|
Historie a současnost Velkého divadla v Moskvě
PAVLENKOVÁ, Kateřina
Bakalářská práce představuje jedno z nejvýznamnějších kulturních středisek Ruska Velké divadlo. Soustřeďuje se především na důležité mezníky jeho historie a úspěšnou současnost. Zmiňuje také vývoj opery a baletu na scéně tohoto divadla a popisuje některé významné osobnosti. Součástí práce jsou i fotografie a dobové snímky.
|
|
Divadelní výprava? Jevištní výtvarnictví ? Scénografie? porovnání teoretického vnímání scénograf ie v dílech Otakara Zicha a Růženy Vackové
Vöröšová, Markéta ; KOUBSKÁ, Vlasta (vedoucí práce) ; CÍSAŘ, Jan (oponent)
Tato práce se zaměřuje na porovnání teoretického vnímání scénografie v dílech českých estetiků Otakara Zicha a Růženy Vackové.
Celé srovnání je začleněno do kontextu české moderní scénografie. Na vybraných nejvýznamnějších inscenacích lez také ukázat nové tendence, jež se v divadelní historii u nás objevují. Uznala jsem za důležité připomenout si divadelní tvůrce a jejich díla, na nichž se právě názory Zicha a Vackové na pojetí divadla formovaly.
Vzhledem k tomu, jakými všestrannými osobnostmi Otakar Zich a Růžena Vacková byly, se musím v bakalářské práci zmínit alespoň okrajově o všech oblastech jejich působení. Pokusím se shrnout jejich profesní dráhu a vliv na následovníky ? bez opomenutí jejich životních osudů. U osobnosti Otakara Zicha se věnuju významu jeho nejpodstatnější práce Estetiky dramatického umění. Také se pokouším shrnout osobnost Růženy Vackové a okolnosti vzniku díla Výtvarný projev v dramatickém umění.
Jedná se o kompilační dílo, v němž se snažím představit dva pohledy na výtvarnou složku v divadle. Porovnávám jejich používanou terminologii, stejně jako se pokouším přiblížit jednotlivé scénografické aspekty, které Vacková ze svého předchůdce a učitele rozvinula, nebo proti kterým se naopak vyhranila. Svou pozornost jsem zaměřila také na otázky možné podoby scénografie, spojení scénografie s výtvarným uměním a architekturou, jak si daní autoři představovali ideální scénu, jakou váhu přikládali scénickým poznámkám, stejně jako otázky světla, kostýmu, masky, scénických předmětů?
Tato bakalářská práce poskytuje pouze odrazový můstek pro další hlubší zkoumání. Nabízí se možnost jít do větších podrobností, stejně jako rozšířit náhled o další představitele české divadelní teorie a jejich pojetí scénografie. Snad se mi v budoucnu podaří obsáhnout dané téma ve své celistvosti až do dnešních dnů.
|
|
Mnichovo Hradiště 1866-1895. Každodenní život malého města ve druhé polovině 19. století.
Procházková, Lenka ; Pokorná, Magdaléna (vedoucí práce) ; Hlavačka, Milan (oponent)
Práce nastiňuje historii malého okresního města ve druhé polovině 19. století z hlediska politického (státní správa, samospráva, modernizace), hospodářského (doprava, zejména železnice, rozvoj průmyslu) a kulturního (spolková činnost, divadlo, slavnosti). Pozornost je věnována sociální, národnostní, náboženské otázce a školství. Obsaženy jsou i portréty místních nejvýraznějších osobností. Výjimečnou událostí byl prusko-rakouský konflikt v roce 1866 a jeho dopad na obyvatelstvo a život v obci, proto je mu věnována zvláštní pozornost. Práce vychází z archivních materiálů uložených v SOkA Mladá Boleslav a Městském muzeu Mnichovo Hradiště, zohledněny jsou místní kroniky, rukopisné vzpomínky tamějších občanů a dobový regionální tisk v kontextu s historickými pracemi syntetického charakteru.
