. Jan Amos Komenský byl zklamán porážkou českých stavů po bitvě na Bílé hoře roku 1620, skrýval se nejdříve na statcích Karla st. ze Žerotína, posléze nucen odejít do vyhnanství. Karel Hynek Mácha prožíval duševní muka romantického rozervance a vyděděnce, jehož představa ideálu se rozchází s krutou realitou světa, kde se cítí být osamoceným a samojediným. Josef Čapek jakoby v předtuše bídné smrti, která na něj čekala za branami koncentračního tábora, léčí své nitro poznamenané oběma válkami tvorbou malířskou a literární.
|
|
|
Walking and writing the world. An approach to modernity in Bohemia and France from the beginnig of the 19 th century to the 1948's
Matysová, Kristýna ; Hrbata, Zdeněk (vedoucí práce) ; Kyloušek, Petr (oponent) ; Hrbata, Zdeněk (oponent)
Jít a psát. Způsob poznávání moderního světa v Čechách a ve Francii od začátku 19. století do roku 1948 V křesťanských alegorických textech je poutník symbolickou postavou na cestě do Ráje. Od druhé poloviny devatenáctého století básníci, chodci a flânéři, se pokoušejí odhalit skrytou tvář reality na ulicích velkoměst. Tato disertační práce analyzuje podoby moderního poutnictví. Chronologicky řazené rozbory děl, týkajících se tématu chůze, sledují vývoj tvůrčích postojů k modernímu světu ve francouzské a české literatuře a výtvarném umění od začátku devatenáctého století do konce čtyřicátých let století dvacátého. Studiem dílčích motivů moderních poutnických textů, zasazených do historického a sociálního kontextu doby jejich vzniku, tato práce přispívá k prohloubení poznatků o kulturních paralelách mezi Francií a Čechami. Navíc tato disertace zkoumá rozličné literární žánry, pro něž byla prvotním impulsem potřeba autora jít a psát.
|
|
|
Italský historický román 1827-1840
Löwensteinová, Klára ; Pelán, Jiří (vedoucí práce) ; Hrbata, Zdeněk (oponent) ; Obstová, Zora (oponent)
Tato práce se zabývá italským romantickým historickým románem v období 1827-1840, stopuje jeho vývoj, konstanty a ideové tendence. Analýzy sedmi textů, které byly vybrány s ohledem, aby šlo vždy o první historický román od každého autora, ukázaly posun v žánru a zároveň představovaly zajímavé typy, se soustřeďují na významotvorné stavební prvky, tzn. sledují dobu příběhů, zápletky, časoprostorové relace, postavy, vypravěče ve vztahu ke čtenáři a pramenům, poměr fikce a dějin, historismus a ahistorismus, paratext. Výsledkem zkoumání je nečekaně standardizovaný repertoár historických románů sledovaného období. Dílčí aspekty, např. krizový výběr doby, převaha záporných postav nad kladnými, tragický konec hrdinů, hledisko vypravěčů, historické paralely, z převyprávěných italských dějin činí zřetelný antimodel moderního a suverénního, rodícího se italského státu.
|
|
|
Negativní humanismus Michela Houellebecqua
Kavalír, Ondřej ; Hrbata, Zdeněk (vedoucí práce) ; Šotolová, Jovanka (oponent)
Tématem následující práce je románová tvorba Michela Houellebecqa pojímaná ve dvojím kontextu - v kontextu negativního humanismu a nového realismu, který se projevuje v současném francouzském románu. Pracovní hypotézou je teze o spojitosti nového realismu a negativního humanismu v opětovném zájmu o svět společenských jevů, v obavách o jeho stav i v antropologickém a existenciálním zkoumání lidského údělu. V prvních dvou kapitolách se pokusíme vytyčit základní body této spojitosti, jak v souvislosti s tradičním realismem, tak ve vztahu k současné realisticky zaměřené románové tvorbě (Dubois, Beigbeder, Duteurtre, Quintreau). Třetí kapitola je věnována formální výstavbě Houellebecqových románů, analýze jejich intertextových odkazů a ve své druhé polovině také popisu paralel a inspirací, jež spojují Houellebecqovy romány s autory klasické realistické tradice (Balzac, Flaubert, Zola) a s Célinem. Po tomto zařazení do kontextu současného i literárně historického se ve čtvrté, závěrečné, kapitole zaměříme na způsob, jakým se negativní humanismus projevuje především v románové antropologii Michela Houellebecqa, a na jeho inspiraci (Schopenhauer, Baudelaire).
