|
|
Mezi králem a stavy. Dolnolužické zemské fojtství na prahu novověku (1490 - 1620)
Březina, Luděk ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Semotanová, Eva (oponent) ; Čapský, Martin (oponent)
Luděk Březina Mezi králem a stavy. Dolnolužické zemské fojtství na prahu novověku (1490-1620) Abstrakt Disertace se snaží popsat nejdůležitější proměny Dolní Lužice a kompetencí zemských fojtů v letech 1490 až 1620. Vychází ze srovnání situace ve všech zemích České koruny, zejména pak v Čechách, přičemž zvláštní pozornost je věnována popisu rodinného zázemí, rodinných poměrů, kariéry a činnosti jednotlivých zemských fojtů. Práce zkoumá také důvody, které vedly české krále ke jmenování zemských fojtů a pokouší se odpovědět na otázku, do jaké míry zemští fojtové ovlivňovali dění v Dolní Lužici. Dolnolužické stavy hrály též velmi důležitou roli, což si ve sledovaném období museli opakovaně uvědomovat jak zemští fojtové, tak i čeští králové. Z tohoto důvodu se disertace zaměřuje na zemské fojty jako na mocenské zprostředkovatele mezi králi a stavy. Klíčová slova raný novověk, Česká koruna, Dolní Lužice, zemská správa
|
|
|
Symbolika zvířat v Nové radě Smila Flašky z Pardubic
Petrová, Markéta ; Zilynská, Blanka (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
V této práci jsem se pokusila jsem se soustředit na výpovědní hodnotu literárních pramenů, jejichž jednajícími aktéry jsou zvířata s lidským chováním. Hlavním podkladem pro tuto práci mi byla Nová rady Smila Flašky z Pardubic, dílo v literatuře sice často pojednávané kvůli různým sporným otázkám, které se k němu váží, u kterého však téma samotné zvířecí symboliky zůstávalo dosud bez využití. Pro naplnění cíle zobrazení vybraných zvířecích charakterů jsem využila i další prameny 14. století tak, aby výsledný obraz zvířecího typu odpovídal lépe dobovému chápání a nebyl zobrazen jednostranně. V úvodu vytyčený dvojí cíl práce - pojednat o symbolice zvířat a o vazbách Nové rady na události 14. století - se mi doufám podařilo naplnit. Viděli jsme, že zvířecí typy orla, lišky, psa a opice jsou v literárních pramenech 14. století zmiňovány poměrně hojně, a že jsou skutečně nositeli svébytných vlastností. Orel je především duchovním symbolem, liška je proslulá svojí lstivostí, uvážlivým lichocením a sháňkou po jídle. Pes bývá zobrazen z dvojího pohledu - jako oddaný strážce, ale zároveň náruživý lovec. Opice pak je všetečná, sice zvídavá, ale pošetilá. V 16. století se s těmito zvířaty setkáváme v již poněkud změněném významu, posun nastává zejména u orla a opice, když jsou oba akcentováni více podle svých...
|
|
|
Páni Hasištejnští z Lobkovic na sklonku středověku
Gavenda, Lukáš ; Doležalová, Eva (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Severozápadní Čechy jsou často a priori vnímány jako kraj bez velkých tradic, bez mnohých kulturních stop či jako krajina pouze průmyslová, s poničeným životním prostředím, a tedy prostor někdy až okrajového zájmu. Ve skutečnosti se ale jedná o plnohodnotnou oblast, srovnatelnou v historickém i kulturním vývoji s vyspělými regiony českých zemí a Střední Evropy. Příčiny jejího ve společnosti poněkud upozaděného obrazu jsou zhusta hledány v složitých událostech 20. století, kdy došlo k přetržení přirozené kontinuity soužití Čechů s Němci. Nové obyvatelstvo, přišlé v době po 2. světové válce, muselo složitěji a často zcela znovu hledat svou pozici v kraji. Postupně se tato bilance zlepšuje. Snaží se tomu pronikáním ke kořenům původní bohatosti přispět i historická věda a její obory. Netýká se to jen výzkumu minulého politického a hospodářského života, ale také oblasti kulturní, vývoje architektury, výtvarného umění či slovesnosti. Tyto složky se vždy prolínaly a vzájemně ovlivňovaly. Celkově i detailně nahlíženo se tak vytvářely zajímavé obrazy charakterizující svět laiků i duchovních, lidí prostých i bohatých, obchodníků i urozených. Ke studiu dějin a reálií hasištejnské větve rodu Lobkoviců mne přivedl můj trvalý zájem o historii, architekturu a výtvarné umění. Získal jsem ho v zázemí své rodiny, ve které...