|
|
Studio Damúza
Řezníková, Veronika ; PROKOP, Petr (vedoucí práce) ; SULŽENKO, Jiří (oponent)
Bakalářská práce Studio Damúza je zaměřena na současný stav produkční jednotky, která vznikla před 17 lety původně jako alternativní scéna k Divadlu DISK pražské DAMU. Na příkladu několika produkčních jednotek je zde vysvětlen pojem produkční jednotka. Práce srovnává provoz Studia Damúza, Jedefrau.org a ART Prometheus. Popisuje vy zkratce historii Studia Damúza. Dále se věnuje především jeho současnému provozu, financování a pokusům o získání vlastního prostoru. Poetiku Studia Damúza přibližuje práce na popisu současného repertoáru. V závěru práce nabízí několik variant, jak posunout provoz Studia Damúza směrem kupředu. Hledá problémy, které mu v tom brání, a snaží se najít jejich řešení.
|
|
Cesta polky do opery Prodaná nevěsta
Adams, Tereza ; FRIČOVÁ, Marie (vedoucí práce) ; GREMLICOVÁ, Dorota (oponent)
Tato diplomová práce obsahuje popis tance polka, její vznik a krátkou historii. Další část je věnována opeře Bedřicha Smetany „Prodaná nevěsta“ od jejího vzniku, přes další uvedení v Národním divadle v Praze až k její současné inscenaci. V závěrečné části jsou popsány tři vybrané choreografie polek z této opery a jejich analýza podle modelu Janet Adshead – Lansdale. Přílohy obsahují životopisy Bedřicha Smetany a choreografů vybraných inscenací – Otto Šandy, Pavla Šmoka a Ladislavy Košíkové.
|
|
Historická problematika v hispanoamerickém dramatu období postmoderny. (Acto cultural Josého Ignacia Cabrujase a La noche de Hernán Cortés Vincenta Leñera)
Skleničková, Jana ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Fousek, Michal (oponent)
Tématem této práce je postmoderní zpracování historické látky v hispanoamerickém dramatu poslední třetiny 20. století. Pozornost je věnována základním konceptuálním i tvůrčím tendencím souvisejícím s prosazováním postmoderní poetiky na latinskoamerické divadelní scéně, s přihlédnutím k novým, inovativním způsobům ztvárnění historické tematiky. Úvodní kapitoly poskytují obecnou teoretickou bázi zahrnující poznámky k teorii dramatu a jeho vztahu k divadlu i vymezení dramatu historického. Dále se zabývají charakteristikou postmoderního umění v latinskoamerickém regionu a uplatňování postmoderních tendencí v produkci dramatické. Důležitou součástí tohoto teoretického úvodu je také náčrt postmoderního přístupu historii a jeho reflexe v dobových historických dramatech. Stěžejní část práce je věnována rozboru dvou postmoderních historických dramat: Acto cultural (Slavnostní akt) Josého Ignacia Cabrujase a La noche de Hernán Cortés (Poslední noc Hernána Cortése) Vicenta Leera. Pro uvedení do kontextu je představeno i dílo obou autorů a okolnosti vzniku zmíněných děl. Analýza textu, doplněná o četné ukázky, je zaměřena nejen na způsob postmoderní reflexe historie těchto dramat, ale také další aspekty relevantní pro jejich interpretaci. José Ignacio Cabrujas si ke své postmoderní dekonstrukci historického období...
|
|
Opera a nová média.
