| |
|
Fenomén Streisand effect - implikace pro marketing management
Dytrychová, Eva ; Novák, Michal (vedoucí práce) ; Kincl, Tomáš (oponent)
Cílem bakalářské práce bylo nalezení a charakteristika případů internetového fe-noménu Streisand efekt, který je důsledkem neúspěšné snahy o utajení již zveřejněné informace (zpravidla na internetu) a možnosti využití tohoto fenoménu v marketing managementu. V práci jsou uvedeny a popsány tuzemské i zahraniční případy tohoto jevu a analyzovány pokusy o jeho aplikaci v marketingových kampaních. Na základě získaných charakteristik jsou navrženy možné způsoby uplatnění Streisand efektu v marketingové kampani a diskutovány potenciální přínosy těchto kampaní pro marketing management.
|
|
Geografické aspekty terorismu - proměna geografického obrazu po roce 1968 a po konci studené války
Vogt, David ; Tomeš, Jiří (vedoucí práce) ; Novotný, Josef (oponent)
9 Abstrakt Tato práce rozebírá hlavní přístupy v současném studiu terorismu, zejména v geografickém pohledu na tento vážný fenomén, který by neměl být sledován pouze nevědeckými médii. Hlavním cílem tohoto výzkumu je prověření změn geografické distribuce terorismu, zejména jeho mezinárodní formy, v posledních čtyřech desetiletích a po skončení studené války, odhalit trendy v teritoriálním a programovém zaměření, aby byla vidět proměna geografického obrazu mezinárodního terorismu. Hlavní výzkumné otázky nebo hypotézy tvrdí: 1) Od konce 60. let 20. stol. došlo k prostorovému přesunu "nejžhavějších ohnisek", center aktivit terorismu ve světě. 2) Konec studené války přinesl rozmach nacionálně/kulturně motivovaného terorismu. 3) Za většinu teroristických aktů jsou zodpovědní islámští extrémisté. Zkoumané období je mezi únorem 1968 a 10. prosincem 2006, což je dáno hlavním zdrojem, MIPT Terrorism Knowledge Base (TKB) (založeno na datech od RAND Corporation). Doba je rozdělena do čtyř období podle hlavních historických událostí, které jsou považovány svým vlivem na (ne jen) mezinárodní terorismus za důležité. První období (1968-1975) probíhá v čase vietnamské války. Její konec je považován za dobu relativní ztráty prestiže USA, podpory protizápadních levicových skupin po celém světě. Avšak ve druhém období...
|
|
Emanuel Voska: v pozadí politiky
Hájková, Dagmara
Emanuel Voska, českoamerický podnikatel a krajanský činovník se dostal v době první světové války do blízkosti "velké politiky". Jako významný představitel českého hnutí za nezávislost v Americe se prosadil především v oblasti propagandy a špionáže. Jeho úspěchy byly omezeny válkou a v novém státě – Československu – se nedokázal prosadit ani jako podnikatel, ani jako politik. Příspěvek analyzuje Voskovy politické předpoklady a předkládá důvody jeho neúspěchu.
