| |
|
Vliv extrémní fyzické zátěže na zastoupení subpopulací dendritických buněk v periferní krvi u vrcholových sportovců
Fischerová, Barbara ; Kolář, Pavel (vedoucí práce) ; Radvanský, Jiří (oponent)
Cílem studie je popsat změny v zastoupení jednotlivých subpopulací dendritických buněk (myeloidních a plasmocytoidních) v periferní krvi po intenzivní fyzické zátěži a zhodnotit jejich aktivační stav. Časné změny počtu a funkce základních složek buněčné imunity po sportovní zátěži byly již popsány, ale chování cirkulujících dendritických zatím studováno nebylo. Analýzou krevních vzorků odebraných před a po zátěži bylo stanoveno zastoupení a stadium diferenciace dendritických buněk. Odpovědí na extrémní fyzickou zátěž podle výsledků této studie je zvýšení hladin dendritických buněk současně se snížením exprese kostimulačních molekul, tedy snížením jejich aktivace. Sledované změny přispívají k názoru, že fyzická zátěž iniciuje reakci na nebezpečí poškození organismu. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
Úloha buněk přirozené imunity v patogenezi celiakie
Dáňová, Klára ; Palová Jelínková, Lenka (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent)
Celiakie je autoimunitní onemocnění, ke kterému dochází u vnímavých jedinců po požití stravy obsahující lepek. Lepek (neboli gluten) a jeho monomerní frakce, gliadin, vyvolávají u pacientů s celiakií zánětlivé poškození střevní sliznice. Toto poškození je způsobeno buňkami imunitního systému, jež na setkání s peptidy lepku reagují silnou aktivací. Peptidy lepku mají schopnost aktivovat jak buňky adaptivního, tak buňky přirozeného imunitního systému. Tato práce je zaměřena na produkci interleukinu (IL)-1 u antigen prezentujících buněk stimulovaných štěpeným gliadinem. Monocyty a mononukleární buňky izolované z periferní krve (PBMC, z angl. peripheral blood mononuclear cell) pacientů s celiakií po stimulaci gliadinem sekretují významně více IL-1α a IL-1β než buňky zdravých dárců. Expresi IL-1β u PBMC izolovaných z krve pacientů s celiakií a stimulovaných gliadinem reguluje signální kaskáda, která zahrnuje kinázy rodiny MAPK a transkripční faktor NF-κB. Na myších dendritických buňkách připravených z prekurzorů z kostní dřeně (BMDC, z angl. bone marrow-derived dendritic cell) byla navíc určena role adaptorových proteinů MyD88 a TRIF a receptorů TLR2 a TLR4 (z angl. Toll-like receptor 2/4) v tomto procesu. Maturaci prekurzorové formy IL-1β u PBMC i myších BMDC stimulovaných gliadinem zajišťuje...
|
|
The effect of tick salivary proteins on innate immunity cells
PÁLENÍKOVÁ, Jana
Saliva of Ixodid ticks contains a whole array of pharmacologically active molecules with vasodilatory, antihemostatic, and immunomodulatory activities. This thesis focuses on two types of salivary proteins, serpins and cystatins, and their role in immunomodulation. These protease inhibitors are known to affect many biological functions. To better understand their role in tick saliva we examined their effect on dendritic cells and their ability to modulate the immune response after pathogen infection. As model pathogens, Borrelia spirochetes and tick-borne encephalitis virus were used.
|
|
Dendritické buňky a jejich role u vybraných patologických stavů
Sochorová, Klára ; Bartůňková, Jiřina (vedoucí práce) ; Tučková, Ludmila (oponent) ; Stříž, Ilja (oponent)
Dendritické buňky (DC) představují jednu z ústředních součástí imunitního systému. Jedná se o nejefektivnější antigen prezentující buňky, jejicht jedinečnou vlastností je schopnost aktivovat naivní T lymfocyty. Představují tak propojení mezi systémem přirozené a adaptivní imunity. DC se na jednu stranu podílí na imunitní odpovědi zaměřené proti patogenům či nádorovým buňkám, na druhou stranu mají schopnost indukovat toleranci vůči některým antigenům. Je zřejmé, te porušení funkce dendritických buněk můte mít pro organismus fatální následky. V naší práci jsme se zaměřili na sledování DC a motnosti ovlivnění jejich funkce v průběhu některých patologických stavů. Sledovali jsme funkci DC u pacientů s deficitem Brutonovy tyrosin kinázy (btk), zhodnotili jsme vliv aktivní formy vitaminu D kalcitriolu a jeho analogu paricalcitolu na DC a navrhli jsme postup přípravy DC pro imunoterapii karcinomu ovaria. Ve studii, kdy byla sledována funkce DC u pacientů s deficitem btk, jsme zaznamenali výrazné ovlivnění signalizace přes Toll-like receptor 8. Deficit btk vedl k takovému ovlivnění funkce Toll-like receptoru 8, te po jeho stimulaci produkovaly DC výrazně nitší mnotství IL-6 a TNF v porovnání se zdravými kontrolami. V druhé části práce jsme porovnali účinek kalcitriolu a paricalcitolu na DC. Obě léčiva shodně...
