|
Vývoj vztahů Svatého stolce k moderní Itálii
VONDRUŠOVÁ, Adéla
Bakalářská práce si klade za cíl zmapovat vývoj vztahů mezi Itálií a Svatým stolcem od roku 1860 s důrazem na Lateránské dohody z roku 1929. Práce je rozdělena do pěti základních kapitol. První z nich se snaží přiblížit situaci kolem sjednocení Itálie a jejího rozkolu s církví. Následující kapitola pojednává o vzájemných vztazích mezi Itálií a papežským státem v letech 1870-1929. Třetí kapitola analyzuje tzv. Lateránské dohody a přibližuje, jak jejich ustanovení ovlivnila život italského obyvatelstva. Čtvrtá kapitola se věnuje úpravám Lateránských dohod, ke kterým došlo roku 1984, a jež jsou známé jako Gli accordi di Villa Madama.
|
| |
|
History of Witch-hunts in Germany
LAURENČÍKOVÁ, Lenka
Tématem této práce jsou hony na čarodějnice, které v Německu probíhaly především v letech 1560 až 1650. Autorka se nejdříve zaměřuje na změny v mocenských vztazích uvnitř katolické církve, které vedly k růstu počtu kacířských skupin kolem roku 1000. Jako příklad uvádí katary a postup katolické církve vůči nim. Dále věnuje pozornost vzniku inkvizice, jejímu poslání a posílení její pozice díky papežským bulám. Poté se věnuje templářskému řádu a jeho zničení, kdy francouzský král úzce spolupracoval s inkvizicí. V další kapitole se autorka věnuje přechodu z kacířských procesů na procesy čarodějnické. Uvádí okolnosti, za kterých k tomuto přerodu došlo. V následující části své práce se autorka věnuje průběhu procesů v Německu až k jejich skončení v roce 1775. V závěrečné části uvádí možné příčiny vzniku procesů s čarodějnicemi i příčiny jejich skončení.
|
|
Vyšehrad v době Vratislava II.
Katrák, Ondřej ; Kubín, Petr (vedoucí práce) ; Záruba, František (oponent)
Vyšehrad v době Vratislava II. Diplomová práce se zabývá jedním z nejslavnějších období Vyšehradu. Kníže Vratislav II., od roku 1085 první český král, zde kolem roku 1070 položil základní kámen baziliky sv. Petra a zřídil při ní kolegiátní kapitulu. Fundace by to nebyla nijak mimořádná, kdyby kapitula nebyla vyňata z pravomocí pražského biskupa a podřízena přímo papežské kurii. V odborné literatuře se dlouho soudilo, že zřízení ojedinělé církevní instituce na území středověkých Čech bylo odrazem osobních neshod knížete Vratislava a pražského biskupa Jaromíra-Gebharda. V posledních letech ovšem badatelé upozorňují, že Vratislav svou vyšehradskou fundací sledoval vyšší politické zájmy. Tomuto předpokladu napovídá i bohatá stavební aktivita v areálu Vyšehradu. Zřízení kolegiátního chrámu sv. Petra, v podobně dvouchórové baziliky, nebylo jediným knížecím nadáním. V areálu románského Vyšehradu vyrostla rovněž menší trojlodní bazilika sv. Klimenta a Vavřince, která je postavena v duchu aktuálních dobových proudů hirsauské reformní architektury, stejně tak je s vládou Vratislava II. spojována výstavba rotundy sv. Martina. Pro současné bádání má téma Vyšehradu v době Vratislava II. mnohá úskalí. Největším z nich je, že z této epochy zde dodnes stojí jen rotunda sv. Martina. Práce je členěna do tří...
|
|
Působení křížovníků s červenou hvězdou v západních a severozápadních Čechách do roku 1526. Majetková držba, špitálnictví a farní správa
Janderová, Andrea ; Hledíková, Zdenka (oponent) ; Bobková, Lenka (vedoucí práce)
Při svém studiu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity jsem navštěvovala historický seminář PhDr. Blanky Zilynské, v jehož rámci jsme měli možnost zapojit se do práce v grantovém projektu Gotika v severozápadních Čechách. Tato oblast se mi jevila z historického hlediska jako velice zajímavá, proto jsem ráda tuto nabídku přijala a vybrala jsem si jako téma své práce činnost řádu křížovníků s červenou hvězdou v dané oblasti. Téma, jež bylo a je, podle mého názoru, poněkud stranou historického bádání. Cílem předkládané diplomní práce je výzkum působení řádu křfžovníků s červenou v hvězdou v oblasti západních, severozápadních a částečně i severních Čech. Řád křížovníků s červenou hvězdou, řehole sv. Augustina, jediný mužský řád českého původu, se v počátcích svého vývoje věnoval charitativní péči o nemocné, chudé a zestárlé v mnoha špitálech, jež během staletí získal nebo sám založil. Později byl křížovnický řád uveden do oblasti duchovní správy a po husitských válkách, kdy většinu špitálů řád ztratil nebo byly zničeny a současně došlo k poklesu počtu duchovenstva v českých zemích, byl tento špitální řád přetvořen v řád řeholních kanovníků, jejichž hlavní činností byla duchovní správa a péče o hospodářské nadání kostelů, které řád spravoval.