Gattringerová, Eliška ; KUSNJER, Ivan (vedoucí práce) ; PŘÍVRATSKÁ, Jiřina (oponent)
Autorka se ve své práci zaměřuje na problematiku opery v nových médiích. V úvodu práce definuje a charakterizuje pojem nová média. Dále se pak zaměřuje především na prezentaci oper prostřednictvím satelitních přenosů do kin v České republice, historií tohoto relativně mladého fenoménu a jeho postupným vývojem. Dalším tématem je pak možnost sledovat přímé přenosy či záznamy oper prostřednictvím internetu na stránkách jednotlivých divadel a jeho možnosti. V neposlední řadě se autorka zabývá také internetovými webovými stránkami, které se v České republice věnují operní problematice, jejich historii, obsahu i specifikům. Shrnuje i další možnosti prezentace opery. V závěru práce se autorka pokouší charakterizovat význam a přínos nových médií pro operu a operní publikum v současnosti.
|
|
Origin, evolution and essence of the Puppet Guignol in French theatre and its contemporary adaptation
Lamperová, Zuzana ; Pohorský, Aleš (oponent) ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce)
Guignol, francúzska bábka narodená na začiatku devätnásteho storočia v rukách Laurenta Mourgueta, tkáča hodvábu nezamestnaného počas Revolúcie, oslavuje v roku 2008 svoje dvesté výročie existencie. Sprevádzaný svojou ženou, hašterivou Madelon, a svojím najlepším priateľom, opilcom Gnafronom, improvizujúc komentáre k novinkám dňa, Guignol sa stal veľmi populárnym v celom Francúzsku. Na rozdiel od svojich kolegov z Commedie dell'Arte, sa dokázal priblížiť každodennému životu robotníckeho publika. Tradície ostatných francúzskych regionálnych bábok sa vytrácajú, Guignol sa stále pravidelne objavuje na pódiách francúzskych divadiel. V mojej štúdii som najprv vysvetlila pôvod a vývoj divadla Guignol. Tiež som sa pokúsila poodhaliť identitu a správanie lyonskej najznámejšej bábky v jednej z hier tradičného repertoáru, Le Déménagement (Sťahovanie). Guignol tu vystupuje ako chudobný, nešťastný a nezamestnaný tkáč hodvábu, ktorý príde o bývanie, ak majiteľovi nezaplatí nájomné. Guignol sa nevzdáva, snaží sa udržať si právo zostať v byte slovami, a keď nepomáhajú, tak aj bitkou úradníkov.Guignolove predstavenia sú komédiami, ale majú tiež sociálny odkaz. Existuje niekoľko publikácií ohľadne Guignolovej histórie, ale ani jedna z nich nestavia Guignola do kontextu iných bábok francúzskeho moderného divadla. Preto som,...
|
|
Od Radioartu k hudebnímu divadlu
Jiřička, Lukáš ; KLÍMA, Miloslav (vedoucí práce) ; NOVOTNÝ, Pavel (oponent)
Dizertační práce s názvem Od radioartu k hudebnímu divadlu si klade za cíl ukázat spojnice mezi zdánlivě disparátními oblastmi, a to převážně zvukově-dramatickým rozhlasovým uměním, pro něž se v německojazyčné oblasti ustavil příhodný termín Hörspiel a hudebním divadlem. Ve své dizertaci se pokouším definovat, čím se vyznačují a jaké jsou principy fungování specifik textu, prostoru, zvuku, hlasu, herectví, hudby a těla v těchto transdisciplinárních formách a žánrech, které so od svých počátků nevykazují žádnou stylovou čistotou v tradičním slova smyslu V rámci své doktorské práce jsem v rámci analytické a historické úvodní studie představil a rozvíjel reflexi zdánlivě nespojitých oblastí, a to: hudebního nebo zvukového divadla v jeho obecné i konkrétní rovině a jeho vzájemnou provázanost se zvukovou instalací, performance, radioartem v podobě Hörspielu, hudební kompozicí a zvukovým uměním, abych v dalších kapitolách na příkladu několika určujících osobností z německojazyčného okruhu věnujících se jak hudební kompozici, tak i dramaturgii a režii demonstroval