|
|
Osobnost Josefa Karáska (1868-1916) v souvislostech české slavistiky a české literární Vídně (Příspěvek k vídeňské účasti v mezislovanských kulturních vztazích od založení Jagićova semináře do vzniku ČSR)
Černý, Marcel ; Petrbok, Václav (oponent)
V první části této práce 2. VÍDEŇ A ČESKÉ PÍSEMNICTVÍ byla věnována pozornost vzájemnému sepětí města Vídně s novodobou českou kulturou, zejména filologií a písemnictvím. Úvodní kapitola 2. 1. 1. VÍDEŇ NEMILOVANÁ. VZNIK A VÝVOJ ČESKOVÍDEŇSKÉ MENŠINY JAKO KULTURNĚHISTORICKÝ FENOMÉN nastínila hlavní charakteristiku poměru českého národa k Vídni na základě její proměňující se úlohy v intelektuálním životě Čechů, zejména po masovém přílivu českého obyvatelstva do Vídně za prací, kulminujícím ve čtyřicátých letech 19. století. Při sledování duchovního růstu menšiny jsem se zaměřil na vídeňské Čechy, tedy uvědomělou, reprezentativní a dynamickou složku českovídeňského obyvatelstva, jejíž příslušníci své češství udržovali, byli aktivními členy komunity a ztotožňovali se s pospolitostí mateřského národa. Platí-li pro většinu evropských literatur, že Vídeň bývala častou inspirátorkou hodnotných uměleckých děl a Múzou jejich autorů, obdivovanou díky svému císařskému lesku a prestiži, již jí rakouský dvůr propůjčoval, jeví se česká literatura pod zorným úhlem závěrů této disertace jakousi bílou vranou, neřkuli černou ovcí, která jako by si s Vídní nechtěla zadat, záměrně se jí vyhýbala a nechávala ji zcela stranou svých stěžejních témat a námětových okruhů. A pokud se již o hlavním městě uvolila vyjádřit, nebyla to...
|
|
Odpírání vojenské služby v Československu (1918-1938)
Hemza, Tomáš ; Čechurová, Jana (oponent) ; Rákosník, Jakub (vedoucí práce)
Bakalářská práce se zabývá odpíráním vojenské služby v Československu v období let 1918 - 1938. Předmětem zájmu jsou odpírači vojenské služby, kteří vojenskou službu odpírali z důvodu svého náboženského přesvědčení nebo svědomí. Práce popisuje náboženská sdruže-ní, hnutí a sekty, jejichž členové a příznivci odpírali vojenskou službu. Spolu s tím se práce věnuje následné reakci tehdejšího československého režimu na fenomén odpírání vojenské služby, zejména její represivní stránce.
|
|
Osobnost Josefa Karáska (1868-1916) v souvislostech české slavistiky a české literární Vídně (Příspěvek k vídeňské účasti v mezislovanských kulturních vztazích od založení Jagićova semináře do vzniku ČSR)
Černý, Marcel ; Hauptová, Zoe (vedoucí práce) ; Petrbok, Václav (oponent) ; Tureček, Dalibor (oponent)
V první části této práce 2. VÍDEŇ A ČESKÉ PÍSEMNICTVÍ byla věnována pozornost vzájemnému sepětí města Vídně s novodobou českou kulturou, zejména filologií a písemnictvím. Úvodní kapitola 2. 1. 1. VÍDEŇ NEMILOVANÁ. VZNIK A VÝVOJ ČESKOVÍDEŇSKÉ MENŠINY JAKO KULTURNĚHISTORICKÝ FENOMÉN nastínila hlavní charakteristiku poměru českého národa k Vídni na základě její proměňující se úlohy v intelektuálním životě Čechů, zejména po masovém přílivu českého obyvatelstva do Vídně za prací, kulminujícím ve čtyřicátých letech 19. století. Při sledování duchovního růstu menšiny jsem se zaměřil na vídeňské Čechy, tedy uvědomělou, reprezentativní a dynamickou složku českovídeňského obyvatelstva, jejíž příslušníci své češství udržovali, byli aktivními členy komunity a ztotožňovali se s pospolitostí mateřského národa. Platí-li pro většinu evropských literatur, že Vídeň bývala častou inspirátorkou hodnotných uměleckých děl a Múzou jejich autorů, obdivovanou díky svému císařskému lesku a prestiži, již jí rakouský dvůr propůjčoval, jeví se česká literatura pod zorným úhlem závěrů této disertace jakousi bílou vranou, neřkuli černou ovcí, která jako by si s Vídní nechtěla zadat, záměrně se jí vyhýbala a nechávala ji zcela stranou svých stěžejních témat a námětových okruhů. A pokud se již o hlavním městě uvolila vyjádřit, nebyla to...