|
|
|
Král a poutník. K otázce identity postav v italském románu 20. století
Štichauerová, Olga ; Hrbata, Zdeněk (oponent) ; Flemrová, Alice (vedoucí práce)
Dvacáté století zaznamenalo mnoho revolučních vln a otřesů nejen ve vědních i uměleckých oborech, ale téměř ve všech sférách lidského konání. S trochou nadsázky lze snad říci, že to bylo století rychlejší, dramatičtější, změny a pokrok (v jakémkoli významu) se v něm děly častěji, prudčeji a snad i s fatálnějším dosahem než kdy dříve. Pokud jde o literaturu, již samotný počátek století hlásal hluboké proměny v oblasti estetických hodnot (slovesné umění si více a více vydobývá svou autonomii a nezávislost na ostatních oblastech umění či politiky, tyto tendence zhmotňuje poetika l'artpourlartismu a dandyovského vyhroceného estetismu), v oblasti recepce literatury, požadavků na téma (opouštění kritickorealistického pozorování každodenních univerzalit a naturalistického determinismu a naopak příklon k osobnější, intimnější či extravagantnější látce, zejména v poezii). Kladly se nové a odlišné nároky na styl a samotný smysl a cíl literatury, proměňovalo se i vnímání úlohy autora. Z jiného úhlu (z pohledu literární historie) vnímáme počátek 20. století ve znamení mnohotvarosti, bohatosti stylů a forem, vedle snah o udržení tradic se prosazovala někdy až agresivní avantgarda, básnictví se rozvíjelo v mnoha podobách, v souvislosti s obdobím konce 19. století a počátkem následujícího lze hovořit o symbolismu,...
|
|
| |
|
|
Karel Sabina: epigon a tvůrce. Textová příbuzenství jako zdroj smyslu a poznání o Sabinově díle a jeho vztazích k dílům jiných autorů, zvláště K. H. Máchy
Charypar, Michal ; Vojvodík, Josef (vedoucí práce) ; Hrbata, Zdeněk (oponent) ; Haman, Aleš (oponent)
Text má charakter monografie o beletristickém díle Karla Sabiny, která má být doplňkem a protivahou dosavadní sabinovské literatuře, zabývající se zejména Sabinovým "morálním profilem". Jde o sérii interpretací propojených jednotným metodickým přístupem. Tímje koncepce intertextuality, založená hlavně na teoriích Harolda Blooma a Mojmíra Otruby. Hlavní cíl aplikace této metody je neetický, tj. jde o získání nových informací o Sabinově díle (na základě jeho vztahů s díly jiných autorů) a s jejich pomocí o pokus redefinovat Sabinovo místo v české literatuře a literární historii. Text ukazuje Sabinu z nového pohledu jako všestranně talentovaného pisatele, účastnícího se zásadním způsobem na většině důležitých událostí formujících celkový kulturní vývoj jeho doby (od 2. pol. 30. let do počátku 70. let 19. století), a podává tak rovněž nový obraz českého romantismu. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Pojem romándská literatura a podíl nakladatelů na formování literárního života ve frankofonním Švýcarsku ve 20. století
Břečková, Veronika ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Hrbata, Zdeněk (oponent) ; Voldřichová - Beránková, Eva (oponent)
Tato disertační práce je příspěvkem ke studiu frankofonních literatur v českém univerzitním prostředí. Zabývá se švýcarskou francouzsky psanou literaturou, která je ve Švýcarsku označována jako romándská, a především podílem nakladatelů na formování této literatury ve druhé polovině 20. století, tedy od druhé světové války do počátku 80. let. V úvodu je vysvětlen pojem romándská literatura v souvislosti se vznikem a vývojem dalších frankofonních literatur a jejich určitých emancipačních snah ve 20. století. Odpověd na otázku, v čem spočívá identita romándské literatury, a jak tuto literaturu definovat, nachází disertační práce v procesu istitucionalizace romándské literatury, ve které je ústřední institucí nakladatel. Ostatní literární instituce, které jsou chápány ve smyslu sociologickém, tedy jako společenské struktury a vazby disponující relativní autoritou v daném prostoru a čase: romándské literární revue, literární kritika a historie, univerzity, literární ceny a další, jsou tu kladeny do vztahu s koncepcí romándské literatury a do vztahu s institucí nakladatele. Jsou zde zohledněny i podstatné okamžiky ve vývoji literárních institucí v první polovině 20. století. Disertační práce dochází k závěru, že nakladatelé krásné literatury sehráli jednu z nejvýznamnějších rolí v utváření romándského...