|
|
Idea křížových výprav ve 14. století: Philippe de Mèzieres - Songe du Vieil Pelerin
Radkovská, Marie ; Soukup, Pavel (oponent) ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce)
Myšlenka křížových výprav zůstává ve 14. století stále živá. Po pádu Akkry roku 1291 nicméně historici v otázce přijetí kříže konstatují většinou jen pokračování ideálu. Projekty, výzvy a následné pokusy o křížová tažení do Orientu, podporované papežským stolcem a za účasti korunovaných hlav, se během 14. století proměňují ve "falešné" kruciáty. "Svatá výprava do zámoří" ztrácí svůj původní cíl - dobýt Jeruzalém. V době, kdy se nadšení pro křižácké ideály nenávratně přesouvá už jen na stránky příběhů z kronik, nachází myšlenka na záchranu Svatých míst horlivého obhájce a neúnavného propagátora ve Philippovi de Mézieres (1327-1405). Zasažen žalostným stavem Svatého města, přijal Boží poslání a rozhodl se svou životní a profesní dráhu cele zasvětit realizaci křížového tažení. Jeho literární vzdělanost, vojenské zkušenosti a diplomatické schopnosti mu otevřely cestu ke dvorům králů i papežů, kteří na jeho křižácké výzvy reagovali s větší či menší otevřeností a ochotou. Jedinečnost, hodnota a význam Philippovy alegorické skladby Songe du Vieil Pelerin (Sen Starého Poutníka, 1389)1 pro literaturu stejně jako pro historiografii či historickou antropologii spočívají v reflexi autorových vlastních zážitků a zkušeností. Sen jako alegorická vize putování s politickým, moralizujícím a propagačním posláním sice...
|
|
Vývoj diplomatických vztahů mezi Českou republikou a Vatikánem
Kristek, Tomáš ; Veselý, Zdeněk (vedoucí práce) ; Šauer, Jaroslav (oponent)
Diplomatické vztahy mezi Českou republikou a Vatikánem se utváří od roku 1918 a působí na ně různé faktory, které studujeme v kontextu dějin a na základě teorií liberálně-idealistických a realistických. V bakalářské práci se budeme věnovat faktorům působící na vzájemný vztah státu a církve v pohledu mezinárodních vztahů a v různých konkrétních dějinných okamžicích. V tomto vzájemném vztahu mezi státem a církví nejde pouze o vztah dvou suverénních států, ale o vztah státu a mezinárodní organizace, která je reprezentovaná papežem, jako hlavou státu i hlavou církve. Z hlediska vzájemné snahy o konsensus každá strana do jednání vnáší své požadavky, které se v případě papežské diplomacie ne vždy shodují s cílem diplomacie světské. Protože se jedná o demokracie, které řeší své spory diplomatickou cestou, i Česká republika a Vatikán usilují o dohodu tímto způsobem, ačkoli dohoda není vždy možná.
|
|
Viktor IV. a jeho nástupci: církevní politika v době papežského schizmatu (1159-1180)
Strnadová, Kristýna ; Suchánek, Drahomír (vedoucí práce) ; Drška, Václav (oponent)
Práce se zaměřuje na politiku vzdoropapeže Viktora IV. a jeho nástupců Paschala III., Kalixta III. a Inocence III., kteří od schizmatické volby roku 1159 tvořili protivníky Alexandra III. Cílem je analyzovat politické smýšlení a jednání vzdoropapežů, s důrazem na politické vztahy Viktora IV. Práce bude rozdělena do šesti tematických částí. První z nich se zabývá předvolebním vývojem a samotnou volbou roku 1159. Druhá se zabývá jejich postavením ve vztahu k Alexandru III., zatímco třetí zkoumá papežsko-císařskou politiku a vzájemný vztah vzdoropapežů a císaře Fridricha Barbarossy. Čtvrtá část se zabývá postavením a vztahy vzdoropapežů mimo Svatou říši římskou. Předposlední kapitola ukazuje postoje říšského pontifikátu ke vzdoropapežům, a také obedienci říšských klášterů ve světle papežských listin. Poslední kapitolu tvoří životopisy vzdoropapežů v období před počátkem jejich pontifikátu.
|
host ::