|
|
|
Královny a věnná města v Čechách za vlády Lucemburků
Sejtková, Mirka ; Žemlička, Josef (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Dějiny měst mají v české historiografii dlouholetou tradici. Zájem o rodné či srdci blízké město vedl kroky nejen mnoha historiků ale i laických badatelů k napsání bezpočtu monografií o svých oblíbených městech. Někteří se snaží odvyprávět příběh vybraného města od samých počátků až do současnosti s přihlédnutím ke všem možným faktorům, jež ho ovlivňují, jiným stačí postihnout jen určitou etapu vývoje či problematiku. V zájmu této práce stojí skupina měst, která byla nazvána královskými městy věnnými. Přestože se věnná města dodnes hrdě hlásí ke své historické tradici, která je spojuje s českými královnami, jak můžeme vysledovat z názvů odborných knih, průvodců i webových stránek, zůstává problematika věnných měst, její počátky zvláště, opomíjená. Samozřejmě, že jednotlivá města, jež řadíme do tohoto okruhu, byla a jsou v zájmu především regionálních historiků a badatelů. Ale ucelených prací, které se věnují této instituci v širším rámci, existuje jen pár. Navíc období středověku je většinou odbyto na několika málo stránkách a hlavní pozornost bývá věnována spíše novějším obdobím, pro která se také pochopitelně dochovalo mnohem více pramenů.
|
|
|
"...aby se jim více líbilo modlit se dnem i nocí za nás". Donace v českých zemích ve vrcholném středověku
Vašek, Zdeněk ; Hledíková, Zdenka (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Diplomová práce se zabývá šlechtickými dary církvi na za vlády Jana Lucemburského. Už ve vymezení skupiny se skrývá komplikace. Představují ji jednak šlechtici, kteří se stali příslušníky církve a pak osoby, které se pohybují mimo obvyklá vymezení. Za všechny jmenujme Elišku Rejčku a Jana Volka. Hlavním cílem je společenská a náboženská úloha daru. Opominuta není ani hospodářská stránka procesu. Výsledkem je konstatování, že zbožné dary mají význam jak náboženský, tak především reprezentační. Hlavně jako prostředek uchování paměti. Ani otázku zajištění spásy nelze podceňovat. Informace o darech přinášejí cenné informace z hospodářské oblasti, především o cenových relacích. Zvláště významnou úlohu hrají dary spojené s požadavkem pohřbu v klášteře nebo kostele. V zásadě se rozlišují dva druhy darů. Podmínkou prvního je pouhé vyjádření požadavku na podpoření spásy duše - pro remedio animae. Druhý typ je již svázán s přesným výčtem požadavků, které musí obdarovaný odvést - počet mší, místo pohřbu atd. V průběhu sledovaného období můžeme pozorovat dvě základní tendence. Přibližně v první polovině převažují typy darů pro remedio animae. Ve druhé právě naopak. Jsou stále častěji žádány takové formy památky mrtvých, které je budou osobně připomínat. A nejen pouhým vzpomenutím jména při mši. Druhým zmíněným trendem...
|
|
|
Král, rytíř, panoš a jejich ctnosti podle staročeského románu Tristram a Izalda
Kotrbová, Jana ; Fantysová Matějková, Jana (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Práce se zabývá staročeským veršovaným románem Tristram a Izalda. Zkoumám nejprve žánr rytířských románů v kontextu české literatury 13. a 14. století. Zajímá mě pohled literární historie na tato díla, především hodnocení Tristrama a Izaldy. Věnuji se recepci tristanovské látky v českém prostředí, které se nejdříve seznámilo s německými verzemi tohoto eposu. Staročeský překlad ze 14. století vychází z tří německých pramenů, jež různě kombinuje. Pokouším se román využít jako pramen odrážející ideový svět české šlechty pozdního středověku. Z postav vyskytujících se v románu jsem zkonstruovala čtyři sociální skupiny (panovníci, rytíři a dvorští úředníci, urozené ženy, služebníci). Na vybraných ctnostech (věrnost, štědrost, moudrost, čest) a sociálních vztazích (přátelství, manželství, láska) sleduji, jakým způsobem jsou zobrazovány u jednotlivých sociálních skupin. Do každé sociální pozice jsou vkládána jiná očekávání. V připisování vlastností a preferovaného typu chování se projevuje jasná hierarchie. Centrální postavou je rytíř, k němuž se další skupiny vždy nějakým způsobem vztahují. Zdá se mi, že román svým zaměřením odpovídal především požadavkům vyšší šlechty a příslušníků dvora.