|
|
|
Computerová naratologie: narativní schémata počítačových her
Praks, Vítězslav ; Hrbata, Zdeněk (vedoucí práce) ; Češka, Jakub (oponent) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Studie obsahuje teoretické sondy o herní textualitě; popisy analogií mezi organizací herního textu a uměleckého artefaktu. Osobní počítač je v práci pojímán jako narativní médium - nástroj prezentace libovolného obsahu, včetně epického. Počítačové hry jsou interpretovány s užitím naratologických a ludologických kategorií. Ve studii je na příkladu počítačových her podrobně analyzován fenomén narativů vyprávěných počítačem. Pozornost je věnována především základním teoretickým konceptům, na nichž jsou tyto aplikace postaveny (konečné automaty). Ve studii jsou dále zkoumány vztahy média literatury a média počítačových her ve srovnání s působením dalších médií na literaturu (vliv filmové a televizní tvorby). Zvláštní pozornost je ve studii věnována fenoménu počítačem generované literatury (prózy a poezie). Ve studii jsou podrobně analyzovány koncepty, konkrétní příklady i přínosy pro literárněvědné poznání. To je spatřováno především v technických prostředcích, jež umožňují rozložit analyzovaný text na komponenty a kvantifikovatelné identifikátory. (Typicky např. ve versologii). V závěru práce je demonstrována analýza narativu na jeho dílčí komponenty (aktanty, stavové diagramy). S využitím nástrojů výpočetní techniky je následně z hloubkové struktury příběhu, reprezentované stavovým diagramem, generován plný...
|
|
|
Vznešenost přírody Miloty Zdirada Poláka
Ibrahim, Robert ; Šmahelová, Hana (vedoucí práce) ; Hlobil, Tomáš (oponent) ; Hrbata, Zdeněk (oponent)
Vznešenost přírody (1819), lyrická báseň o šesti zpěvech a s více než 1800 verši českého básníka a rakouského důstojníka Miloty Zdirada Poláka (1788-1856), byla v době svého vzniku oslavována jako nejvýznamnější česká báseň, její autor byl označen za génia a přirovnáván k nejlepším evropským básníkům 18. století. V následujících desetiletích ovšem Polákovo jméno postupně upadlo do zapomnění, literární historikové přelomu 19. a 20. století dokonce Vznešenost přírody považovali za dílo, které se nedá číst, a jejího autora za ne-básníka. Takový stav vydržel po celé 20. století, v posledních letech se však nezávisle na sobě objevily pokusy vrátit Vznešenost přírody do širšího čtenářského a odborného povědomí. Následující práce se k těmto snahám připojuje. Cíl této práce nespočívá v hodnocení autora a jeho díla, je pokusem o interpretaci textu vycházející jednak ze srovnání obou verzí skladby (časopisecké a knižní) a jednak z literárněhistorického zařazení analyzovaného textu. Vznešenost přírody se sice objevuje v přechodové době vyznačující se synkretismem, tato práce se ale přesto snaží Polákovu skladbu vztáhnout ke kontextu (klasicistní) poetiky a estetiky 18. století a v případě nejasných jevů vždy hledat takové vysvětlení, které by Vznešenost přírody zařazovalo do kontextu, který jí předcházel, než do...
|
host ::
RSS.