|
|
Glykofenotyp karcinomů hlavy a krku
Chovanec, Martin ; Smetana, Karel (vedoucí práce) ; Mandys, Václav (oponent) ; Martínek, Jindřich (oponent)
Tato disertaní práce se zaobírá nkterými z glykobiologických aspekt dladicobunných epitel sliznic horní ásti dýchacího a trávicího traktu a ke. Znaná ást práce byla vnována problematice endogenních lektin, galektin a sialylace. Informace, které jsme studiem získali, se zdají být velmi slibné na poli bunné i nádorové biologie. Z hlediska potenciálního klinického uplatnní se zdá být velmi pínosné dalí studium galektin-dependentních parametr ve vztahu ke kmenovým bukám dladicobunných epitel, jako i jejich potenciálního uplatnní i hodnocení biologického chování nádor. Vyetování cukerných epitop, vedle parametr proteinových a molekulárn genetických, me na poli onkologie podávat cenné prognostické informace. ást práce se té vnovala problematice transportu glykosaminogykan do bunného jádra. Informace o jejím významu a fyziologické úloze tchto molekul pro procesy zde se odehrávající jsou zatím omezené a bezesporu si zaslouí dalí pozornost.
|
|
Studium receptoru dendritickych bunek DCL-1 pomocí technik NMR
Pospíšilová, Eliška ; Kavan, Daniel (vedoucí práce) ; Schneider, Bohdan (oponent)
(ČJ) Receptor DCL-1 (CD302) vyskytující se především na povrchu dendritických buněk je na základě sekvenční podobnosti zařazen do rodiny C-lektinových receptorů. Jelikož však jeho extracelulární doména postrádá jakékoli motivy pro vazbu sacharidových struktur v koordinaci s kationtem vápníku, lze předpokládat, že pokud bude sacharidové struktury vázat, nebude se tak dít klasickou cestou jako například u manosového receptoru nebo receptoru DEC-205. V rámci kolokalizace DCL-1 s F-aktinem se nabízí předpoklad, že hraje určitou roli v buněčné adhezi a migraci. Další předpokládanou funkcí DCL-1 je receptorem zprostředkovaná endocytóza a následné směrování do lysozomů. V posledních letech byl tento receptor také spojován s rozličnými patologickými stavy. Experimentální část této práce lze rozdělit do tří úrovní. V první fázi proběhla produkce proteinového konstruktu založeného na extracelulární doméně DCL-1 v M9 minimálním médiu, kde byl přítomen jako jediný zdroj dusíku 15 NH4Cl a jediný zdroj uhlíku 13 C glukóza. Tímto byl získán 15 N a 13 C značený protein, který byl použit pro NMR měření. Druhá část práce se zabývá vyhodnocením NMR spekter, která umožnila přiřazení frekvencí atomům peptidové páteře i alifatických postranních řetězců aminokyselin. Na základě informace o chemických posunech jader...