např. vliv hudební struktury na skladbu a ráz dalších performativních činností anebo vztah dramatické či prozaické předlohy ke scénografickému řešení. Celou problematiku vztahu vzdálených uměleckých forem demonstruji na příkladu několika tvůrců ? režírujících skladatelů, kteří tyto spoje vytvářejí díky svému působení v několika oblastech najednou s tím, že strukturně, motivicky a dramaturgicky propojují hudební a performativní světy. Tvůrci těchto heterogenních uměleckých děl využívající strategie tzv. negativní dramaturgie jsou bytostně dvojdomé osoby - Heiner Goebbels, Helmut Oehring, Olga Neuwirth a Andreas Ammer. Jak Goebbels, tak i Oehring, Neuwirth a Ammer dokáží zúročit své zkušenosti s hudební kompozicí, prací v rozhlase také při tvorbě hudebních inscenací s tím, že nechávají simultánně ovlivňovat jednotlivé kompoziční a inscenační postupy zkušenostmi z jiných oblastí. Kromě zmíněné čtveřice jsou zde uvedení další podstatní tvůrci 20. a 21. století, kteří se dotkli rozhlasové umění, hudební kompozice, metod koláže a montáže, performance a hudebního divadla ? Bertolt Brecht, Dziga Vertov, Emil František Burian, Walter Ruttmann, John Cage, Karlheinz Stockhausen, Dieter Schnebel, Georg Katzer, Friedrich Schenker, FM Einheit či Laurie Anderson a Georges Aperghis. Bez vlivu radioartu posledních padesáti let by oblast hudebního divadla jistě nebyla natolik výraznou odnoží alternativního divadelnictví a performativních uměn vůbec, a to hlavně v současnosti, kdy díky emancipaci a zdůraznění zvukové složky na úkor herecké buduje hudební divadlo nový divadelní jazyk a vstupuje do málo probádané oblasti tzv. postspektakulárního či mechanického divadla bez herců.
|
|
Le théâtre du Grand-Guignol fenomén divadla a jeho dramaturgie
Kebrtová, Helena ; NEUMANN, Julius (vedoucí práce) ; JOBERTOVÁ, Daniela (oponent)
Bakalářská práce představuje francouzské populární divadlo Grand-Guignola přináší základní vhled do jeho dramaturgie. Soustředí se především na otázky aktuálního využití materiálu, který Grand-Guignol poskytuje. V první části se věnuje historickému úvodu a vymezení typických rysů grand-guignolovského žánru. Práce dále představuje padesát pět synopsí vybraných her z repertoáru théâtre du Grand-Guignol, pojednání o jejich tématech a komentáře k jednotlivým textům. Nabízí zamyšlení nad možnými způsoby oživení Grand Guignolu v dnešní době.Théâtre du Grand-Guignol založil v roce 1897 Oscar Méternier jakonaturalistické divadlo, které mělo hájit svobodu umění. V období do první světové války se Grand-Guignol vyvinul v hororové divadlo a toto dramaturgické zaměření mu zůstalo až do jeho zániku v roce 1962. Zlatý věk poznal Grand- Guignol ve dvacátých letech. Grand-Guignol je zároveň označení žánru a proto Grand-Guignolem můžeme nazývat i hry uvedené v jiných divadlech. Pro Grand-Guignol je typická kratší¨forma, zápletka se zločinem ? nejčastěji vraždou, násilí spojené s erotikou a realistické provedení, které vyžaduje dokonalé triky a efekty. Divák má vlivem sugestivnosti děje zaměňovat fikci s realitou. Náročnost hereckého projevu, odvážná současná tematika a vysoká kvalita inscenovaných textů staví Grand- Guignol nad úroveň průměrných populárních divadel. Mnohé hry uvedené v théâtre du Grand-Guignol mohou být sdělné i pro dnešního diváka. Jde navíc o žánr, který není na jevištích běžný, a přitom by mohl být divácky úspěšný. Autorka práce je přesvědčena, že stojí za to pokusit se odkaz Grand-Guignolu oživit, minimálně formou projektu, při kterém bude možné prozkoumat možné inscenační přístupy ke grand-guignolovskému žánru
|
host ::