|
|
Jazyk a totalitarismus
Váňa, Tomáš ; Mlejnek, Josef (vedoucí práce) ; Kučera, Jan (oponent)
Rigorózní práce Jazyk a totalitarismus se zabývá vztahem mezi těmito dvěma fenomény. Na základě myšlení autorů zabývajících se totalitarismem formuluje svou vlastní definici totalitarismu. Představuje teorii komunikace Karla Wolfganga Deutsche a na jejím základě poukazuje na úzký vztah mezi komunikací a politickými systémy, konkrétně mezi jazykem a totalitarismem. Jazyk je nahlížen především na pozadí myšlení Ferdinanda de Saussure a Ludwiga Wittgensteina. Totalitní jazyk je vysvětlen zejména užitím Orwellova jazyka newspeak z 1984. Praktická analýza vybraného vzorku Rudého práva z období komunistického režimu v Československu v letech 1948-1989 ukazuje jeho projevy v reálné aplikaci. V závěru práce je jako příklad totalitních tendencí v liberálních demokraciích představen fenomén politické korektnosti.
|
|
Jazyk a totalitarismus
Váňa, Tomáš ; Mlejnek, Josef (vedoucí práce) ; Kučera, Rudolf (oponent)
Diplomová práce Jazyk a totalitarismus se zabývá vztahem mezi těmito dvěma fenomény. Na základě myšlení autorů zabývajících se totalitarismem formuluje svou vlastní definici totalitarismu. Představuje teorii komunikace Karla Wolfganga Deutsche a na jejím základě poukazuje na úzký vztah mezi komunikací a politickými systémy, konkrétně mezi jazykem a totalitarismem. Jazyk je nahlížen především na pozadí myšlení Ferdinanda de Saussure a Ludwiga Wittgensteina. Totalitní jazyk je vysvětlen zejména užitím Orwellova jazyka newspeak z 1984. Praktická analýza vybraného vzorku Rudého práva z období komunistického režimu v Československu v letech 1948-1989 ukazuje jeho projevy v reálné aplikaci. V závěru práce je jako příklad totalitních tendencí v liberálních demokraciích představen fenomén politické korektnosti.
|
|
Fenomén Podkarpatské Rusi v české meziválečné literatuře
Čingl, Pavel ; Mocná, Dagmar (oponent) ; Hrabáková, Jaroslava (vedoucí práce)
Do české literatury vstoupila Podkarpatská Rus v meziválečné době po svém připojeni k Československu v roce 1919. Dané tematice se věnovala řada autorů (Čapek, Olbracht, Vančura a dalši). Někteří z nich podnikli cestu na Podkarpatskou Rus, aby dokázali českému čtenáři lépe přiblížit tamějši život. Podkarpatská tematika prolnula širokým spektrem literárních žánrů (povidka, román, balada, pohádka atd.) Meziváleční autoři zpracovali rozličné náměty z Podkarpatské Rusi - život, města, zvyky, sociální situaci a především přírodní prostor, dotvářející nejen kulisu lidskému prostoru, ale také samostatnou dějovou linii (viz Olbracht). Výrazným, spojujícím rysem knih je snaha představit dosud neznámou Podkarpatskou Rus československému čtenáři. Podkarpatské prostřed! bylo československému čtenáři velmi vzdálené, avšak mýtické bezčasi pozitivně ovlivnilo čtenářskou percepci. Vztah reality a mýtu (synchronní vznik mýtu na reálných základech) dovedl k dokonalosti Ivan Olbracht. Autoři se však nevěnovali jen přirodnimu prostoru, ale také prostoru lidskému, tiživé sociální situaci vedouc! v některých připadech až k emigraci či důsledky emigrace. Nejcharakterističtější rysy meziválečné literatury o Podkarpatské Rusi a situaci na Podkarpatské Rusi jsou ústy Ivana Olbrachta "Ta země jest ještě bez jména. Či, lépe řečeno, má...
|
host ::