|
|
|
Zachycení každodenního života ve spisech Čechů cestujících v pozdním středověku a raném novověku na Blízký východ
Homolka, Vojtěch ; Zilynská, Blanka (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Daleké cesty byly ve středověku a raném novověku zcela mimořádnou událostí. Ale i daleko od domova museli lidé něco jíst, v noci načerpat nové síly či pečovat o svůj zevnějšek. V této práci jsem se zaměřil na postřehy z oblasti všedního života ve spisech Čechů, kteří v 15. a 16. století cestovali na Blízký východ. Václav Vratislav z Mitrovic pobýval v Konstantinopoli, Martin Křivoústý, Martin Kabátník, Jan Hasištejnský z Lobkovic, Oldřich Prefát z Vlkanova a Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic putovali do Svaté země. Kabátník a Harant odtud pokračovali dále do Egypta. Jídelníček cestovatelů tvořil zejména chléb, různé druhy ovoce, masité pokrmy, žízeň zaháněli nejčastěji vodou a vínem. Na jedné straně mohli okusit cizokrajné potraviny, na straně druhé byla jejich strava poměrně jednotvárná - hlavně na lodi, ve vězení či při přechodu pouště. Bylo nutné dodržovat základní hygienické návyky, aby cestující předcházeli nemocem. Hrozila jim například úplavice nebo mořská nemoc. Choří poutníci se mohli uchýlit do některého ze sítě špitálů. Očistu těla bylo možné vykonat v orientálních lázních, které měly velmi vysokou úroveň. Spánek v dalekých zemích nebýval příliš pohodlný. Spalo se v hostincích, klášterech či pod širým nebem, lehávalo se na pletených rohožích nebo na kobercích. Člověk nikde neměl skoro žádné...
|
|
| |
|
|
Magdeburské právo ve městech severozápadních Čech v předhusitské době
Mareš, Jan ; Žemlička, Josef (vedoucí práce) ; Bobková, Lenka (oponent) ; Sulitková, Ludmila (oponent)
Počátky a rychlé šíření magdeburského městského práva v českých zemích ve středověku byly předmětem pozornosti historických věd již od doby vrcholného rozkvětu právní historie ve druhé polovině 19. století. Období velkého zájmu historické obce o toto téma ovšem končí v polovině minulého století a od té doby dochází spíše ke konzervaci starších stereotypně přebíraných náhledů a poznatků. Detailní pohled na již známé vývojové momenty ve spojení s využitím různých typů pramenů (od dosud dominantních normativních směrem k zatím málo využívaným dokladům právní praxe) otevírá nové možnosti snahám o hlubší poznání jednoho ze základních stavebních kamenů středověkých transformací 13. století. Magdeburské právo je fenomén překračující hranice regionů i států v rámci střední a východní Evropy, takže jeho výzkum v určité oblasti je vždy nutné zasazovat do širších souvislostí. Předkládaná práce se soustřeďuje na tři hlavní tematické okruhy z doby počátečního formování i vrcholného rozkvětu magdeburského právního okruhu ve středověkých Čechách. Nejdůležitějším městem této právní rodiny byly nejpozději od druhé poloviny 13. století severočeské Litoměřice, pozdější vrchní stolice pro všechna česká města téhož práva. Právě počátků městského práva v Litoměřicích je věnována první část studie. Východiskem úvah a zkoumání Je...
|
|
|
Moc a sláva zkřížených ostrví. Kariéra Ronovců v době lucemburské
Párysová, Františka ; Ledvinka, Václav (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Smrt Zikmunda Lucemburského symbolicky uzavřela jednu etapu českých dějin. Husitská revoluce přinesla do života společnosti mnohé změny a byla odrazovým můstkem ke stavovskému státu. Téměř dvě a půl století jsme sledovali osudy rodu erbu ostrve, Ronovců, kteří se stejně jako ostatní šlechtické rody snažili vybojovat své místo na slunci. Z původních severočeských sídel se Ronovci rozšířili skoro do všech regionů Čech a Moravy, když ne přímo získáním držav, tak alespoň sňatkovou politikou.K tomu je nutno připočítat držbu lén, nejčastěji v Horní Lužici nebo v Kladsku. Snad žádný český ani moravský rod se nemohl vykázat takovou migrací. Ne všechny ronovské odnože Lucemburky přežily. Již v roce 1351 vymřeli po meči Žlebští z Lichtenburka, v roce 1410 Pyknové z Lichtenburka. Odnož Škopků z Dubé vyhasla přibližně ve stejnou dobu jako lucemburská dynastie a mnoho času už nezbývalo ani pánům z Pirkštejna. Slavný Hynek Ptáček z Pirkštejna zemřel bez mužských dědiců v roce 1444. Ostatní větve prokázaly větší životaschopnost, Krušinové a Bítovští z Lichtenburka žili ještě v 2.polovině 16.století, Berkové z Dubé a páni z Lipé dokonce ještě o půl století déle.
|
host ::
RSS.