|
|
Scénografie Jiřího Trnky v Národním divadle
Vöröšová, Markéta ; Just, Vladimír (vedoucí práce) ; Topolová, Barbara (oponent)
Jiří Trnka (1912 - 1969) patří bezesporu k nejvýznačnějším českým výtvarníkům 20. století. Zasloužil se o to nejen kvůli světovým úspěchům v oblasti animovaného filmu, ale i nehynoucímu věhlasu ilustrátorské tvorby. Jeho umělecké aktivity se široce rozprostíraly - byl také malířem, grafikem, sochařem, loutkářem a scénografem. Ve všech vyjmenovaných disciplínách dosáhl obdivuhodných výsledků. Od začátku 40. let se začal věnovat divadelní scénografii, když spolupracuje s Národním divadlem. Vytvořil tu celkem 13 výprav, v kterých se projevil jeho osobitý talent. Trnka dokázal spolu s režiséry Jiřím Frejkou a Karlem Dostalem v Národním divadle vytvořit nezapomenutelné inscenace. V práci jsem zdokumentovala a vyložila Trnkovu scénografickou práci v kontextu Národního divadla za doby okupace. A závěru jsem popsala jeho charakteristický styl. KLÍČOVÁ SLOVA Jiří Trnka, Jiří Frejka, Karel Dostal, Národní divadlo, Dřevěné divadlo, scénografie, scénické výtvarnictví, jevištní výtvarnictví, výprava, kostýmy, rekvizity, dekorace, 40. léta, scénický návrh, výtvarník, scénické poznámky, animovaný film.
|
|
|
Scénografie Luboše Hrůzy v Činoherním klubu v 60. letech
Vöröšová, Markéta ; Just, Vladimír (vedoucí práce) ; Augustová, Zuzana (oponent)
Tato práce se zabývá výpravami jednoho z nejvýznamnějších českých scénografů Luboše Hrůzy, které vytvořil pro Činoherní klub v rozmezí let 1965 - 1968. Největší důraz je především kladen na podrobné rekonstrukce dvanácti scénografií a srovnání výsledného jevištního tvaru se scénickými poznámkami dramatika. Soustřeďuje se také na hledání charakteristických výrazových prostředků Hrůzova stylu, stejně jako se zabývá i samotným specifickým prostorem tohoto divadla, který nutně jevištního výtvarníka v jeho práci ovlivňuje. Práce také zkoumá, jaké změny se udály při porovnání scénických návrhů s konečnou jevištní realizací.
|
|
| |
|
| |
|
|
Scénografie Jiřího Trnky v Národním divadle
Vöröšová, Markéta ; Just, Vladimír (vedoucí práce) ; Topolová, Barbara (oponent)
Jiří Trnka (1912 - 1969) patří bezesporu k nejvýznačnějším českým výtvarníkům 20. století. Zasloužil se o to nejen kvůli světovým úspěchům v oblasti animovaného filmu, ale i nehynoucímu věhlasu ilustrátorské tvorby. Jeho umělecké aktivity se široce rozprostíraly - byl také malířem, grafikem, sochařem, loutkářem a scénografem. Ve všech vyjmenovaných disciplínách dosáhl obdivuhodných výsledků. Od začátku 40. let se začal věnovat divadelní scénografii, když spolupracuje s Národním divadlem. Vytvořil tu celkem 13 výprav, v kterých se projevil jeho osobitý talent. Trnka dokázal spolu s režiséry Jiřím Frejkou a Karlem Dostalem v Národním divadle vytvořit nezapomenutelné inscenace. V práci jsem zdokumentovala a vyložila Trnkovu scénografickou práci v kontextu Národního divadla za doby okupace. A závěru jsem popsala jeho charakteristický styl. KLÍČOVÁ SLOVA Jiří Trnka, Jiří Frejka, Karel Dostal, Národní divadlo, Dřevěné divadlo, scénografie, scénické výtvarnictví, jevištní výtvarnictví, výprava, kostýmy, rekvizity, dekorace, 40. léta, scénický návrh, výtvarník, scénické poznámky, animovaný film.
|
|
|
Scénografie Luboše Hrůzy v Činoherním klubu v 60. letech
Vöröšová, Markéta ; Just, Vladimír (vedoucí práce) ; Augustová, Zuzana (oponent)
Tato práce se zabývá výpravami jednoho z nejvýznamnějších českých scénografů Luboše Hrůzy, které vytvořil pro Činoherní klub v rozmezí let 1965 - 1968. Největší důraz je především kladen na podrobné rekonstrukce dvanácti scénografií a srovnání výsledného jevištního tvaru se scénickými poznámkami dramatika. Soustřeďuje se také na hledání charakteristických výrazových prostředků Hrůzova stylu, stejně jako se zabývá i samotným specifickým prostorem tohoto divadla, který nutně jevištního výtvarníka v jeho práci ovlivňuje. Práce také zkoumá, jaké změny se udály při porovnání scénických návrhů s konečnou jevištní realizací.
|
|
|
Divadelní výprava? Jevištní výtvarnictví ? Scénografie? porovnání teoretického vnímání scénograf ie v dílech Otakara Zicha a Růženy Vackové
Vöröšová, Markéta ; KOUBSKÁ, Vlasta (vedoucí práce) ; CÍSAŘ, Jan (oponent)
Tato práce se zaměřuje na porovnání teoretického vnímání scénografie v dílech českých estetiků Otakara Zicha a Růženy Vackové.
Celé srovnání je začleněno do kontextu české moderní scénografie. Na vybraných nejvýznamnějších inscenacích lez také ukázat nové tendence, jež se v divadelní historii u nás objevují. Uznala jsem za důležité připomenout si divadelní tvůrce a jejich díla, na nichž se právě názory Zicha a Vackové na pojetí divadla formovaly.
Vzhledem k tomu, jakými všestrannými osobnostmi Otakar Zich a Růžena Vacková byly, se musím v bakalářské práci zmínit alespoň okrajově o všech oblastech jejich působení. Pokusím se shrnout jejich profesní dráhu a vliv na následovníky ? bez opomenutí jejich životních osudů. U osobnosti Otakara Zicha se věnuju významu jeho nejpodstatnější práce Estetiky dramatického umění. Také se pokouším shrnout osobnost Růženy Vackové a okolnosti vzniku díla Výtvarný projev v dramatickém umění.
Jedná se o kompilační dílo, v němž se snažím představit dva pohledy na výtvarnou složku v divadle. Porovnávám jejich používanou terminologii, stejně jako se pokouším přiblížit jednotlivé scénografické aspekty, které Vacková ze svého předchůdce a učitele rozvinula, nebo proti kterým se naopak vyhranila. Svou pozornost jsem zaměřila také na otázky možné podoby scénografie, spojení scénografie s výtvarným uměním a architekturou, jak si daní autoři představovali ideální scénu, jakou váhu přikládali scénickým poznámkám, stejně jako otázky světla, kostýmu, masky, scénických předmětů?
Tato bakalářská práce poskytuje pouze odrazový můstek pro další hlubší zkoumání. Nabízí se možnost jít do větších podrobností, stejně jako rozšířit náhled o další představitele české divadelní teorie a jejich pojetí scénografie. Snad se mi v budoucnu podaří obsáhnout dané téma ve své celistvosti až do dnešních dnů.
|
host ::
RSS.