|
|
Imunogenní buněčná smrt a její aplikace v imunoterapeutických protokolech
Fučíková, Jitka ; Špíšek, Radek (vedoucí práce) ; Říhová, Blanka (oponent) ; Reiniš, Milan (oponent)
Jeden z největších úspěchů imunologie a moderní medicíny představuje eradikace neštovic zavedením preventivních očkovacích programů roku 1798 Edwardem Jennerem (Ada, 2001). Ačkoliv je primární funkcí imunitního systému ochrana před patogeny, úspěch vakcinace proti infekčním chorobám vedl ke snahám o využití imunitního systému také v boji proti nádorovým onemocněním. Poznání klíčové role dendritických buněk v procesu zahájení imunitní reakce a možnost jejich přípravy ve velkém množství in vitro vedly k úvahám o jejich využití v imunoterapii nádorových onemocnění. Zavedení buněčné terapie do klinické praxe však podléhá řadě legislativních opatření, celý postup přípravy musí probíhat v podmínkách správné výrobní praxe na základě schválení regulačními autoritami. Přestože jsou teoretické předpoklady nejlepší účinnosti v časných stádiích onemocnění, v klinické praxi se aplikace imunoterapie, jakožto nové léčebné metody, omezuje spíše na pokročilá stádia onemocnění. V těchto případech je pak potřeba kombinovat imunoterapii s chemoterapií, která je standardem léčebné péče. Ukazuje se však, že imunoterapie a chemoterapie mohou být navzájem potencující se modality. Příspěvkem mé dizertační práce do problematiky protinádorové imunoterapie je optimalizace protokolu výroby dendritických buněk z krevních monocytů za...
|
|
Modulace vlastností mezenchymálních kmenových buněk a jejich využití v regulaci transplantační imunity
Peřinová, Lucie ; Krulová, Magdaléna (vedoucí práce) ; Zajícová, Alena (oponent)
Mezenchymální kmenové buňky (MSC) jsou heterogenní populací stromálních buněk vykazující pluripotentní diferenciační potenciál. Mohou být izolovány z mezodermálních tkání, jako jsou kostní dřeň, tuková tkáň, pupečníková a periferní krev a díky své schopnosti adherovat k plastovým povrchům se dají snadno externě namnožit. Tyto buňky vykazují významné imunoregulační vlastnosti, suprimují funkce T-, B- a NK-buněk, komunikují také s dendritickými buňkami a ovlivňují tak imunitní reakce během hojení a regenerace poškozené tkáně. Navíc byla prokázána migrační schopnost MSC do míst zánětu a poranění. Pro všechny tyto vlastnosti jsou MSC velmi slibným nástrojem pro klinické aplikace. Naším primárním cílem bylo identifikovat postupy, kterými by bylo možné podpořit imunoregulační vlivy MSC. Za tímto účelem jsme vytvořili schéma sestávající z in vitro preinkubace MSC s různými cytokiny a ligandy toll-like receptorů (TLR), s úmyslem připravit MSC s lepším terapeutickým účinkem při hojení poranění in vivo. Sledovali jsme změny ve vlastnostech MSC a následně i rozdílné působení takto ovlivněných MSC na buňky imunitního systému. Imunosupresivní vlivy MSC jsou do velké míry zprostředkovány solubilními faktory, jejichž produkce se v MSC indukuje kontaktem s cílovými buňkami. Uvádí se, že v inhibičních funkcích MSC...
|
|
Role lipidových raftů při průniku adenylátcyklázového toxinu Bordetella pertussis cytoplasmatickou membránou
Chvojková, Věra ; Gahura, Ondřej (oponent) ; Šebo, Peter (vedoucí práce)
Bordetella pertussis způsobuje u lidí infekční onemocnění černý kašel. Tato gramnegativní bakterie produkuje adenylátcyklázový toxin (CyaA), což je člen rodiny RTX proteinů. Toxin váže CD11b/CD18 integrinový receptor myeloidních fagocytů a dopravuje do jejich cytosolu enzym adenylátcyklázu, která po aktivaci kalmodulinem katalyzuje přeměnu ATP na důležitou signální molekulu cAMP. Tím dojde k rychlému nárůstu cAMP uvnitř buňky vedoucímu k narušení mikrobicidní schopnosti fagocytů. Nejnovější výsledky ukazují, že translokace katalytické adenylátcyklázové domény napříč buněčnou membránou probíhá ve dvou krocích. Po úvodní vazbě CyaA na toxinový receptor nastane nejprve toxinem zprostředkovaný vtok vápenatých iontů do buňky, což indukuje přesun toxin-receptorového komplexu do lipidového raftu, kde dojde k translokaci adenylátcyklázové domény přes cytoplasmatickou membránu. Objevením tohoto dvoukrokového mechanismu bylo vytvořeno nové paradigma pro membránovou translokaci toxinů z rodiny RTX.
|
host ::
